Ve vteřině 13.

8. října 2012 v 18:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 13.





"Dobré ráno." Pozdravil Kurt, když vešel do kuchyně. "Ahoj, jak si se vyspal?" zeptala se Quinn, když mu nalívala kafe. "Jo, ušlo to." řekl Kurt a podíval se na blondýnku před sebou. "Děkuji, že tu jsi, nevím co bych bez tebe dělal." zašeptal modrooký mladík a vděčně se na Quinn podíval. "Ty jsi moje malý pako." řekla s úsměvem a přisedla si ke Kurtovi. "Vždycky všechno zkazím.." dodal Kurt a oči se mu opět zalily slzami. "Pojď sem.." řekla blondýnka a pevně Kurta objala. "Všechno bude dobré. Blaine vychladne, ty se mu omluvíš a pokusíš se ovládat svůj vztek." řekla Quinn a podívala se Kurtovi do očí. "Já se snažím, ale někdy je to prostě těžké, ty ani Blaine nevíte, jaký to je." řekl Kurt a nepěkně se na Quinn podíval. "Tak takto jsi vyjel na Blainea?" pokračovala. "Ne, tohle je jen slabý odvar toho, co jsem mu říkal včera." řekl Kurt a schoval svůj obličej do dlaní. "Popravdě, celkem jsi naháněl hrůzu. Měl by ses krotit. Sice ani já, ani Blaine nevíme jaké to je být na vozíku, ale oba stojíme při tobě. Ve všem, takže by ses měl taky snažit." Vyčetla mu Quinn. "Vždyť já vím Quinn. Největší problém je asi v tom, že si už nevěřím." řekl Kurt a upřel na blondýnku své modré oči plné smutku. "Kdyby tu teď byla Britt, určitě by ti řekla, že nesmíš přestat věřit tomu, že jsi jednorožec, jinak se z tebe stane zebra." řekla Quinn a já se při vzpomínce na střední musel zasmát. "Problém je v tom Quinn, že ta zebra se už ze mě stala." dodal Kurt a pohled sklopil k hrnku s kávou. "Tak se tím jednorožcem musíš stát znovu. Musíš věřit!" řekla Quinn a povzbudivě mě poplácala po rameni. "Nejhorší je, že všechen ten vztek, který jsem si vylíval na Blaineovi pramenil pouze ze strachu." řekl Kurt a z očí mu začaly stékat slzy. "Čeho se bojíš?" zeptala se tiše Quinn, jako by nechtěla porušit nějaké kouzlo ticha, které nás oba uklidňovalo. "Všeho." odpověděl jsem a sklopil pohled na prsty, kterými jsem nervozně ťukal do desky stolu. "Všeho? To myslíš jako to, že by ses z vozíku už nezvednul?" zeptala se Quinn opatrně. "To taky, ale ještě víc než, že budu mrzákem se bojím, že příjdu o Blainea." řekl Kurt a s uslzenýma očima se podíval na Quinn. "O Blainea nepříjdeš. On tě odejít nenechá!" Bránila Quinn Blainea. "Jsi si tím jistá? Protože odešel a ještě se nevrátil." řekl Kurt a z očí mu stékaly proudy slz. "Odešel, protože ti chtěl nechat trochu klidu. Aby sis mohl vše promyslet a aby jsi se uklidnil. Vsadím se, že někde nervozně sedí a klepe prsty o stůl jako ty!" řekla a povzbudivě se na modrookého mladíka usmála. "Myslíš?" zeptal se nevěřícně. "Vsadím se o tvůj byt." řekla Quinn s úsměvem. "Tak to radši ne..." řekl Kurt a zasmál se.
"Kurte, zvládneš to tu tak dvě hodinky sám?" zeptala se pochvíli Quinn. "Samozřejmě. Někam jdeš? "Noo.. mám tu jednu kamarádku z výšky, tak se chci za ní stavit." řekla rychle blondýnka. "Jo jasně, běž! A užij si to!" křikl za ní Kurt, když si obouvala boty. "Jo, dík." řekla ještě a zavřela dveře. Měla nejvyšší čas.




"Promiň, že jdu pozdě, zdržela jsem se. Řekla Quinn, když přišla do kavárny.
"V pořádku, celkem jsi mě překvapila, že si v New Yorku." řekl Blaine a pokynul blondýnce, aby se posadila.
"Díky." Když se Quinn posadila, upřela na Blainea své velké oči. "Takže už nejspíše víš, co se stalo." řekl kudrnatý mladík a prohrábl si vlasy. "Jo včera jsem vás chtěla překvapit, ale spíš jste mě překvapili vy dva." Poděkovala servírce, která ji zrovna donesla kávu a pokračovala. "Kurt je jako tělo bez duše a nic proti Blaine, ale nevypadáš o moc líp." řekla Quinn a sjela Blainea pohledem. "Taky se tak cítím." "Tak se seber a běž za ním!" křikla na něj blondýnka a když si uvědomila, že spousta zvědavých lidí na ní upřely své oči, stišila se. "Kurt celou noc brečel. Ráno měl oči rudé jak laboratorní myš! Jste dospělí proboha!" zaklela a naštvaně stiskla ruce v pěst. "Myslím, že o mě Kurt už nestojí, nejspíš mu lezu na nervy." řekl Blaine a posmutněle se na Quinn podíval. "Mu hlavně leze na nervy ten vozík, to je důvod všeho. No vlastně je tu ještě jeden důvod, který je asi ještě závažnější." dodala Quinn tiše. "Co se děje?" zeptal se Blaine a vyvalil na blondýnku své oříškové oči. "Kurt mi dnes řekl, cituji... víc než, že budu mrzákem se bojím, že příjdu o Blainea." řekla Quinn a zvedla k Blaineovi své oči, které byly zalité slzami. "Znám Kurta od prváku. Je to skvělej kluk, ikdyž má své mouchy. Ale vím, že tě opravdu miluje a ikdyž ti to včera možná tak nepřipadalo, nedokáže bez tebe žít. Stal si se částí jeho života. " řekla blondýnka naštvaně. "Sakra Quinn, myslíš, že to nevím? Myslíš, že on mi nechybí?!" zeptal se Blaine naštvaně a rychle setřel slzu, která osamoceně stékala po tváři. "Tak se k němu vrať!" řekla Quinn zoufalým hlasem. "Ještě ne, než se k němu vrátím, musím si ještě něco zařídit." dodal Blaine a na tváři se mu objevil úsměv. "Blaine vzpamatuj se! Víš vůbec co meleš? Teď mi tu říkáš jak ho miluješ a že ti chybí a pak hned, že se k němu ještě nevrátíš? Co to znamená?!" řekla Quinn a rázně se zvedla od stolu. "Prosím počkej, nech si to vysvětlit. Jistě mi dáš za pravdu." Blaine popadl Quinn za ruku a stáhl ji opět na židli. "Tak co máš tak důležitého na práci, že se nemůžeš vrátit ke svému příteli?" zeptala se a probodla Blainea pohledem. "Myslím, že jsem přišel na skvělý nápad jak si ho udobřit a dokázat mu, že ho neopustím." "Tak povídej." pobídla Blainea blondýnka a on jí radostně sdělil svůj plán.
"Tak co si o tom myslíš?" zeptal se, když vše vykreslil do nejmenších detailů. "Že konečně v tě v té nagelované hlavě napadlo něco užitečnýho." řekla a zasmála se. "Dík no, a pomůžeš mi, že?" zeptal se a hodill na svou kamarádku psí oči. "Jasně, ale teď už musím jít." Políbila Blainea na tvář a s úsměvem vyšla z kavárny.


"Ahoj Kurte, už jsem na cestě k tobě tak mě napadlo, jestli nechceš něco koupit?" zeptala se Quinn do telefonu.
"Jé to bys byla moc hodná. Tak prosím kup kafe a nějaké pečivo." "Dobře do půl hodiny jsem u tebe." řekla Quinn a zavěsila.

"Jsi tu rychle." řekl Kurt, když seděl v obýváků a ve dveřích uviděl svou blonďatou kamarádku. "No jo, pohnula jsem si, protože mám plán!" dodala s úsměvem. "Jaký?! zeptal se Kurt a zamířil za Quinn do kuchyně. "První se najíme, a pak vyrazíme nakupovat. Potřebuji koupit něco Puckovi a samozřejmě sobě. A myslím, že tvůj smysl pro modu se určitě nezměnil." řekla a s úsměvem se posadila. "To bude skvělé!" řekl Kurt a zakousnul se do koblihy.
"Samozřejmě, že to bude skvělé!"

"Kurte, co si myslíš o těchto?" zaptala se Quinn, když už poněkolikáté vyšla ze skušební kabinky. "Jsou kouzelné, jsi jako princezna." zhodnotil její šaty Kurt. "Naco vlastně hledáš společenské šaty?" zeptal se Kurt poté, co Quinn s další várkou zmizela v kabince. "Zachvíli budou plesy a navíc jsem dostala nabídku angažmá v divadle, tak abych měla co na večírky." řekla Quinn a opět se před Kurtem otočila. "Bože Quinn, tak tyhle jsou božské!" vykulil na ní své modré oči. "Vážně? A nejsem na ně moc stará?" zeptala se Quinn s nevěřícím výrazem. "Si se zbláznila?" řekl nevěřícně Kurt. "Jsi nádherná. Tyhle si musíš vzít!" dodal a po chvíli už spolu s Quinn opouštěli obchod s několika taškama. "Myslím, že nákupy se povedly tak co říkáš odpočinku u dobrého kafe?" zeptala se blondýnka a ukázala na malou kavárničku. "To zní skvěle." řekl Kurt a společně se posadili ke stolu. "Kdy se s Puckem vracíte?" prolomil ticho Kurt a smutně se na svou blonďatou kamarádku podíval. "V sobotu odpoledne." odpověděla a smutně se na Kurta podívala. "To už je za dva dny." zkonstatoval a chytil kamarádku za ruku. "Třeba do té doby bude Blaine zpátky!" řekla a povzbudivě se na něj usmála. "To asi ne.." odvětil Kurt tiše a cítil, jak jej začaly pálet oči. "Věř mi, nebo se chceš vsadit?" zeptala se jej s úsměvem Quinn. "Víš, když on se mi ani neozval." zašeptal Kurt a zrak sklopil na jejich ruce. "A ty jsi mu volal? Nebo psal?" zeptala se Quinni a vyčítavě se na Kurta podívala. Ten jen zakýval hlavou a skousl si ret. "Já prostě nevím, co mu mám napsat. Něco jako ..ahoj jak je..?!" řekl Kurt a upřel na Quinn své smutné modré oči. "A co třeba ..promiň mrzí mě to.." zkusila blondýnka a propalovala mě svýma zelenýma očima. "Hmm.. asi máš pravdu, večer mu napíšu." řekl Kurt a napil se svého kafe, ze kterého stále stoupala pára. "Samozřejmě, že máš pravdu, ale napiš mu teď." "Teď, to jako hned?!" Kurt se nervozně ošil a nevěřícně se na Quinn podíval. "Jo teď hned." řekla přísně. "Klid, už jdu na to." zašeptal Kurt a usmál se. Věděl, že Quinn by ho nenechala odejít, dokud by tu sms nenapsal. "Aspoň budeš vědět, na čem jsi." řekla Kurtovi, když nervozně vytahoval mobil. "Já vím pořád.." odsekl Kurt a napsal sms. Quinn ho tiše pozorovala a v duchu prosila Boha, aby to všechno vyšlo.

- Vím, že jsem to přehnal. Mrzí mě to :( K. -
- Však já vím. Každýmu to ujede. B.-




"Tak co ti napsal?" vyzvídala, když slyšela, že Kurtovi přišla obratem sms. "Na.." řekl Kurt a podíval jí mobil. "Na toto mu mám napsat co?" zeptal se smutně. "Napiš mu třeba, kdy se vrátí.." řekla Quinn a vytáhla mobil ze své kabelky a se slovy .. " Vydrž, sháněl mě Puck.." odešla před kavárnu. "Sakra co to má být? On se snaží!" začala rozhovor. "Co jsem mu měl odepsat?" zeptal se do telefonu Blaine. "Jak to mám vědět, ale mohls mu taky napsat, že ti chybí nebo tak něco ne?" zeptala se tiše když viděla, že ji Kurt pozoruje. "OK, jinak máš teda zítra ráno čas?" zeptal se Blaine. "Jo mám a ty přestaň Kurtovi posílat takový sms jako kdybyste byli sourozenci. Zatím." řekla a zhluboka se nadechla. "Děje se něco?" zeptal se Kurt, když viděl Quinn, jak naštvaně hodila mobilem do kabelky. "Ále, znáš Pucka." řekla s úsměvem. "Tak co, napsals Blaineovi?" vyzvídala. "Jo, ale ještě neodepsal." řekl a zahleděl se na mobil. "Možná balí." řekla Quinn a sladce se na Kurta usmála. "Už ti napsal." kývla po chvíli k mmobilu, který se rozsvítil. "Přečteš to prosím ty?" zeptal se Kurt a postrčil k blondýnce telefon. Ta jen přikývla a když viděla odpověď v duchu se zaradovala.

- Chybíš mi, vrátíš se někdy? /Kurt. -
- Taky mi chybíš, pokusím se vrátit co nejdřív, ale zítra ještě něco mám. Miluji Tě. /Blaine-

"Myslím, že tohle si budeš chtít přečíst sám." řekla Quinn a postrčila Kurtův mobil zpátky. Když si sms přečetl do očí se mu nahrnuly slzy. "On mě miluje!" Kurt se nad smskou usmál a Quinn mu setřela slzu, která mu stékala po tváři. "Neříkala jsem to? Jste si prostě souzení." dodala a usmála se.




__________________________________

Opět je tahle kapitolka kratší, než jsem plánovala, ale doufám, že i přesto se Vám líbila. V příštím díle se snad konečně dočkáme šťastného shledání.

Nikola

KOMENTÁŘE POTĚŠÍ
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 9. října 2012 v 16:20 | Reagovat

Pěknéééééé moc moc, pokračovaní, pokračování :D jsem moc zvědavá :)

2 Andílek Andílek | Web | 9. října 2012 v 17:28 | Reagovat

moc moc moc krásný...už se vážně moc těším na pokráčko

3 Nicole Damita Nicole Damita | 11. října 2012 v 16:39 | Reagovat

Parádne, Quinn je super ako im pomáha a ako zhadzuje Blainea.Najviac ma dostala veta:"Že konečně v tě v té nagelované hlavě napadlo něco užitečnýho." No proste super =)

4 Nikola Nikola | Web | 13. října 2012 v 17:35 | Reagovat

Děkuji moc holky :)
Mimochodem Nicole Damita ta věta...
"Že konečně v tě v té nagelované hlavě napadlo něco užitečnýho."  
...souvisí s tím, že mi příjde, že toho gelu tam má strašně moc a občas se divím, že mu to nezalepí mozek. :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama