Ve vteřině 19.

28. října 2012 v 12:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 19.

SVATBA


"Pozítří mám svatbu." pomyslel si Kurt a musel se pousmát. "Pozítří oficiálně spojím život s tím, kterého tak miluju."






"Ty nejsi nervozni?" zeptal se Kurt Blaine, když jako každé ráno leželi v objetí toho druhého. "Nejsem. Možná se trochu bojím, že si to rozmyslíš a budeš jak ženich na útěku, ale nervozni nejsem." odpověděl a líbnul svého modrookého přítele do jeho tak neobvyklých, neupravených vlasů. "To bych musel být úplně blbej, abych ti utekl. Navíc stejně bych se svýma nohama daleko neutekl. Tak dobře na tom ještě nejsem." odpověděl a zamyšleně se kousnul do rtu.
"Na co myslíš?" zeptal se jej po chvíli ticha Blaine, čímž modroočka vytrhl ze svých myšlenek. "Přemýšlel jsem, jestli jsem na něco nezapoměl, nebo jes- .." Než se Kurt nadál, jeho slova byla umlčena Blaineovými rty, které se na něj přitiskly.
"Přestaň se stresovat, za pár hodin budeme svoji." zašeptal Blaine, když se odtáhl a pohladil Kurta po tváři. "Já vím.." usmál se a přitulil se k Blaineovi tak blízko, jak to jen šlo.
"Musíme vstávat. Bude půl osmé." zašeptal Blaine Kurtovi do ucha, čímž si zasloužil úzkostné zakňučení. "Mě se nechce, nejraději bych zůstal s tebou v posteli." zašeptal modroočko a obmotal ruce kolem Blaineova krku. "Zachvílu tu máš Quinn, Rachel, Santanu, Britt i Mercedes, aby ti pomohli stát se ještě dokonalejším, než jsi teď, takže by jsi vážně měl vstávat." řekl Blaine a líbnul Kurta na jeho našpulené rty. "Vždyť já vím.." řekl a posadil se na okraj postele. "Vsadím se, že se ani nenaděješ a už budeme mít na ruce navléknuté svatební prstýnky. " zašeptal mu Blaine do ucha a sám zmizel v koupelně.
"Kurte??" ozval se vysoký dívčí hlas a poté hned rytmické zaklepání na dveře. "Ano?" odpověděl a šel otevřít. "Kurte!!! Dneska je tvůj velký deeen.." zazpívala Quinn společně s Rachel a na tváři jim pohrával rošťácký úsměv. "Nejste tu nějak brzo?" podivil se modroočko a kouknul na hodiny, které ukazovali třičtvrtě na osm. "Jo jsme tu dřív, pomohli jsme Carol se snídaní. A vzkazuje vám, aby jste na ni okamžitě šli, protože jinam vám vystydne kafe." řekla jedním dechem Rachel a rozhlédla se po pokoji. "Kde máš Blainea?" zeptala se brunetka a ještě jednou se rozhlédla po pokoji. "Blaine je tady." ozvalo se ode dveří, ve kterých stál kudrnatý mladík s ručníkem kolem krku. "Jen si vysuším vlasy a hned budu na snídani." řekl a posadil se na postel. "Dobře, tak hlavně přijď co nejdřív, nebo nás Carol všechny uškrtí." řekla Quinn a zavřela za nimi dveře.

"Neměl jsem nic jíst. Jsem strašně nervozní, žaludek mám jak na vodě." stěžoval si Kurt, když spolu se svými družičkami seděl v jeho pokoji. "Takže ty nevěsto naše, jíst se musí a ty se uklidni, protože Blaine tam na tebe bude čekat jak upír na krev." řekla Santana, které to ve stříbrných šatech od Kurta vážně slušelo. "Myslíš?" zeptal se Kurt s obavami v očích a už po několikáté překontroloval svůj dokonalý účes v zrcadle. "Jasně že jo, už jste zažili hodně dobrého i zlého a stále jste spolu, takže se nemáš čeho bát." řekla Mercedes a objala Kurta kolem ramen. "Mimochodem, včera jsem se byla podívat na generálce sboru a vybrali vážně úžasné písničky." Rachel se usmála a poté dodala. "Samozřejmě jsem musela panu Schuesterovi trochu poradit, ale bude to dokonalé." "Děkuji Rachel. Děkuji Vám všem, jste dokonalé." řekl Kurt a vděčně se na všechny kamarádky usmál. "Kurte je čas, měli bychom jet, jestli teda nechceš nechat Blainea čekat." oznámil mu táta, když vešel do pokoje. Kurt se na něj vyděšeně podíval a poté konečně vstal. "Ctěné družičky, můžete mě nechat s mým synem chvíli o samotě?" zeptal se Burt, když holky nepřestali Kurta obklopovat. "Jasně, počkáme v autech." řekla Quinn a společně s ostatníma odešli. "Co je tati?" zeptal se Kurt a s obavami na něj pohlídl. "Čeho se bojíš Kurte?" zašeptal Burt a zkoumavě jej přejel pohledem. "Ničeho." odpověděl až moc rychle modroočko. "Pořád máš šanci to zrušit, kdyby jsi z nějakého nepochopitelného důvodu zjistil, že Blaine není ten pravý.." řekl táta a Kurt jen nesmlouvavě zakroutil hlavou. "Ne, miluju ho z celého srdce, to je to jediné, čím jsi sem opravdu jistý." zašeptal a znovu se posadil na postel. "Chci tě jen říct, že mě i Carol se vážně líbí. A nikoho lepšího jsme si pro tebe nemohli přát." "Opravdu?" "Opravdu a myslím, že Blaine by pro tebe do ohně skočil, takže jestli ho opravdu miluješ, zvedni tu svou dokonalou prdelku a pojď, ať nepříjdeme pozdě. " řekl Burt a vytáhl Kurta na nohy. "Děkuju tati.." zašeptal modroočko a vtisknul tátovi pusu na tvář. "Nic nedělá otce tak šťastného, jako když vidí, že je šťastné jeho dítě. Tak si nezapomeň váš svatební den užít."


"Kurte uklidni se.." řekla Quinn a popadla Kurtovi třesoucí se ruce do svých. "Zhluboka se nadechni a vydechni. A ještě jednou. Za pár minut musíme jít, takže se nesmíš třást jako osika." řekla a usmála se. "Quinn má pravdu." řekla Rachel a probodla Kurta pohledem. "Zvládneš to, tak jak jsi to zvládnul vždycky. Přežil si šikanu, naučil ses znovu chodit a teď se bojíš svatby? Jsi vážně divnej." usmála se Santana a objala Kurta kolem ramen. "Děkuji Vám holky.."
"Kurte, je čas.." ozval se hlas Carol, která právě vešla do salonku. "Blaine už tam na tebe čeká a ohromně mu to sluší." podotkla a usmála se. "To jsi mi moc nepomohla.." řekl Kurt a znovu se zhluboka nadechl. "Tak můžeme?" zeptal se Quinn, která měla jít první a když Kurt přikývnul, otevřela dveře a po červeném koberci se vydala přímo za nosem.
"Kurte, hlavně se tu nezapomeň a pojď hned zamnou!" připomenula mu Rachel a líbla ho na tvář.
Viděl, jak všichni hosté povstali, když Quinn vešla do místnosti a všichni se zvědavě otočili Kurtovým směrem. Ten se naposledy nadechl, zaposlouchal se do tichého piána, které znělo z povzdálí a vkročil do své nové budoucnosti s Blainem.
Když procházel uličkou, jeho oči se upřeli na Blainea, který stál u oltáře a s tím nejupřímnějším úsměvem na něj čekal. Jeho modré oči zabloudili k lavicím v prvních řadách, kde poznal Blaineovi i své rodiče, ale taky pana Schuestera, dokonce i Sue Silvestrovou, a samozřejmě doktora, který mu věnoval povzbudivý úsměv. Když se družičky rozestoupili a on se ocitnul těsně u Blainea, měl co dělat, aby se mu znova nepodlomila kolena. Byl naprosto úchvatný. Jeho lískooříškové oči se stále smály, jeho vlasy byly upravenější než obvykle a v obleku se svým motýlkem vypadal naprosto andělsky.

"Milý hosté, sešli jsme se v tento den, abychom spojili životy dvou mladých mužů, kteří toho mají už hodně za sebou a můžeme jen doufat, že ještě více před sebou. Všichni Blainea i Kurta znáte, proto přenechám na nich, aby Vám řekli, proč jsme dnes tady." řekl postarší muž a pokynul Blaineovi rukou.
Blaine se otočil na Kurta, který měl v očích paniku. Nechápal proč mu Blaine neřekl, že budou mít řeč. Teď tu stál jak tvrdý Y a nevěděl co bude říkat, nevěděl co bude dělat a měl sto chutí utéct. Blaine ho ovšem chytil za ruku a začal.

"Když jsem tě poprvé uviděl, věděl jsem, že je to láska na první pohled, ale byl jsem teenager a proto jsem ani nevěřil na nějakou lásku do konce života, ani na šťastné konce. Když jsem tě poprvé pozval na rande, stalo se něco, díky čemu jsi mi ukradnul srdce a odmítal jsi mi ho vrátit. To byl ten okamžik, kdy jsem si uvědomil, že tě vážně miluju. I proto jsem neváhal ani chvíli a bylo mi jasné, že nemůžu jít nikam bez tebe. Teprve, když jsme před pár lety odjeli studovat do New Yorku, našli si byt a začali žít spolu, uvědomil jsem si, jak moc bych si přál, aby to takto bylo navždy. Vím, že né vždy to bude lehké, ale myslím, že nás vztah už překonal spoustu překážek a proto se života s tebou nebojím. Úžasně se doplňujeme a ... prostě tě miluju." ukončil svůj proslov Blaine a utřel Kurtovi slzu, která mu stékala po tváři. "Taky tě miluju.." odpověděl a usmál se.
"Myslím, že můžeme přejít ke slibu." řekl muž za oltářem a najednou se vedle nás objevil Nick s Jeffem, kteří drželi krabičku s prstýnky. "Blaine Andersone, berete si zde přítomného Kurta Hummela, za svého právoplatného manžela a budete stát po jeho boku, milovat ho a ctít, dokud Vás smrt nerozdělí?" "Ano." odpověděl Blaine a znovu se otočil na mě. "A vy Kurte Hummele, berete si zde přítomného Blainea Andersona, za svého právoplatného manžela a budete stát po jeho boku, milovat ho a ctít, dokud Vás smrt nerozdělí?" "Ano." "Tímto vás prohlašuji .. za právoplatné manžele, prosím, vyměňte si svatební prsteny." Jen co to zavalitý muž řekl, vedle nás se objevili Jeff s Nickem, kteří drželi podnost s prstýnky. "Nyní se můžete políbit." řekl Jeff s rošťáckým mrknutím na tlouštíka za oltářem. Když se Blaineovi i Kurtovi rty setkali, všichni začali nadšeně tleskat.




"Myslím, že ten šátek není potřeba.." mrmlal Kurt, když mu i Blaineovi zavazovali oči. "Ale je, chci, aby jste to měli jako překvapení." "Ale proč Quinn, vždyť já jsem to vymýšlel." řekl Kurt a nervozně se zavrtěl. "Tak to vydrž.." řekl Blaine a propletl si s Kurtem prty. "To se mi líbí. Vem si příklad od Blainea, to je správný přístup." špitla Quinn a usmála se. Oba mladíci stáli se zavázanýma očima před dveřmi do sálu. "Rachel! Pojď sem!" zavolala blondýnka a téměř okažitě byla u ní. "Tak můžeme?" optala se brunetka obou mladíků a když přikývli, opatrně je přivedli do místnosti, kde už byli všichni hosté. "3...2...1.. můžete si ty šátky sundat!" řekla blondýnka, a když si Kurt i Blaine šátky sundali, oba zůstali s otevřenou pusou stát. "BBože to je nádhera a ty dorty." vzpamatoval se Kurt jako první a rozhlédl se po místnosti. Nade dveřmi visel nápis -Hodně štěstí novomanželům- a na stole vedle knihy přání byla jejich fotka. Všechno bylo laděné do purpurové, šedé a bílé, dokonce i dorty, které stáli na každém rohu. "Bože Quinn, jsi úžasná. A kolik je těch dortů?.." zeptal se Blaine. "Je jich šest. Jeden obrovský, tři střední a dva malé." odpověděla a nevinně pokrčila rameny. "Děkuji je to úžasný." řekl a líbnul drobnou blondýnku na tvář. "Taky moc děkuji.." zasmál se Kurt a objal svou nejlepší kamarádku. "Tak dovolte, abych pronesl přípitek!" ozval se Burt a nešikovně zaklepal na okraj skleničky. Kurt společně s Blainem se vydali ke svému místu v čele stolu a popadli své skleničky se zlatavou tekutinou. "Kurte, v životě jsme to neměli lehké. Vyrůstal jsi bez mámy a vím, že jsi na střední prošel peklem. Potkal jsi ale Blainea, se kterým si šťastný a to je to jediné, co chci. Máma by na tebe byla hrdá a jsem si jistý, že se na nás dívá a je šťastná stejně jako já." Když to Burt dořekl ozvalo se cinknutí skleniček a Kurtovi se v očích opět objevili slzy. "Děkuju.." řekl téměř neslyšně svému otci, který seděl po jeho pravici.
"Tak si myslím, že zábava může začít!" vykřikl Puck a pokynul k podiu, na kterém stál sbor společně s Rachel a Finnem.
Když se ozvala hudba, Kurt i Blaine se přesunuli k podiu na parket a většina svatebních hostů je napodobila.

Když sál opět utichl, Blaine políbil Kurta a vydal se na podium. "Tahle písnička je pro Tebe Kurte! Protože nechci zažít jediný den bez tebe!" jen co to řekl, začala hrát tichá melodie a Kurt se zalíbením pozoroval svého kudrnatého přítele, jak se usmívá a zpívá jen a jen pro něj.




Je tu chlapec, kterého znám, je to ten o kterém sním
Dívá se mi do očí, zvedá mě nad oblaka
Oh, strácím kontrolu, nedaří sa mi získat dostatek
Když přestanu snít, řekni mi je to skutečná láska?

Sbor:
Jak budu vědět?(Nevěř pocitům)
Jak budu vědět?
Jak budu vědět? (Láska může být klamavá)
Jak budu vědět?
Jak budu vědět, jestli mě opravdu miluje
Mluvit modlitbu s každým úderem srdce
Zamilování nastane vždy když se potkáme
Ptám se tě, co víš o těchto věcech?
Zkouším mu zavolat ale jsem příliš stydlivá (nemohu mluvit)
Zamilovat se je trpce-sladké
Tato láska je těžká proto se cítím silná

Oh, vzbuď mě, třesu se, přeji si abych tě měla blízko sebe, nyní
Řekl, že není pochyb, že to co cítím je opravdu láska
(How Will I Know)



Když písnička dohrála, Kurt společně s davem začal nadšeně tleskat a nepřestával se usmívat, ani když se Blaine objevil vedle něj. "Děkuju.." zašeptal mu do ucha, když začala hrát další pomalá skladba a oni se pomalu houpali v rytmu hudby. "Nikdy jsem si nemyslel, že budu tak šťastný." zasmál se Blaine a obtočil ruce kolem Kurtova pasu. "Já jsem to věděl. Hned jak jsem tě viděl, tak jsem věděl, že tě z hlavy už nedostanu." odpověděl Kurt a položil si hlavu na Blaineovo rameno. "Proto tu dnes jsme."
Když dohrála i další písnička, tentokrát to byl Kurt, kdo se Blaineovi vykroutil a postavil se na podium.
"Tuhle písničku chci věnovat mému jedinečnému a dokonalému Blaineovi, který při mě stál, ikdyž jsem měl spoustu problémů a který statečně přečkal všechny mé protivné nálady, pomáhal mi a vozil mě na rehabky, když jsem byl na vozíku. Miluju tě a jsem strašně rád, že s tebou můžu strávit zbytek života. Takže tohle je jen a jen pro tebe.."




Slyšíš mě? Mluvím s tebou
Přes vodu, přes hluboký modrý oceán
Pod širým nebem, ach moje zlato, zkouším to

Chlapče, slyším tě ve svých snech
Cítím tvůj šepot přes moře
V mém srdci jsme spolu
Děláš mi život jednoduší, když jde do tuhého

Jsem šťastný, že jsem zamilován do svého nejlepšího přítele
Šťastný, že jsem tam, kde jsem byl
Šťastný, že se zase vracím domů...
Ooh ooh ooh

Nevědí, kolik času to zabere
Čekat na lásku jako je tahle
Pokaždé, když se loučíme
Přeji si, abychom se ještě jednou políbili
Počkám na tebe, slibuji ti to, počkám

Jsem šťastný, že jsem zamilován do svého nejlepšího přítele
Šťastný, že jsem tam, kde jsem byl
Šťastný, že se zase vracím domů...
(Lucky)



Když Blaine slyšel Kurtův zpěv, do očí mu vrhkly slzy. Nevěděl přesně proč. Možná protože to bylo poprvé co zpíval od chvíle, kdy byl na vozíku, možná proto, že ta písnička byla věnovaná právě jemu, možná proto, že ty slova dokonale vystihovali jejich vztah. "Byl jsi úžasnej." řekl mu modroočkovi Blaine, když mu pomáhal z podia. "Nepřeháněj.." zasmál se a chtěl se opět vydat společně s Blainem na parket, ale cestu jim zastoupili jejich družičky. "Budete mít pro sebe celý život a navíc, my si s Váma taky chceme zatancovat!" řekla Santana a odtáhla Kurta na parket. Hned za ní ji následovala Britt, která ale ve svých spárech držela Blainea.

Za celý večer ještě oba mladíci tančili s Carol, se ženou doktora Montheyho a dokonce i se Sue. Než se nadáli, půnoc byla pryč a někteří hosté, kteří už měli v krvi dostatek alkoholu, se pomalu vydali domů. Blaine stále ruku v ruce seděl s Kurtem a povídali si se všemi hosty, na které narazili.

"Kurte, Blaine pojďte sem..." vyzval oba mladíky Burt, který držel Carol kolem pasu, vedle něj stály družičky a všichni se tajemně usmívali. "Naháníte mi strach." řekl Kurt a pousmál se. "Je to další dárek!" vykřikla Britt nadšeně. "Další dárek? Vždyť už jste nám dárky dali." řekl Blaine a kývnul ke stolu, který se pod tíhou všech svatebních darů pořádně prohýbal. "Tento dárek váží pár gramů.." řekla s úsměvem Carol. "Tak co to je?" zeptal se nervozně Kurt a přejel je zkoumavým pohledem. "Bál ses, aby jsi nezapoměl na výzdobu, na kytky, na jídlo a pití. Všechno se ti povedlo, myslím, že tuhle svatbu jen tak něco nepřekoná, ale na něco jsi přece zapomněl." řekl Burt a mírně se začervenal. Kurt nechápavě pohlédl na Blainea, který ovšem jen pokrčil rameny. "No přece na svatební noc, novomanželé..." řekla Santana, která už to očividně nevydržela. V té chvíli Kurt vyvalil oči a zrudl ještě víc, než jeho táta. "Proto musíte jet na tuhle adresu. Máte tam zamluvený apartmán." usmála se Quinn a podala jim zlatavý lístek. "Ehmm, nevím co říct.." řekl Kurt a sklopil pohled. "Jste dospělí a navíc manželé, tak jeďte a užijte si to." řekla Carol a oba chlapce líbla na tvář. "Ale my jsme oba pili a ..." "Taxík čeká." dořekla Rachel a zasmála se. "Děkujeme.." řekl Blaine a vděčně se usmál. "Tak jeďte a nezbořte hotel." řekla Santana a oba chlapce líbla na tvář. "Děkujeme.." usmál se Kurt a společně s Blainem zmizeli z místnosti. "Až budu mít svatbu já, tak první co udělám, je, že si zarezervuji hotel na svatební noc. Nechápu jak na to mohli zapomenout." řekla Santana a nechápavě zakroutila hlavou, čímž všechny přítomné rozesmála.




________________________________________

ZA KOMENTÁŘE PŘEDEM DĚKUJI

Nikola ;)

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 28. října 2012 v 12:34 | Reagovat

Úžasný díl, až mi je líto, že bude konec
:(

2 Nicole Damita Nicole Damita | 28. října 2012 v 12:36 | Reagovat

Geniálne ako keby som tam bola a keď mal Burt prípitok tak odvtedy som plakala až po koniec.No jednoducho parádne =D

3 Andílek Andílek | Web | 28. října 2012 v 14:48 | Reagovat

dokonalé, krásné, úžasné....úplně jsem se roztekla

4 Nikola Nikola | Web | 30. října 2012 v 16:49 | Reagovat

Děkuji Vám moc moc moc! Bez vašich úžasných komentářů by ta povídka nikdy nebyla :* a nebojte, pokračování bude, někdy, v budoucnu ... :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama