Pokus o sblížení

2. září 2012 v 18:45 |  ° KURTBASTIAN příběh °

Pokus o sblížení

(vypráví Kurt)


Ležel jsem na posteli a přemýšlel o Sebastianovi. Nemohl jsem ho dostat z hlavy. Musel jsem mu nějak pomoct dostat se přes svou zkušenost. Musel jsem mu ukázat, že gay není nic špatného. V tom mě napadl úžasný nápad. Prohrabal jsem skříň. Někde tu to triko je. Určitě mi tu zůstalo ještě z minulého roku. "MÁM HO!" vykřikl jsem radostí a zasmál se.
Podíval jsem se na triko, na kterém bylo napsané LIKE BOYS. Při vzpomínce na tvorbu toho trika jsem se zasmál. Vyráběli jsme si ho s Quinn, Rachel, Finnem, Blainem a Santanou. Každý jsme si vytvořili to, kvůli čemu jsme to neměli v životě lehké, nebo co nám nějak vadí. Rachel si napsala, že jí vadí NOS, Finn, že NEUMÍ TANČIT, Quinn si na triko natiskla POVÝŠENOST. Za to jsem ji opravdu musel složit poklonu, protože ji samotnou muselo stát hodně úsilí si to přiznat a překonat to. Santana tam měla HISPÁNKA a Blaine jako BROKOLICE. Byl to jeden s nejlepších dnů v mém životě. Nejvíce jsme si ale potom vychutnávali ty pohledy lidí, když jsme oblékli trika a šli do obchodňáku. Většina se nám smála, ale ten den to posílilo naše sebevědomí a navíc jsme se skvěle pobavili.
Zítra si to triko vezmu. Ať Sebastian vidí, že se nemá čeho bát.
Ulehl jsem do postele se skvělou náladou a když jsem zavřel oči, mé srdce si zase vzpomělo na vysokého bruneta se zelenýma očima a smutným úsměvem.

Když sem se ráno probudil, dal jsem si obvyklou ranní sprchu, která ho vždy skvěle nastartovala. Vrátil se zpátky do pokoje a podíval se na tričko, které měl pověšené u skříně. Jelikož byla sobota, nemusel mít na sobě uniformu, což se mu dokonale hodilo.
Když se prohrabal skříní a vytáhl své oblíbené úzké černé kalhoty na tváři se mu objevil úsměv.
"To je ono.." řekl jsem si sám pro sebe a oblékl se. Pak jsem se vydal na snídani.
"Čau Kurte.." pozdravil mě Wes a s překvapeným výrazem se zahleděl na mé triko.
"Nazdar Wesi, kde jsou ostatní..?
"Ehhmm, asi spí.. mimochodem Kurte, máš úžasné tričko!" řekl Wes a snažil se zadržet smích.

"No jen se směj..." řekl jsem a posadil se ke stolu. "Vzal jsem si ho jen pro případ, že by mě některý prvák ještě neznal." řekl jsem a s úsměvem jsem se na Wese podíval.
"Originální způsob jak všem oznámit, že jsi GAY!" zasmál se Wes a poplácal mě po zádech.
"Ahoj, můžu?" zeptal se známý hlas a když jsem zvedl hlavu od misky cereálií, uviděl jsem Sebastiana.
"Jasně, přisedni si. Už si viděl Kurtovo triko?" zeptal se pobaveně Wes a Sebastian přejel pohledem ke mně.
"Nečekal jsem, že ti tím trikem udělám takovou radost Wesi, ale jestli máš ale zájem, jsem volný.." řekl jsem a zamrkal na něj.
"Promiň modroočko, ale dnes něco mám.. tak snad příště.." Odpověděl Wes a na tváři mu přeběhl sklamaný výraz.
"Tak až budeš mít čas tak zavolej." řekl jsem a s úsměvem se zvedl od stolu.
"Kurte?" zaslechl jsem za sebou a otočil se.
"Ano?" řekla jsem a podíval se na Sebastiana.
"Mohl bych s tebou o něčem mluvit?" zeptal se a nejistě se podíval kolem sebe.
"Jasně, kdy?"
"Mohl bych hned? Chtěl bych slyšet tvůj názor.." řekl a nejistě se usmál.
"Jasně tak pojď..." řekl jsem a oba jsme odešli do mého pokoje.

"Tak co se děje?" zeptal jsem se, když jsme se posadili a Sebastian se k ničemu neměl.
"Potřeboval bych poradit. Je to hodně osobní a nejsem si jistý.." řekl a podíval se na mě svýma zelenýma očima, které byly plné smutku.
"Tak co je? Řekl jsem, že budu mlčet a to platí.."
"Víš Kurte, včera jsem nad tím přemýšlel a zjistil jsem, že mám problém sám se sebou a potřebuju mluvit s někým nezaujatým.." řekl a opatrně se na mě podíval.
"Promiň, ale teď ti moc nerozumím." řekl jsem a zmateně se na něj podíval.
"No, já.. prostě jsem si domluvil sezení s psychologem.." řekl a sklopil pohled na své prsty, kterýma stále nervozně ťukal o stehno.
"Ehmm...To je přece skvělé.." řekl jsem a pokusil se usmát.
"Ne není to skvělé, je to ostuda.." řekl Sebastian a podíval se na mě očima, které byly zase plné slz.
"Co to plácáš za nesmysly. Proč by to měla být ostuda. Tady v Americe chodí k psychologovi každý druhý.. " řekl jsem a rozlobeně se na něj podíval.
"A jestli ti to pomůže, tak nechápu, za co se stydíš..Prostě si s ním popovídáš." řekl jsem a usmál se. V srdci mi ale do smíchu nebylo. Nechápal jsem, proč se nesvěří mně. Myslel jsem, že jsme byli přátelé, možná víc než to...
"Děkuji Kurte, jsi skvělej.." řekl Seb a vděčně se na mě usmál.
"Můžu se tě na něco zeptat já?" zeptal jsem se a opatrně se na Seba podíval.
Ten jen přikývl a já pokračoval.
"O čem sním chceš promluvit?"
"Víš, to je právě to. Já si první potřebuji promluvit s někým nestranným, než to někomu řeknu.." Nechápavě jsem se na Sebastiana podíval a když uviděl můj výraz ve tváři, pokračoval.
"Nechci ti to říkat, protože mi na tobě záleží Kurte."
"Tak možná proto by jsi mi to .."
"Kurte, prosím, nech to plavat. Já ti to pak vše řeknu. Slibuji." přerušil mě Sebastian a v jeho očích jsem poznal zoufalství. Rozhodl jsem se, že má pravdu. Až bude chtít, řekne mi to sám.
"Co si takhle objednat pizzu, mám na ní chuť." řekl jsem a mrknul na Sebastiana, který stále seděl a mnul si lem trička.
"Jsem pro!" řekl a usmál se.
"Tak ji objednej!" dodal Kurt a oba se dali do smíchu.



Nikola


PS: Doufám, že se Vám i tato povídka aspoň trochu líbí. Začala jsem jí psát, protože mi dodává inspiraci na Klaine příběh. Takže se nebojte, o svůj Klaine nepříjdete, tento KurtBastian je jen takové příjemné odreagování.
Děkuji
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama