Všechno nejlepší, Kurte!

2. září 2012 v 13:00 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Všechno nejlepší, Kurte!

(vypráví Kurt)



"Ahoj tati, kde je Finn?" zeptal jsem se svého táty, když jsem přišel do kuchyně.
"Už musel jít, mají teď fotbal i před vyučováním..Ale neřešme Finna, já vím o někom, kdo má dnes narozeniny!!" skoro zakřičel táta a já se na něj vděčně usmál. Vypadalo to totiž, že všichni mí přátelé na mě zapoměli. A nejspíše zapoměl i Blaine.
"Děkuji tati, je to milý.." řekl jsem, když mi táta dával do rukou balíček.
"Rozbal ho, chci vidět, jak se budeš tvářit.." řekl Burt nadšeně a najednou jsem uslyšel ženský hlas. "Ještě neee Kurte, počkej.." Carol vběhla do kuchyně a pevně mě objala. "Tak všechno nejlepší, hlavně štěstí, zdraví a lásku.." řekla a políbila mě na tvář. "A tady něco malého.." dodala a podala mi dokonale zabalený dárek. "Moc vám děkuji, ale neměli jste mi nic kupovat.." řekl jsem v rozpacích. "Tak furt nekecej a rozbaluj.." dodal táta a já se usmál a natáhl se k dárkům.
"Ohh můj bože tati! Děkuji!" vykřikl jsem a vyskočil ze židle, abych mohl tátu obejmout.
"Bože můj, to je-je to dokonalé.." řekl jsem a z balíku vytahoval úzké červené kalhoty a čeerné sáčko. "Bože tati, to je dokonalý!" řekl jsem a hned jsem si ho vyzkoušel. "To ne, to snad není možné!!" vykřikl jsem a sáhl na spod balíčku. "Chirurgové, všechny série!" Radostně jsem poskočil a vděčně se na tátu podíval. "Děkuji, vážně děkuji, je to úžasné.."
"A teď ten můj.." řekla Carol a já se natáhl pro menší balíček a podíval se na Carol.
"No, no tak ho otevři.." řekla a já vzal za mašly a zatáhl.
Krabice od bot? Pomyslel jsem si a když jsem oddělal víko, zůstal jsem v němém úžasu.
"Tak co?" zeptala se nervozně Carol a chytla mě za rameno.
Otočil jsem se na ni s otevřenou pusou a vyvalenýma očima. "Kdes je sehnala?" zeptal jsem se a otočil se zpět k botům. Byli to tmavě hnědé, kožené mokasíny s bílou podrážkou. Chápete s bílou!!??!
"Nelíbí se ti?" zeptala se v obavách ale já se k ní otočil a objal ji. "Jsou úžasné, dokonalejší boty jsem ještě neviděl. Tak jedinečné.."
"Jsem ráda, že se ti líbí, doufám, že ti budou." řekla a usmála se na mě.
"Jsou jedinečné, jedinečné jako ty Kurte."
"Moc vám obou děkuji, všechno je to úžasný.." řekl jsem a usmál se na tátu i na Carol, která mu teď ovinula ruku kolem pasu a usmála se na něj.
"Teď ale padej do školy, ať nepřijdeš pozdě.." vybídl mě táta a já s úsměvem vyběhl ze dveří.

Celou cestu jsem se nemohl přestat usmívat. Když jsem konečně zaparkoval před školou a vystoupil z auta něco mě zarazilo. Něco bylo špatně. Blaine na mě nečekal. Chvíli jsem stál u auta, ale jelikož pak zazvonilo na hodinu, pospíchal jsem do třídy.

"Ahoj Kurte, jak je?" zeptala se na chodbě Mercedes. "Skvěle dík." odpověděl jsem a doufal jsem, že si vzpomene, že mám narozeniny.
"Vždyť mám 18! To jste na to všichni zapoměli?!" Křičel jsem v duchu.
"Ahoj Kurte." zaslechl jsem za sebou ten nejdokonalejší hlas a otočil jsem se.
"Kde jsi byl?" zeptal jsem se a natáhl k němu ruku.
"Zaspal jsem, promiň." řekl a políbil mě.
"Tak rodiče nakonec přijedou až příští týden, takže mám odpoledne volno.." řekl Blaine a já se nadšeně usmál. "Možná má pro mě nějaké překvapení!" Pomyslel jsem si.
"A máš nějaký plán?" zeptal jsem se a sjel ho pohledem..
"No to nemám, ale mohli bychom si pustit nějaký film, prostě to, co obvykle ne?" zeptal se Blaine a já se zarazil. "To je snad zlý sen. Já se chci už konečně probudit. To jako všichni mý nejbližší kamarádi zapoměli, že slavím narozeniny?" křičel můj vnitřní hlas.
"Kurte posloucháš?" zeptal se mě Blaine a nechápavě se na mě podíval.
"Jasně, film a popcorn. Už se těším." řekl jsem a vydal se k mé třídě.

Celý den se neskutečně vlekl. Nikdo, prostě NIKDO si nevzpoměl, že mám narozeniny. Ani Rachel, ani Quinn, prostě nikdo.
"Jo Kurte, dnes je sbor o půl hodiny později. Pan Shue má schůzku, ohledně prodeje bytu. Takže sbor je až na půl čtvrté jo?" zeptala se mě Rachel u oběda a já jen nepřítomně přikývl.

"Doufám, že jdeš do sboru." ozval se zamnou Blaine.
"Jo, ale máme ještě čas. Jdu si na kafe, nejdeš semnou?" zeptal jsem se ho a přitáhl si ho blíž, abych ho mohl políbit.
"Víš, já už teď něco mám, ale můžeme někam zajít po sboru ne?" řekl Blaine a odtáhl se.
"Hmm.. tak zatím." řekl jsem a naštvaně se otočil.
"Kurte.." uslyšel jsem za sebou Blainea, ale nehodlal jsem se otáčet.
Nejen, že všichni zapomenou na mé narozeniny, ale pak, když chci dát Blaineovi pusu, tak div neuteče. Co dnes se všemi je? přemýšlel jsem, když jsem stál ve frontě na kafe.

Když jsem se podíval na hodiny ukazovaly něco po třetí. Nasedl jsem tedy do auta a vyjel zpátky ke škole. Nevěděl jsem, jestli se mi do sboru vůbec chce. Ale když jsem zastavil na parkovišti, rozhodl jsem se, že to prostě přetrpím. Vešel jsem do školy, všude bylo ticho a klid.
Nahlédl jsem prosklenými dveřimi do posluchárny. Ještě tam nikdo nebyl, ač zkouška začínala za pár minut. Posadil jsem se na svou obvyklou židli a zavřel oči.

Najednou jsem uslyšel něčí kroky a když jsem otevřel oči, nestačil jsem se divit.
U klavíru stál celý glee klub a přiblble se usmívali.
"My jsme nezapoměli." řekla Quinn a kývla na ostatní.

"Happy birthday to youuuu! Happy birthday to youuu. Happy birthday dear Kurt. Happy birthday to youuuu!"




V očích jsem měl slzy. "Vy jste vážně nezapoměli.." řekl jsem a vděčně se na kamarády usmál.
"Jak bychom mohli." řekl Blaine, který teď stál u mě a podával mi kapesník.
"Mělo to být překvapení a ty jsi celý den nám všem dával okatě na jevo, že jsme na něco zapoměli.." řekla Mercedes, která ke mě přišla a objala mě.
"A tohle jsme ti upekli.." řekl Puck a když všichni odstoupili od klavíru, uviděl jsem dvoupatrový dort. "Ale pouze pod podmínkou, že se rozdělíš." Řekl pan Shue a usmál se.
"Děkuji Vám.." řekl jsem a přešel k dortu. "Je vážně nádhernej. Tak má někdo nůž?" řekl jsem a najednou u mě byla Rachel a na klavír položila několik talířků a ani na nůž nezapoměla.
"Počkej, ještě pro tebe máme pár dárků." řekla Quinn a od dortu mě odstrčila.
"Tak všechno nejlepší Kurte, ať ti to s Blainem klape." řekla a líbla mě na tvář.
"A tohle máš od celého sboru i od pana Shue.." řekla a podávala mi krabici, zabalenou ve stříbrném papíře. "Je skoro škoda to otevřít." řekl jsem, když jsem viděl, jak je to dokonale zabalené.
"Tak to jsi ještě neviděl to co je uvnitř." řekla Rachel a usmála se.
Měla pravdu, když jsem balík otevřel doslova mě to posadilo na zadek.
"To snad není pravda!" zakřičel jsem, když jsem tašku vytahoval.
"Ale je, složili jsme se, ale nevěděli jsme co koupit. Nakonec nám Blaine poradil." řekla Quinn a objala mě kolem ramen. "Tak co?" zeptala se a já s očima plných slz se na tu tašku podíval.
"Můj ty bože, Marc Jacobs!" řekl jsem a dojatě se na všechny podíval. "Vy ani nevíte, co to pro mě znamená.." řekl jsem a ucítil polibek na krku. "Zasloužíš si to, za to celodenní přehlížení." řekl Blaine a já se musel zasmát. "Tak to mě klidně příště zase přehlížejte..." řekl jsem a všichni se zasmáli.
"Tak co bude s tím dortem.." zeptal se nedočkavě Puck a já odožil posvátnou tašku zpět do krabice.

"Kurte počkej.." řekl Blaine, když jsme šli ze zkoušky.
"Co je?" zeptal jsem se a usmál se na mého nejdokonalejšího přítele s nejkrásnějšíma očima.
"Taky pro tebe něco mám." řekl Blaine a já se na něj překvapeně podíval.
"Blaine, nic jsi mi neměl kupovat, dnes už toho bylo snad víc než dost." řekl jsem a chytil ho za ruku.
"Je to jen drobnost, žádný Jacobs, nebo Lagerfeld. Jen malá zastávka ve zlatnictví." řekl Blaine a podal Kurtovi malou krabičku. "Jen doufám, že ti to nebude připadat takové kýčovité.." řekl kudrnatý mladík s obavami v očích.




Když jsem tu krabičku otevřel, a pořádně se podíval, nemohl jsem uvěřit vlastním očím.
"Oh můj bože.. Blaine, děkuji." řekl jsem a z krabičky vytáhl stříbrný řetízek s přívěškem.
Ten přívěšek bylo rozpůlené srdíčko a byl tam nějaký náspis.
"Počkej, řekl a sáhl si pod triko. Vzal mi můj řetízek a přiložil ho ke svému. "Bože Blaine, to znamená, že ty máš druhou půlku mého srdce?" zeptal jsem se a zíral na svého přítele.
"Podívej, co je tam napsané.." řekl a já se pořádně podíval na spojená srdce, která do sebe dokonale zapadali.
" Navždy spolu " přečetl jsem a s očima plných slz se podíval na Blaine.
"Takže ať se stane, co se stane, nás to nerozdělí." řekl Blaine a pak mě konečně políbil.
Když jsme se od sebe odtáhli, natáhl jsem se zpět pro mou polovinu srdce.
"Zapneš mi ho?" zeptal jsem se a on jen přikývl.
Když jsem pak ucítil jeho rty na krku usmál jsem se. "Tak pojď ty oslavenče.." řekl Blaine a s rukou kolem mého pasu jsme zamířili k autu.

"Nemáš hlad?" zeptal se starostlivě Blaine a já se zasmál.
"Po takovém obrovském kusu dortu co jsem snědl nebudu mít hlad celý týden." řekl jsem a Blaine se na mě usmál. "Ty sis vážně myslel, že bych zapoměl?" zeptal se mě Blaine vážně a já nevěděl co říct. "Doufal jsem, že se to nestane. A nestalo, takže.." Najednou jsem měl Blaineovi ruce okolo pasu. "A navíc se mi ty srdíčka neskutečně líbí.." řekl jsem a přitiskl své rty na Blaineovi. Cítil jsem, jak se pousmál, ale polibek mi s chutí oplatil. Zachvíli jsme už opět leželi na jeho posteli a já cítil jeho horký dech na mém krku.
Přetočil jsem ho na záda a uvěznil ho pod sebou.
"Ani nevíš, jak moc tě miluju.." řekl, když jsem ho políbil.
"Ale vím, taky tě miluji.." dodal jsem a opět jsem spojil naše rty.
Blaine se pousmál, když ucítil, jak Kurtovi rty putují po jeho krku. Pak ucítil jemný polibek na ucho a neubránil se tichému vzdechu.
"Sakra Kurte, kde se to v tobě bere.." zeptal se překvapeně Blaine a přitáhl si Kurtovi rty k sobě.
"Je mi osmnáct.." zasmál se tiše Kurt a zajel volnou rukou pod Blaineovo triko. Nikdy nic tak úžasného necítil. Připadal si, jako by v něm někdo něco zapálil. Vždy to byl on, kdo se snažil Kurta svést.
Když ho Kurt opět o něco vášnivěji políbil, nebránil se. Kurt Blaineovi přejel prstem po hrudníku a nesměle se na něj podíval. Blaine Kurta vůbec nepoznával, ale nemohl nic podotknout, protože si jeho doteky opravdu užíval.
A když si na něj Kurt obkročmo sedl, Blaineovi se začal zrychlovat dech. Než se nadál, jeho tričko bylo na zemi a Kurt si se zalíbením prohlížel druhou půlku srdce, kterou měl Blaine na krku. Když spojil jejich řetízky dohromady, spokojeně se usmál. Pohledem přejel po Blaineovi a prstem obtáhl jeho břišní svaly. Když se podíval na Blainea a uviděl jeho překvapený výraz, nemohl se ubránit smíchu.
"Vadí ti to?" zeptal se a políbil ho.
"Ne, jsem jen mile překvapený.." odpověděl trochu zadýchaně Blaine.
"Tak to jsem rád.." řekl Kurt a spojil jejich rty ve vášnivém polibku. Volnou rukou sjel dolů. Když zavadil o Blaineův lem kalhot, kudrnatý mladík se na něj vášnivě podíval.
"To ale nehraješ fér hru.." pošeptal mu Blaine, když se Kurtovi rty jemně líbaly Blaineův krk a hrudník.
"Cože?" podíval se na něj s úsměvem Kurt.
"Já jsem bez trička, skoro bez kalhot.." řekl a kývl směrem ke Kurtové ruce "a ty jsi tu plně oblečený."
To když dořekl, povalil Kurta na záda a jeho vášnivé polibky mu začal oplácet. Po chvíli se i Kurtovo tričko, spolu s ostatním přebytečným oblečením válelo někde v tmavém rohu Blaineova pokoje.


__________________________________________
Nikola
___________

PS: Děkuji za každý komentář a za každé povzbuzení. Jsem ráda, že Vás to baví ;)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama