Ve vteřině 18.

26. října 2012 v 22:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 18.

"Mimochodem, mé ctění družičky, očekávejte ode mne balík s vašemi šatami." řekl Kurt a zasnil se. "Bože Kurte, jen ať nejsme růžové..." řekla Santana a výhružně probodla Kurta pohledem. "Neboj Santano, myslím, že i ty budeš spokojená." "Kurte, prozraď nám, jaké budou?" vyzvídala Quinn. "Kdo si počká, ten se dočká." odvětil a věnoval Blaineovi svůj rošťácký úsměv.






"Kurte, telefon!" zavolal Blaine z kuchyně a podíval se na display. "Už jdu..." řekl Kurt a opatrným krokem se dobelhal do kuchyně a posadil se na židli.
"Ano?" "Ahoj Kurte, přišly nám šaty. Jsou naprosto kouzelné!" ozval se z telefonu vysoký dívčí hlas. "Quinn?" ujistil se Kurt a věnoval Blaineovi zmatený pohled. "Jo jsem to já, jen volám ze služebního telefonu. Bože Kurte, já se nemůžu dočkat. Navíc ty šaty jsou nádherné a i Santana ti je pochválila, takže to už je co říct." dodala blondýnka s úsměvem. "Děkuji, jsem rád, že se Vám líbí. Měl jsem z toho obavy. Přece jenom..." "Nemluv, jsou úžasné a hotovo. Mimochodem, kdy se objevíte v Limě? Svatbu máte za měsíc, a čas letí." "Přiletíme příští týden, hned v pondělí." řekl Kurt a usmál se na Blainea, který mu právě obtočil ruce kolem pasu. "Zdravím Quinn.." řekl do telefonu a usmál se. "Blaine, ahooj, jak se daří." řekla nadšeným hlasem. "Skvěle, a co ty?" "U nás taky všechno skvělý. Puck se těší až přijedete, prý si musíte ještě před svatbou zajít zaboxovat." "To je pravda, už jsem dlouho nebyl. Vyřiď mu, že s tím budu počítat." odvětil kudrnatý mladík a usmál se. "Dobře, no budu muset končit. Ještě si zavoláme."

"Dobrý den." pozdravil Dr.Montey, když se v jeho ordinaci objevil Kurt ruku v ruce s Blainem. "Dobrý." odvětili a posadili se do pohodlně vyhlížejících křesel. "Takže tady to máte oficiálně.." řekl Kurt a postrčil k doktorovi bílou obálku s jeho jménem. "Úplatek?" zeptal se Dr.Mothey s úsměvem a obálku otevřel. "To sice ne, ale na svatbě toho můžete sníst kolik chcete." řekl Blaine a objal Kurta okolo pasu. "Tak ještě jednou gratuluji. A určitě přijedu. Už jsem si vzal dovolenou." "Mimochodem, ubytování máte samozřejmě i se ženou už zamluvené. Budete bydlet v takovém pěkném hotelu na okraji Limy." Řekl Kurt a hrdě se usmál. "To jste nemusel, to by jsme nějak vyřešili.." začal Dr.Monthey, ale Kurt ho zarazil rázně pozvednutou dlaní. "Je to naše svatba, takže žádné odmlouvání!" "Být váma, tak Kurta poslechnu, protože když si něco umane, tak si za tím stojí."


"Blaine, nezapoměl jsi sbalit prstýnky?" zeptal se nervozně Kurt, když zavíral kufr, ve kterém měl úhledně poskládaný svůj oblek společně s ostatními věcmi, které si bral na těch pár týdnů do Limy. "Ty jsem sbalil jako první, tak se nestresuj, jinak do svatby zešedivíš." řekl Blaine, když obmotal své paže kolem Kurtova pasu a přitáhl si ho blíž. "Blaine, musím se dobalit.." zašeptal Kurt, když mu Blaineovi rty začali okupovat krk. "Bože Kurte, letíme až zítra. Navíc svatba má být nezapomenutelný zážitek, protože se spojí osudy nerozlučitelného páru, né proto, že ti na čele zanechá vrásky." jen co to Blaine dořekl, Kurtovi se na tváři objevil ten nejkouzelnější úsměv, jaký Blaine poznal. "Máš pravdu.." pousmál se modrooký mladík a obmotal své šikovné ruce kolem Blaineova krku, čímš si jej přitáhl blíž. "Miluju tě.." řekl Blaine a políbil Kurtův špičatý nos. "Proto se budeme brát, nebo snad ne?" odvětil modrooký mladík a políbil svého kudrnatého přítele, kterého si měl za pár týdnů brát.

"Kurte!!" ozvalo se letištní halou, když modroočko, zavěšený do Blainea vystupoval z letadla. "Tati.." usmál se Kurt a vrhl se svému tátovi do náruče. "Chyběl jsi mi. A jsem na tebe pyšný, že jsi to dokázal a zase chodíš." řekl mu Burt, když jej se slzami v očích propustil ze svého obětí. "Nedokázal bych to bez Blainea." řekl Kurt a usmál se na kudrnatého mladíka, stojícího vedle nich. "Já vím. Jsem rád, že tě zase vidím!" řekl Burt a bezmyšlenkovitě Blainea sevřel v náručí. "Děkuji. Taky Vás rád vidím." řekl s úsměvem Blaine a opět se otočil ke Kurtovi. "Tak pojďte kluci. Carol vaří a jestli přijedeme pozdě, tak dostaneme nadaný, všichni." Burt popadl Kurtův i Blaineův kufr a společně se vydali k autu.

"Bylo to výborné Carol, jako vždycky.." podotkl Blaine, když dojedl. "Álee, nepřeháněj.." řekla Carol a vděčně se na Blainea usmála. "Má pravdu, jsi zbytečně skromná." dodal Kurt. "Teď se kvůli Vám červenám." řekla Carol a skryla obličej do dlaní. "Tak změníme téma. Blaine, Kurte, zítra v jednu máte schůzku s tím chlápkem, který nám pronajme tu místnost, kde se po obřadu přesuneme. A na večeři se staví Finn, a pozval i Rachel, Quinn, Pucka a Britt se Santanou. Všichni se vás nemohli dočkat." řekl Burt a odložil příbor, který do téhle doby stále svíral v rukou. "To nevěřím, že se nás nemohli dočkat. Vždyť jsme se viděli nedávno na premiéře mého muzikálu." "Když jsi tohle začal, nejspíš bys měl vědět, že tě čeká pan Shuester. Strašně se na vás těší a zároveň by Vás chtěl poprosit, aby jste pomohli jeho novým členům získat sebevědomí, které jim poslední dobou chybí." řekla Carol, když začala sklízet ze stolu. "Jo, zašel bych za panem Shuestrem tak i tak. A teď, když nás omluvíte, půjdu si lehnout. Jsem z té cesty nějaký unavený." řekl Kurt a vstal od stolu. "Děkujeme za skvělou večeři a dobrou noc." řekl Blaine a společně s Kurtem zmizeli v jeho pokoji.
"Pamatuješ si ty chvíle, kdy jsme tu ještě jako středoškoláci koukali na filmy?" zeptal se Kurt, když zavřel dveře od svého pokoje, který se od jeho odchodu do New Yorku vůbec nezměnil. "Na žádnou chvíli s tebou nechci zapomenout.." řekl Blaine a vzal do rukou fotku, na které byli oba mladíci v zimě. "Pamatuješ si ten den? Strašně sis stěžoval, že ti je zima." "Ale nakonec jsem to vydržel a ty stromečky jsme nazdobili." usmál se Kurt a posadil se na postel. "Jo, ale pořád jsem musel poslouchat, jak tě studí ruce a jak máš promočené boty." řekl Blaine a s úsměvem se na Kurta podíval.





"Byly to skvělé časy. New York miluju, ale chybí mi Lima. Chybí mi to její kouzlo. Možná je to proto, protože jsem tu poznal lásku svého života, možná je to proto, protože jsem tu vyrostl, přesně vlastně ani nevím..." zašeptal Kurt a setřel si slzu, která mu stékala po tváři. "New York byl přece tvůj sen." řekl Blaine a objal modrookého mladíka, jehož oči byli plné slz. "Jo, ale když jsem zase viděl ten pokoj a tento dům. Je to, jako bychom vrátili čas. Jakobychom vůbec neodešli. New York je má kariéra, ale Lima. Lima je prostě domov, chápeš?" zeptal se tichým hlasem modroočko a přitulil se k Blaineovi, který jej políbil do vlasů. "Já vím, a pokud chceš, klidně tu můžeme zůstat dýl, nebo se sem klidně můžeme přestěhovat. Víš, že mě je jedno, jestli budu hrát na Broadway, nebo v malém Limském divadle. Budu šťastný všude, když budeš semnou." "Nechci to řešit. Můžeme si prostě lehnout?" zeptal se Kurt a pokusil se o úsměv. "Jako za starých časů??? " "Jako za starých časů." přikývl a nechal Blaineovi ruce, aby jej obklopily v láskyplném objetí.





"Myslím, že to bude dokonalé. Ta místnost je úchvatná a ty francouzský okna jsou skvělé. Místnost je krásná, čistá, bude to nezapomenutelné." řekl Kurt, když se společně s Blainem posadili do nedaleké kavárny. "Ten den by byl nezapomenutelný i kdybychom se vzali jen mi dva, někde na konci světa. Ta místnost, výzdoba, hudba, hosté, jídlo nebo pití, to vše je jenom třešnička na dortu. Bude to náš a jenom nás den. Spojí naše životy navždy. Nebojíš se?" zeptal se Blaine, když přejel po Kurtovém prstýnku. "Měl bych?" "Noo já nevím. To ty musíš vědět, jestli semnou vydržíš až do důchodu, až se ze mě stane šedivý a protivný dědek." "To teď vážně nedokážu odhadnout.".
"Ááá náš gay páreček, který ukáže Limě, co je to homosexuální svatba." oba mladíci se otočili a uviděli před sebou vysokou, tmavovlasou dívku s pořádně prořízlou pusou. "Santano, co tu děláš?" zeptal se Kurt a pokynul jí, aby si přisedla. "Dík, no bydlím tu a do téhle kavárny jsme chodili vždycky. Nebo to si snad už nepamatujete?" zeptala se a věnovala jim jeden, ze svých ironických úsměvů. "Samozřejmě, že si to pamatujeme. Mimochodem, co šaty?" zeptal se Blaine a Kurt na něj vyvalil oči. "Šaty, jaké..?" hrála Santana nechápavou a očividně si to užívala. "Santano, nemuč mě a odpověz, vezmeš si je na svatbu?" zeptal se Kurt, který byl na pokraji nervového zhroucení. "Samozřejmě, jsou dobré." řekla a napila se svého latté. "Jen dobré?" zeptal se Blaine a probodl Santanu svým pohledem. "Blaine.." sykl na něj Kurt a hodil po něm vše říkající pohled. "Né Kurte, Blaine má pravdu, ty šaty jsou naprosto úžasné. Myslíš, že by jsi mi mohl nějaké navrhnout, až se budeme s Britt brát?" zeptala se Santana a sladce se usmála. "T-to mmyslíš vážně?" zakoktal se Kurt a nevěřícně se na Santanu podíval. "Neříkám, že se vezmeme teď, za měsíc, nebo za rok. Ale za pár roků bych možná chtěla zažít, to co vás čeká za pár dní." "Tohle bych do tebe neřekl.." pousmál se Blaine a objal Santanu kolem ramen. "Nikomu to ale neříkejte. Je to jen mezi námi, nechci aby někdo, něco.." "Samozřejmě. Mlčíme jak hrob." usmál se Kurt.



"Takže Kurte, zítra dojdu dohlédnou na výzdobu sálu. Dovezu dorty, zkontroluji zásoby jídla i pití a připravím jmenovky. Pozítří tě vyzvednu já. Blaine pojede s Puckem a počká tě u oltáře. Zbytek snad víš, co dělat. Řeknete si ano a pak si navléknete prstýnky. Jinak fotograf je zajištěn, bude fotit v průběhu obřadu, poté s vámi zajede kam budete chtít a udělá vám nějaké společné fotky a potí bude až do večera s námi v sále. Zapoměla jsem na něco?" zeptala se Quinn, když seděla u Kurta na posteli a zapisovala si do deníku. "Ne, jen ráno před svatbou musí někdo pro kytky." dodal Kurt a usmál se. "To je taky zařízené, pro ty pojede Sam. Ještě něco?" "Hlavně ať jsou v sále vázy. Abychom měli ty kytky do čeho dát. Taky musí být připravená kniha na přání a takovýhle věci. Jinak to bude snad všechno." řekl Kurt a promnul si spánky. "Skvělé, takže já všechno zařídím, kdyby sis na něco vzpoměl tak volej. Hlavně do toho sálu nechoď. Bude to takové malé překvapení." "Quinn a ten hotel? Pan Monthey i se ženou přiletí už dnes večer." zděsil se Kurt a vykulil na blondýnku své velké modré oči. "Klid Kurte, hotel je zařízený, adresu jsem doktorovi poslala a na recepci už má všechno domluvené, stejně tak jako Billovi a jeho ženě." "Jsi skvělá, děkuji." řekl Kurt a vděčně se na drobnou blondýnku usmál. "Není zač, mimochodem pan Schuester se sborem si nacvičili pár písniček, takže doufám, že nebude problém, když je tam zazpívají." zeptala se Quinn ve dveřích. "Samozřejmě, že nevadí. Budu rád." usmál se Kurt a vyprovodil svou blonďatou kamarádku. "Tak se pěkně vyspi a pozdravuj Blainea. Zítra se ještě stavím." křikla na něj, ještě než nasedla do auta.
"Pozítří mám svatbu." pomyslel si Kurt a musel se pousmát. "Pozítří oficiálně spojím život s tím, kterého tak miluju."






(28.10 - významný den = Vznik samostatného československého státu)

(28. 10 -"významný den"- pokračování povídky a díl s názvem "Svatba")


Děkuji za komentáře a povzbuzení.

Tento díl jsem psala na chatě a tak nějak jsem nevěděla, co tam dát, takže se těším, jak se vyřádím na svatbě, protože tam přece jen mám rozmyšlené, co budu popisovat a co se tam stane.
Jinak po svatbě bude ukončení (epilog), jaký to ještě nevím... Ale určitě to nebude konec úplný, časem tuhle povídku určitě rozvinu o další etapu jejich života.


Jinak začala jsem psát tu další povídku a popravdě jsem zvědavá, jak se rozvine. Je úplně nová, takže nemusím přemýšlet nad tím, jestli to navazuje na to a na to. Takže už se těším, až ji zveřejním a doufám, že se Vám bude líbit aspoň tak, jako tahle.

Nikola ;)



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nicole Damita Nicole Damita | 27. října 2012 v 0:01 | Reagovat

aww parádne také sladké som zvedavá aká bude tá svadba a nová poviedka =)

2 Andílek Andílek | Web | 27. října 2012 v 10:46 | Reagovat

nádherný! nádherný! usmívám se jak nevím co. Strašně moc se těším na svatbu, ale i na novou povídku

3 Nikola Nikola | Web | 27. října 2012 v 19:27 | Reagovat

Děkuji moc. Zítra (snad přesně ve 12:00) zveřejním tak očekávanou svatbu společně s ukončením, tak doufám, že aspoň trochu naplní Vaše očekávání.
Jinak jsem ráda, že se těšíte na novou povídku a doufám, že Vás nezklamu. :D

4 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 27. října 2012 v 20:45 | Reagovat

Parádní díl :) Těším se na další a také na tu novou povídku...;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama