Skrytý nepřítel 33.

22. listopadu 2013 v 20:00 |  ° SKRYTÝ NEPŘÍTEL °

Skrytý nepřítel 33.

Po dlouhém týdnu je tu další kapitolka, která teda byla konečně dopsána. Několikrát jsem se u ní zasekla a nevěděla, jak dál, tudíž se předem omlouvám za příležitostné záseky a nesmyslné fráze. Aneb dohnat ten týden, co jsem chyběla by nebylo tak strašné, kdybych nebyla v maturitním ročníku. Maturitní témata, věčné zkoušení a ještě odevzdání přihlášek k maturitě... Děkuji že už je to za mnou...
Pokud jste taky měli náročný týden, pořádně si o víkendu odpočiňte a teď už jen přeji, příjemné čtení ... :)

Nakonec jsem se zmohl jen na ubohé, "tak, ahoj Blaine."
"Kurte," vydechl a já se nejistě otočil, "miluju tě."
Pomalu jsem přikývl, "já vím." Obrátil jsem se zpět k Santaně, která stála ve dveřích a tichým hlasem se slzama v očích ji poprosil, "můžeme prosím jít pryč? Hned!"


POV Kurt
"Santano, víš, žes mi to nemusela nabízet, že jo?"
"Myslíš, že kdybych tě tu nechtěla, tak bych ti to nabídla?" Zeptala se s úsměvem a otevřela dveře, "navíc, jsem si jistá, že kdybych byla ve stejné situaci, taky bys mě nenechal spát na hotelu. Vždyť je to tak neosobní."
"Asi máš pravdu…"
"Já mám vždycky pravdu," přikývla a otevřela šuplík, "a tady. To je klíček od dolních dveří a tento je od bytu."
"Vážně děkuju, jsem ti…"
"Vím, jsi mi vděčný, ale mě už ty tvoje věčné díky nebaví poslouchat. Stačí, žes to do mě hustil celou cestu, teď chci mít klidu. Budeš spát tady, může být?"
"Tohle byl dřív pokoj Blainea?"
Přikývla a nejistě se kousla do spodního rtu, "ale pokud je to problém, můžeš klidně spát u mě a já budu tady, protože mě to je úplně jedno."
"Ne, je to v pořádku, jen jsem se ptal. Je to tu moc hezké, nečekal jsem, že to bude takto vypadat."
"Popravdě, jak Blaine nastoupil na léčení, všechno jsem nechala zrekonstruovat a vymalovat. Nevěděla jsem, že nakonec skončí s tebou a nechtěla jsem, aby se vracel do stejného prostředí, kde to všechno začalo, proto jsem to pojala takto." Vydechla a ukázala na optimisticky zelené stěny s šedou tapetou nad čelem postele. "No, tak…" podrbala se na bradě, "chovej se jako doma. V lednici je džus, nějaká voda a něco k jídlu se taky najde."
Přikývl jsem a jen co mě lehce políbila na tvář, odešla, nechávajíc mi tak čas, zabydlet se.
Chtěl jsem se ale vůbec zabydlovat? Vždyť když se zabydlím a zvyknu si, bude se mi potom složitěji odcházet…
Zatřepal jsem hlavou, pokoušejíc se odehnat tyhle myšlenky a natáhl se ke své tašce, kterou jsem začal pomalu vykládávat do dřevěné skříně a košile jsem jako vždy pověsil na ramínko.
Jako posledního jsem vytáhl svého jednorožce a položil jej na velký polštář.
Nejistě jsem po něm přejel prsty a na chvíli zavřel oči…

V tu chvíli jsem ale uslyšel hlasy. Nebyl jsem si jistý, jestli jen v mé hlavě, jestli jsem se již dočista zbláznil, nebo to byla skutečnost. Otevřel jsem oči a rozhlédl se po pokoji. Stále jsem je slyšel a než jsem stihl otevřít dveře, zaslechl jsem Santanin hlas, "já už to nezvládnu. Nezvládnu jen tak sedět, když udělala tohle! Pusť mě!"
Ta poslední část mě vyděsila, i tón, kterým to říkala, nebyl zrovna klidný, proto jsem vyběhl ze dveří a zadíval se k chodbičce, odkud hlasy vycházely.
Strnul jsem a nebyl schopen posunu vpřed, ani vzad. Sebastian stál u Santany, pevně ji držel za ruce a upíral na ní svůj prosebný pohled.
"Prostě tu nebudu jen tak sedět, už jsem to říkala minule, tak mě pusť."
"Jsi rozrušená, takto nemůžeš nikam jít, jen by se ti vysmáli, musíš mít nějaký důkaz a …"
"Blaine to potvrdí."
Sebastian nejistě povytáhl obočí a pak pokrčil rameny, "když si myslíš… Ale musíš si uvědomit, že on si ji vzal dobrovolně a …"
"Já vím Bassi, já to všechno vím, ale musím něco udělat, chápeš? V tomto marastu je vlastně jen kvůli mně, protože já s tím celým začala…"
"Nemůžeš se stále obviňovat, Blaine je dospělý a … K-Kurte?" Jeho zelené oči se zahleděly do těch mých a já nejistě couvnul, "omlouvám se, já…"
"Kurt tu teď bydlí, nechtěl být s Blainem v jednom bytě, chtěl jít do hotelu, tak sem mu nabídla, že může zůstat u mě."
Nechápal jsem, proč mu to říkala, a taky jsem nechápal jejich postoj. Seb se na ni díval jako na svatý obrázek a ona jej stále držela za ruku.
"Do hotelu, si se zbláznil, chlape? Klidně jsi mohl zůstat i u mě, víš, že to mám veliký a …"
"Díky Sebe," přikývl jsem a ukázal na dveře pokoje, "už asi zase půjdu, ať si můžete popovídat a vyjasnit to, co potřebujete."
"Počkej," Otočil jsem se a pohlédl na Basse, který si nervózně prohrábl vlasy, "asi bys měl něco vědět."
"Sebe?"
"Je to náš nejbližší, nemyslíš?" zašeptal směrem k Santaně a pak ji vzal kolem pasu a lehce jí políbil na tvář, "já… ehmm… chodíme spolu!?"
Chvíli jsem na ně jen nevěřícně koukal, než mi to všechno začalo docházet. Všechny ty nevinné dotyky, ty nejisté úsměvy, prostě všechno to najednou dávalo smysl.
Pomalu jsem přikývnul a usmál se sám pro sebe, "věděl jsem to."
Odpovědí mi bylo dvojité zalapání po dechu a Santanina nejistá otázka, "cože? Jak myslíš, žes to věděl?"
"Tušil jsem, že spolu něco máte. Když jste byli u nás na večeři, celkem otevřeně jste flirtovali a já si nalhával, že se mi to jen zdá, ale je to tak." Dodal jsem a zářivě se na ně usmál, "jsem rád za vás, hlavně teda za tebe Sebastiane, ale buď na Santanu hodný."
"To on je," odpověděla černovláska za něj a vyvlékla se z jeho sevření, "a tobě… tobě to nevadí?"
"Pfff," zakroutil jsem hlavou a poté si založil ruce v bok, "spíš mi vadí, že jste mi to neřekli. Co jste si mysleli? Že budu nějaký pomstychtivý ex?"
"Ne, to ne, jen… jsme spolu oficiálně tak dva dny…" Řekl Bass a omluvně se usmál.
"Jasně, no… jak jsem říkal, jdu k sobě."
"Počkej, Kurte, to se týká i tebe," zašeptala Santana pevným hlasem, "potřebuju pomoc, a radu. Od vás od obou."
"Tak o co jde?" zeptal jsem se a posadil se do koženého křesla.
"O Tinu."
"Přesněji o tu mrchu, která Blainea stáhla zpátky na jeho cestu temna…"
"Bassi," protočila oči a šťouchla jej do boku, "neříkej takové věci. Svým způsobem to má fakt těžký a my musíme najít způsob, jak mu pomoct."
"To mu mám fakt pomáhat?"
"Sebastiane," vydechli jsme se Santanou společně a rozesmáli se, "proč mám pocit, že i v tobě se probouzí ta temná stránka."
"Ve mně tam je stále, to jen vy dva mě tolik milujete, že ji přehlížíte." Vyplázl na nás jazyk a políbil Santanu na tvář.
Odvrátil jsem pohled a pousmál se nad fotkou Santany a Blainea, která stále na poličce vedle televize.
"Co když má Sebastian pravdu?" zašeptal jsem najednou a otočil se na Santanu, která se zamyšleně mračila.
"Cože?"
"Co když jsi měl pravdu? Co když to v něm prostě bylo pořád, jen jsme to neviděli?"
"Ne," zakroutil Bass hlavou, "to byl vtip!"
"Ne Bassi, prostě jsme to možná vážně přehlídli…" vydechla Santana, "možná měl problémy, snažil se nám to dát nějak podvědomě najevo, ale my jsme tolik věřili svým představám, že je v pohodě, že jsme na to nereagovali…"
"Takže za to vážně můžu já," vzlykl jsem a trhaně se nadechl.
"No tak to teda ne!" Zakroutil Bass odmítavě hlavou a praštil do stolu, "oba se vzpamatujte. Vaše chyba to jednoduše není! Kdyby věděl, že má problémy a potřebuje pomoct, mohl to komukoliv říct! Vždyť s tebou se zná od mala," kývl k Santaně, "a s tebou žije, tak proč si hrál na hrdinu, který všechno zvládne?"
"Ty bys přiznal, že to nezvládáš a potřebuješ pomoc?" zeptal jsem se a setřel slzu, která mi stekla po tváři.
"No-ehmm pokud bych věděl, že mám tak skvělé přátele jako jste vy dva, nejspíš bych to někomu řekl. Nebo aspoň zaznačil a Blaine není blbej, nebo si aspoň myslím, že není. A tím, že si tu trávu dal minimálně dvakrát jen ukazuje, že to všechno bylo na něm a zkoušel jen… jen tak."
"Zkouše to ze zvědavosti, chtěl vědět, jestli to s ním po té době něco udělá," vydechla černovláska a promnula si čelo, "a to je další důvod, proto, abychom se co nejdřív vypořádali s tou krávou, Blaine se musí vrátit do normálu, tudíž začít chodit do práce, vrátit se ke Kurtovi a potvrdit si to, že drogy mu žádnou úlevu nepřinesou."
"Co chceš dělat?"
"Půjdu k tomu místu, kde jsem ji viděla poprvé, a když tam bude, zavolám policajty."
"To je celkem nebezpečné, nemyslíš?"
"Sakra tak něco navrhněte," rozhodila rukama.
Oba jsme jen pokrčili rameny a sklopili pohled k zemi.
"Nic-samozřejmě. Tak já jdu, ahoj." Přetřela rty červenou rtěnkou, natáhla se pro kabát a nazula si vysoké podpatky.
"Nikam tě nepustím, ne samotnou," zakroutil Sebastian hlavou a já se přidal, "Sebb má pravdu Santano …"
"Už jednou tak byla a prodávala. Je vysoká možnost, že tam bude zase! Zvlášť dnes, když jdou všichni pařit. Mějte se."
"Půjdu s tebou," vyhrkl jsem a natáhl se pro šátek.
"Nene," zavrtěla hlavou, "promiň, Kurte, ale jsi moc nápadný. Půjdu sama, zvládnu to."
"Můžu tě k tomu místu aspoň zavést autem? Moc se mi nelíbí, že bys v tuhle dobu šla do takových čtvrtí úplně sama." řekl Sebastian a s prohrábl si vlasy, "pojedeš Kurte semnou, nebo zůstaneš tady?"
Rozhodil jsem rukama a zavřel oči. Potřeboval jsem si to urovnat v hlavě a v klidu popřemýšlet. Né, že by mi Santana nedala prostor, ale spíš mi chyběl čas, kdy bych si mohl sednout a napsat pro a proti…
"Zůstanu, jestli to teda nevadí." zašeptal jsem nakonec a pousmál se na Santanu, která s vážnou tváří přikývla a natáhla se pro peníze. "Můžeme jít."
"Hodně štěstí," křikl jsem ještě za nimi a potom se posadil na sedačku a natáhl se pro mobil. Chvíli jsem na něj nejistě koukal, a když jsem konečně sebral dost odvahy mu zavolat, ozval se jen klasický tón, označující nedostupnost. "Kruci," bouchl jsem pěstí o kraj sedačky a zavřel oči. "Nic není tak, jak jsem si představoval."

POV Santana
"Myslím to vážně."
"Taky to myslím vážně, nemusíš mít o mě strach, ano?"
"Ale mám," pousmál se a políbil mě na tvář. "Jsi si jistá, že to je ona?"
"Určitě," přikývla jsem, "ty její prolhaný šikmé oči poznám kdekoliv." Zhluboka jsem se nadechla a prsty sevřela okraj sedačky, aby Sebastian nepoznal, jak jsem nervózní.
Vytáhla jsem svou kosmetickou taštičku a rychle si obtáhla oči silnou, černou tužkou.
"Proč tohle děláš?" zeptal se, pozorujíc mé počínání.
"Budu od tebe potřebovat pomoc."
"Samozřejmě, jakou?"
"Víš proč se tak maluju?" zeptala jsem se jej a znovu přetřela rty nevkusnou a neuvěřitelně křiklavou rtěnkou, "protože to vy holky děláte?"
Zasmála jsem se.
"Já nevím, vždyť donedávna jsem byl gay, nevyznám se v tom vašem líčení, ale teď vypadáš trochu jako…"
"Kurva? To je to slovo?" povytáhla jsem obočí a pocuchala si vlasy.
"Neřekl bych to tak hrozně, spíš jako … ehmm společnice?"
"A to je ta pomoc, co potřebuju. Ale musíš mě na slovo poslechnout, ano?" Soustředěně přikývl a já pokračovala, "teď obejdeš auto a otevřeš mi dveře. Dávej ale pozor, abych tě nebouchla, ano?"
"Proč abys mě nebouchla?"
"Těm tvým společnicím, když tomu chceš tak říkat dveře od auta nikdo neotvírá."
"Tak proč ti je mám otevřít?"
"Protože jakmile vystoupím z auta, budeš se ke mně chovat, jako bych ti patřila, ano?"
"A nepatříš?" pousmál se a přejel rty po mé kůži na krku.
"Patřím, ale ty víš, jak to myslím, že jo? Musíš být trochu… řekněme hrubý, ano?"
"Nechci se k tobě tak chovat!" Zakroutil hlavou a bouchnul do volantu.
Tahle jeho věta, kterou nejspíš vyslovil, aniž by si uvědomoval co řekl, mě neuvěřitelně zahřála u srdce, "vím to." zašeptala jsem a přitáhla si jej k sobě, "vím, že se ke mně tak nechceš chovat, ale musíš. Jen dneska. Ty to nejspíš nevíš, ale takové kur-… však víš, po práci chodí za dealerama. Hned, takže to uděláš přesně, jak jsem to řekla, ano?"
"Samozřejmě."
"Tak běž," pobídla jsem ho, trochu si vyhrnula už tak dost krátké šaty a rozepnula kabát. Otevřela jsem dveře a malátně vystoupila.
"Dělej," sykla jsem a nalepila se na stranu auta, pokoušejíc se před ním uhnout.
"Ale notak," zasmál se dost hlasitě na to, aby to postava ve stínu slyšela, "přece mi teď nebudeš utíkat."
"Nechej mě!" Strčila jsem do něj a cítila, jak se zarazil.
Za ruku, kterou držel v pevném sevření, jsem si jej přitáhla k sobě a podívala se do jeho nejistých zelených očí.
"Sebe," zašeptala jsem a mrkla do stínu, ze kterého nás pozorovala. V tu chvíli, jako by se probudil, nebo možná konečně odhodlal, přitiskl své rty k mému krku a dlaněmi přejížděl po mém těle. Bylo to vlastně poprvé od té osudné noci, kdy se mě takto dotýkal. Bez váhání zajel pod šaty a já cítila, jak si mě přitáhl blíž.
Jedna jeho ruka najednou zmizela a já si všimla, jak vklouzla do jeho vlastní kapsy.
Naposled mě políbil, tentokrát na rty, a když jeho zuby skously můj spodní ret, měla jsem co dělat, abych se jej snažila tlačit od sebe a nepřitahovala jej k sobě.
"Pu-pusť." vyhrkla jsem a trhaně se nadechla. "Udělala jsem všechno, co jsi chtěl."
Naposled mě tvrdě políbil a potom se ušklíbl, než se ke mně sklonil, chytil mě za paži a škubl, "budu čekat za rohem, kdyby něco, volej." zašeptal a rty zavadil o můj ušní lalůček. Když mě pustil o dva kroky jsem ustoupila a přitiskla si kabát k tělu, "peníze."
Podal mi pár zmuchlaných bankovej, a když jsem je sevřela v pěsti, znovu jsem ustoupila.
"Uvidíme se." houkl na mě a já se snad zděšeně rozhlédla, než jsem se pomalu se stálým ohlížením vydala směrem k oné Asiatce.
"Prosím, máš ještě něco?" vykoktala jsem sotva slyšitelným hlasem s pohledem upřeným do země.
"Mám toho spoustu, jen LSDéčko došlo, ale jak tak pozoruju tvou práci, u tebe to bude spíš herák, nebo snad kokain?"
"Ne, her-herák." vydechla jsem a podala jí peníze.
"Kolik toho chceš?"
"Jednu-stačí mi jedna."
"Dobře," přikývla a pak se koukla směrem, odkud jsem přišla, "co po tobě chtěl? Všechno?"
Nejistě jsem přikývla a o krok ustoupila, když jsem cítila, že mě sjíždí pohledem.
"Jsi ale vážně pěkná kurva, ještě nikdy jsem tě tu neviděla. Maximálně jednou." pronesla, jako bychom byli nejlepší kamarádky a já se na ni nevěřícně podívala, než jsem zašeptala, "nejsem z tadyma. Ale sním už jsem jet nemohla."
"Hmm zajímavé. Zrovna od něj to nemuselo být tak špatné…"
"Dáš mi to už?" Kývla jsem k balíčkům, ve kterých se přehrabovala a natáhla ruku.

"Na," vrazila mi balíček do dlaně a já se otočila směrem k odchodu.



Pokračování příště

KOMENTÁŘE POTĚŠÍ

Váš Nikísek
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 22. listopadu 2013 v 20:59 | Reagovat

hezká kapitola! Že by se nám to konečně blížilo k bodu kdy někdo tu šikmookou mrchu nakope do prdele?! To to trvalo :D :D. Vím, že se budu opakovat, ale nesnáším jí!
Mimochodem Kurt má vážně oči všude, když věděl o Sebovi a Santaně :D Těším se na pokračování.

Tejden byl pro mě docela náročnej docela psychicky. Korunu tomu dodal náš sociolog, když se po mě začal vozit.

2 Janička Janička | Web | 22. listopadu 2013 v 22:09 | Reagovat

Pěkná kapitola, jenom nás hrozně napínáš. Já jsem se tak těšila, že se konečně nějak pomstíš Tině, mrše jedný, a ono nic. Zase budu muset čekat, ale tak mám se, na co těšit. Je mi líto Kurta. :( Chudák, má v tom všem zmatek.

3 Nikísek Nikísek | Web | 23. listopadu 2013 v 10:23 | Reagovat

[1]: Děkuju, neboj, na tu šikmookou mrchu dojde... Ale měla bych podotknout, že ona taky není úplně hloupá, takže uvidíme! :D A nejsi sama, kdo ji nenávidí, já už ji chci taky dostat pryč :D
No a doufám, že příští týden už bude lepší, klidnější, jak pro mě, tak pro tebe. Přeju pevné nervy.. :*

[2]: Děkuju ;) Věř, že sem se jí chtěla pomstít už v této kapitolce, ale potom... nevím, nějak se to nepovedlo :D A Kurt si to v hlavě pomalu, ale jistě urovnává a rozhodně to pro ně dopadne dobře :)

4 ilovegleeglee ilovegleeglee | 23. listopadu 2013 v 11:49 | Reagovat

Ouch Já se tak těším, až té Tině ukážou co proto! Protože mě už vážně štve! A Santana a Sebastian...úúúúá. To bylo krásné. Jak se k ní tak nechtěl chovat :-D Paráda.

A těším se, až budou Klaine spokojeně spolu...protože mi je obou strašně líto.

PS: Těším se, těším se  na další díleček. Ach...:)

5 Kate Kate | 23. listopadu 2013 v 12:51 | Reagovat

Tak sa zdá že aj na Tinu konečne dojde!!! No HURÁ! Ja ju nemusím ani v Glee a preto mi asi bola vopred nesympatická aj tu. A dúfam že si čoskoro Klaine nájde k sebe cestu...

6 Nikísek Nikísek | Web | 23. listopadu 2013 v 19:41 | Reagovat

[4]: Děkuju, no Tině ukážou co proto, ale nebude to tak jednoduchý :D A jasně "Sebtana", když je chtěli spolu, tak je máte :D A na Klaine taky dojde... Blaine se vzpamatuje a Kurt bude tak hodný, a dá mu novou šanci... :)

[5]: Děkuji moc Kate!! V Glee jsem ji měla ráda, než začala balit Blainea :D A tady ji vážně nemusím, takže už brzo se dočkáme "trestu"! :D

7 Káťule Káťule | Web | 24. listopadu 2013 v 13:29 | Reagovat

Nikííííííí! Co nám to děláš? Chudáček Kurt, vážně... Santana a Seb jsou spolu tak sladký :). A Kurt to vzal krásně v klidu :).
Jinak teda... Klaním se Santanině odvaze. A vůbec se nedivím, že ji kluci nechtěli pustit. Nakonec to ale se Sebem vymysleli skvěle :).
Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat. Zajímalo by mě, jak to té Tině konečně nandaj :). A taky se Blaine snad brzo probere... Co se vlastně dělo, že měl obsazeno na mobilu? Aha, mám trošku strach...
No, spoléhám na slíbený happy-end :).
Díky za další skvělou kapitolku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama