Ve vteřině 10.

28. září 2012 v 16:00 |  ° Ve vteřině °

Ve vteřině 10.





"Tak co? Změnil jsi názor na fotbal?" zeptal se se smíchem Blaine, když odcházeli z hřiště. "Je to snad ještě horší, než když jsem byl mladší. Válí se v bahně, řvou po sobě a .." Kurt se odmlčel a zadíval se na rozesmátou tvář svého přítele. "Je to prostě strašné.. Už nikdy na žásný zápas nepůjdu.." řekl a odmlčel se. "Dobře.." pousmál se Blaine a líbnul svého přítele do vlasů. "Však taky nevím, co tě to napadlo.."

_______________________________________

"Blaine, tak já jdu!" zavolal na svého přítele Kurt, když se natahoval pro svou bundu. "Vážně nemám jít s tebou?" zeptal se ho Blaine, když šel otevřít dveře, od kterých se ozval zvonek. "Ne určitě, já se ti o Kurta postarám. Potřebujeme si pokecat v klidu, podrbat a to by nešlo, když by jsi tam byl ty.." řekla Quinn s úsměvem a líbnula Blainea na líčko. "Nevím, jestli tě s ní někam pustím.." řekl překvapený Blaine, ale na tváři mu běhal pobavený úsměv. "Hele klídek. Ty jdeš taky s Puckem a Finnem do posilovny a já tě taky nedržím. Navíc mi tahle drbárna s Quinn strašně chybí.." řekl Kurt a s úsměvem odstrčil Blainea ze své dráhy. "Však já vím. Užijte si to.." řekl ještě kudrnatý mladík a políbi svého přítele. Ten se na něj láskyplně podíval a spolu s Quinn se vydali na cestu k domu Quinn.




"Tak jak to zvládáš?" zeptala se blondýnka, když se usadili a před oba postavila hrnek horké kávy. "Skvěle.." řekl svou naučenou frázi Kurt. "Nelži, já to na tobě poznám.." odsekla Quinn a přisedla si blíže ke Kurtovi, kterého chytla za ruku. "Co ti na to mám říct." řekl už trochu naštvaně Kurt. "Máš pravdu, nemám se dobře, leze mi na nervy jak nezvládám úplně obyčejné věci. Taky mě děsí to, že nemám 100% šanci na uzdravení. Že nemám jistotu, že budu chodit. Že musím stále žít v takové situaci, kdy nevím, jestli zůstanu mrzákem nebo ne.. Prostě je mi ze všeho na nic.." řekl naštvaně Kurt a po tváři mu začaly stékat slzy. Quinn jen seděla a se smutkem v očích pozorovala svého kamaráda. "Nejsi mrzák Kurte.." řekla tiše a podívala se na modrookého mladíka, který měl oči zaplněné slzami. "Ani nevíš, jak mě to deptá Quinn.." řekl Kurt a pokusil se na blondýnku usmát. "Nejvíc se ale bojím, že mě kvůli tomu Blaine opustí.."
"Cože? To určitě ne Kurte. Mezi vámi je něco, co to nedovolí. Něco pevného a něco co vám může kdejaký pár závidět." řekla rychle Quinn a své zelené oči upřela na Kurta. "Jo teď. Teď je úžasnej a strašně ochotnej. Ale co když prostě chodit nezačnu. Myslíš, že takovou trpělivost a pochopení bude mít i za rok, za tva nebo třeba za deset let?" zeptal se Kurt a opět mu z očí začaly vytékat slzy. "Vím, že se mi to snadno řekne, ale nesmíš to takhle brát. Byl jsi silný. Vždycky jsi byl silný a já se vsadím o cokoli, že zase budeš chodit." řekla Quinn tichým hlasem, který byl plný smutku a bolesti.
"Děkuji Quinni.." řekl Kurt a pohladil blondýnku po tváři. "Kdykoliv budeš potřebovat tak mi zavolej!" dodala a přesedla si Kurtovi na klín. "Ty jsi pořád stejná." usmál se Kurt a objal blondýnku, která mu přitiskla svůj obličej na hrudník. "Ty jsi den odedne lepší.." řekla a opět se ke Kurtovi přitiskla.
Žádný z nich nevěděl, jak dlouho tam takto v tichosti seděli, ale ani jedenomu to nevadilo. "Musíš někdy přijet do New Yorku. Máme krásný pokoj pro hosty.." podotkl Kurt a s úsměvem se na blondýnku podíval. "To jsi mi ani neměl říkat.." dodala a opět si položila hlavu na jeho rameno. "A co ty? Co tvůj život. Ty už se Samem asi nechodíš co?" zeptal se Kurt opatrně. "Ne, se Samem jsme to ukončili, když jsme každý odjeli na jinou vyskokou. Navíc jsem zase s Puckem takže.." řekla s mírným úsměvem a pokynula k fotce na stolku, které jsem si až do této chvíle nevšiml. "Gratuluju.." řekl jsem a pořádně si fotku prohlédl. Byl na ní Puck držící Quinn v náručí. Oba byli dokonalý. "Jak jste se dali dohromady?" zeptal se Kurt, kterému to nedalo. "Když jsem vystudovala výšku, tak jsem se vrátila zpět do Limy. Potřebovala jsem si urovnat život tak jsem se šla podívat do školy a rozhodla jsem se, že bych mohla párkrát do týdne pomoct Willovi ve sboru. Tam jsem potkala Pucku. Říkal, že na bazény se vykašlal a udělal si školu, jestli se tomu dá tak říkat. Ale byl to spíše kurz. Ale certifikát dostal a je na něj hrdý.." přerušila své vypravování a kývla k protější stěně, kde viselo pár ocenění, nebo titulů. Mezi nima jsem uviděl i certifikát o složení zkoušek z pedagogiky tělesné a hudební výchovy. "Takže drsňák Puck učí hudebku?" zasmál jsem se. "No, teď hlavně fotbal, ale jo, učí hudebku.." řekla Quinn a oba jsme se začali smát.

"Ahoj lásko, jsme doma!" ozvalo se ode dveří a oba jsme se otočili. Ve dveřích stál Puck s Blainem. "Co vy tady?" zeptala se naoko nazlobeně Quinn. "Přišel jsem domů.." odpověděl nevinně Puck a usmál se. "A to co vidím, se mi ani trochu nelíbí.." dodal když viděl Quinn schoulenou na Kurtově klíně. "To se teda nelíbí ani mě.." dodal Blaine, který se na Kurta se smíchem podíval. "Máte klepat..!" řekla Quinn a s úsměvem líbla Kurta na tvář. "A já nic?" zeptal se zklamaně Puck a zahleděl se na Quinn. "No jo.." dodala a ještě jednou pohlédla do těch modrých očí a zvedla se. "Tohle musíme zopakovat Kurte.." dodala a poté objala Pucku kolem krku.
"Jak jste si pokecali?" zeptal se Blaine, který si přisedl ke Kurtovi a obmotal ruku kolem jeho pasu. "Skvěle jako vždy.." řekl Kurt a usmál se na svého kudrnatého přítele. "A co vy?" "Skvělé, Blaine je vážně silák.." zasmál se Puck a spolu s Quinn se posadili na sedačku. Kurt se na Blainea vyděšeně podíval. "No co, ty jsi tu měl Quinn na klíně, tak se na mě takto nedívej.." řekl ukřivděně Blaine a rozcuchal Kurtův dokonalý účes. "No já jsem sice měl Quinn na klíně, ale já jsem GAY! Pamatuješ?" dodal s úsměvem a nechal Blainea, aby jej políbil.

"Tak strašně jsem se toho bál a nakonec je to zamnou, ještě než jsem si to stihl uvědomit.." řekl Kurt, když seděl v kuchyni jejich domu a pil kávu. "Můžeme se sem kdykoliv vrátit.." navrhl Blaine a pohladil Kurta po tváři. "Já vím. Nejraději bych tu zůstal, ale příští týden mi v New Yorku začínají rehabilitace, takže se tam celkem těším.." řekl Kurt a usmál se. "Jsi prostě dokonalý." dodal Blaine a natáhnul se ke Kurtovi pro polibek. "Nejsem dokonalý.." odvětil modrooký mladík a přitáhl si Blaineovi rty opět ke svým. "Dobré ráno.." ozvalo se ode dveří a oba se od sebe rychle odtrhli. "Nenechte se rušit, stejně už zase musím, jen si vezmu kafe.." usmál se Burt a když se na Kurta podíval, jak je rudej až za ušima, s hrnkem kávy rychle odešel. "Už se vážně těším na soukromí.." zasmál se Kurt.

_________________________________________________________________________



"Soukromí!" zakřišel se smíchem Kurt, když jsme otevřeli dveře našeho New Yorského bytu. "Nekřič, jsou čtyři ráno.." zasmál se Blaine a otočil Kurta k sobě. "Já jsem to potřeboval ze sebe dostat.." omluvně se usmál modrooký mladík. "Já myslím, že bychom ze sebe měli dostat i to špinavé oblečení.." zasmál se Blaine a odložil kufry. "Hmmm.." řekl nepřítomně Kurt a rozhlédl se po bytě. "Nedělej ze sebe neviňátko Kurte.." řekl Blaine a přitiskl své rty na Kurtovi. Tak jako obvykle se Kurt vůbec nebránil. Obmotal Blaineovi ruce kolem krku a přitáhl si ho tak blízko, jak to jen šlo.
"Mám jít napustit vanu?" zeptal se Blaine, když se po chvilce odtáhli, aby se mohli nadechnout. "To nezní tak špatně.." odvětil tiše Kurt a přitiskl své rty na Blaineův krk. "To mě ale budeš muset na chvíli omluvit ty nedočkavče.." zasmál se Blaine a Kurt povolil objetí. "Ale pohni." odvětil Kurt a mrzutě Blainea pustil. "Hned jsem zpátky.." zašeptal Blaine a, když rty zavadil o Kurtův ušní lalůček, Kurt jej šťouchnul do žeber. "Už běž.." řekl s úsměvem a sám se vydal zamnou.





"Nemusíš tam chodit semnou.." řekl Kurt, když se oblékal. Dnes měl první rehabilitaci a od rána přemlouval Blaine, že to opravdu sám zvládne. "Já vím, že to zvládneš, ale chci tam být s tebou.." odpověděl klidně Blaine aniž by odtrhl hlavu ze skříně. "Tak dík." odpověděl Kurt s úšklebkem na rtech. "Co tam pořád hledáš?" zeptal se po chvíli Kurt, když Blaine stále přehraboval svou půlku skříně. "Ále.. nemůžu najít tu vínovou košili.." řekl nepřítomně a dál přehraboval šuplíky. "Dovol.." řekl Kurt s úsměvem a jemně Blainea odstrčil.
"Tradááá." zanotoval Kurt a s vítězným úsměvem podával Blaineovi košili. "Jak jsi věděl kde je?" zeptal se Blaine podiveně. "Je to jedna z tvých nejoblíbenějších košil a většinou si ji bereš k černému obleku s vínovými lemy takže..." dodal Kurt a opět se usmál.
"Jsi prostě poklad, nevím, co bych si bez tebe počal.." řekl Blaine a políbil Kurta na tvář. "Tak už se obleč, za hodinu tam mám být a nechci přijet pozdě." řekl Kurt s úsměvem a se zalíbením pozoroval Blaineovo dokonalé tělo, když si měnil košili. "Jsem hotov, můžeme jet." řekl Blaine a popravil si motýlka u krku. "Jako malej.." zasmál se Kurt a společně se vydali k autu.


"Dobrý den Kurte, tak jak se vám daří?" optal se doktor Monthey, když jsme vstoupili do místnosti, která se velmi podobala školní tělocvičně. "V rámci možností dobře.." odpověděl s úsměvem Kurt. "Je skvělé, že jste přišel s Kurtem, pomoc a podpora se hodí vždy.." řekl doktor, když viděl, jak Blaine stiskl Kurtovi rameno. "To Blaine přesně je, ochotný a stále mě podporuje, že?" řekl s úsměvem Kurt a sladce se na Blainea usmál. "To rád slyším. Tak pojďte, první si promluvíme o tom, co nás bude čekat. Odvětil doktor a pokynul Blaineovi, aby se posadil.
"Tak provedli jsme vyšetření a výsledky už přišli." řekl doktor a podíval se na Kurta, který koukal na prsty, které si propletl s přítelem. "Je 80% šance, že opět budete chodit!" řekl nadšeně doktor a na tváři se mu objevil úsměv.
Kurt si oddechl a cítil, jak jej jeho přítel objal. "Já ti to říkal.." slyšel, jak mu Blaine pošeptal do ucha. "Rychle si otřel slzy, které mu stékaly po tváři a otočil se zpět k doktorovi. "Nemusíte potlačovat své emoce. Zvlášť, když jste se právě dozvěděl snad pozitivní zprávu." usmál se doktor a Kurt jen s úsměvem přikývl. "Jak dlouho?" vysoukal ze sebe Kurt, ikdyž mu po tváři sem tam ještě stekla nějaká ta osamocená slza. "To vám nemůžu bohužel říct. Záleží na tom, jak rychle se nervy zotaví a jak to celé tělo příjme. Budte brát nějaké léky, ale s rehabilitací se nesmí nikam spěchat. Kdyby se svaly přepínaly, snadno by se mohli roztrhnout a způsobit komplikace, takže budete dělat jen to, co vám řeknu ano?" zdůraznil doktor a přísně se na Kurta podíval. Ten jen rychle zakýval hlavou na souhlas a usmál se. "Dohlídnu na něj pane doktore, to se nebojte." usmál se Blaine a ovinul svou paži Kurtovi kolem ramen. "To je dobře." usmál se doktor a pokračoval. "Teď vám předepíšu prášky. Budete brát každé ráno jeden. Jsou to prášky na prokrvení a podpory funkce dolních končetin. A pokud zítra máte čas, napsal bych vás už na rehabilitace. Půjde to pomalu, ale čím dřív začneme, tím líp pro vás." řekl a tázavě se na Kurta podíval. "Nevím kam bych teď chodil, takže mám čas kdykoliv." řekl a podíval se na Blainea. "Já mám taky čas kdykoliv.." řekl s úsměvem a zahleděl se do těch modrých očí, které teď byly plné jiskřiček radosti. "Skvělé, takže vyhovuje vám to zítra ve dvě? Rehabilitace bude vždy hodinu, někdy možná trochu déle. Hlavně si vemte Kurte nějaké pohodlné oblečení. Nejlépe tepláky a triko." řekl doktor Monthey, když pohlédl na dokonalý look Kurta. Měl na sobě uplé tmavě modré kalhoty, šedé triko a černý svetr. "Chápu.." řekl Kurt. "Ale budu muset zajít nakoupit, protože nic takového myslím nemám.." řekl s omluvným úsměvem. "Dobře, tak běžte nakupovat, na teplácích trvám." řekl doktor a zvedl se ze svého křesla.
"Tak teda zítra, budu se těšit." odpověděl, když si s oběma muži podal ruku. "Děkujeme, tak zítra." křik ještě Blaine ze dveří.
"Já budu chodit.." zašeptal Kurt a dojatě se na Blainea usmál. "A tys mi nevěřil." dodal kudrnatý mladík a přitiskl své rty k těm Kurtovým.


_________________________________
Nikola

Doufám, že se Vám i tahle kapitolka líbila. Psala jsem to nadopovaná nurofenem tak se omlouvám za případné nesmysli. Také se vůbec nevyznám v rehabilitacích u někoho, kdo byl na vozíku, takže se všem budoucím doktorům omlouvám :D

Komentáře potěší
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | E-mail | Web | 4. října 2012 v 14:44 | Reagovat

Pěkné moc pěkné :) Už chci dalšíí :P :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama