Ve vteřině 12.

6. října 2012 v 12:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 12.


Konečně je tu další pokračování povídky "Ve vteřině". Ani tahle bohužel nepadří do mých nejdelších, ale snad se i tak bude líbit.





"Kurte, nebuď z toho tak skleslý." Uklidňoval Kurta Blaine, když dorazili domů. "Jsou to už skoro dva měsíce co chodím na ty pitomý rehabilitace. Dva měsíce Blaine, a stále žádná změna." rozkřičel se Kurt. "Doktor přece říkal, že musíme být trpělivý. Navíc přece půjdeš na ty injekce a ty to možná zase posunou dál." snažil se klidně odpovědět Blaine. "Hmm.. jdu do ložnice, chci být sám." řekl Kurt a rázně za sebou zavřel dveře. Blaine si vyčerpaně sedl na pohovku. Den ode dne to bylo horší. Kurt byl zoufalý, jelikož rehabilitace nenasvěčovali nějakému zlepšení a stále více se stresoval. A nejen on. Blaine už často nevěděl, co má dělat, nebo jak se ke Kurtovi chovat. Chtěl svému příteli pomoct, ale poslední dobou se stále více odcizovali, ikdyž si to ani jeden nepřipouštěli.

Kurt vytáhnul mobil a chvíli na něj jen nepřítomně koukal. Potom konečně vytočil číslo své kamarádky a čekal.
"Ahoj Kurte, jak se máš? Zrovna jsem ti chtěla volat, mám pro tebe novinku!" řekla nadšeně Quinn. "Ahoj Quinn. No moc dobře ne, však víš. Potřeboval jsem si s někým promluvit, tak jsem ti zavolal.." řekl Kurt a cítil, jak ho v očích začali pálet slzy. "Snad jste se zase nechytli." řekla blondýnka posmutněle. "Já vlastně ani nevím, prostě máme asi nějakou tu partnerskou krizi." řekl Kurt a zadíval se na fotku, která visela nad postelí. "Kurte? Kurte!" ozvalo se nervozně z telefonu. "Promiň Quinn, zamyslel jsem se." odpověděl Kurt a rychle si setřel slzy, které mu stékaly po tváři. "Ptala jsem se, co jste si zase udělali." odpověděla blondýnka. "Prostě rehabilitace neprobíhají tak jak jsem si myslel a Blaine pak schytá všechnu mou zlost. Potom se každý zavřeme do jednoho pokoje a tam jsme většinou až do té doby, než jdeme spát. Taky už se párkrát stalo, že Blaine prostě přespal v obýváku." řekl Kurt a opět cítil, jak mu slzy máčejí tváře. "To je mi líto Kurte, Blaine ale snad chápe v jaké si situaci, ale ty na něj skus být taky trochu milejší. Oběma se vám uleví, uvidíš." řekla Quinn a Kurt si teď ze všeho nejvíce přál, aby mohl svou kamarádku obejmout a vyplakat se jí to ramene. Ta ale byla na druhé straně Ameriky, takže Kurt rychle svou myšlenku zamítl. "Děkuji Quinn." zašeptal a pokusil se usmát. "Zase mi zavolej a drž se." dodala a Kurt hovor ukončil. "Sakra.." zaklel Kurt. Quinn mi chtěla něco říct. Co to mohlo být za novinku? Vrtalo Kurtovi hlavou, ale pak se ujistil, že kdyby byla těhotná, nebo to bylo něco vážnějšího, tak by se přerušit nenechala.

Kurt otevřel dveře od ložnice a viděl Blainea sedícího na sedačce, jak nepřítomně kouká na televizi. "Co tam jde?" zeptal se Kurt a pokusil se usmát. "Ani nevím." řekl Blaine a otočil se na svého přítele. "Blaine promiň, že jsem na tebe tak vyjel. Prostě jen nevím jak se chovat. Tak nějak jsem čekal, že po pár rehabilitacích nastane alespoň nějaká zněna." Řekl Kurt a zahleděl se do prázdna. "Ty taky promiň." řekl Blaine a přesunul se ke Kurtovi, a něžně jej políbil. "Dáš si něco k jídlu?" zeptal se jej Blaine, který s úsměvem mířil do kuchyně. "Ani ne, nemám hlad." řekl Kurt, který si otevřel plechovku své oblíbené dietní Coly. "Jo, volali mi z divadla." řekl Blaine a posadil se ke Kurtovi. "A?" ... "Poprosili mě, jestli bych nevzal jednu roli. Je to spíše taková vedlejší, ale ve druhém dějství hodně zpívá a oni nikoho jiného nemají. Zkoušky mi prý upraví tak, abych s tebou mohl dál jezdit na rehabilitace." řekl Blaine jedním dechem a nervozně se na Kurta zadíval. "To je skvělé. Možná se přestaneme tak hádat, když spolu nebudeme 24 hodin denně." řekl Kurt a přitulil se k Blaineovi. Ten se na chvíli zarazil a pak se na Kurta nechápavě podíval. "Myslíš, že máme ponorkovou nemoc?" "Nevím, je to možný, přece jen 24hodin denně jsme spolu předtím nebývali." řekl Kurt a líbnul Blainea na tvář. "Hmmm.. asi jo." dodal Blaine a spokojeně objal Kurta okolo ramen.




"Jak bylo v divadle?" zeptal se Kurt, když uslyšel Blaineovi kroky. "Jo skvěle. A co ty?" zeptal se jej Blaine a s úsměvem vešel do kuchyně. "Hmm, dobrý. Posaď se, vařím." řekl Kurt a opět se otočil ke sporáku. "Co to bude dobrého?" zajímal se Blaine, když došel až ke Kurtovi. "Nic extra, jen kuře na bylinkovém másle." řekl Kurt a dál se věnoval vaření. "Hmm, tak to se těším." řekl Blaine a líbnul Kurta do vlasů.
"Podáš prosím tě talířky?" zeptal se po chvíli Kurt a otočil se na Blaine, který jej s úsměvem pozoroval. "Na co tak koukáš?" zeptal se a nechápavě se na Blainea podíval. "Zíral jsem na tebe, jak jsi roztomilej." řekl Blaine s úsměvem.

"Bylo to výborný Kurte." pochvaloval si Blaine, když dojedli. "Díky," řekl Kurt a zadíval se z okna. "Stalo se něco Kurte?" zeptal se Blaine, když viděl, že Kurt očividně není ve své kůži. "Nic." odpověděl aniž by se na Blainea podíval. "Kurte, proč mi to nechceš říct, vidím, že tě něco trápí." řekl Blaine a položil ruku na Kurtovo rameno. "To je od tebe pěkné, že víš, že mě něco trápí." řekl Kurt a ironicky se usmál. "Proč tohle děláš Kurte?" zeptal se Blaine a smutně se na svého přítele podíval. "Já? Co ti proboha dělám Blaine?" zakřičel Kurt a vykulil na Blainea své modré oči. "Kurte prosím nekřič." zašeptal Blaine a chytil Kurta za ruku. Ten ji ovšem z Blaineova sevření vytrhl a pokračoval. "Ty vůbec nevíš, jaké to je, sedět celý den na vozíku. Já vím, je ti to líto, chceš mi pomoct, ale stejně není nic platné. Dva měsíce pryč a žádná změna!" řekl Kurt a naštvaně se na Blainea podíval. "Musíš být trpělivý Kurte, zvládneš to. Ty jehly určitě pomůžou." řekl tiše Blaine a cítil, jak jej v očích začaly pálet slzy. "Tobě se to říká, když jsi jen přihlížející. Musíš být trpělivý, bla bla bla. Myslíš, že to nevím?" Kurt se opět rozkřikl a praštil pěstí do stolu. "Kurte.." řekl Blaine, kterému už po tvářích tekly slzy. "Chci tě poslechnout. Chci se sklidnit, ale ty nevíš jaký je to pocit. Ta nesamostatnost mě ničí Blaine!" "Kurte, můžeme si o tom promluvit?" zeptal se opatrně Blaine. "O čem chceš proboha mluvit?" zeptal se Kurt a probodl Blainea pohledem. "Třeba o nás, přijdeš na jiné myšlenky." Blaine došel až ke Kurtovi a chtěl jej obejmout, ten však ucukl. "Jestli někoho máš, můžeš jít, ať je to kdokoliv, já tě tu nedržím. Klidně běž, vím, že žít s mrzákem není žádnej med." řekl Kurt a zmizel v ložnici. Když Blaineovi došlo co Kurt řekl, naštvaně se vydal za ním. "Vím, že to máš těžký, ale prosím nedělej ze sebe chudáka. Já miluju tebe a nikoho jinýho nemám a nechápu, jak tě to vůbec napadlo, když jsem buď v divadle nebo s tebou." řekl Blaine zoufale. "Já ze sebe dělám chudáka. A kdo je na vozíku, ty snad?" zeptal se posměšně Kurt. "Kurte, prosím nech toho." řekl Blaine a se slzami v očích se podíval na mladíka před sebou. Vůbec ho nepoznával. Už to nebyl jeho Kurt. Přišlo mu, že tenhle čověk je plný vzteku a nenávisti. "Běž." řekl Kurt a nenávistně se na Blainea podíval. "Cože? Kurte prosím.." Blaine se na Kurta vyděšeně podíval. Nevěřil svým uším. "Vypadni, chci být sám!" zakřičel Kurt a rukou ukázal na dveře. "Kurte, počkám v obýváku, a zachvíli to v klidu vyřešíme ano?" Nevzdával se Blaine. Ikdyž to v poslední době nebylo jednoduché, nechtěl odejít. Kurta stále miloval a nechtěl ho opustit.Stále věřil, že to společně překonají, tak jako ostatní klacky, které jim všichni házeli pod nohy. "Já jsem v klidu a teď vypadni!" řekl Kurt a zmizel v koupelně.
Blaine nechal po tváři stékat své slzy. Věděl ale, že momentálně Kurtovi nic nevymluví. Vytáhl ze skříně cestovní tašku a naházel do ní pár věcí. Ze stolu vytáhnul papír, napsal na něj vzkaz a položil ho na postel. Poté popadl bundu a vyšel ze dveří.

Co jsi to zase udělal.... Ozval se v Kurtovi jeho vnitřní hlas. Už se chtěl jít omluvit, když najednou uslyšel zvuk hlavních dveří. Vyjel z koupelny a rozhlédl se. Skříň byla otevřená a pár Blaineových věcí chybělo. Jen na posteli našel dopis. Nevěděl, jestli má sílu ho číst. Proto se sebral a odešel do obýváku. Nevěděl, co má dělat, po tvářích mu stékaly slzy a on se jim nebránil. Najednou se u dveří ozval zvonek a Kurtovi se rozjasnila tvář. Rychle dveře otevřel a čekalo ho překvapení. "Ahoj Kurte!" křikla blondýnka a vrhla se svému kamarádovi okolo krku. "Quinn, co tu děláš?" zeptal se překvapeně a zadíval se na blondýnku před sebou. "Puck je tu s klukama na zápase, tak jsem jela s ním." Odpověděla a s úsměvem se rozhlédla po bytě. "Kde máš Blainea, je v divadle?" zeptala se a upřela na Kurta své zelené oči. "Kurte, tys brečel?" "Blaine odešel." řekl Kurt a opět se rozplakal.
"Co se stalo?" ptala se Quinn, když si sedla na sedačku a upřela své velké oči na Kurta. "Prostě jsme se pohádali, ale tak, jak jsem to nikdy nezažil. Prostě mi ujely nervy a já mu řekl všechno, co se ve mě nashromáždilo." řekl Kurt a schoval svůj obličej do dlaní. "Možná šel jen někam do baru. Nejpozději v noci se určitě vrátí." řekla Quinn a povzbudivě stiskla Kurtov ruku. "To nevím, protože si sbalil tašku." řekl Kurt a zoufale se na Quinn podíval. "Víš co? Zavolám Puckovi, že budu spát u tebe. Myslím, že mě potřebuješ daleko víc než on." řekla Quinn a už tahala z kabelky svůj mobil. "Počkej Quinn, nemusíš se tu o mě starat, zvládnu to." ujistil ji Kurt. "To já vím, ale slíbil jsi, že až přiletím do New Yorku bude tu na mě čekat váš úžasný pokoj pro hosty a navíc jsme si už dlouho pořádně nepokecali." řekla a poté si šla zatelefonovat.
"Všechno je vyřízeno. Mám tě moc pozdravovat." řekla a setřela Kurtovi slzu, která opět máčela jeho tvář. "Díky." řekl a vděčně se na svou kamarádku usmál. "Tak co, pokecáme, nebo si raději půjdeš lehnout. Popravdě, vypadáš strašně." řekla Quinn a zkoumavě si Kurta prohlédla. "Jestli by ti to nevadilo, šel bych si lehnout." řekl Kurt se smutnýma očima. "Jo jasně, tak já si jen skočím do hotelu pro nějaké věci a do hodiny jsem zpátky." řekla a políbila Kurta na čelo. "Vem si klíčky, jsou na poličce u dveří." řekl Kurt a Quinn se na něj sladce usmála. "A děkuju." křikl za ní.



Vešel do ložnice a jeho pohled upoutal složený papír se jménem Kurt. Nakonec se ale odhodlal a dopis otevřel.

- Milý Kurte, nevím, co se poslední dobou dělo, ale bylo to horší a horší. Dneska se to nejspíše přeneslo přes bod zlomu a prostě se to dopadlo, tak, jak to dopadlo. Chci jen, aby jsi věděl, že NIKOHO nemám. Podle toho, co jsi mi dnes říkal, jsem pochopil, že potřebuješ čas, aby sis všechny myšlenky v klidu urovnal a já nejspíše taky. Snad si se přes všechno dostaneme, tak, jak jsme to udělali už několikrát a nastane šťastné shledání. Hlavně nezapomeň na to, jak dokonalý a jedinečný jsi. Miluji Tě Kurte. Navždy. Tvůj Blaine -

Kurt se zhroutil do polštářů. Nemohl přestat plakat. Tak strašně ho to bolelo. Najednou mu připadalo, že jej někdo rozerval vejpůl. Nemohl se zbavit pocitu prázdnoty. Věděl, že Blainea miluje, chtěl ho mít u sebe, chtěl cítit jeho silné paže, když jej objímal. Chtěl cítit jeho rty na svém krku. Chtěl jej mít u sebe, aby se mu mohl vybrečet do trička. Nic z toho mu ale nebylo dovoleno. Byla to daň za jeho chování. Nevěděl jestli mu tohle Blaine kdy odpustí. Miloval ho, ale bude to stačit?

______________________________________________


Komentáře potěší. Nikola

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 6. října 2012 v 12:33 | Reagovat

Ó MŮJ BOŽE! To bylo naprosto úžasné...asi jsem roztála, normálně jsem si živě dokázala představit, jak se oba hádají a i  jak se Blaine bali....super super super :)

2 Andílek Andílek | Web | 6. října 2012 v 15:00 | Reagovat

suprová kapitola....s klidem v srdci můžu říct, že brečím nadvakrát (ano hádáte správně. Právě jsem shlédla Break up)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama