Říjen 2012

Change for Love 1.

30. října 2012 v 18:00 ° CHANGE for LOVE °

CHANGE for LOVE 1.



Opět Vás všechny zdravím u mé další povídky s názvem Change for Love. Doufám, že i touhle se Vám zavděčím, a že ji budete s radosti číst :D

Jinak, ještě předtím, než si přečtete první díl, vraťte se prosím k úvodu, ať víte, o co půjde.

Jinak příjemné čtení, tento díl je totiž hned za dva. Je poněkud delší, ale jak jsem se rozepsala, nějak jsem nevěděla, jak to ukončit. Navíc tu jsou podstatné detaily a představení postav. Takže ... příjemné čtení ještě jednou.



menší problém s Change for Love

30. října 2012 v 16:47 ° Novinky na Blogu °


OMLOUVÁM SE VŠEM, KTEŘÍ ČEKAJÍ NA NOVOU POVÍDKU!!!
Ale jelokož jsem se přecenila a vypisování slovíček do angličtiny mi trvalo déle než jsem předpokládala, nemám ještě úplně dopsanou první kapitolku.
Takže zveřejnění NOVÉ POVÍDKY ODKLÁDÁM O hodinu (tudíš v 18:00) TU BUDE! Slibuji!

A jako bonus bude delší než jsem původně zamýšlela.

Tak doufám, že mě za to hodinové zpoždění neukamenujete! :D Nikola

Change for Love - ÚVOD

29. října 2012 v 21:05 ° CHANGE for LOVE °

CHANGE for LOVE






Blaine nikdy nechodil do sboru a nikdy se k Kurtem nepotkal. Kurt také nikdy nepatřil do sboru a oba jeho rodiče zemřeli při nehodě, když mu bylo něco málo přes šestnáct. Ani jeden z nich nikdy netajil, že je gay.


Ve vteřině EPILOG

28. října 2012 v 12:31 ° Ve vteřině °

Jako první bych chtěla poděkovat všem, kteří tuhle povídku četli a kteří mě svými komentáři vždy nakopli k dalšímu psaní. Píše se totiž s větší chutí, když víte, že Vaše povídky někdo čte.

! Proto Vám všem moc děkuji !

A teď už ukončení povídky Ve vteřině, která mi tak přirostla k srdci.
Protože i to oblíbené musí jednou končit, aby mohlo začít něco nového.



EPILOG


Ve vteřině 19.

28. října 2012 v 12:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 19.

SVATBA


"Pozítří mám svatbu." pomyslel si Kurt a musel se pousmát. "Pozítří oficiálně spojím život s tím, kterého tak miluju."





Ve vteřině 18.

26. října 2012 v 22:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 18.

"Mimochodem, mé ctění družičky, očekávejte ode mne balík s vašemi šatami." řekl Kurt a zasnil se. "Bože Kurte, jen ať nejsme růžové..." řekla Santana a výhružně probodla Kurta pohledem. "Neboj Santano, myslím, že i ty budeš spokojená." "Kurte, prozraď nám, jaké budou?" vyzvídala Quinn. "Kdo si počká, ten se dočká." odvětil a věnoval Blaineovi svůj rošťácký úsměv.





Jedu si úžívat prázdniny

23. října 2012 v 21:00 | Nikola |  ° Novinky na Blogu °

Zdravím všechny mé čtenáře, kteří mi dávají chuť dál psát a vymýšlet nové a nové příběhy.




CHTĚLA BYCH SE Vám VŠEM OMLUVIT, ŽE TEĎ BUDU PŘES PRÁZDNINY (STŘEDA-PÁTEK) NEaktivní. JEDEME S RODINKOU NA CHATU, a ikdyž si beru notebook, abych mohla psát, bohužel o wifi se mi tam může jenom zdát, takže další pokračování Ve vteřině - "Příprava na svatbu" zveřejním až se vrátím. (Takže buď v pátek večer, nebo v sobotu dopoledne)


A pokud se mi vše podaří, a pokud budu mít na chatě dost času, do sobotního večera se pokusím zveřejnit i druhou část povídky LÁSKA PODLE SCÉNÁŘE (o pokračování mě poprosila Christy) a já se toho nějak chytla.

TAKŽE, VŠEM, KTEŘÍ MAJÍ TAKÉ PODZIMNÍ PRÁZDNINY PŘEJU PĚKNÉ POČASÍ A POŘÁDNĚ SI JE PŘED DALŠÍ VÁRKOU ŠKOLY UŽIJTE.

Nikola



Ve vteřině 17.

22. října 2012 v 18:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 17.




Ve vteřině 16.

20. října 2012 v 12:00 ° Ve vteřině °


Ve vteřině 16.




O 5.měsíců později

"Takže se všichni uvidíme zase pozítří. Premiéra je za tři týdny, takže nemůžeme nic nechat náhodě. Jste skvělý, takže si odpočiňte a ve středu přesně ve tři to buďte. Díky!" řekl Kurt a rychle si naházel věci do tašky. "Dáváš nám pořádně zabrat.." řekl Blaine, když došel až k němu. "Promiňte, jste skvělý, ale chci mít jistotu, že vše bude tak jak to má být!" řekl Kurt a věnoval Blaineovi omluvnej výraz. "Já přece vím. Ale my to zvládneme. Máme skvělého režiséra, na kterého se můžeme spolehnout, ale pan režisér by měl myslet i na sebe." podotkl kudrnáč a líbnul Kurta na čelo. "O čem to mluvíš?" "Mluvím o tom Kurte, že už skoro sám chodíš a taky si potřebuješ odpočinout a vypnout." řekl Blaine a přisedl si ke Kurtovi. "Vždyť já vím, proto máte zítra volno." usmál se modroočko. "Já vím, prostě mám o tebe strach. Strašně se přepínáš." zašeptal Blaine a pohladil Kurta po jeho dokonalé tváři. "Nepřepínám se. Navíc za tři měsíce je svatba a já tam chci dojít po svých." kývl Kurt a položil si tažku na klín. Blaine věděl, že když si Kurt něco umane, nepustí se toho, takže se ani nepokoušel mu nic vymlouvat. "Nezajedeme nějak na večeři? Abys nemusel vařit?" zeptal se Blaine, když nasedli do auta. "To zní skvěle." usmál se Kurt a stisknul Blaineovi ruku, která byla stále omotaná kolem jeho pasu. "Skvělé, tak jedeme." odvětil s úsměvem Blaine a nastartoval.


"Pěkný večer přeji, jsem Meliss a dnes Vás budu obsluhovat. Máte vybráno?" zeptala se mladá brunetka, která se objevila u našeho stolu. "Ještě né, mohla by jste přijít zachvíli?" zeptal se slušně Blaine. "Samozřejmě." odvětila a s úsměvem zase zmizela. "To mi připomíná, že ještě nemáme vyřešené, co budeme jíst na svatbě." řekl Kurt a usmál se. "Nikdy se nezavděčíš každému, proto myslím, že nejlepší by byli švédské stoly a každý by si vzal, co by chtěl." odpověděl a znovu se zadíval do jídelního lístku. "To nezní špatně." usmál se Kurt a i on prolétl jídelní lístek.
Když si objednali, a byli zabráni do debaty ohledně svatby, objevil se u jejich stolu mladý kluk. "Dobrý den, omlouvám se, že Vás ruším. Jsem Dustin a jsem novinář." jen co to řekl, Kurt překvapeně zamrkal. "A od nás chceš co?" zeptal se jej mírně Blaine a stiskl přitom Kurtovi ruku, když viděl jeho odmítavý pohled. "Chtěl bych se o vás dvou dozvědět víc a také o muzikálu, který pan Hummel připravuje." odpověděl a hodil na Kurta prosebný pohled. "Máš čas, než nám přinesou jídlo, tak si pospěš." řekl a zadíval se na Blainea, který se mile usmíval. Občas Kurt nechápal, jak Blaine může být ke všem stále tak milý a ochotný, Kurt se také snažil, ale občas už vážně strácel nervy. "Děkuji.." řekl mladík a rychle si přitáhnul židli k jejich stolu a z brašny vytáhl diktafon. "První otázka, jak dlouho jste spolu?" řekl a zadíval se na dvojici před sebou, která seděla tak blízko, jak to vozík Kurtovi dovoloval. "Jsme spolu od střední." odpověděl Blaine a zamilovaně se na Kurta usmál. "Měli jste nějaké krize?" "Který pár je neměl, ale jak můžeš sám vidět, sedíme tu spolu a nic nám nechybí." řekl Kurt a nuceně se na mladíka usmál. "Jak jste se dostali k muzikálům?" "Oba jsme na střední zpívali ve sboru a poté jsme se oba dostali na NYAMU. New York nás poté přivítal s otevřenou náručí, tak jsme toho využili." řekl Blaine s úsměvem. "Další otázka bude hodně osobní, nechci vás do ničeho nutit pane Hummele takže.." "Kurte, jsem Kurt." řekl modroočko a pousmál se. "Děkuji, Takže Kurte, jak jste se ocitnul na vozíku? A myslíte si, že někdy budete znovu chodit?" "Nepřeháníte to trochu?" zeptal se najednou Blaine ostřeji, než sám chtěl. "Omlouvám se, nemusíte odpovídat!" vychrlil ze sebe novinář s vykulenýma očima. "Klid Blaine, stejně je to jedno. Měl jsem nehodu, při níž mi náraz auta rozdrtil nohy. Jelikož tu máme ale výborné doktory, jako Dr. Smitha, nebo mého ortopeda Dr. Montheyoho, kteří mi nohy dali dohromady a umožnili mi vrátit se do normálního života." "Takže budete chodit?" "Doufám, jsem na dobré cestě. Nohy jsou rozhýbané, teď je přivykám zátěži." usmál se Kurt a mladý novinář na něj koukal s vyvalenýma očima a otevřenou pusou. "Tak to gratuluju.." řekl, když se vzpamatoval. "Mimochodem, co váš muzikál. Za necelé tři týdny máte premiéru. Pociťujete na sobě stres?" "Myslím, že není." usmál se Kurt, aby byl přerušen Blainem, který se začal smíchem téměř dusit. "Je něco k smíchu?" zeptal se Kurt vážným hlasem. "Ne, jenom tě znám, takže vím, že jsi ve stresu. Ale jsi strašně roztomilý, když se snažíš předstírat, že je vše OK." řekl Blaine a líbnul svého přítele na tvář. "Podle toho, jak skvělý jste herec a režisér předpokládám, že i tento muzikál bude bomba." řekl s úsměvem novinář a pohlédl na mladíky, kteří seděli v objetí. "Jestli dovolíte poslední otázku, nemohl jsem si nevšimnout prstýnku na Vaší ruce Kurte. To je nějaký obyčejný, nebo..." zeptal se novinář a zkousnul si spodní ret. Kurt se tázavě podíval na Blainea, který za něj odpověděl. "Požádal jsem ho o ruku a on řekl ano. Takže se budeme brát." Mladý žurnalista na oba mladíky vyvalil oči a nadšeně jim začal gratulovat. "Tak ještě jednou děkuji za rozhovor a za váš čas. Bylo mi potěšením!" volal za nimi, když odcházel z restaurace.
"Proč jsi se na mě tak podíval, když se zeptal na prstýnek." otočil se na něj tázavě Blaine. "Já ani nevím, na veřejnosti jsme to ještě neřekli a už vůbec né nějakému novinářovi, takže jsem nevěděl, jestli se tím chceš někde chlubit." řekl Kurt a pohled upřel na jejich propletené ruce. "Teď tě nechápu..." dodal Blaine a podíval se Kurtovi do očí. "Prostě jsem nevěděl, jestli se chceš chlubit s tím, že jsi se zasnoubil s někým jako jsem já." zašeptal a zahleděl se do těch lískooříškových očí, které tak zbožňoval. "Ty jsi moje trdlo. Vždyť já tě miluju. Mám to vykřičet do světa? Navíc si stejně myslím, že mi tě všichni jen závidí." zašeptal Blaine s úsměvem na rtech.





"Dobrý den!" pozdravili oba mladíci, když vstupovali do tolik známé rehabilitační tělocvičny. "Kurte, Blaine zdravím Vás." usmál se doktor Monthey. "Tak co Kurte, posiloval jsi?" "Jak to jen šlo, zachvíli budu mít svaly jako Blaine." řekl modroočko s úsměvem. "To je skvělé, tak se nebudeme zdržovat a začneme."
"Ohnout, pořádně...výborně, tak zase propni. Teď druhou, skvělé.." doktor se usmíval od ucha k uchu. Kurt dělal ohromné pokroky. Teď už jen stačilo, aby se udržel na berlích. "Teď to uděláme jak minule. První se pokusíš projít na pásu a poté už bychom zkusili ty berle, pokud se na to cítíš." řekl Dr.Monthey a povzbudivě se na Kurta usmál. "Samozřejmě, svatba už je naplánovaná, takže mi nic jeného nezbývá!" dodal Kurt a zářivě se na Blainea usmál.

"Kurte jde ti všechno skvěle, ale pokud ucítíš, že veškerou váhu neseš na rukou, raději se posaď. Nechceme, aby sis přivodil ještě nějaká zranění. Musíš znát své meze!" řekl Dr.Monthey a přísně se na Kurta podíval. Ten jen přikývl a pustil Blaineovu ruku, kterou až do téhle chvíle svíral ve své dlani. "Pomůžeme ti postavit se a pokud se na to budeš cítit, můžeš zkusit udělat pár kroků. Pokud to ale nepůjde, nic se neděje a zkusíme to třeba příště." Kurt přikývl a natahoval se pro berle, které mu doktor podával. Blaine ho povzbudivě líbnul do vlasů a poté jeho paže napodobili doktora a pomohli Kurtovi na nohy. "Jak se cítíš Kurte?" zeptal se jej doktor, stále jej podpírajíc. "Myslím, že to půjde." řekl modroočko a zkousnul si ret. "Dobře, já tě pustím, Blaine tě ale bude jistit ano?" ujistil se Dr.Monthey a když oba mladíci přikývli, jeho ruce podpírajíc Kurta zmizeli. "Sakra já jsem ale těžkej.." podotkl Kurt, když ho jistila jen Blaineova ruka kolem pasu. "Snaž se váhu rozložit Kurte, neseš všechno na pažích." řekl doktor a pozorně jej pozoroval. Kurt se na něj podíval s obavami v očích a pokusil se udělat přesně to, co mu doktor řekl. "Je to lepší?" zeptal se jej Dr.Monthey, když viděl, že Kurtovi paže už nebyli tak napjaté a jeho pohled směřoval k nohám. "Nejspíš jo.." řekl a se slzami v očích se na doktora podíval. "Pojď posaď se." řekl mu Blaine a přistrčil ke Kurtovi křeslo. "Děkuju.." řekl a vděčně se na Blainea podíval. "Šlo ti to skvěle Kurte." řekl Blaine a políbil přítele na tvář. "Blaine má pravdu Kurte, chci se jen zeptat, co se stalo? Bolelo tě něco?" zeptal se Dr.Montehy, když se posadil ke svému stolu. "Všechno bylo v pořádku, jen jsem nemohl uvěřit tomu, že zase stojím a nějak mě to vzalo, promiňte." zašeptal Kurt a po tváři mu stekla další osamocená slza. "To je v pořádku, není to nic, za co by jste se měl stydět." řekl doktor a postrčil ke Kurtovi krabičku s kapesníky. "Byl jsi půl roku na vozíku, je to úplně normální, že tě to sebere, když se znovu postavíš." Kurt si otřel slzy a natáhl se pro berle, které byly opřené o stůl. "Chci to zkusit znovu." řekl odhodlaně modroočko a Blaine mu ihned pomáhal na nohy. "Dobrý Blaine, zvládnu to." ujišťoval ho Kurt, když nespouštěl ruku z jeho pasu. Blaine se tázavě podíval na doktora, kderý jen pokrčil rameny. Najednou byl Kurt sám. Blaineova ruka sklouzla z jeho pasu a on zůstal stát, zapřený do svých berlí. "Kurte, přenes váhu na nohy, jinak neuděláš ani krok." řekl mu doktor, když viděl, jak jsou jeho paže napjaté. Modroočko přikývl, a když byli jeho paže opět volné, posunul jednu ruku dopředu a pomalu zvednul nohu. Dr.Monthey i Blaine jej téměř bez dechu sledovali a nevěřili vlastním očím. Kurt udělal krok, potom druhý a potom třetí. "Blaine?" řekl modrooký mladík a otočil hlavu. "Ano?" zeptal se Blaine, který opět obmotal ruku, kolem Kurtova útlého pasu. "Já to zvládnu, na tu svatbu dojdu po svých." řekl s úsměvem a přitisknul se k Blaineovi. "Já to vím." usmál se kudrnáč a pomohl Kurtovi zpátky do křesla. "Takže jde vám to skvěle, myslím, že na svou premiéru můžete klidně přijít o berlích." usmál se doktor zamával Kurtovi lístkem před očima. "Žena už se nemůže dočkat, strašně se na vás těší. Takže vám děkuji." dodal a položil dva lístky opět na stůl. "My bychom měli děkovat vám, tohle je to nejmenší.." řekl Blaine a usmál se. "Takže, teď bude stačit, když tu budete chodit dvakrát do týdne, jinak můžete klidně zkoušet chodit i doma, ale vždy pod dozorem." upozornil doktor, zatímco zapisoval Kurtovi pokroky do karty. "Děkuji.." řekl Kurt s úsměvem a zasněně se zahleděl na svůj prstýnek. Z počátku tomu vůbec nemohl uvěřit, ale čím více se svatba blížila a čím větší pokroky dělal, tím to bylo víc a víc na dosah ruky.

"Chci dojít do postele sám." řekl Kurt, když mu Blaine nabízel pomoc. "Vážně?" zeptal se Blaine a rošťácky se na Kurta usmál. "Jo, jen mi pomoz postavit se. To stále nedokážu." Blaine pomohl Kurtovi na nohy a trpělivě šel vedle něj, když se Kurt pomalými kroky přibližoval k jejich ložnici. "Jde ti to skvěle.." řekl Blaine s úsměvem, když byli jen pár kroků od jejich pokoje. "Já vím, je to skvělé, ale na druhou stranu se cítím jako batole, co se učí chodit." řekl modroočko s mírným úšklebkem. "Ty jsi tak strašně roztomilej..." zasmál se Blaine a posadil se na postel a ukázal na místo vedle sebe. "Možná se půjdu raději ještě projít. Nevím, co bych dělal tak brzo v posteli, ještě není ani devět." řekl Kurt a pokusil se otočit. Jelikož byl Blaine rychlejší, chytil Kurta okolo pasu a stáhl ho k sobě. "Ten polekaně vykřikl a poté se oba začali smát. "Blaine, já to myslel vážně, chci se rozchodit, nechci se na premiéře uklánět z vozíku.." řekl Kurt a na čele se mu objevila vráska. "Kurte, zaprvé, nemáš se přepínat a já si myslím, že toho dnes bylo až až a zadruhé, máme ještě skoro tři týdny do premiéry a já se vsadím o cokoliv, že na premiéru s těma berlama klidně i přitancuješ." "Kdyby jsi nekvákal blbosti.." řekl Kurt a přitulil se k Blaineovi, který jej stále držel okolo pasu. "Miluju tě." řekl Blaine po chvíli ticha a Kurt se na něj s úsměvem otočil. "Já tebe taky a proto nosím ten prstýnek." "Ani nevíš, jak jsem rád, že jsi tenkrát špehoval na Daltonu. Nikdy jsem nepotkal nikoho jiného a nikdy jsem si nemyslel, že svou lásku ze střední požádám o ruku." Blaine se při vzpomínce zmateného Kurta, který bloudil Daltonem usmál. "Mimochodem je nevyšší čas vybrat snubní prstýnky." usmál se na Blainea Kurt a líbnul jej na špičku nosu. "To je pravda, tak třeba zítra. Co ty na to?" zeptal se Blaine, který začal Kurtův krk okupovat polibky. "Skvělé!" zasmál se Kurt a přitáhnul si Blaineovi rty ke svým.




________________________________________
Nikola


Děkuji, že jste přečetli další díl mé povídky.

Jelikož se ozvali pozitivní ohlasy na mou poslední jednorázovku pro Christy, hodlám napsat pokračování.

Jinak nezapomenu ani na povídku Ve vteřině, která se už pomalu schyluje ke konci. V dalším díle bude premiéra Kurtova muzikálu a poté už jen příprava a svatba samotná.

ZA KOMENTÁŘE PŘEDEM DĚKUJI

Láska podle scénáře

16. října 2012 v 19:00 ° JEDNORÁZOVKY °

Láska podle scénáře


Tahle povídka je pro Christy (její blog www.ilovegleeglee.blog.cz )

POŽADAVKY: Blaine = BAD boy

Předem se omlouvám, že jsem tento požadavek nesplnila tak úplně, ale když jsem dopisovala příběh VE VTEŘINĚ 15. tak pak moje prsty stávkovaly, řekly, že ony si to napíšou podle sebe. Takže se omlouvám a i přesto doufám, že se tahle povídka bude líbit :P
______________________________________________________________



Co když se život začne podobat seriálu. Vše je dobré, pak špatné pak ještě lepší. Avšak stačí jedna noc obyčejného života a rozpadne se Vám přátelství, na kterém Vám tak záleželo. Co potom? Co když se staně něco, co si nebudete chtít připustit? A může se scénář z romantického seriálu přenést do opravdového života?

Ve vteřině 15.

14. října 2012 v 18:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 15.


připomenutí
"Ne, ta naše bude ještě tisíckrát lepší a originálnější!" usmál se Kurt. "Protože jsme gayové?" zeptal se s úšklebkem Blaine a objal Kurta kolem jeho útlého pasu. "Jo, protože Lima ještě svatbu gayů nezažila." dodal modroočko a přitiskl své rty k těm Blaineovým.





Ve vteřině 14.

11. října 2012 v 17:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 14.


Blaine se konečně vrátí a bude mít pro Kurta i malé překvapení.



Ve vteřině 13.

8. října 2012 v 18:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 13.




Snad nejsme příbuzní

7. října 2012 v 19:00 ° JEDNORÁZOVKY °

SNAD NEJSME PŘÍBUZNÍ

(Klaine jednorázovka)




Povídka na přání pro NikkiAnneJess

____________________________________
Klaine jednorázovka
____________________________________


Předem se Ti NikkiAnneJess omlouvám, že jsem nedodržela tvé přání. Prostě jsem tak nějak nevěděla, jak bych to nakonec udělala, takže jsem to trochu pozdměnila. Dalton tam ale stále je, a jelikož mám takovou mírnou slabost i pro Jeffa a Nicka, taky jsem je tam zapojila.
Ale i přesto doufám, že se Vám bude povídka líbit :)
Tak pěkné čtení ;) Nikola


Ve vteřině 12.

6. října 2012 v 12:00 ° Ve vteřině °

Ve vteřině 12.


Konečně je tu další pokračování povídky "Ve vteřině". Ani tahle bohužel nepadří do mých nejdelších, ale snad se i tak bude líbit.