Skrytý nepřítel 30.

9. listopadu 2013 v 20:00 |  ° SKRYTÝ NEPŘÍTEL °

Skrytý nepřítel 30.


Tak, je tu další, tentokrát krásná kulatá, 30tá kapitolka :* Všem děkuju za přízeň a také vám děkuju, že stále navštěvujete tento blog, neuvěřitelně si vážím Vás jako čtenářů i vašich úžasných komentářů :*
Přeji příjemné čtení a čekejte menší trable... :)


"Hmmm," přitiskl jsem své rty k těm Blaineovým a jemně jej políbil, "v tom případě si to ještě nechám projít hlavou."
V nestřeženou chvíli mě ale Blaine stáhnul pod sebe a naše role se vyměnili, "a teď tě budu trápit já," zašeptal oproti mým rtům.
"Jsem jen a jen tvůj," bylo to poslední, co jsem řekl, než jsem se poddal jeho rtům.


POV Blaine
"Kdy dneska příjdeš?" houkl na mě Kurt, když jsem si zavazoval botasky. Zvedl jsem hlavu a střetl se s jeho pohledem. "Netuším, asi tak jako vždycky, pokud mi do toho něco nevleze, proč?"
"Já dnes přijdu později, kolem sedmé tak abys mě nehledal." usmál se a obtočil své ruce kolem mého krku, "dobře, ale stejně si na tebe počkám," zašeptal jsem a lehce jej políbil na krk.
"Blaine," vypískl a se smíchem odstrčil mé rty, "co je?'" pokrčil jsem rameny a nevinně se na něj pousmál.
"Ty se ptáš? Co ten včerejšek? Víš, jak budou vypadat šátky k mým modelům, které jsem měl do práce nachystané?"
"Nevím!"
"Hrozně," zakroutil hlavou a políbil mě na špičku nosu, "a to jen kvůli tobě a tvým zvrhlým praktikám."
"Nono, včera sis nestěžoval," povytáhl jsem obočí a znovu jsem jej přitáhl k sobě. "Včera jsem byl omámen tvým šarmem."
"A dnes nejsi?"
"Jsem, ale dnes mě drží při smyslech to, že už zase nestíháš, a že jakmile to zjistíš, vyřítíš se z bytu jako neřízená střela."
"Ale stíhám, vždyť je teprve…" koukl jsem na hodiny, visící v kuchyni a zděsil se, "kruci, nestíhám."
Kurt se škodolibě rozesmál a vyplázl na mě jazyk, "já to říkal."
"Jsi strašnej," odsekl jsem a přehodil si přes ramena kabát, "ale večer si to všechno vyberu, i s úrokama."
"Samozřejmě," přikývl, letmo přitiskl své rty k těm mým a nakonec mě vystrkal ze dveří jen s krátkým pozdravem.
Schody jsem bral po dvou a do kavárny se vřítil jako uragán.
"Už zase jdeš pozdě!" Sykla Tina a hodila po mě zástěru, "já vím."
"Co tě zdrželo tentokrát?"
"Musím odpovídat?" vydechl jsem a rychle si umyl ruce.
"Radši ne." protočila oči a ukázala k lístku, "tady je objednávka. Stůl šest, vezmeš to? Musím si zavolat."
"Jasně," přikývl jsem a ještě, než jsem se pustil do přípravy objednávky, nechápavě jsem se po Tině otočil. Vypadala… zvláštně.


"Co to s tebou dneska je?" nevydržel jsem tu její neustálou uštěpačnou náladu a prostě se zeptal.
"Co mi je? Máš třeba diář? Nebo kalendář v mobilu?"
"Mám, proč?" nakrčil jsem obočí a nechápavě se na ni podíval. Založila si ruce v bok a začala poklepávat nohou do podlahy, "už ti to dochází?"
"Dochází, dochází…" vykulil jsem oči a připlácl si pusu, která se mi snad zděšením otevřela, "já zapomněl!"
"Bingo!" zvolala a odešla za pult, kde se objevil další zákazník. Přišel jsem k ní a pomohl jí s objednávkou. Omlouvám se Tino, nechápu jak se mi to mohlo vykouřit z hlavy, já…"
"Mohl jsi aspoň zavolat, nebo napsat."
"Jsem kretén," zakroutila jsem hlavou a omluvně se pousmál, "dáš mi šanci, abych si to odčinil?"
"Dneska?"
"Už dneska?"
"Víš co Blaine," opět se jí do hlasu vrátil ten nepříjemný tón, "to, že nikoho nemám a že mám čas v podstatě kdykoliv neznamená, že se ke mně budeš chovat jako ke kusu hadru!"
"Ale to jsem nikdy nedělal!" bezmocně jsem rozhodil rukama a prohrábl si své kudrnaté vlasy, které mi spadaly do čela.
"Nedělal?" pokrčila rameny a posadila se na stoličku, "když myslíš."
"Tino, vážně se strašně omlouvám, měli jsme společnou večeři i se Santanou a její přítelkyní a taky s Bassem…"
"Chápu," odsekla a utřela si slzu, která ji stekla po tváři, "chápu tě. Jen, myslela jsem, že já jsem taky kamarádka."
"Jsi a moc dobře to víš."
Upřela na mě své tmavé oči a osušila si nos, "vážně?"
"Vážně!" usmál jsem se a vytáhl ji na nohy, "a když jsem na to posledně zapomněl tak půjdeme dneska, hned po práci a bude. Co ty na to?"
"Ehmm," na tváři se jí opět objevil úsměv a nesměle přikývla, "ale nechci, abys to dělal z povinnosti, nebo tak něco…"
"Nedělám to z povinnosti, tak toho nech. Dneska-hned-po-práci-směr…" podrbal jsem se na bradě a pak se vítězně usmál, "půjdeme do restaurace, co je tady na rohu. Vaří tam výborně a jsou tam takové buňky, takže má člověk celkem soukromí, to by šlo ne? Pokecáme, pojíme a uděláme si pěkný podvečer."
"No to zní přímo skvěle, děkuju." zatleskala a s úsměvem se otočila k baru se slovy "dobré odpoledne, co si budete přát?"


POV Santana
"Britt můžu s tebou na chvilku mluvit?"
"Jasně," blondýnka přiskočila vedle mě a vlepila mi pusu na tvář, "co se děje."
"No víš…"
"Udělala jsem něco?"
"Ne, ty ne." zakroutila jsem hlavou a nervózně stiskla lem svého bílého tílka.
"Santano tak co se děje? Vždyť vidím, že se trápíš!"
Cítila jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Copak jsem jí teď mohla říct, že jí nemiluju? Copak jsem mohla?
"Nebreč, bude to dobré, ano? Co se stalo?" Najednou byla dospělejší než kdy jindy, když sevřela mou ruku v té své a chápavě mě pohladila po rameni, "já…" pokusila jsem se zhluboka nadechnout, potřebovala jsem kyslík, ale knedlík v krku nepolevil, "já jsem…"
Stále na mě upírala ty své zářivé oči a vyčkávala, "když si byla pryč, já… vyspala jsem se s někým jiným."
Najednou její úsměv opadl, několikrát zamrkala, ale dlaň mi stále pevně svírala, "takže…"
"Já…" teď už jsem brečela naplno, "já jsem tě podvedla a strašně mě to mrzí, protože… já… mám tě strašně ráda Britt, mám tě strašně ráda, ale…" zakroutila jsem hlavou ve snaze zahnat slzy, které mi neúnavně máčely tvář, "já… mám tě ráda jako kamarádku. Jen jako kamarádku, možná i sestru, ale… já tě…"
"Nemiluješ mě," odpověděla jakoby nic a pohladila mě po tváři. Nepřítomně jsem přikývla a kousla se do rtu. Čekala jsem hysterickou scénu, čekala jsem facku, křik, pláč, prostě cokoliv, ale ta štíhlá, vysoká blondýnka mě jen pevně objala a počkala, dokud se nevybrečím.
"Proč-proč tohle děláš? Proč mi neřekneš, jak jsem špatná, proč tu semnou ztrácíš čas?"
"Notak Sant, tohle už nikdy neříkej, jsi úžasná a já tě budu vždycky milovat… samozřejmě jako kamarádku," pousmála se a šťouchla mě do ramene, "řekneš mi, kdo to je?"
Rázně jsem zakroutila hlavou a sklopila pohled ke svým dlaním, které teď ležely v klíně, "ne, nemůžu."
"Znám ho?"
"Britt, nikdo to… já… k nikomu nepůjdu. Prostě jen."
"Klid ano? Já nechci, abys kvůli tomu, že nám to nevyšlo, zahodila všechno. Pokud je někdo, kdo tě miluje a koho miluješ ty, proč se tomu bráníš?"
"Protože nemůžu kvůli tobě? Chápeš to sakra vůbec? Já-já ti dala kopačky! A přitom jsem tě podvedla!"
Přikývla a pokrčila rameny, "všimla jsem si toho už, jak jsem se vrátila. Teda, nevěděla jsem, že jsi byla s někým jiným, ale chovala ses jinak. Byla jsi stále zabraná do svých myšlenek, a já to na tobě prostě poznám."
"Máš se na mě zlobit, proč to neděláš? Proč všechno bereš jako… jako samozřejmost?"
"Neberu!" obořila se na mě a setřela si slzu, která se vkradla na její růžová líčka, "neberu to jako samozřejmost, je mi to samozřejmě líto, ale chci, abychom byli aspoň kamarádky, nebo… cokoliv. A já… jednou se chci vrátit na tu farmu a od první chvíle, kdy jsem to tam viděla mi bylo jasné, že bych tam jela sama, bez tebe. Ty prostě patříš tady. Máš tu Blainea, Kurta, máš tu všechno. Mě nic nedrží a navíc, za dva týdny máme další turné." Pousmála se a prohrábla si své blonďaté vlasy, "potřebuješ někoho, kdo tu je pro tebe pořád a né jen pár týdnů v roce."
"Brittany já, děkuju, vážně." natáhla jsem se k ní a pevně ji objala, byla má polovička, má polovička, bez které bych to nebyla já, ale… milovala jsem jeho.
"A kdo to je, řekni. Prosím!" udělala na mě psí oči a já potestativně zakroutila hlavou, "já… nechci ti to říkat. Ještě ne. Ani nevím, jestli on chce být semnou a jestli já vydržím s ním…"
"Takže je to chlap?"
"A-ano."
"Ooo a já ho znám, jinak bys mi to už řekla."
"Ne neznáš… nevím… možná, ale vážně. Nenuť mě to říkat, ještě to není jistý!"
"Dobře, ale až to bude oficiální, slib, že se to dozvím jako první!"
"Jsi divná ex-přítelkyně, víš to?" konečně knedlík v mém krku polevil a já se mohla zhluboka nadechnout, "divná? Tak děkuju."


POV Blaine
"Proč mám pocit, že vždycky, když někam jdeme, vracím se opilý," smál jsem se a opíral se o Tinu, která se smála semnou.
"Protože, když jsi opilej, je s tebou větší sranda. Jinak si strašný mrzout."
"Ale já nepiju. Tohle bylo výseč-č-výjmečně!"
"Samozřejmě," přikývla a chytila mě za rukáv, "počkej, ještě nechoď. Nechci zase kouřit sama."
"Ale já nekouřím."
"To je stále nějaké ale Blaine. Mě už to nebaví, vím moc dobře, že by sis dal, tak proč si to odporuješ?"
"Protože jsem, protože jsem to slíbil. Slíbil jsem to Kurtovi i sobě, že už do toho nikdy nespadnu."
"Tohle nejsou drogy Blaine, kolikrát ti to mám říkat."
Už tak jsem měl pocit, že je kolem mě všechno rozmazané a možná i proto jsem se nechal posadil na starou, jistě špinavou lavičku a podstrčit si do ruky jointa.
"Ale já vážně-vá-vážně nechci."
"Tohle je poslední, na vždycky. Bude to takový rozlučkový joint."
"A pak už mě nikdy neopiješ?"
"A pak už tě nikdy neopiju," usmála se a podala mi zapalovač. "Dík."


POV Kurt
"Kuuuuurteeeee!!! Jsem domáá!"
"Blaine nekřič," zamumlal jsem a protřel si oči, "vždyť je skoro půl druhé ráno. Kde jsi zase byl?"
"Pospíchal jsem za tebou!"
"Měl jsi odpolední?" zeptal jsem se, i když jsem moc dobře věděl, že kavárna zavírá v devět, navíc Blaine dělal jen ranní směny.
"Miluju tě," usmál se a natáhl ke mně ruce, "taky tě miluju, ale čekal jsem, že přijdeš dřív!"
Blaine se začal hlasitě smát a lehl si na sedačku, "však jsem přišel brzo. Ani jsem Tinu nedoprovázel. Říkala, že to zvládne!"
"Tinu?" pozvedl jsem obočí a sedl si k němu, "ty jsi byl zase s Tinou?"
"Zase?" Znovu se rozesmál a stáhl mě k sobě, "nežárlíš náhodou, ty moje kuřátko?"
"Kuřátko? Blaine, cos pil?" odstrčil jsem jej a promnul si spánky.
"Já? Nic, no možná něco… ale nevím co, donesla to Tina."
"Vidíš, už zase Tina? Co ještě jste s Tinou dělali, že jsi nemohl přijít normálně domů a musel ses vrátit nad ránem v podnapilém stavu?" vyštěkl jsem na něj a zatnul ruce v pěst. Nenáviděl jsem ji.
"No, nakonec jsme si dali poslední dýmku míru."
"Cože? Co to-jak to myslíš? Jakou dýmku míru?"
"No dýmku, prostě jsme si dali marjánku." zasmál se a znovu ke mně natáhl ruce.
"Myslíš to ze srandy, že?"
"Ty si taky srandista! A já tě miluju, pojď ke mně, nechci být sám! Jsou tu zlí skřítci a mohli by mě i tebe kousnout do nohy."
"Blaine-," vydechl jsem a praštil pěstí do stolu, "mluv vážně."
"Vyvalil na mě oči a kousl se do dlaně, "myslím to vážně, nedělej takový rámus, mohl bys je probudit… a oni tě pak kousnou…"
Několikrát jsem zamrkal, než mi to všechno došlo, "Blaine, co že jste to s Tinou kouřili?"
"Travičku, zelenou. Jako v té písničce. Však to znáš, travička zelená, to je moje potěšení, travička zelená, to je moje…"
Chytl jsem mu obličej do dlaní a zadíval se mu do očí, "Blaine, prosím řekni, že si ze mě děláš srandu."
"Když to chceš, proč ne," znovu se zasmál a kousl se do rtu, "dělám si srandu."
"Blaine, alkohol je jedna věc, ale pokud znovu kouříš trávu jsi znovu na té cestě k tvrdým drogám."
"Zlatíčko, ty vůbec nevíš, co mluvíš," zakroutil hlavou a líbnul mě na čelo, "a teď by sis měl lehnout, já se kouknu ještě na telku. Vůbec se mi nechce spát."
"Dělej si co chceš," odsekl jsem, popadl mobil a vytočil Santanino číslo. Asi osmkrát zazvonilo, než ho konečně přijala. "Kruci Kurte, to si náměsíčný, nebo ses dočista zbláznil? Víš kolik je hodin?"
"Santano, já nevím, co mám dělat." popotáhl jsem a opřel se o měkký polštář.
"Nevíš, co dělat? Tak třeba vzbuď Blainea a trochu si zablbněte, ale mě do toho netahejde…"
"Blaine přišel napranej. Cítím z něj alkohol a navíc tvrdí, že kouřil trávu a jeho chování o tom taky vypovídá své. Stále se směje, cokoliv co řekne, mu přijde vtipné… sakra, počkej," vyskočil jsem na nohy a otevřel dveře do chodby, z kuchyně se znovu ozval ten tříštivý zvuk, "sakra Blaine co děláš!" vypískl jsem a zadíval se na rozbitý talíř. "Já, mám na něco strašnou chuť, dáš si semnou?" zeptal se a nacpal si do pusy kolečko šunky. "Měl by sis jít lehnout!"
"Ale já nechci," odsekl a znovu se otočil k ledničce.
"Kurte!!!"
"Promiň, už jsem tady, jen že… Blaine rozbil talířek a teď kouká, co by snědl."
"Mám přijet?"
"Já nevím, ne… ne nemusíš, spíš jen, nevíš, co s ním dělat?"
"Přijedu, pomůžu ti. Musíme počkat, až to trochu vyprchá a on prostě usne."
"Ne, vážně nejezdi, já… já to zvládnu."
"Vydrž, do půl hodiny jsem tam."
"Ale Santa-…" než jsem stihl cokoliv namítnout, ozýval se jen tón ohlašující zavěšení.

Posadil jsem se na sedačku a pozoroval Blaine, cítil jsem, jak mi tluče srdce a v hlavě mi strašně buší. Promnul jsem si čelo a sevřel ruce v pěst. I ty se mi třásly a já přešel ke svému nočnímu stolku. Měl jsem tam poslední pilulky na uklidnění. Přesně dvě. Poslední dvě, které jsem u Basse posledně usmlouval a pak je hrdě zavřel do šuplíku s vědomím, že jsem to zvládnul a nepotřebuji je. Teď jsem byl ale úplně zoufalý. Slzy tekly po mé tváři, cítil jsem se podvedený, neschopný udržet si přítele a hlavně, opět naprosto bezmocný, "proč, proč zrovna já?" zašeptal jsem a s tichým povzdechem spolknul jednu z pilulek, "proč…" s touto otázkou jsem se svalil do peřin a čekal na Santanu, než však stihla přijít, usnul jsem.


Tak, třicátá kapitolka za náma... Co na to říkáte?
Co říkáte na povídku jako celek? Myslíte, že je dobře, že jsem s ní vůbec začala?
A pro všechny, které chcou Tinu uškrtit, zašlapat do země, nebo cokoliv jiného, nebojte. I na ni dojde!!!

KOMENTÁŘE SAMOZŘEJMĚ POTĚŠÍ

Váš Nikísek
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Koho máte raději?

Kurta
Blaina

Komentáře

1 Andílek Andílek | Web | 9. listopadu 2013 v 20:59 | Reagovat

ale ne to ne! Tohle ne! Nenávidím Tinu! Ale vážně extrémně jí nenávidím! Mám chuť jí zabít! (a ignoruju to, že na ní dojde). Nádech! Výdech! Nádech! Výdech! Dobrý, už jsem klidná! Ta šikmooká kráva! Dobře tak nejsem! (Tos mě ještě neviděla, rodina mě mě čumí jak na debila! A ptají se co mě to chytlo za rapl!). Vím, že to Blaine přehnal, ale vlastně za to ani nemohl...Dobře mohl, neměl si dávat. Ale když ona Tina (hledám svou brokovnici a jsem připravena jí při první příležitost odstřelit). Chudák Kurt, jak je mi ho líto. Chápu, že volal Santaně, aby mu poradila co má dělat. Pochopím i ten prášek, i když to nic nevyřeší. Vůbec nic.
Ještě k tomu jak Britanny reagovala, jsem ráda, že to vzala tak dobře.
Z povídky mám jinak dobrej, no je dobře, že si s ní začala. Protože i o tomhle je život. No a budu se děsit pokračování a toho jak se to celý vyvrbí

2 Christy Christy | Web | 9. listopadu 2013 v 21:33 | Reagovat

No do p*dele! To si ze mě děláš kozy! Neeeeeeeeeeeeeenavidim Tinu jednu hnusnou. Zaboju ji. A tebe umackám, protoze je to drámo podle meho gusta...ulalalalala *tančí po pokoji *

Páni Britt to vzala dobře ....uz se tesim na Sebastiana a strasne doufam, ze to dobre dopadne. Mám ráda drámo, ale stejne tak mam rada stastne konce.

No...tak strasne moc se tesim na dalsi kapitolku :-)

3 Nikísek Nikísek | Web | 10. listopadu 2013 v 9:20 | Reagovat

[1]: :D :D Povolení zabíjet dostane někdo jiný... uvidíš, že na každou "sviňi" se někde vaří voda a ta šikmooká není výjmkou! :D A ano, správně! Zhluboka dýchej, nechci, abys dostala infarkt, nebo tě zavřeli do blázince ještě předtím, než napíšu happyend :D
Takže děkuju za úžasnej komentář a slibuju, že těď už bude jen (a skoro) jen líp :*

[2]: :D Já ji taky nemám ráda :D To mi věř. V této povídce ji fakt nenávidím :D A mě umačkáš? :D To jsou ale krásné, protichůdné emoce a i když na Tinu už brzo dojde, ještě si to budou muset vyřešit Klaine. Nevím, jestli z toho bude Kurt zrovna nadšenej, protože to, že se Blaine nechal přemluvit... přemluvili ho jednou, přemluví ho podruhé...
A Sebtana nakonec bude mít taky dobrý konec, teď jen, jak to říct ostatním? :D Děkuju a další kapitolku se pokusím napsat co nejdřív :*

4 ivorynka ivorynka | E-mail | Web | 10. listopadu 2013 v 10:06 | Reagovat

Ježíšku.Nádhera..Tina dítě skázy!!Moc mě pobavil zhulenej Blaine.Ale samozřejmě ten děsivej fakt ,proč se tak vlastně stalo,vyvolává zlobu.Ach ty drogy.
Brittana rozhovot byl nečekaný ale s happy endem,takže prostě skvělý. :DD Prostě dokonalý Klainíci moc se ti povedla.těším se na pokračování a snad s přísliby něčeho dobrého.. :D

5 Nikísek Nikísek | Web | 10. listopadu 2013 v 16:02 | Reagovat

[4]: Děkuju moc :D Nojo, už jsem pár zhulených lidí viděla a musím říct, že jsem byla jako Kurt, vůbec sem nevěděla co s nima, protože ať jsem řekla cokoliv, stále se jen smáli, nebo mě prostě nevnímali :D :D
A děkuju, snad i další kapitolka potěší, teď si to jen musím urovnat v hlavě a uvědomit si, co tam vlastně chci mít :D Snad se to povede :P

6 Káťule Káťule | Web | 10. listopadu 2013 v 20:05 | Reagovat

Jak já tu Tinu nesnáším, to snad ani nejde říct! A to nemívám problémy s tím, že bych byla nějak nesnášenlivá. Zdá se mi, že vyjdu se spoustou lidí. Ano, občas někoho nemám ráda, ale že bych někoho vážně nesnášela... No, a Tinu teda nesnáším! A to totálně!
A Blaine je blbec. Že ho to Tinino chování nevarovalo! Proč se s ní ještě baví? A když už tak proč s ní zase pije? A nakonec proč s ní sakra kouří? Chudinka Kurt. Vůbec se mu nedivím, že si musel dát prášek, i když s tím sám přestával. Chudinka můj milovanej.
Hmm, Brittany mě překvapila :). Doufala jsem, že to vezme dobře, i jsem tomu věřila. Ale netušila jsem, že až takhle! Ve snu by mě to nenapadlo!
Snad se brzy zase objeví Sebastian :). A snad se dá konečně se Santanou dohromady, protože oni dva bez sebe :). Ne, to nejde ;).
Jinak z povídky mám naprosto skvělý pocit! Úžasně ji píšeš (stejně jako všechny ostatní tvoje dílka) ;). Těším se, jak to dopadne a spoléhám na hepáč ;).

7 Nikísek Nikísek | Web | 10. listopadu 2013 v 21:06 | Reagovat

[6]: Jupíííí!!! Tak, s tím naštváním a uražením na tobě ještě zapracuju, ale že kvůli mě někoho nesnášíš? Jupííí! Jdu bouchnout šampáňo! :*
No a Tina je prostě mrcha, Blaine je blb, který chce být se všema za dobře a myslím, že tak trochu neví, kde jsou jeho hranice. Proto taky do všeho spadne. Kurt to sním bude mít hodně těžký, možná i proto, jak se ke všemu Blaine postaví, ale na druhou stranu tu pro ně bude Santana a Bass a společně to určitě zvládnou :) (když už jsem ten "hepáč" slíbila :D)
Děkuju Káťulko :*

8 Karin Karin | 19. února 2017 v 12:39 | Reagovat

Tina je bestie proč Blainovi neřeknou co je zač.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama