Ve vteřině 3.

14. září 2012 v 20:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 3.





Otevřel jsem oči a rozhlédl se po ložnici. Skrz okna svítilo sluce ranního New Yorku. Konečně jsem se cítil odpočinutý. Přesto jsem se rozhodl, pro horkou sprchu, která mě vždy dokonale uklidnila a nabudila. Popadl jsem ručník, čisté věci a když jsem konečně pustil vodu a ucítil, jak mi horké kapky stékají po kůži, dostavil se pocit uvolnění a zahřátí ztuhlých svalů.
Když jsem vyšel ze sprchy, oblékl jsem se a podíval se do zrcadla. Oči byli mírně zarudlé, ale jinak jsem vypadal dobře. Ještě jednou jsem si opláchnul obličej a vydal se do kuchyně.
"Dobré ráno.." uslyšel jsem ženský hlas, jen co jsem zavřel dveře.
"Dobré ráno Carol, jak jsi se vyspala?" optal jsem se a vzal si hrnek na kafe.
"Dobře dík a co ty?" starostlivě se na mě podívala a postavila na stůl tři talířky.
"V rámci možností skvěle.." odvětil jsem a posadil se ke stolu.
"Burte, snídaně.." zavolal Carol a sama se posadila ke stolu.
"Ber si.." pobídla mě a na stůl postavila míchaná vajíčka, slaninu, tousty a muffiny.
"To je hotová hostina.." řekl Burt, když si sedal ke stolu.
"Hmmm.. a je to výborné.." dodal jsem, když jsem se zakousnul do muffinu.
.
Najednou se rozezvonil telefon. "To je moje.." řekl jsem a vyskočil jsem ze židle.
"Anderson prosím?" zeptal jsem se, když jsem uviděl neznámé číslo. S mobilem u ucha jsem se vrátil do kuchyně a opět se posadil na židli.
"Ano, ano jsou tu semnou.." odvětil jsem a podíval jsem se na Kurtovi rodiče, kteří na mě upírali své oči.
"Dobře, po obědě tam budem.." řekl jsem a položil telefon.
"Co se děje?" zeptal se Burt, ještě než jsem se stačil nadechnout.
"Kurta probudí odpoledne, jen volali, že dřív než po obědě jezdit nemáme. " řekl jsem.
"Dobře.." dodala Carol a po zbytek snídaně nikdo neřekl ani slovo.
"Děkuji, bylo to výborné.." prolomil jsem ticho, když jsem se zvedal od nídaně.
"Kdyby jste něco potřebovali, budu u sebe.." řekl jsem a pokusil se na svou skoro rodinu usmát, ale výsledkem byl jen úšklebek.
"Dobře.." kývl s úsměvem Burt a chytil Carol za ruku.
.
.
"Blaine, chtěl jsem Ti jen říct, že v sobotu večer musíme s Carol domů. Mám pár nedokončených oprav a Carol končí dovolená..." řekl Burt, když jsme kráčeli tichou nemocniční chodbou.
"Dobře, a kdykoliv budete mít čas tak přijeďte. Pokoj pro hosty je vám k dispozici.."
"Ještě jednou díky Blaine." Jen co to Burt dořekl zastavil nás doktor.
"Asi za hodinu pana Hummela probudíme. Nejlepší ovšem bude, když u něj první budu jen já se setrou. Zkontrolujeme srdeční aktivitu, jestli dokáže sám dýchat a uděláme pár testů. Potom, pokud se na to bude cítit a pokud to bude on sám chtít, tak vás k němu pustíme."
Všichni jsme jen přikývli a doktor pokračoval. "Jestli si teda ještě přejete, za Kurtem zajít máte možnost." odpověděl a odešel.
Všichni jsme tiše vešli do pokoje a já jako obvykle stočil svůj pohled k přístroji, který kontroloval srdce. Poté jsem se s úsměvem otočil na svého přítele, který byl stále bledší než obvykle, ale modřiny na jeho ramenou, krku a obličeji už pomalu ustupovali.
Posadil jsem se na okraj postele a pozoroval jeho tvář. Byla jako bez života.
"Zachvíli už budeme zase spolu a já se o tebe postarám.." zašeptal jsem, když jsem ho líbnul na tvář a odhrnul jeho neposedné vlasy z obličeje. Ovšem teprve, když jsem mu chtěl upravit i rozepnutou košili uviděl jsem tu jizvu. Táhla se přes celý hrudník.
"Pane bože.." zhrozil jsem se a se slzami v očích jsem se na Kurta podíval.
"Co se děje Blaine?" zeptal se Burt, který seděl s Carol v obětí.
"Vůbec jsem si nevšiml, že má takovou jizvu.." zašeptal jsem a vyděšeně se na Burta podíval.
Ten vstal a přešel ke mně a když se na hrudník svého syna podíval, zhluboka se nadechl a zavřel oči. Když je po chvíli otevřel, i jemu se po tváři koulely slzy.
"On to zvládne Blaine, je to bojovník, vždycky byl.." zašeptal Burt, když obejmul Blainea.
"Já vím, jen je těžké se dívat na to, co všechno mu to způsobilo." hlesl jsem tiše a pohladil Kurta po tváři. "Bude tu jizvu nenávidět." řekl jsem a zděšeně se na Burta podíval. "Zvykne si. A ty mu to musíš co nejvíce usnadnit.." řekl Burt zoufale a opět se posadil ke Carol.
"Usnadním mu to jak jen budu moct.." řekl jsem a chytl Kurta za ruku.

Do pokoje vešla sestra s deskama a podívala se na nás. "Zachvíli příjde pan doktor a probudí pana Hummela z umělého spánku. Nechci Vám vyhánět, ale.." řekla sestřička a soucitně se na nás podívala.
"My víme, je to vaše práce." řekl Burt a postavil se.
"Děkuji, bude to trvat asi hodinku a další hodinu než bude schopen vnímat. Zajděte si zatím na oběd, posilnit se. Bude to nejspíše dlouhá noc." řekla s úsměvem a přešla k přístrojům, které byli napojeny na Kurtovo tělo.

"Zachvíli se probudíš a my dva budeme opět spolu. " zašeptal Blaine a líbnul svého přítele na čelo. "Už napořád.."



___________________________
Nikola

VÍM, ŽE TAHLE KAPITOLKA JE KRÁTKÁ, PROTO UŽ ZÍTRA (tzv. v SOBOTU 15.9) BUDE POKRAČOVÁNÍ :)

Děkuji, že čtete mou povídku. Doufám, že vás baví a bavit i bude.
Také děkuji za podporu, nebo jakoukoliv reakci ať už na blog, článek, nebo povídku. Uvítám i nápady na jednorázovky!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 16. září 2012 v 17:31 | Reagovat

Pěkné pěkné :)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama