Ve vteřině 8.

22. září 2012 v 17:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 8.


(vypráví Blaine)



"Sakra, sakra, sakra..."
S trhnutím jsem otevřel oči a rozhlédl se po pokoji, ale Kurt nikde.
"Sakra, to není možný.." otočil jsem se a zaslechl nadávky z kuchyně.
Rychle jsem se zvedl z postele a zamířil za Kurtem.
"Dobré ráno. Jak jsi se dostal na vozík?" zeptal jsem se a udiveně se na svého přítele podíval.
"Bylo to těžší než jsem myslel, ale alespoň toto jsem dokázal. Chtěl jsem nám připravit snídani, ale jak vidíš není to nastaveno na mou výšku. Tak máme jen kafe." řekl a zajel ke stolu.
"Měl jsi mě vzbudit, pomohl bych ti.." řekl jsem a přisedl si co nejblíže Kurtovi.
"Tak zaprvé nebudit tě, byl můj záměr a zadruhé jsem si myslel, že alespoň blbou snídani udělat dokážu." Řekl Kurt a schoval obličej do dlaní.
"Tak můžeme tuhle kuchyň trochu předělat. Vše uděláme tak, aby jsi na to dosáhl i z vozíku." řekl jsem a upravil mu neposedné vlasy, které mu spadali do obličeje.
"Hmmm.." řekl a natáhl se pro hrnek s kávou.
"Stejně tu nic není, tak já skočím jen do pekárny na nějaké pečivo.." řekl jsem a odešel se obléct.

Za čtvrt hodiny jsem byl zpátky.
"Kurte, nesu ti muffiny." Křikl jsem od dveří, když jsem se vyzouval.
Vešel jsem do kuchyně a viděl, jak Kurt sedí u notebooku.
"Co děláš?" zeptal jsem se a natáhl se pro dva talířky.
"Dívám se na nějaké to představení, máš zítra čas?" zeptal se s úsměvem.
"Jo mám.." dodal jsem a postrčil k němu talíř s muffiny.
"Čokoládový a malinový." řekl jsem s úsměvem.
"Naše oblíbené.." dodal a chytil mě za ruku.
"Děkuji. Já vím, že jsem teď strašně náladovej a protivnej, ale ještě tak úplně nevím co mám dělat..." řekl a v očích měl smutný výraz.
"To je v pohodě, já to chápu. Vím, že je teď spousta věcí, které se musíš naučit dělat jinak, ale nezapomeň, že tu máš mě. Já ti s čímkoliv rád pomohu.." řekl jsem a jemně ho políbil.
"Já vím. Děkuji.." jen co to dořekl, s úsměve, se zakousl do čokoládového mufiinu.
"Pak zajedu ještě nakoupit maso a zeleninu. Chceš jet semnou?" zeptal jsem se opatrně.
"Jo, myslím, že čerství vzduch mi prospěje." řekl a usmál se.
"Když chceš ten čerství vzduch, tak bychom k večeru mohli jít do Central parku." řekl jsem nadšeně, protože už jsme tam s Kurtem snad půl roku nebyli.
"Jo rád, ale musíš slíbit, že půjdeme okolo řeky.." řekl s úsměvem a ukousl další sousto svého muffinu.
"Cokoliv si přeješ.." dodal jsem a konečně se taky pustil do mé snídaně.

.

"Obleč se pořádně, venku se nějak ochladilo.." Řekl jsem Kurtovi, když jsem koukl na teploměr.
"Dobře, sundáš mi prosím bundu?" zaslechl jsem za sebou a s úsměvem jsem se otočil.
"No jasně, chceš i šálu?" zeptal jsem se, když jsem viděl, jak se Kurt prohrabuje rukavicemi.
"Haha, ale můžeš mi podat šátek, ten modrý." řekl a dál se prohraboval rukavicemi a čepicemi na zimu.
"Kurte, není tam zase taková zima.." řekl jsem, když jsem viděl, jak zkouší už čtvrté rukavice.
"To já vím, ale něco na ruce potřebuju. Zaprvé, abych je neměl jako čuně, a zadruhé je nechci mít sedřené. Nemůžu se ale rozhodnout, jaké zničit.." řekl a smutně se zadíval na svou sbírku rukavic.
"Tak zajdeme do sportovních potřeb a tam si nějaké vybereš jo?" zeptal jsem se, když jsem Kurtovi podíval bundu s modrým šátkem.
"Hmm.. tak jo.." řekl a nasoukal se do své bundy a kolem krku si elegantně upevnil hedvábný šátek.
"Tak dobře.." Popadl jsem peněženku, strčil ji do tašky a společně s Kurtem jsme se vydali do parku.
.
"Nikdy jsem netušil, že i rukavice na kolo můžou být tak vkusné.." řekl Kurt s úsměvem, když jsme vycházeli z obchodu.
"To ti vážně tak záleží na tom jak vypadají?" zeptal jsem se svého modrookého přítele se smíchem.
"Samozřejmě.." odpověděl vážně a podíval se na mne se vyzdviženým obočím.

"Skočíme ještě na kafe?" zeptal se Blaine, když došli k oblíbené kavárně.
"Jo jasně.." řekl Kurt a Blaine mu podržel dveře, aby mohl vjet dovnitř.
"Ahoj Shelly, dáme si jako obvykle.." řekl Blaine, když došel k pultu.
"Já si říkala, že jste tu tak dlouho nebyli.."
Najednou se ale odmlčela a její černé oči se zalily slzami.
"Proboha Kurte, co se ti stalo?"
"Nehoda, nějaký blázen mi vrazil do auta a tak trochu mi rozdrtil nohy, takže teď neslouží.." řekl Kurt s neutrálním výrazem.
"Je mi to moc líto.." Mladá brunetka obešla pult a obejmula svého dlouholetého přítele, který byl teď na vozíku.
"Děkuji Shell." Řekl Kurt a líbnul brunetku na tvář.
"Tak já vám raději připravím tu kávu.." řekla a se slzami v očích se vrátila ke kávovaru.
Kurt se zoufale podíval na svého přítele a ten mu tiše stiskl ruku.
"Budete to chtít tady nebo ven?" zeptala se tiše Brunetka se smutkem v očích.
"Vezmeme si to s sebou.." řekl Blaine a Shell jen přikývla. Dala na plastové kelímky uzávěr a podala je Blaineovi.
"Doufám, že se zase stavíte.." řekla a podívala se na Kurta.
"Opatruj se.." dodala a na její tváři se objevil slabý úsměv.
"Určitě se zase stavíme.." řekl Kurt a usmál se na brunetku, která stála za pultem.
S těmito slovy, opustili kavárnu a zamířili do Central parku.


____________________________
Nikola





 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama