Skrytý nepřítel 29.

6. listopadu 2013 v 20:00 |  ° SKRYTÝ NEPŘÍTEL °

Skrytý nepřítel 29.

Je tu středa a já vám sem hážu další kapitolku! Nemůžu uvěřit, že to bude již 29. a proto chci všem mým čtenářkám poděkovat za přízeň a za podporu, protože bez vás bych to nezvládla! Takže děkuju že čtete a komentujete mé povídky a budu se na vás těšit u dalšího dílu ...
Příjemné čtení :*

"Co třeba dnes večer? A u nás! Něco dobrého bych uvařil…"
"Tak dobře, to zní skvěle." souhlasila jsem a znovu si nabrala plnou lžíci zmrzliny, "tak na život bez starostí?"
Kurt se usmál a přikývl, "na život bez starostí!"



POV Kurt
"Ahoj Blaine, prosím, mohl by ses stavit do obchodu?" mobil jsem položil na linku, zapnul ho na hlasitý odposlech a přitom míchal čokoládový krém na dezert.
"Jasně, co potřebuješ koupit?"
"Zapomněl jsem parmezán, tak ten vem a taky ještě nějaké dobré víno. A pro Sebastiana asi pivo."
"Cože, pro Sebastiana?"
"Já ti to ještě nestihl říct, víš?" usmál jsem se směrem k telefonu a odstavil krém z horké lázně, "dnes na večeři příjde Santana s Brittany a Bass, stále jen sedí doma, nebo se opíjí. Potřebuje mít kolem sebe lidi, nebo ti to vadí?"
"Ne jasně. Koupím to a za chvíli jsem doma, ano?"
"Skvělé, a ještě kup prosím popcorn. Slaný i sýrový!"
"Rozkaz."
"Miluju tě," dodal jsem, než jsem hovor ukončil a vrátil se naplno k přípravě čokoládových báboviček.

"Donesls všechno?" zavolal jsem do chodby, když jsem do vroucí vody vsypal těstoviny a zaklapl je pokličkou.
"Snad ano, všechno jsem si napsal," usmál se Blaine a políbil mě na špičku nosu, "vidíš, jak jsi šikovný a když ti to tak jde, tak můžeš jít rovnou prostřít stůl."
"Ale Kurte," popotáhl a objal mě kolem pasu, "víš, že já nejsem esteticky nadaný člověk a pomalu ani nevím, na jakou stranu patří vidlička a na kterou nůž."
Flustrovaně jsem vydechl a ukázal na hrnec vařící vody, "tak pohlídej ty těstoviny!"
Popadl jsem několik příborů a skleniček, také barevné ubrousky a malou kytičku, kterou jsem umístil do středu stolu. Všechno jsem pečlivě naaranžoval a soustředil se na každý detail.
"Lásko, mám ty těstoviny scedit?" ozvalo se za mým ramenem a já se polekaně chytil za srdce, "chceš mě zabít?"
"Promiň," omluvně se usmál a přitáhl si mě k sobě, "zabít tě nechci, jen jsem se tě chtěl zeptat," jeho rty přejely po mé čelisti a já se trhaně nadechl, "co? Co se chceš zeptat?" Kousl jsem se do rtu a opřel se čelem o to jeho, "chtěl jsem se zeptat," jeho rty byly jen na milimetry od mých. Téměř jsem nedýchal. Mohl jsem cítit jeho horký dech na tváři a slyšet jeho bijící srdce…
"Mám teda ty těstoviny scedit? Nebo je nechat ve vodě? Mám ale trochu strach, aby se nerozvařily…"
"Jsi strašnej komediant, a já už myslel, že to je něco vážnýho," ušklíbl jsem se a odstrčil jeho nenechavé prsty, které se soukaly pod mé tričko.
"Hmm zase nic extra." pokrčil rameny a já jej štouchnul do boku, "říkáš to nějak divně, neděje se něco?"
"Copak jsem u výslechu?"
Bezmocně jsem rozhodil ruce a vytřeštil na Blainea oči, "notak nemusíš hned zvyšovat hlas. Jen jsem se zeptal, ze srandy."
"Aha," přikývl a protočil oči, "promiň, prostě… jsem nějaký protivný."
"Ale nejsi," usmál jsem se a obtočil ruce kolem jeho krku, "jen jsi možná hladový."
U dveří se ozval zvonek a já jej rychle políbil na rty, "skočíš otevřít?"

"Posaďte se dámy," ukázal jsem na prostřený stůl. "Jen doufám, že ještě chvíli vydržíte, čekáme ještě na jednoho hosta."
"A Kurte," ozvala se Brittany, než mě pevně sevřela v náručí, "můžu si sednout vedle tebe? Jsi tak roztomilej a Santana už mi to dovolila." vypískla blondýnka a popadla mě za ruku.
Nejistě jsem se na ní usmál a pak sklouzl pohledem k Santaně, která seděla a koukala do talíře.
"Tys Britt dovolila sedět vedle mě?"
"No," pokrčila rameny, "zeptala se, jestli mi bude vadit, když si sedne vedle tebe, a já řekla ne."
"Tak klidně," usmál jsem se a kývl k ní, "pojď, pomůžeš mi s těstovinami?"
"Jasně, hned jsem zpátky," rychle políbila Santanu na tvář a odhopsala za mnou do kuchyně.

POV Santana
Blaine se posadil do čela stolu a nejistě si odkašlal, "Sant," chytil mě za ruku a pozvedl bradu, čímž mě donutil, podíval se mu do očí, "co se děje?"
"Nic," zakroutila jsem hlavou a protočila oči, "nic se neděje, až na to, že nevím, jestli Britt miluju nebo ne, až na to, že nevím, jak se mám k ní chovat, a až na to, že nemůžu přestat myslet na toho, s kým jsem ji podvedla, stačí?"
"Wauu," vydechl a podrbal se ve vlasech, "tak to je hodně blbý."
"Dík za připomenutí."
"No, víš já…"
Najednou se bytem rozezněl zvonek a já až teď postřehla, že je tu jeden talíř navíc. "Jen skočím otevřít," kývnul ke mně Blaine a zmizel v chodbě. Mezitím Kurt donesl hrnec těstovin a omáčku s nastrouhaným parmezánem, který položil do středu stolu.
"Promiňte, že jdu pozdě. Zdržel jsem se na poradě v práci," pousmál se Sebastian a já jen něco nesrozumitelného zamumlala.
Jeho pohled sklouzl k Brittany, která se usmívala od ucha k uchu. Nejistě k ní zatáhl ruku, "tebe ještě neznám, ale předpokládám, že jsi Brittany."
Blondýnka se usmála ještě víc a pevně jej objala kolem krku, "ano, jsem Brittany a ty si… Se-se."
"Sebastian Smyth, těší mě." odpověděl a koukl na stůl, "sedneš si prosím vedle Santany? Britt chce sedět semnou a," Kurt pokrčil rameny, moc dobře jsem na něm poznala, že ten nás systém, nebo spíš Brittanin úmysl mu rozhodil celý zasedací pořádek.
"Můžu?" zašeptal Sebastian a ukázal na židli vedle mě, "jistě."
"Blaine skočíš prosím pro to víno? A Bassi, co si dáš ty?"
"Já-," oslovený se odmlčel a otočil se ke mně. Několikrát jsem zamrkala a sklopila pohled do prázdného talíře, "jen vodu. Děkuju."
"Ale jestli chceš, máme i pivo."
"V pohodě Kurte, dám si vodu. Ale děkuji," zářivě se usmál a tentokrát pohled stočil k mé přítelkyni, "Britt slyšel jsem, že ty tancuješ."
"Ano," přikývla a znovu se až přehnaně usmála, "před dvěma dny jsem se vrátila z turné. Bylo to vážně úžasné."
"A co budeš dělat teď? Máš nějaké plány?"
Blondýnka zakroutila hlavou a podrbala se na bradě, "momentálně ne, ale už se zase něco plánuje. Teď máme takové prázdniny."
"Jistě."
Nechápala jsem, proč tuhle konverzaci vůbec začínal, když jej to očividně vůbec nezajímalo. Měla jsem chuť se na něj rozkřiknout, ať se vzpamatuje a začne být tím starým Bassem, kterého jsem tak milovala, ale nakonec jsem se zmohla jen na další trapnou otázku, "a co ty? Jak se máš?"
Stočil ke mně své zelené oči a nevěřícně se ušklíbnul, "myslím, že to moc dobře víš."
Nechápavě jsem na něj koukala s pusou otevřenou a cítila jsem, jak mě v očích začaly štípat slzy.
"Prosím, dobrou chuť," ozval se Kurtův hlas a já se otočila zpátky. Střetla jsem se s jeho modrýma očima, které mě pozorovaly, a jen jsem zakroutila hlavou na znamení, ať to nechá plavat.
"Je to výborné!" mumlala Brittany a s úsměvem si strčila další porci do pusy, "že je to skvělé Sant."
"Samozřejmě," usmála jsem se a natáhla ke své přítelkyni ruku. "Jen," odmlčela jsem se a ukázala na svůj koutek rtů, "máš tu omáčku."
"Co? Žádnou omáčku tam nemáš," zakroutila hlavou a já si povzdechla, "ne já, ale ty."
"Kde," vykulila na mě své oči a já se zasmála, natáhla jsem ruku a flíček jí setřela.
"Děkuju," zašeptala téměř neslyšně, a já přikývla. Cítila jsem na sobě Sebastianův pohled, ale nevěnovala tomu pozornost, dokud jsem na svém koleni neucítila horkou dlaň.
Vzhlédla jsem ke stolu. Všichni měli oči zabořené do jídla, smáli se a diskutovali o věcech, kterým jsem nevěnovala pozornost, jediné, na co jsem se byla schopna soustředit, byla ona dlaň na mém koleni.
"Co to děláš," sykla jsem a ruku rychlým pohybem setřásla.
"Nemiluješ ji," naznačil a zavadil svými prsty o ty mé. Přihlížejícím by to mohlo připadat jen nechtěné zavadění, ale já moc dobře věděla, že tohle nebylo tak neúmyslné, jak se tvářilo.
"To nemůžeš vědět."
Kurt na mě upřel svůj pohled, "co? Říkala jsi něco?"
"Nene, jen jsem říkala, že to bylo vážně výborné," přikývla jsem a odložila příbor na stranu.
"Děkuju," Kurt zčervenal a vyskočil na nohy, "tak, když chvíli vydržíte, přinesu dezert, jen ho musím dodělat."
"Pomůžu ti," nabídl se Blaine a s úsměvem políbil modroočka na tvář. "Děkuju," Kurt se na něj pousmál a ukázal Blaineovi na příbory, "tak pojď."
"Já, si skočím zavolat, ano?" řekla jsem, ještě než Blaine i Kurt zmizeli v kuchyni. Oba jen přikývli a Brittany mě objala kolem pasu, "půjdu s nima, ano?"
"Neptej se mě, o takových věcech si rozhoduješ sama," zakroutila jsem hlavou a pokusila se o upřímný úsměv.
"Máš pravdu," mrkla na mě a naposled mě sevřela v náručí, než následovala ty dvě hrdličky do kuchyně.


Najednou stál Sebastian u mě a nejistě mi přejel prsty po tváři, "nechej toho… ehmm můžeš jít semnou?" povytáhla jsem obočí, pokoušejíc se o nezaujatý tón a bez váhání vyšla ze dveří. Seběhla jsem těch pár schodů a vyšla na ulici, kde mě ovál studený vítr.
V tu chvíli byl u mě a podával mi můj šedý kabát. "Vidím, jak se na ni díváš, nemiluješ ji."
"Jak si můžeš být tak jistý?" zeptala jsem se téměř neslyšným hlasem a upřela na něj své oči, "protože to vím," pokrčil rameny a prohrábl si vlasy, "vím, co se stalo tu noc a vím, jak nám spolu bylo. Bylo to něco jedinečného a to nemůžeš smazat tím, že řekneš, že budeme pouze kamarádi. Sama víš, že ke mně cítíš něco… něco víc."
O krok jsem ustoupila, což mě donutilo opřít se o studenou stěnu domu, "já…" nadechla jsem se, nejistě se kousla do rtu a zase vydechla, "já si nejsem ničím jistá, a jestli jsem ti ublížila poprvé, nenech, abych ti ublížila i podruhé," zašeptala jsem a zakoukala se do jeho zelených očí.
"Musíš přece vědět, jestli jsi chtěla, aby to pokračovalo," o krok se přiblížil ke mně, tak, že jsem mohla cítit jeho horký dech.
"J-Já v-vážně nevím," vydechla jsem.
Jeho prsty mi znovu přejely po tváři a nakonec uchopil můj obličej do dlaní, pomalu se sklonil a než jsem se stihla nadechnout, nebo cokoliv říct, jeho rty se přitiskly k těm mým. Znovu, znovu jsem cítila, jak se hejno motýlků vzneslo, jak mé srdce divoce tlouklo a jak mé ruce automaticky zajíždí do jeho jemných vlasů.
"Beru to jako kladnou odpověď," zašeptal, když se odtáhl a na tváři se mu usadil spokojený úsměv.
"Kladnou odpověď na co?"
"Na to, že chceš, aby to pokračovalo."
"Víš, že jsem momentálně s Britt?"
"Vím, že ji nemiluješ. To mi stačí."
Protočila jsem oči a zhluboka se nadechla. "Nemůžu jí říct, že ji nemiluju a hned odcupitat za tebou, taková já prostě nejsem, takto to udělat nemůžu, už kvůli ní, vždyť je to má… kamarádka…"
Jeho rty mě znovu umlčely, když se krátce přitiskly k těm mým a pak mě políbily do dlaně, "počkám. Počkám si na tebe."
Nejistě jsem se usmála a rozhlédla se okolo, "možná bychom měli jít dovnitř. Pamatuješ? Kurtův dezert…"
"Dobře, mám jít první? Můžu říct, že jsem ti donesl kabát, nebo tak něco…" zakroutil hlavou a já pohotově přikývla. "To je dobrý nápad, tak běž," popostrčila jsem ho ke dveřím.
"A pusu?" poklepal si na líčko.
"Běž," zakroutila jsem hlavou a rozesmála se. Najednou jsem se zase cítila úplná. Šťastná a spokojená, teď mě čekal ten těžší úkol, a to, říct to Brittany.

"No tady jsi. Sebastian říkal, že jsi byla do toho hovoru pořádně zapálená, komu si volala?" zeptal se Blaine, když jsem si s promrzlými prsty sedla na své místo a zhluboka vydechla.
"Ále," mávla jsem ledabyle rukou, "volala jsem Ann, pamatuješ? Říkala, že přijede, nakonec si to ale rozmyslela a měla potřebu se mi čtvrt hodiny omlouvat, jako by nevěděla, že se mi vlastně ulevilo, když řekla, že nepřijde."
"Jsi strašná," zasmál se Kurt a upil ze své sklenice vína, "já vím. Tak dobrou chuť," pousmála jsem se a pustila se do dezertu.


POV Kurt
"Nepřišla ti dnes Santana nějaká divná?" zeptal jsem se, když jsme seděli v objetí jeden druhého a koukali na film, který jsem nevnímal již od samého začátku.
"No, říkala, že to je teď celkem blbý," pokrčil Blaine rameny a políbil mě na čelo.
"Taky mi to říkala."
"To, že je zamilovaná do někoho jiného a Britt bere jen jako kamarádku?"
"Ano, něco podobného. Jen… máš tušení, kdo by to mohl být?" Otočil jsem se k Blaineovi a pohlédl do jeho zlatavých očí. Jen zakroutil hlavou a já se opět opřel o jeho hrudník. Já tušení měl, i když jsem tomu sám nemohl uvěřit. Sebastian říkal, že jí nesl jen kabát, ale přitom odcházel už s ní a potom, pořád po sobě pokukovali, pošťuchovali se a při odchody se rychle objali. Dost rychle na to, aby to vypadalo jako obyčejné, přátelské obejmutí, ale to, jak se Santana usmála a jak ji Sebb sevřel v náručí… to bylo… jiné. To bylo, jako příslib to budoucna…
"Už mi z toho asi hrabe," zamumlal jsem a zabořil prsty do Blaineových kudrlin.
"Vážně?" zasmál se a sevření kolem mého pasu povolilo.
"Jo, potřebuju myslet na něco jiného," pokrčil jsem rameny a zasmál se, "ale Blaine, na co zase myslíš?"
Blaine mě stáhl ze svého klína a povalil mě na pohovku, "jestli potřebuješ myslet na něco jinýho, můžu ti pomoct, v tom jsem odborník," povytáhl obočí a přitiskl se ke mně, "vážně?"
"Samozřejmě," přikývl a přejel svými rty po mém krku.
"Bl-Blaine mám svou oblíbenou košili," mumlal jsem, snažíc se jej odstrčit.
"Každá tvá košile je oblíbená," protočil oči a začal knoflíčky pohotově rozepínat.
"Každá je má oblíbená, protože každá je jiná."
"Na můj vkus moc mluvíš," zašeptal a jemně skousnul můj spodní ret.
"Blaine, ta ko-košile."
"Jo, pořád," zasmál se a stáhnul mi ji z ramen.
"Počkej, co to děláš?" vykulil jsem na něj oči, když ji jen tak ledabyle pohodil na opěradlo a vyskočil na nohy.
"Kurte," zakňučel a natáhl ke mně ruce, "je to jen košile."
Jemně jsem košili vzal a pečlivě ji pověsil na ramínko, které jsem zahákl za skříň.
"Já k těm věcím mám citový vztah," namítl jsem a vytáhl jej na nohy, "možná je občas až moc velkej, ale já si nemůžu pomoct. Zvlášť u této košile." Pomalu jsme došli až do ložnice, než jsem Blainea povalil na postel a obkročmo se na něj posadil.
"Chápu to a budu si to pamatovat," usmál se Blaine a přejel prsty po mé nahé kůži, "jenom už mě netrap." vydechl, když jsem zavadil o jeho černý pásek a rozesmál se.
"A co když si chci hrát?"
"Kurte," Blaine na mě upřel svůj prosebný výraz a stáhl mě k sobě, "pokud mě budeš mučit nezapomeň, že ti to oplatím."
"Hmmm," přitiskl jsem své rty k těm Blaineovým a jemně jej políbil, "v tom případě si to ještě nechám projít hlavou."
V nestřeženou chvíli mě ale Blaine stáhnul pod sebe a naše role se vyměnili, "a teď tě budu trápit já," zašeptal oproti mým rtům.

"Jsem jen a jen tvůj," bylo to poslední, co jsem řekl, než jsem se poddal jeho rtům.


Tak co na to říkáte?

KOMENTÁŘE POTĚŠÍ

(A nebojte, na Tinu taky dojde, vlastně dojde i na Blaine... Vlastně... uvidíte :D)
Váš Nikísek




 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kate Kate | 6. listopadu 2013 v 20:23 | Reagovat

Jaj no ani ja nemôžem uveriť že už je to 29 časť, už sa nám vracia viac Klaine a aj Sebtana sa nám vyvíja sľubne, takže samozrejme že som s kapitolky nadšená!!! Bola ako vždy super, a síce je mi trochu ľúto Brittany, ale tak mne vždy prišla skôr ako Santanina kamarádka než priateľka, takže verím že ten rozchod vezme v dobrom :D a samozrejme sa teším na pokračovanie!

2 Nikísek Nikísek | Web | 6. listopadu 2013 v 20:31 | Reagovat

[1]: Děkuju Kate. Ani já nemůžu uvěřit, že to tak letí... zvlášť, když jsem původně plánovala max. 15. kapitol :D Každopádně ano, Klaine blok pomalu povoluje, tak uvidíme, jak to bude dál :D A ať už se Santana rozhodne jakkoliv, jsem přesvědčena, že Britt to vezme v pohodě. :) Takže děkuju za krásný komentář a pokračování bude snad (možná) v pátek :*

3 Christy Christy | Web | 6. listopadu 2013 v 20:32 | Reagovat

Ouuuuuch!!!! Já snad pojdu. To bylo tak romantický a neuvěřitelně pěkné. Sebtana...Sebastian a oni jsou SPOLU!!!! ANO!

A ta Klaine část! Panebože ta byla parádní, super...a Kurt a jeho košile...být Blainem, zabiju ho :-D

DOKONALÉ! Těším se na další kapitolu. Na Tinu a na Blaina...samozřejmně doufám, že Kurt nebude moc vyvádět ale na druhou stranu doufám, že mu to dá pořádně sežrat!!! :-D

4 Nikísek Nikísek | Web | 6. listopadu 2013 v 20:46 | Reagovat

[3]: Děkuju Christy no ... ano, Santana a Bass jsou asi spolu, možná neoficiálně, ale teoreticky ano :P (doufám, že si opravdu ráda) :D No a Kurt a jeho košile, tak jako co, když je to jeho oblíbená, musí ji chránit :D No a příště uvidíme, jak na dobré úrovni má Blaine sebeovládání... :D Muheheheee!! Děkuji za komentář :*

5 Andílek Andílek | Web | 6. listopadu 2013 v 22:08 | Reagovat

no teda wow...moc hezká kapitola. Seb a Santana neměli chybu, jsou úžasný...pokud pomineme tu malou drobnost jménem Brittany. Ach naši zlatí Klaine, moc hezké...I když Kurt by si možná neměl tolik zakládat na tom, aby ta košile nebyla zmuchlaná..je to přece jen košile :D :D. Ale je to Kurt, takže co jiného od něj čekat?

No to jsem teda zvědavá jak se to vyvine. Vážně mě zajímá jak Kurt vezme celou tu Tina+Blaine věc, jestli víš jak to myslím

6 Káťule Káťule | Web | 7. listopadu 2013 v 0:02 | Reagovat

Ty jsi potvůrka, vážně! Takhle nás trápit! V každé kapitolce jen něco naznačíš, ale zdá se, že se vůbec neblížíš k nějakému řešení :).
Jinak teda k Britt :D. Ta mě rozesmívala :). Každá věta, kterou vypustila z úst, byla tak přiblblá, že ji nemohl říct nikdo jiný :D.
Santana... Ano, je pravda, že je znát, jak Britt bere :). Ale jsem si jistá, že Brittany to pochopí :).
Sebastian byl, jako bys otočila list :). Doteď se jen utápěl ve smutku a teď najednou poznal, že Sant Brittany nemiluje? Ale vážně! Starej sexy zlatej Bass je zpátky a já jsem ti za to vděčná :). Prostě to, jak omračoval Santanu svojí přítomností... A pak jak žádal tu pusu :). A prostě všechno :). Všechno bylo tak Smythovský, že jsem se musela usmívat od ucha k uchu :).
A na konec Klaine :)... Ten jejich rozhovor :D. Jak je to možný? Jak může Kurt tušit, do koho je Santana zamilovaná? On má snad oči všude :). A jak Kurt šel narovnat tu košili! :D Omg :D. To bylo dokonalý! A samozřejmě konec...
Na jednu stranu mě štve, že se Blaine nepřiznal, na druhou je to logický... Moc by si nepomohl, kdyby se přiznal. Ale ono to praskne, já tomu věřím :D. Tak uvidíš, Blaníku, zač je toho loket! ;)

7 Karin Karin | 18. února 2017 v 22:18 | Reagovat

Tak že by se dali dohromady to by se mi líbilo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama