Skrytý nepřítel 28.

3. listopadu 2013 v 20:00 |  ° SKRYTÝ NEPŘÍTEL °

Skrytý nepřítel 28.

Nestíhám, nestačím, do školy je toho moc, dospávám stužkáč ale je to tu! Zvládla jsem to a "nesu" vám další kapitolku!
Jako obvykle se tam neobjeví Klaine, tak jak bych chtěla, ale bude to mít svůj důvod :P
A jen taková technická, chci upozornit na to, že v tomto příběhu mají postavy volno, kdykoliv si zamanou a práce je pro něj hotový holubník. Když mají na práci něco důležitějšího, prostě tam nejdou :D Nebo spíš, já něco naplánovala a nebrala jsem v úvahu pracovní dobu, tak mi to promiňte :D Děkuji za pochopení! A příjemné čtení :*


"Řeknu," přikývl a přitiskl se ke mně. "Je to vážně výhoda mít psychologa ve své posteli."
"No dovol," odsekl jsem a chtě nechtě se rozesmál, "hlavně, až budeš mít problém, mluv o tom."
"To ale platí i u tebe," odsekl a prohrábl mé rozcuchané vlasy.
"Dobře, domluveno." Naposled jsem ho políbil, zhasnul lampičku a znovu se stočil do jeho objetí. Vše bylo tak dokonalé, tak snadné, tak přirozené … jako dýchání …

o několik týdnů později

POV Blaine
"Co se tak na ten mobil šklebíš? Udělal ti něco?" zeptala se Tina a já zmateně zvedl hlavu.
"Cože? Ne jen, Kurt mi píše, že dnes bude až do večera v práci, dlouho tam nebyl a prý tam má moře papírování, které má mít do pátku hotové."
"Tak to je blbé," ušklíbla se a já zastrčil mobil zpátky do kapsy, "tak co kdybys šel ke mně, udělali bychom si takové čajové odpoledne. Už několik dní mi to slibuješ. Co dní!? Týdnů!" navrhla a zářivě se usmála.
"No-chtěl jsem…" promnul jsem si bradu a zamyslel se, "a víš co, půjdu rád. Poslední dobou jsem byl jen s Kurtem, takže bych mohl pokecat zase s tebou a navíc, když jsem ti to teda slíbil."
"Skvělé!" zatleskala a objala mě kolem pasu, "bude to skvělý, uvidíš!"

Hned po práci jsem se vydal k ní domů. Kurtovi jsem napsal jen krátkou sms, kde jsem mu nezapomněl připomenout, že to nemá s tou prací přehánět a že jdu chvíli posedět s Tinou.
Jedinou odpovědí bylo "dávej na sebe pozor :*"
Jelikož Tina dnes končila dřív, pomalu jsem přešel k jejím dveřím a nervózně přešlápl z nohy na nohu. Najednou jsem pocítil takový zvláštní pocit, jako bych tu neměl být. Už, už jsem se chtěl otočit na patě a dát na své podvědomí, a vzít nohy na ramena, ale najednou se dveře otevřeli.
"Ahoj, zdálo se mi, že někoho slyším na schodech. Proč jsi nezaklepal?" zeptala se a doslova mě vtáhla dovnitř.
"Já-ehmm ještě jsem psal Kurtovi, že se možná zdržím, aby věděl, že má skočit nakoupit." vykoktal jsem a posadil se na sedačku.
"Tak, co si dáš?"
"Co budeš pít ty?"
"No, já si dám asi něco tvrdšího, to víš, musím slavit!"
"Co?"
"No, mám narozeniny!" nejistě se usmála a já vyskočil na nohy, "a proč si mi to neřekla, já pro tebe nic nemám a …"
Přitiskla mi prst přes rty a přejela mi po paži, "Blaine, já nic nechci, přišel si a to je hlavní. Aspoň nebudu sama!"
"Tak víš co, já ti to ale někdy vynahradím. Máš u mě večeři!"
"Beru tě za slovo," přikývla a natáhla se ke dvěma malým sklenkám. "A připiješ si semnou?"
"Já-…" zhluboka jsem se nadechl a přivřel oči, "dobře, když máš ty narozeniny…"

Jedna sklenka, druhá sklenka, třetí sklenka, která byla následovaná další a než jsem se nadál, cítil jsem, jak se všechno kolem mě začíná houpat, a nohy přestávají vypovídat službu. Tina seděla vedle mě, stále se něčemu smála a tiskla se ke mně blíž a blíž.
"Ku-Kurt nebude m-moc rád!" zašeptal jsem a bez protestů přijal další sklenici té čiré kapaliny, která mě stále ještě pálela v hrdle.
"Neboj, to bude dobré. Pobavíme se, on… on to pochopí. Řekneš, že jsi semnou slavil narozeniny."
"Dobře, ale … ale neřekneme mu, že jsem pil, ano?"
"Jak chceš. Co se v tomto bytě stane, tu taky zůstane," zamumlala a přehodila jednu nohu přes tu mou. Vůbec jsem netušil, co zamýšlí, dokud se neotočila a nevyhoupla se na můj klín.
"Prosím," mrkla na mě a do dlaně mi vtiskla zapalovač.
Nejistě jsem se na ni podíval a zakroutil hlavou. Netušil jsem, proč to dělám, jestli z pouhého rozmaru, nebo jsem doufal, že si uvědomím, jakou dělám chybu a …"
"Notak Blaine, zapálíš mi ji?"
"J-jasně," přikývl jsem.
Zhluboka z jointa potáhla a já fascinovaně hleděl na obláček kouře, který se rozprostřel kolem mě, "dáš si?" zeptala se a já odmítavě zakroutil hlavou.
"Notááák," zasmála se a než jsem se nadál, byly její rty až nebezpečně blízko, "né to vážně nemůžu, já já…"
"Nic se nestane, věř mi ano? Jen si jednou potáhni."
"Ne," kroutil jsem hlavou.
"Blaine, mám narozeniny," zašeptala mi do ucha a prosebně se usmála.
Povzdechl jsem si, "Tino, víš, že nemůžu, vždyť já…"
"Já vím, ale je to jen joint. Jen si jednou potáhneš. Prosím, ať si užijeme taky nějakou srandu."
"Já, v takovém stavu ale nemůžu domů, a pokud…"
"Zůstaneš tady a Kurtovi prostě napíšeš. A teď si potáhni, jen jednou."
Automaticky jsem si z jointu potáhl, zaklonil hlavu a zavřel oči. Nevěděl jsem, jak mám tento pocit popsat, vlastně jsem ani nevěděl, jak se cítím. Byl jsem šťastný? Byl jsem šťastný já, nebo mé tělo? A nebyla náhodou šťastná jen ta duše závisláka, která až do této doby jen tiše a zastrčeně seděla v tom nejtemnějším koutě mé hlavy? Tina se zvonivě zasmála a já potáhl znovu a znovu, "notak, dej to sem." mrkla na mě.
Několikrát jsem zamrkal, a protřel si oči. Když vydechla další obláček kouře, automaticky jsem k ní natáhl ruku. "Jestli chceš, můžeš si ubalit svého, nebo si dáme ještě jednoho na půlky."
"Ne-já… já už nechci a tohle bylo naprosto, ale opravdu naprosto výjmečně!"
"Samozřejmě," přikývla a přejela svými prsty po mém hrudníku až dolů k zapínání kalhot.
"Co-co to děláš?" vyhrkl jsem, odtahujíc se od jejích prstů, "nic, jen jsem se dívala, kde máš mobil. Měl bys Kurtovi napsat, že ta naše párty se trochu protáhne."
"Dobře," odpověděl jsem jako v tranzu a vyťukal smsku, kterou mi doslova nadiktovala. "A teď ten mobil vypni a dáme další kolo!" Na tváři se jí objevil spokojený úsměv, když vstala z mého klína a otevřela bar plný alkoholu, "tak co Blaine, co si dáme?"


Netušil jsem, kolik jsem čeho vypil. Jediné, co jsem pociťoval, byly ty známé stavy otupělosti, které nahradily to krátkodobé nadšení a to byla jen jedna cigareta. Byl jsem v tom znovu? Nebo ne? Jediné, čím jsem se uklidňoval, bylo, že se to stalo poprvé a naposled od léčení. Už nikdy se k něčemu takovému přemluvit nenechám, ale … ten pocit, najednou jsem si připadal tak spokojený a …
"Blaine, tady máš tu vodu," Tina se jako vždy zářivě usmívala a prohrábla mi mé kudrnaté vlasy.
"Dík," přikývl jsem a žíznivě ji do sebe naklopil. Netušil jsem, co řeknu Kurtovi, jestli to pozná. Nesmí. Nesmím mu dát důvod k podezírání. To by byl můj konec.
"Mimochodem, ještě bys mi jako oslavenkyni měl dát pusu," Tina si poklepala na líčko a postavila sklenici na stolek.
"Tak pojď sem, a ještě jednou všechno nejlepší," usmál jsem se a chtěl jí políbit na tvář, ona ale z nenadání přitiskla své rty k těm mým.
"Po-počkej, co to děláš?!" vyhrkl jsem, když jsem se odtáhnul a vyvalil na ní oči, "oslavenecká pusa, ne?"
"Promiň, ale miluju Kurta, jestli to nechápeš a už teď mám výčitky. Vždyť jsem kouřil trávu!"
"No co, to teď kouří kde kdo," pokrčila rameny.
"Ale já jsem jinej případ a stejně, měl bych jít domů…"
"Zůstaň, kam chceš teď, o půl druhé ráno jít?" povytáhla své tmavé obočí a chytla mě za ruku.
"Chci jít domů za svým přítelem. Děkuju a … no… uvidíme se v práci." Natáhl jsem se pro svůj kabát, nazul si boty a s mávnutím vyšel z bytu.


Tiše jsem odemknul dveře a položil klíčky na poličku. V bytě bylo ticho a tma. Rozsvítil jsem malou lampičku a uviděl lísteček, nalepený na ledničce.
"Promiň lásko, byl jsem unavený a šel jsem si lehnout. Kurt"
"Super," pomyslel jsem si, "to mi hraje do karet." Po špičkách jsem přešel do koupelny, rychle se osprchoval a převlékl do pyžama. Zuby jsem si čistil asi stokrát, dokud jsem aspoň trochu nepřebil tu odpornou pachuť alkoholu s marihuanou, kterou jsem stále cítil.
Pootevřel jsem dveře do ložnice a tiše vklouznul pod peřinu. Kurt spal jako miminko a v objetí držel velkého, plyšového hrocha. Přejel jsem prsty po jeho jemné tváři a sám pro sebe se pousmál, "omlouvám se, už se to nestane."
Nevěděl jsem, koho jsem ujišťoval. Zda sebe, nebo spícího Kurta, ale netrvalo dlouho a i já se propadl do hlubokého spánku.


POV Santana
"A co jsi vlastně dělala, nenudila ses?" zeptala se Brittany další ráno u snídaně a já si nervózně skousla ret.
"Nic extra sem nedělala. Poznala jsem pár nových lidí a jinak jsem trávila čas s Kurtem a Blainem. A ty? Nějaká nová kamarádka?"
"No v Texasu jsem se seznámila s jednou holkou, která bydlela na úžasné farmě. Měla tam spoustu zvířat a stále nosila takový klobouk, jako v těch westernových filmech. Strašně se mi to líbilo, musíme tam někdy zajet spolu."
Úsměv mi z tváře zmizel a před očima jsem si vybavila Sebastiánův rozesmátý obličej, "Santano, slyšíš?" Blondýnka se rozesmála a vtiskla mi pusu na tvář, "promiň, co jsi říkala?"
"Že bychom někde mohli zajít s Kurtem, Blaineam a tím… Se-…"
"Sebastianem," doplnila jsem ji, "no ale Bass, není poslední dobou ve své kůži, nevím, jestli by…"
"Nikoho samozřejmě nutit nebudeme, ale bylo by to skvělé, nemyslíš?"
"Určitě," přikývla jsem a upila ze svého hrnku kafe.
"No, já už budu muset běžet, slíbila jsem Miley, že jí donesu ty fotky, tak před obědem budu zpátky, nevadí?" Brittany se vděčně pousmála a prohrábla mi mé husté, tmavé vlasy, "samozřejmě, že nevadí. A nepospíchej."
"Jsi nejlepší!" vypískla, pevně mě objala a nakonec mě s úsměvem políbila. "Tak zatím," zavolala, ještě než jako tornádo vyběhla ze dveří…

"Jsem nejlepší? Vážně? A proto jsem tě podvedla?" zašeptala jsem a zavřela oči. Nemohla jsem si pomoc. Celý včerejšek jsem přemýšlela nad tím, jak zapomenout. Sebastian mě nejspíš odepsal a navíc, měla jsem tu přece Brittany, která mě milovala. Ale milovala jsem já ji? Proč se mi radostí nerozbušilo srdce, proč se mi v břiše nevzneslo hejno motýlků, když mě políbila a proč jsem si večer, když jsem usínala v jejím objetí, představila Sebastianův úsměv?
Natáhla jsem se pro mobil a vytočila to známé číslo, "ahoj Kurte, nemáš chvilku čas?"
"Co se děje?" ozval se z telefonu nejistým tónem a já si povzdechla, "prostě, potřebuju si s někým promluvit."
"Dobře, mám dojet k tobě?"
"Myslím, že by to bylo nejlepší." přikývla jsem.
"OK, vydrž, za chvíli jsem u tebe."
Hovor jsem ukončila a odešla do koupelny. Musela jsem s trochu zkulturnit. Vlasy jsem stáhla do culíku, opláchla si obličej a nanesla na něj hydratační krém.
"Co tak koukáš," promluvila jsem ke svému odrazu v zrcadle. Natáhla jsem se pro řasenku a jen co jsem ji uchopila mezi prsty, zarazila jsem se. Chvíli jsem ji pozorovala a nakonec ji zase odložila do kosmetické taštičky. Netušila jsem, co vlastně Kurtovi řeknu, teď jsem ani nevěděla, proč jsem mu vlastně volala. Můžu mu říct, že jsem se vyspala s jeho bývalým? Že jsem to já, kdo mu zlomil srdce? Vždyť mě bude nenávidět.
Ode dveří se ozval zvonek a poté tiché zaklepání, "už jdu," houkla jsem, utáhla culík, přetáhla si přes hlavu svou oblíbenou mikinu a vydala se ke dveřím.
"Ahoj," usmál se na mě modroočko a zamával papírovou taškou, "do telefonu jsi zněla celkem smutně, potřebuješ se vypovídat a z toho jsem usoudil, že by se nám mohla hodit zmrzlina."
"Jsi úžasnej, děkuju, že jsi přišel," pevně jsem ho sevřela v náručí, než jsem kývla k sedačce.
"Dáš si kafe, čaj, džus…?"
"Džus, díky."
"Dobře, hned jsem zpátky." Přikývl a zatímco jsem se vydala do kuchyně, vytáhl z tašky obrovský kbelík zmrzliny.
"Je výborná!" zahuhlal a olízl si prst.
"Tady máš lžičku," zakroutila jsem hlavou a postavila před něj džus.
Chvíli jsem převalovala zmrzlinu na jazyku a hleděla z okna.
"Tak co tě trápí?" zeptal se a já ucítila, jak mi stisknul mou dlaň v té své.
"Všechno je špatně Kurte. Hlavně já, já jsem špatný člověk."
"Cože? Proč?"
"Já, Brittany je zpátky a já… nevím, už k ní necítím to co dřív a říká se mi to těžko, je hrozné vyslovit to nahlas, ale už ji nemiluju-…" cítila jsem, jak se mi to očí nahrnuly slzy. Několikrát jsem zamrkala a zakroutila hlavou, "nemiluju ji a …"
"A co? A proč si myslíš, že ji nemiluješ? Možná je to jen takový chvilkový stav a …"
"Kurte," zašeptala jsem a koukla do jeho modrých očí, "já ji podvedla. Vyspala jsem se s někým jiným a… a v tu chvíli jsem si uvědomila, že ji doopravdy nemiluju. Ale jak jí to mám říct? Jak se jí teď můžu podívat do očí?"
Kurt na mě tiše koukal a nepřestával chápavě přikyvovat, "tak pokud ji opravdu nemiluješ, měla bys jí to říct co nejdřív. Nebo ještě chvíli počkej. Musíš se sama rozhodnout, v tomto ti nikdo nepomůže."
"Já vím," přikývla jsem a strčila si další lžičku zmrzliny do pusy, "já ji mám ráda, vážně ráda, ale momentálně ji beru jen jako kamarádku, navíc, když byla tak dlouho pryč a …"
"Myslím, že pokud opravdu cítíš, že Brittany pro tebe není ta pravá a nějak rozumně ji to vysvětlíš, pochopí to."
"Ale Kurte, proč mě tu utěšuješ! Vždyť to není pravda. Nikdy nikdo nepochopí, proč se lidé rozcházejí a před tím, než jsem ji podvedla tak jsem nechápala, jak se někdo může jen tak odmilovat. Víš? Nechápala jsem to a teď jsem přesně taková."
"Nebreč, Sant, to bude dobré," zašeptal a přitáhl si mě do náruče. Zabořila jsem obličej do jeho vínové košile a objala jej kolem krku, "děkuju."
"A víš ty co? Aby sis to ujistila, co kdybychom si zase někam vyrazili, ale tentokrát i s Brittany. Mohla by sis to pořádně promyslet a možná by sis uvědomila, jestli má cenu pokračovat, nebo ne."
"A k tomu mi pomůže nějaká společná chlastačka?"
"Né chlastačka, třeba večeře. A asi ti nepomůže, ale rád bych zase viděl Brittany a myslím, že Blaine taky."
"Děláš to jen horší," vzdychla jsem a zakroutila hlavou.
"Proč?"
"Všichni máte Britt rádi a já se s ní mám rozejít?"
"A kdo říkal, že nemůže být jen tvá kamarádka?" zeptal se a já se hystericky rozesmála, "kamarádka. Jasně, jen kamarádka-Kurte, to přece nefunguje?!"
"Proč ne? Koukni na mě a Basse, sice nám to chvilku trvalo, ale teď?"
"Vy jste ale jiní."
"Ne nejsme, jen jsme tomu dali čas, odpočinuli si jeden od druhého a teď se spolu normálně dokážeme bavit."
"Kdy byste tedy měli s Blainem čas?"
"Co třeba dnes večer? A u nás! Něco dobrého bych uvařil…"
"Tak dobře, to zní skvěle." souhlasila jsem a znovu si nabrala plnou lžíci zmrzliny, "tak na život bez starostí?"
Kurt se usmál a přikývl, "na život bez starostí!"


Tak co na to říkáte? Co myslíte, že bude dál? Příjde na to Kurt? A jak se Santana rozhodně?
Něco malého vám prozradím ... večeře se trochu ... a nebo ne! Nic vám neřeknu :D

KOMENTÁŘE POTĚŠÍ

(a za všechny komentáře vám samozřejmě předem děkuju, protože jak jsem říkala již mnohokrát, kolikrát jsou tím jediným, co mě dokáže k psaní pokračování nakopnout)
Váš Nikísek
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Christy Christy | Web | 3. listopadu 2013 v 20:28 | Reagovat

Panebože!!! Jsem šokovaná, přijemně, ale šokovaná! Nevim...nevim co si myslet o Blainovém hulení. Bože Kurt to musí zjistit ovšem že musí. Ale nesmi Blaina odepisovat ne to teda ne! Ale...ale Blaine je takový hlupák! Zabijte někdo tu odpornou, hnusnou, zákeřnou, debilní, pitomou ježibabu co si říká Tina. Protože jestli se ji rychle někdo nezbaví, čichám nebezpečenstvo!

A Santana. Chudáče. Je mi ji tak líto. Ale je dobře že si uvědomila, že ji nemiluje.

Ach Nikolko, co nám to děláš s těmi naši i Klaine? Já je zbožnuji a jistě Blaine Kurta zklame, až to zjistí, protože me zklamal. :(

2 Káťule Káťule | Web | 3. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

Ach jo, a je to tu. To, proč jsem měla špatný pocit. Koukám, že jsem tě odhadla!
Blaine je vážně blbec. To, že nesnáším Tinu, to je jedna věc. Ale Blaine to podělal...
Santany je mi na jednu stranu hrozně líto. Doufám, že se to brzo nějak vyřeší :). Jsem si jistá, že s Britt můžou být kamarádky :). A taky doufám, že Seb se vrátí Santaně do života, jsou spolu dokonalí :).
Jinak k té tvé otázce... Upřímně doufám, že Kurt to o Blainovi zjistí! Ani nevím proč, ale cítím, že to prostě zjistit musí...
Možná aby Blaina hlídal. Protože jakmile si dáš jednou, dáš si znova. A on sice říká, že to bylo naposled, ale až se mu naskytne příležitost... Posledně to vyšlo, proč ne teď? Musí dostat pořádně přes prsty dřív, než se to celé sesype...

3 Andílek Andílek | Web | 3. listopadu 2013 v 21:01 | Reagovat

no tohle to? No co to je? Kruci! Zaškrtím ti Tinu, vadí? :D :D. Jsem na tom dost podobně jako Christy jsem v šoku. Mrcha jedna šikmooká, takhel Blaina ponoukat. Bože, on si potáhl a několikrát! Sakra! Tinu vážně nesnáším, nejradši bych jí viz výš.

A chudák Santana, je mi jí tak líto. A jak píše Christy, je dobře, že si uvědomila, že k Britt nic necítí. Vůbec nevím kam to směřuješ, ale až to Kurt zjistí, tak bude zle a bude zklamanej bobánek náš. :( ;-(

4 Nikísek Nikísek | Web | 4. listopadu 2013 v 18:08 | Reagovat

[1]: Jsi příjemně šokovaná :D Tak to jsem nečekala :D Každopádně děkuju a jsem si jistá, že Kurt to zjistí :D A uvidíme, jak to s Tinou nakonec dopadne a kam až zajde Blaine... jestli to opravdu ukončí u té jedné cigarety, kterou si s ní dal... :D A neboj, všechno se nakonec obrátí k dobrému, jak Klaine, tak Bass i Santana :) děkuji :*

[2]: Ano ano má milá vědmo :D Tys furt měla ty špatné pocity, tak sem si řekla, že ti to splním :D Ať se máš proč stresovat :D :D Každopádně ano Blaine to podělal, a uvidíme, jestli se to bude snažit vyžehlit, nebo jestli do toho tak nějak znovu spadne. A neboj, Bass i Santana nakonec budou šťastní, aspoň doufám a i já věřím, že Britt není žádná hysterka... uvidíme :P děkuju :*

[3]: Neboj, Tina tam dlouho už nebude :D Hahahaa :D Nevím, jestli ji někdo uškrtí, ale už je dlouho trápit nebude... (i když...) a ano, Blaine si potáhl, Blaine je závislák, a Blaine by si měl uvědomit, že stojí na úzké čáře, a kdykoliv se může vrátit zpět do starých kolejí... uvidíme, jak se s tím vypořádá :) a neboj Sebtana dopadne dobře :) snad... :D Děkuju za koment :*

5 Karin Karin | 18. února 2017 v 22:00 | Reagovat

Blaine co to děláš?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama