Povyražení

1. září 2012 v 15:00 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Povyražení




"Jsem strašně šťastný, že jsme to oblastní vyhráli.." řekl Kurt, když jsme leželi na posteli.
"To já taky, ale musíš uznat, že jsme byli prostě nejlepší.! řekl jsem a dám jezdil Kurtovi po zádech.
"Blaine, uvědomuješ si, že pojedeme do New Yorku? Chápeš to vůbec? Celostátní ve městě mých snů.." řekl Kurt a zasněně se podíval do prázdna.
"New York je svět našich snů, pamatuješ Kurte?" zasmál jsem se a vtiskl mu polibek do vlasů.
"Však víš jak jsem to myslel. Já, já se prostě jen strašně těším." odpověděl a zadíval se mi do očí. "A jsem strašně rád, že to všechno můžeš prožívat semnou.." řekl a přitulil se blíž ke mně.
Rodiče i bratr byli v Evropě, takže jsme měli celý dům pro sebe a nemuseli jsme se bát, že nás někdo vyruší, jako posledně. Při té vzpomínce na rudého Kurta a na mé rodiče, kteří jen vyjeveně koukali s otevřenou pusou jsem se zasmál.
"Co je tak vtipného?" zajímal se můj modrooký přítel.
"Nic, já jen.. vzpoměl jsem si na tvé seznamení s mými rodiči.." řekl jsem a opět jsem se musel zasmál.
"Na tom není nic vtipné.." řekl vážně Kurt a na tváři se mu objevil nesouhlasný výraz.
"Ale Kurte.." řekl jsem a podíval se do těch pronikavě modrých očí. "Mí rodiče tě berou, a měli se ohlásit, takže je to jejich chyba." řekl jsem a pokusil jsem se tvářit vážně.
"Ano, takže že jsem se v jejich domě sápal po jejich synovi je jejich chyba.." důležitě přikyvoval Kurt.
Naklonil jsem se k němu a políbil ho na krk a poté mu do ucha pošeptal..."mě se líbilo, jak ses po mě sápal.."
Slyšel jsem, jak se Kurt tiše zasmál. "Jsi strašnej, víš to?" zeptal se a strčil do mě. "Jo vím, ale ty mě máš takového rád.." řekl jsem a přitáhl si modroočko k sobě.
Přitisk jsem své rty na jeho, ucítil jsem vůni jeho kolínské. Přitáhl jsem si ho ještě blíž. Když se jeho rty přesunuly na můj krk, nebránil jsem se. Když sjel svou rukou pod tričko musel jsem se pousmát. Jeho rty opustily můj krk a já sledoval, jak svými prsty jezdí po mém břichu. "Proč jsi tak dokonalý?" zeptal se do ticha a stále jezdil prsty po mém břiše. "Dokonalý? Kurte, vidíš dobře?" zasmál jsem se a přitáhl si Kurta zpět k sobě.
Políbil jsem ho a on se na mě usmál. "Jsi prostě dokonalý. Tohle si vymluvit nenechám.." pošeptal mi a já se nemohl přestat usmívat. po chvíli, kdy jsme jen poslouchali hudbu, která se linula z rádia se Kurt zvedl a posadil se.
Nad něčím se zamýšlel a pak se na mě podíval a s opatrným výrazem se zeptal...
"Blaine, připadám ti sexy?" musel jsem se zasmát. Pohled na červenajícího Kurta jsem miloval. "Ty jsi můj blázínek.." řekl jsem a natáhl ruku k němu. "Proč mi neodpovíš.." zeptal se důrazně a já se trochu lekl. Posadil jsem se k němu a chytl ho za ruce. "Nikdy jsem nepotkal nikoho víc sexy, než jsi ty.." řekl jsem a políbil ho na krk.
"Ani Sebastiana?" zeptal se s obavami v hlase a já se na něj vyděšeně podíval. "Proč tě Kurte vůbec napadl? On ti už zase psal?" zeptal jsem se zděšeně a díval se do Kurtových smutných očí. "Ne nepsal, já jen,samozřejmě jsi strašně hodný,a já si toho vážím, že čekáš, až budu připravený i já, ale bojím se, aby jsi to, co ti chybí u mě, nehledal někde jinde." řekl Kurt a zadíval se na lem svého trička, který svíral v prstech.
Zvedl jsem jeho obličtej a přitáhl si ho blíž. "Kurte, Sebastiana už nechci nikdy vidět. Chápeš?Takže pro mě nic neznamená.." podíval jsem se do jeho modrých očí, abych si byl jistý, že to pochopil. Když se mu na tváři ukázal úsměv pokračoval jsem. "A myslím, že až nastane ta správná chvíle pro nás oba, tak to poznáme." Řekl jsem a Kurt mě objal. "Děkuji.. děkuji moc.." řekl a já mu upravil pramínek vlasů, který mu vypadl z jeho dokonalého účesu.
"Pojď ke mě.." řekl jsem, když jsme si zase lehli a poslouchali tichou hudbu.
Kurt si položil hlavu na mou hruď a objal mě kolem pasu. "Miluju tě, ty můj blázínku." Zašeptal jsem mu do vlasů a slyšel jsem, jak se Kurt tiše zasmál.
.
"Takže teď nás do konce roku čeká už jen jedna akce... NÁRODNÍ KOLO!" zakřičel pan Schuster a celý glee nadšeně zajásal. Zvedl pohár z oblasti a umístil ho na poličku.
"Nesmíme zahálet, Vocal Adrenalin je na kapačkách a skouší téměř pátnáct hodin denně." Zvedla se ze židle Rachel a na všechny se přísně podívala.
"Klid Rachel, zvládneme to.." řekl pan Schuster a usmál se. "Vocal Adrenalin může zkoušet rok v kuse, ale nebude mít to co máme my!" řekl a všechny nás přejel pohledem.
Podíval jsem se na Blainea a ten mi stisknul ruku.
"Vážně by mě zajímalo, co Vocal Adrenalinu chybí.." řekla Rachel a na tváři se jí objevili vrásky. Když jsme ji s Blainem pozorovali, oba jsme se museli zasmát. Rachel se ale otočila a probodla nás pohledem, tak jsme raději ztichli.

"Vocal Adrenalin nezná lásku, vášeň a neumí si udělat srandu sám ze sebe...A v tom jsme my nepřekonatelní!" zasmál se Will a podíval se na posluchárnu plnou skvělých zpěváků.
"Musíme udělat písně o vášni, o lásce a nějakou hopsavou klasiku, která lidi zvedne ze židlí.."
řekl Will a usmál se. Svůj sbor miloval. Byl to úžasný kolektiv, každý si ve sboru našel spřízněnou duši. Quinn našla Sama, Rachel to s Finnem taky klapalo. Jak říkala Sue tak asiati se také popárovali. Tině s Mikem to úžasně slušelo a jejich vyjádření písní bylo vvždy originální. Musel jsem se pousmát, všechny jsem bral, jako mé vlastní děti. Neskutečně mi přirostli k srdci. A ten, o kterého jsem se bál nejvíc, vypadá snad nejšťastněji. Od té doby, co má Kurt Blainea je jako vyměněný. Pořád se usmívá a když ho Blaine chytne za ruku, rozzáří se jako sluníčko.
"Takže poslouchejte. Na národní uděláme Paradise by the dashboard light.." řekl jsem a viděl jsem, jak se na sebe všichni usmáli. "Je to energické a každý v té písni dostane prostor..." než jsem stačil cokoliv dodat, ozval se nadšený jásot. Počkal jsem, až se sbor utiší a pokračoval jsem.
"Potom samozřejmě balada, ta bude tvoje Rachel.." řekl a usmál se.
"Děkuji pane Shue, je to pro mě velká pocta.." řekla Rachel a já měl pocit, že by ji měl někdo přivázat k židli, protože jsem úplně viděl jak se nadmula pýchou. Musel jsem se tomu zasmát.
"Vadí ti to Kurte..?" otočila se na mě se zvednutým obočím.
Teď už jsem v sobě smích nezadržel a vyprskl jsem. Když jsem se sklidnil a viděl, že stále na mě všichni vidí očima odpověděl jsem.. "Ne, Rachel víš, že tvůj hlas miluji a obdivuji ho. Jen jsem chtěl říct Finnovi ať si tě drží. Doslova ses nadmula pýchou.." řekl jsem a celý glee se začal smát. Jen Rachel na mě hodila svůj vážný výraz, ikdyž jsem moc dobře viděl, jak jí cukají koutky.
.
"Nechceš jít ke mně?" zeptal jsem se Kurta, když jsme vycházeli ze školy.
"Jsou tvý rodiče doma?" zeptal se a na tváři se mu objevil úsměv. "Ne, jsou v Evropě, pamatuješ?" řekl jsem a chytl ho kolem pasu. "Tak jo.." odpověděl a tvář mu rozjasnil úsměv, který jsem tak miloval.
"Máš něco konkrétního v plánu?" zeptal se Kurt, když jsme vstupovali do pokoje. "Hmm... To nemám..Co by jsi chtěl dělat?" podíval jsem se na Kurta a chytil ho za ruku. "Hmmm.. nechám to asi na tobě.."
"Tohle jsi neměl říkat, teď už tě od sebe nepustím.." a sotva jsem to dořekl, povalil jsem Kurta na postel a lehl si vedle něj. Objal jsem ho kolem pasu a přitáhl si ho blíž. Kurt se zasmál a já se na něj nechápavě podíval. "Tohle už máme dokonale nacvičené, nemyslíš?" řekl Kurt a zasmál se. Usmál jsem se a když jsem viděl, že chce můj modrooký přítel něco dodat, přitiskl jsem své rty na jeho. "Jsi strašný Blaine.." řekl Kurt, když se odtáhl. "Já vím.." řekl jsem a usmál se na něj. Tentokrát to byl Kurt, kdo mi zajel rukou do vlasů a přitáhl si můj obličej blíž. "Miluji tě.." řekl jsem mu, když se jeho rty odtáhly. Pohladil jsem ho po jeho jemné tváři. Nikdy jsem nepřestanul žasnout, nad jeho bílou pletí. Byl jako porcelánová panenka.
"Co bys řekl tomu, kdybychom zašli na pizzu. Už jsme dlouho nikde nebyli.." řekl jsem a podíval se na Kurta. "Super, mám docela hlad." Přiznal a posadil se.
"Tak jdeme.." řekl jsem a políbil ho na špičku jeho nosu. Kurt se jen pousmál a já k němu natáhl ruku.

"A co máš v plánu zítra?" zeptal se mě po chvíli Kurt a já věděl, kam tím směřuje.
"Nevím to jistě, ale nejspíš budu muset s rodiči na nějakou nudnou večeři. Dnes večer se vrací.." Řekl jsem a podíval se na Kurta. Ten jen zklamaně přikývl a zakousl se do své pizzy.

Přitom jsem věděl naprosto přesně, co budu dělat. Zítra bylo 27.května, což znamenalo, že má Kurt narozeniny. Měl jsem pro něj úžasné překvapení.
Pousmál jsem se a nemohl se dočkat, až zítra uvidím Kurtovo překvapení.




Nikola

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama