Ve vteřině 15.

14. října 2012 v 18:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 15.


připomenutí
"Ne, ta naše bude ještě tisíckrát lepší a originálnější!" usmál se Kurt. "Protože jsme gayové?" zeptal se s úšklebkem Blaine a objal Kurta kolem jeho útlého pasu. "Jo, protože Lima ještě svatbu gayů nezažila." dodal modroočko a přitiskl své rty k těm Blaineovým.







"Ahoj tati.." "Ahoj Kurte, dlouho jsi se neozval. Jak se ti vede?" zeptal se starostlivě Burt. "Skvěle, všechno je skvělé. Jehly nejspíš zabírají už dokonce cítím kotník.." zasmál se Kurt. "To jsem rád. Carol už se o tebe bála. A kdy zase s Blainem přijedete?" zeptal se Kurtův táta, který neskrýval nadšení z toho, že jeho syn se začíná zotavovat. "To je právě to, proč ti volám. Chvíle napětí...." Kurt se musel sám sobě zasmát. Připadal si jako na střední, když poprvé Blainea uviděl. Nevěděl jestli je gay, ani nevěděl, jak se jmenuje. Jediné co věděl bylo, že s ním chtěl trávit svůj život. "Kurte nenapínej nás!" ozval se z telefonu ženský hlas. "Carol?" ujistil se a když mu odpověděla na pozdrav musel se pousmát. "Teď jsem přišla, tak co nám chceš říct?" vyzvídala a Kurt se zhluboka nadecchl a vychrlil ta slova. "Blaine mě požádal o ruku.." "Ohh můj bože Kurte!!!" vykřikla Carol a modroočko se pousmál. "Gratuluju..." řekla po chvíli. "Tati? Jsi v pořádku? N ic jsi neřekl.." zeptal se s obavami Kurt, nechtěl totiž tátovi přivotit infarkt. "Jo, jen jsi mě tím zaskočil. Tohle jsem od vás čekal, ale že tak brzo..." řekl. "Možná nic neříká proto, protože mu po tváři stekla slza.." práskla na Burta Carol. "Tati ty brečíš?" zeptal se dojatě Kurt. "Sakra můj jediný syn bude mít svatbu. Jasně, že brečím. Strašně moc Vám gratuluju chlapi. Kdy to bude a kde?" začal se táta vyptávat. "To ještě nevíme, ale nejspíše ne v nejbližší době. Doktor si myslí, že pokud vše půjde dobře, mohl bych do roka chodit, takže chceme počkat..." "To je skvělé!!!" zakřičela Carol a z hlasu bylo poznat, že i ji už dostihly slzy. "A svatbu chceme v Limě." dokončil Kurt s úsměvem. "Větší radost jste mi udělat nemohli. A kdy přijedete? Abych Vám mohl pogratulovat osobně. A kde máš vlastně Blainea?" zeptal se Burt. "pozítří má premiéru takže je v divadle. A chtěli jsme přijet popříští týden. V pátek nemám rehabilitace, takže by jsme přijeli na víkend." Nemohl se dočkat. Miloval Blainea, miloval New York, ale nemohl opomíjet svou rodinu po které se mu stýskalo. "Budeme se na Vás těšit." řekla Carol a já se pousmál. Když jsem ji poznal netušil jsem, že by mohla nahradit mou mámu, ale ač si to Kurt nerad připouštěl, bral ji jako svou vlastní. A byl šťastný, protože ona dělala šťastného tátu. "Budu muset končit. Ještě Vám zavolám. Miluju vás.." dodal Kurt a cítil, jak mu po tváři stekla slza. "My tebe taky Kurte, tak se drž a pozdravuj Blainea." odpověděli oba. "Budu, tak zatím." ukončil Kurt hovor a ještě chvíli koukal do prázdna. Bylo toho tolik, co se v poslední době událo. Po nehodě si myslel, že jej už nečeká nic dobrého. A když mu lékař řekl, že bude na vozíku, měl pocit, že jeho svět se sesypal jako pyramida z karet. Blaine tu byl ale s ním a se v ším mu pomáhal. Potom začaly ty pocity bezmocnosti. Vztek si začal vylívat na Blaineovi, který ho stále utěšoval, že vše bude v pořádku, ale on mu nevěřil. Měl pocit, že je Blaine jiný, než býval. Pak jej začaly zaplavovat myšlenky o tom, že Blaine někoho má. Neuvědomil si, že to byl on, kdo se od Blainea držel dál z nepochopitelných důvodů. Když Blaine po jejich hádce odešel, Kurt měl nejednou myšlenky toho, že dopadl na úplné dno, ze kterého se prostě nezvedne. Tehdy začal litovat, že jej náraz auta nezabil. Nevěděl co pro něj bylo horší. Jestli vozík, nebo pocit, že by jeho rodiče oplakávali jeho hrob. Pak ale nastal bod zlomu, kdy se Blaine vrátil a jeho život vyletěl do oblak. Když si před něj Blaine klekl, jako to bylo v romantických filmech, které Kurt tak miloval, a požádal ho o ruku, Kurt si myslel, že lepší to být už ani nemůže. Ale jako by toho nebylo v jednom týdnu dost, hned na další rehabilitaci, když mu doktor stisknul kotník, měl pocit, že mu ho rozdrtí. Pamatoval si, jak vedle něj Blaine seděl a jak ho držel za ruku. Ta bolest pro něj byla nesnesitelná, ale věděl, že to je dobré znamení. Byla to pro něj naděje, že bude znovu chodit. Že k oltáři dojde po svých.

"Kurte jsem doma." Zavolal ode dveří kudrnatý mladík. "Ahoj, dáš si oběd?" zeptal se jej Kurt z kuchyně. "Rád, co máme?" "Zapečené těstoviny se sýrem" dodal Kurt, když nandával na talířky. "Voní to úžasně. Jaky vždy." dodal Blaine a posadil se. "Dáš si něco k pití?" zeptal se jej Kurt, když z lednice podával svou dietní colu. "Jen vodu, děkuji." řekl Blaine a zkoumavě si Kurta prohlédl. Ten se na něj ale pouze usmál a postavil před něj sklenici vody. "Dobrou chuť." řekl modroočko a s chutí se pustil do jídla. "Co jsi provedl?" zeptal se jej Blaine a zkoumavě se na Kurta podíval. Ten se na něj pouze nevinně usmál, pokrčil rameny a pokračoval v jídle. "Tak co máš v plánu?" nepřestával s otázkami Blaine. "Proč si myslíš, že mám něco v plánu?" zeptal se jej Kurt s pobaveným úsměvem. "Nevím, jsi nějak moc veselý, nachystal jsi skvělý oběd, pořád se usmíváš, já nevím.." pokrčil rameny kudrnatý mladík a zakroutil hlavou. "Asi jsem paranoidní.." dodal a omluvně se na Kurta usmál. "Jsi strašně roztomilý, když nevíš o co jde.." řekl mu se smíchem Kurt. "Víš, jak jsi mi předevčírem říkal, že ti nabídli roli prince v muzikálu Popelka." zeptal se Kurt a Blaine jen nechápavě přikývl. "Myslím, že by jsi to měl vzít!" řekl mu Kurt a chytil ho za ruce. "Víš proč to nechci vzít. Jediný čas, kdy bychom se viděli by byli rehabilitace, nebo večery a to já nechci." řekl nesmlouvavě Blaine. "Navíc jsem jim řekl, že to neberu." "Ale já jim potvrdil, že sis to rozmyslel a že tu roli bereš." řekl Kurt a nervozně si zkousnul spodní ret. "Cože jsi? C-co, proč jsi to Kurte udělal?" zeptal se jej Blaine. "Protože to budu režírovat.." dodal s úsměvem Kurt. "Co? Počkej, ty to budeš režírovat? Jakto, že o tom nic nevím, Kurte neměl by ses přece přepínat a .." "Blaine zadrž ano? Včera mi volali, že režisér Thomsen nemá čas a jediný, kdo by tomu vdechl něco nového jsem já. Mluvil jsem s Dr. Montheyem a ten říkal, že není problém, jediné co musím, je chodit na rehabilitace pravidelně. Když jsem to pak všechno probíral s ředitelem divadla, řekl, že není problém a mám si pracovní dobu určovat podle sebe. Jediné co chce je, aby premiéra byla posledního února." vychrlil ze sebe Kurt, zatímco koukal do lískooříškových očí svého přítele. "Nevím, jestli je to dobrý nápad, měl bys odpočívat..." začal Blaine, ale Kurt jej přerušil. "Jelikož v tom budeš hrát, tak mě budeš moc kontrolovat, abych se moc nepřepínal. Blaine, já se doma ukoušu nudou. Navíc už jsem to slíbil, takže s tím stejně nic nenaděláš." dodal jako by nic a vtiskl Blaineovi pusu na tvář. "Ty jsi neskutečnej víš to?" ujistil se Blaine a přitáhl si Kurta co nejblíže to šlo. "Vím.." podotkl. "A budeš mít čas naplánovat naše svatbu?" zeptal se jej se zvyženým obočím Blaine. "Samozřejmě, navíc ten muzikál je pohádka. A bude tam spousta mladých herců takže to bude skvělé. Budu mít dost času na rehabilitace na svatbu i na tebe." dodal modroočko a s úsměvem líbnul Blainea na špičku nosu.

"Ty jsi uvařil, já uklidím.." řekl Blaine a sklidil ze stolu špinavé nádobí. "Děkuju.." řekl Kurt a zalíbeně pozoroval svého snoubence. "Co by jsi říkal tomu, kdybychom se zachumlali do peřin a pustili si nějaký film?" zeptal se kudrnatý mladík, když všechno nádobí nakládal do myčky. "To zní skvěle." odvětil Kurt a nechal Blainea, aby ho vzal do náruče a odnesl jej do postele.

"Do jakých barev by jsi chtěl mít laděnou hostinu?" zeptal se Kurt, když společně s Blainem seděli u snídaně. "Nevím, myslím, že první bychom měli vybrat obleky, prstýnky a podle toho bychom mohli sladit barvy." řekl Blaine a usmál se na svého modrookého přítele, který seděl nad blokem, který pojmenoval SVATBA a mračil se. "Hmm, asi máš pravdu. Taky myslím, že bychom tam měli dát nějaké naše společné fotky a taky bych chtěl, aby tam byla živá kapela." přemýšlel Kurt nahlas, zatímco Blaine se jen usmíval. "A já bych chtěl, aby ses konečně nasnídal a vypil sis to kafe, protože v deset máš rehabku!" podotkl Blaine a postrčil ke Kurtovi hrnek s kávou. "Já vím, mimochodem děkuji. Ještě jsem se tě chtěl zeptat, jestli by ti nevadilo, kdyby mi s organizací svatby pomáhala Quinn. Taky bych chtěl, aby společně s Rachel , Britt a Santanou byli družičky. Není to blbý?" zeptal se modrooký mladík a na tváři se mu objevil nejistý úsměv. "Myslím, že to bude skvělé. A koho budeš mít za svědka?" zeptal se Blaine. "No to nevím, myslel jsem, že to bude Quinn, ale zárověň chci, aby byla družičkou. Achhh jooo.." povzdechl si Kurt a bouchl hlavou o stůl. Blaine se začal smát a přešel k nešťastnému mladíkovi. "Kurte, na svatbu máme ještě spoustu času. Teď se konečně najez ať nepřijedeme pozdě." dodal Blaine a políbil Kurta do vlasů. "Ten se na něj vděčně podíval a pustil se do snídaně.



(...o pár dní později ...)

"Dobrý den, všechny Vás tu vítám. Kdo mě ještě nezná jsem Kurt Hummel a budu režirovat tento muzikál. Jsem rád, že můžu pracovat s tak mladými lidmi, jako jste vy, doufám, že spolu budeme vycházet, protože bych nerad řešil nějaké konflikty. Mladé dámy chci upozornit, že ten na kterého se tak díváte je gay a je můj snoubenec takže ruce pryč. Nějaké otázky?" zeptal se Kurt, když ukončil svůj monolog. Právě dnes měli první zkoušku na muzikál a Kurt byl ve výborné náladě. Rehabilitace probíhali skvěle a navíc dělal obrovské pokroky. "Ano mladá dámo?" zeptal se Kurt s úsměvem, když viděl, že se maldá brunetka, jejíž jméno zatím neznal, stydlivě přihlásila. "Jak to bude se zkouškama? Ředitel divadla říkal, že si to máme ujistit s vámi." řekla a nevinně se usmála. "Ještě jsem zapomněl. Všechny Vás prosím, tykejte mi. Nejsem zase tak starý." řekl a odmlčel se, protože spousta lidí se zasmálo, nebo si mezi sebou něco zašeptali. "Ale abych se vrátil k dotazu, jelikož asi vidíte, že jsem na vozíku, a docházím na rehabilitace, budu Vám každý týden dávat rozpisy zkoušek. Budete tam mít vždy napsané, který den, v kolik a co, se bude zkoušet." řekl a když viděl, jak mladá brunetka přikývla, usmál se. "Tak, jelikož bych byl rád, kdybychom se trochu poznali, tak bychom si mohli sednout do kroužku a každý se představit, pokud by Vám to teda nevadilo?" zeptal se Kurt a rozhlédl se po hercích, kteří nadšeně vstali a přešli za Kurtem. Když se všichni posadili a nastalo ticho, pokynul Kurt Blaineovi, aby začal. "Zdravím vás, jmenuju se Blaine Anderson, ještě mi není třicet, pocházím z Ohia, chodil jsem na chlapeckou akademii a byl jsem hlavní zpěvák ve sboru. Hraju na klavír, na kytaru a učil jsem se na housle. A abych nezapoměl, před pár týdny jsem požádal Kurta o ruku." jen co to kudrnatý mladík řekl, většina herců se na dvojici mladíků vedle sebe usmála. "Díky Blaine, tak můžeš?" pokynul k zrzce, která seděla naproti němu. "Jmenuju se Alison Grenová a právě jsem vystudovala NYAMU. Miluju zpěv a hraju na flétnu. Od malička bydlím v New Yorku a můj sen je, dostat se na Broadway a zahrát si Carmen." "Skvělé Alison, já ti slibuju, že až budu zase chodit a budu režírovat na Broadway Carmen, dám ti vědět." řekl Kurt a usmál se. "Pokračujeme..."

"Vím, že je to osobní, ale proč jste na vozíku?" zeptal se mladý kluk s vlasy černými jako uhel. "Víš Jonne, jel jsem na zkoušku do divadla, bohužel jsem měl bouračku jestli se to tak dalá říct. Chlapovi, který mi vrazil do auta se nic nestalo a navíc od nehody odjel a mě našel tehdejší kolega, jak sedím zaklíněný v autě. Měl jsem několik operací, krvácel jsem do břicha, měl jsem rozdrcená žebra, rozbitou hlavu, ale nejhorší bylo, když jsem ani po několika týdnech v nemocnici necítil nohy. Pak mi doktor řekl, že jsem je měl úplně rozdrcené kosti a potrhané nervy a nikdo netušil jestli budu chodit." Kurt se odmlčel, aby si setřel slzu při vzpomínkách na tohle období. Ucítil Blaineovu ruku kolem pasu, pousmál se a pokračoval. "Začal jsem chodit na rehabilitace, ale žádný pokrok nenastal. Pak jsem vyzkoušel léčbu jehlama a díky bohu to zabírá. Začíná se mi vracet cit do nohou, téměř dokážu ohnout prsty. Vím, že to dokážu, že se na nohy postavím, protože mám Blainea. Ikdyž jsem občas protivný.." dodal s úšklebkem. "To teda je, takže až zase bude mít ty své nálady bacha na něj. Je jak ženská v přechodu.." dodal Blaine a divadlem se ozval smích herců. "Blaine!" řekl Kurt a šťouchnul svého přítele do ramene. "Takže myslím, že jsme se pobavili. Teď už bych to rozpustil a sejdeme se zítra a společně si projdeme scénář." jen co to Kurt dopověděl, opět ucítil Blaineovi paže, jak se omotali kolem jeho pasu. "Nemůžeš mě shazovat před ostatníma. Jsem váž vedoucí!" zasmál se Kurt a zavrtal prsty do Blaineových neposedných vlasů. "Promiň.." zasmál se tiše Blaine a přitiskl své rty na ty Kurtovi. "Hmm, to jako omluvu beru.." dodal modroočko, když se od Blainea odtáhl. "Takže až něco vyvedu, stačí, když ti dám pusu a ty mi vše odpustíš?" zeptal se s rošťáckým úsměvem Blaine. "To nevím, taková rychlopusa toho moc nenapraví.." dodal Kurt a nasadil svůj ironickej úšklebek. "Tak to abych se snažil..." Jen co to Blaine dořekl, opět spojil jejich rty v jedny.




____________________________________
Nikola

Doufám, že se Vám i tahle kapitolka líbila. Já vím, já vím, je opět kratší, ale ve škole toho máme moc a já tak nějak nestíhám.

MIMOCHODEM NEBOJTE, SVATBA BUDE! TU BYCH SI NENECHALA UJÍT!!!
A samozřejmě jí věnuji celý díl, který doufám bude obsáhlejší než tento.
Zároveň to ale plánuji tak, že svatba bude takovým závěrem, možná i ukončením povídky. Po svatbě bude možná ještě nějaké ukončení, epilog. To je zatím ale v nedohlednu, ikdyž se pokusím, aby mé prsty na klávesnici tancovali co nejčastěji, aby tento příběh dokončili!

______________________________________________________________________________________
A něco z trochu jiného soudku ... až dokončím tuhle FF Ve vteřině, plánuji zveřejnění nové (samozřejmě) Klaine povídky. Mám už takový malý plán, který se postupně rozvíjí tak uvidíme, co z toho vyleze.
______________________________________________________________________________________


Jinak samozřejmě DĚKUJI za KOMENTÁŘE. Vždy zaručeně nakopnou a moje prsty pak tančí na klávesnici mnohem raději. Takže DĚKUJI :P
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 16. října 2012 v 6:23 | Reagovat

Parádní :) těším se na další díl hlavně na svatbu ;D

2 Andílek Andílek | Web | 16. října 2012 v 18:53 | Reagovat

krása, vážně paráda, těším se na pokračování

3 Nikola Nikola | Web | 20. října 2012 v 10:55 | Reagovat

Děkuju moc holky ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama