Březen 2014

Spolubydlící 22.

29. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 22.

Moje milé čtenářky, je tu další kapitolka a já, samozřejmě jako obvykle doufám, že se vám bude líbit...



"Hmmm," zamumlal jsem a opřel se o čelo postele, "tak něco vyber, protože myslím, že po deseti minutách to stejně zalomím."
"Tak dobře," přikývl, pustil na notebooku první film, který našel, obtočil ruce kolem mého pasu a já se, jako už tolikrát, zaposlouchal do toho pravidelného, uklidňujícího rytmu jeho srdce, které mě ukolébalo ke spánku.


Spolubydlící 21.

23. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 21.

Bez delšího, bezpředmětného vykecávání je tu další kapitolka. Kdo chcete vědět, co a jak bude (nejen) s touto povídkou, můžete kliknout ► SEM a přečíst si to... Pokud nechcete, nemusíte a já vám přeji příjemné a ničím nerušené čtení!



Co bude následující měsíce ...?

22. března 2014 v 20:37

Moje milé čtenářky,

jak už asi víte, za měsíc (a pár dnů) mi končí "školní rok" a maturuju. Bohužel se to blíží rychleji, než bych si představovala a přála, čas ale zastavit bohužel zatím neumím, ani nemám hodinky, díky kterým bych mohla přetočit čas jako Hermiona, takže mi nezbývá nic jiného, než svůj čas využit nejlíp, jak to jen jde...


Spolubydlící 20.

16. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 20.


Moje milé čtenářky, v tomto počasí aby se čert vyznal. Ráno pod nulou a odpoledne na sluníčku téměř dvacet stupňů a navíc, všude kolem mě chřipková epidemie. Ve škole, teď už i doma a proto se asi nemůžu divit, že mě to taky dostalo. Ano, přesně tak. První to byla jen bolest krku a hlavy, ale momentálně mám teploty, nemůžu skoro dýchat a jsem nadopovaná práškama... právě proto jsem nemohla tuhle kapitolku dopsat tak, jak jsem si představovala, ale přes týden nebyl absolutně čas - maturita se blíží - a teď, jsem jen vstala, abych tu kapitolku přednastavila, i když bude kratší.
Každopádně doufám, že se vám i přesto bude líbit. Já vím, je kratší, ale vážně nebyl čas. :(
Tak tedy, příjemné čtení!


Automaticky jsem spolknul dvě potáhnuté tobolky a zapil to sklenicí vody. "Kdybys ještě něco potřeboval, zavolej." Řekla máma a já ji vtisknul pusu na tvář. "Určitě, děkuju."
A jako každý den mě Nick objal kolem pasu, a statečně mě podpíral, než jsem se, i s ním, svalil do své postele.


Spolubydlící 19.

12. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 19.

Moje milé čtenářky, tak jsem statečně dopsala další kapitolku, u které jsem vzpomínala na film "Je to i můj život" tak trochu mě inspiroval (v jedné části, kdo ten film zná, asi to pozná...) - je to film, u kterého brečím vždycky, protože je na jednu stranu krásný a na druhou neskutečně smutný... Každopádně doufám, že si tuhle kapitolku užijete a bude se vám líbit.
Jak a kdy přidám další kapitolku netuším, protože jsem s ní ještě nezačala a navíc ve škole je teď po prázdninách fofr a maturita se blíží! Tak příjemné čtení!


"V pohodě," mávl jsem rukou a opřel si hlavu o Nickovo rameno, "je to semnou vážně špatné, já vím, ale připravte se," pozvedl jsem výhružně ukazováček, "až se vrátím na Dalton, všechno si to vyberu a nutellou počínaje, Blaine."
"Nikdy jsem netušil, že tohle řeknu, ale nemůžu se toho dočkat, Jeffe."
Vyplázl jsem na něj jazyk a zašeptal, "abys toho nelitoval!"


Spolubydlící 18.

9. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 18.

Moje milé čtenářky, opět vám děkuji za nádherné a povzbuzující (přesněji nakopávající) komentáře u poslední kapitolky. Neuvěřitelně mě potěšily a tradáááá, je tu další díl. Snad se vám bude líbit, příjemné čtení... :*


Cítil jsem, jak mě jeho ruce objímají, tisknou k sobě, jak jeho rty něco šeptají do mého ucha. Tohle bylo přesně to, co jsem potřeboval. A nakonec to klidný, pravidelný rytmus jeho srdce, který mě nakonec ukolíbal k spánku v jeho pevném a bezpečném objetí, které jsem tolik miloval.


Spolubydlící 17.

7. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 17.

Moje nejúžasnější čtenářky, jako první bych vám ještě jednou, ano vám všem, chtěla poděkovat za úžasné komentáře u minulé kapitolky, které mi ukázaly, že má vážně cenu tohle dopsat. Vaše reakce mě vážně neskutečně potěšily a jak vidíte, tak i nakoply, protože je tu další kapitolka. Je trochu víc o Jeffovi a taky jeho mamce, ale přesto doufám, že si ji užijete!
Příjemné čtení!



Ještě, než jsme vešli do kuchyně, políbil jsem ho na tvář a zašeptal, "děkuju Nicku, nejen za plyšáka a za úžasného sloníka," ukázal jsem na svůj krk, "ale za všechno, za všechno, co pro mě děláš."
"Není zač, ty můj blázínku a teď pojď, půjdeme se konečně najíst!"


Spolubydlící 16.

5. března 2014 v 0:00 ° SPOLUBYDLÍCÍ °

Spolubydlící 16.

Moje milé čtenářky, jak už jsem psala, je to více než rok, co jsem nechala tuhle povídku jen tak ležet. Každopádně jsem se rozhodla, že teď je ten čas - dokončit ji (samozřejmě s vaší podporou, kterou jste mě u posledního článku potěšily). Doufám, že i po více než roku se vám bude líbit. Příjemné čtení :*
(poslední kapitolka Spolubydlící 15. ◄ TADY ► )




Milé čtenářky, mám dokončit nedokončené?

3. března 2014 v 20:52 ° Níkísek a blog °

Milé čtenářky, mám dokončit nedokončené?

Moje milé čtenářky. Je to více než rok, co jsem nechala povídku "Spolubydlící" jen tak stát opuštěnou a nedokončenou. Psaly jste si o ni do komentářů (když jsem ji několik týdnů nechala bez informací ležet) a v průběhu roku 2013 mi také přišlo několik dotazů na to, jestli ji dokončím, nebo ne. Minulý týden jsem si ji procházela a říkala si "jo, není to nejlepší věc, co jsem kdy napsala, ale myslím, že si zaslouží, aby ji někdo (abych ji já) dopsala. Přeci jen, začala jsem to psát z jistého důvodu a dopíšu ji z jistého důvodu…


You wanna be loved EPILOG 2/2

2. března 2014 v 20:00 ° YOU WANNA BE LOVED

You wanna be loved EPILOG 2/2



You wanna be loved EPILOG 1/2

2. března 2014 v 20:00 ° YOU WANNA BE LOVED

You wanna be loved EPILOG 1/2

A je to tady, nerada se s touto povídkou loučím, bolí mě z toho srdce, že už je konec, protože mě neuvěřitelně bavila a hlavně, byla jsem šťastná z toho, jak dobře jste ji přijali. Proto tento epilog věnuju všem, kteří tuhle povídku četli, ať už dobrovolně nebo ne. Slovama nedokážu vyjádřit, jak jsem ráda, že mám takové úžasné čtenářky, protože je to potom vážně radost pro vás něco psát! Teď jen doufám, že Vás ani v budoucnu nezklamu a že se i u dalších povídek budeme setkávat!
Děkuji vám všem, kteří jste u této povídky vydrželi až do konce a přeji, příjemné čtení!