New York

11. září 2012 v 0:00 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

New York




"Ohhh.. můj bože. Blaine, stále nemůžu uvěřit tomu, že jsme v New Yorku." řekl Kurt a Blaine ho objal kolem pasu.
"Tohle je naše budoucnost Kurte.." řekl jsem a s úsměvem políbil svého modrookého přítele na tvář.

"Tak děcka, teď se půjdeme ubytoval a jelikož soutěžíme až zítra ve tři odpoledne, půjdeme načerpat New Yorskou energii." řekl pan Schuster s úsměvem.

"To je prostě dokonalé.." řekl Kurt a podíval se na mě. "Nemůžu se dočkat Blaine, nemůžu se dočkat, až bude New York a Broadway součást našeho každodenního života. "
"Já to vím.." řekl jsem a chytil Kurta za ruku. Propletl jsem si s ním prsty a nikdo se na nás ani nepodíval. Pár lidí nás s úsměvem pozdravilo a to bylo vše. Žádné znechucené pohledy jako v Limě.
"Je to tu dokonalé.." řekl jsem Kurtovi, když jsme dorazili před hotel.
"Jo, to je.." řekl a přitiskl se ke mně.

"Tak, běžte se trochu zabydlet a za dvě hodinky sraz tady před hotelem." řekl pan Shuester a otočil se k nám. "Vy budete kluci na dvojpokoji s manželskou postelí, tak doufám, že vám to nevadí.." řekl Will a na tváři se mu objevil rošťácký výraz.
"Nějak to přežijeme.." řekl s vážnou tváří Blaine a vzal od pana učitele klíčky.
"Ostatní se rozdělte po čtveřicích a trojicích. Kdo dostane klíče, může už jít.."

Popadli jsme zavazadla a stiskli tlačítko výtahu. "Strašně se těším..." řekl Kurt a když se výtah otevřel, nastoupili jsme a stiskli sedmičku. "Jsme úplně nahoře. Budeme mít skvělý výhled." dodal jsem a Kurt se na mě usmál.
"Jsi prostě skvělej." řekl a přitiskl své rty na mé.
Když se ozval zvonek a otevřeli se dveře, vešli jsme do chodeb sedmého patra. Bylo tam jen pár pokojů. "Pokoj 567 je tady." zavolal Kurt ze druhého konce chodby.
"Super.." řekl jsem a vydal se za Kurtem.

"Bože to je nádhera. Blaine koukej. Měl jsi pravdu, podívej na ten výhled." řekl Kurt, který nepřítomně nechal kufr hned za dveřmi a zamířil rovnou k oknu.
"Já mám vždy pravdu.." řekl jsem a objal ho kolem pasu. Výhled byl naprosto dokonalý. Na jedné straně rušný New York plný bilboardů a světel a na druhé straně poklidný park s hřištěm.

"Zítra to vyhrajeme, cítím to.." řekl Kurt, když jsme seděli na posteli a užívali si nádherného výhledu.
"Jo, vyhrajeme a ve škole už nebudeme nuly.." podotkl jsem a Kurt se ke mně přitulil. Miloval jsem teplo, které sálalo z jeho těla. Jeho prsty jezdili po mém břiše, obkreslovaly každou křivku mého těla. "Máme ještě téměř dvě hodiny.." řekl jsem Kurtovi a políbil ho do vlasů.
"Napadá tě něco, co bychom mohli dělat?" zeptal se a podíval se na mě svýma velkýma, modrýma očima. "Nevím.." odvětil jsem a přitiskl své rty na Kurtův krk, který se mi doslova nabízel.
"Hmmm.. tak asi zůstaneme tady, v posteli a .." dodal Kurt a než to dořekl, přitiskl své rty na mé. Přemýšlel jsem, jestli to někdy bude jiné. Byli jsme spolu téměř rok, ale nikdy se nic neměnilo. Nic se nestalo samozřejmostí. Pokaždé, když jsme naše rty spojili v polibku, cítil jsem se, jako bych vše bylo poprvé.
Kurtova ruka zajela pod triko a jeho jemné prsty mapovali mou kůži, jako by ji chtěl znát nazpaměť. Zanedlouho bylo mé triko pryč a Kurt se jako obvykle usmíval. Zvedl se na lokty a svými prsty mi zaujatě jezdil po těle.
"Jen doufám, že mi neuděláš to co minule.." řekl jsem, když Kurtovi prsty začaly bloudit níž.
"Hmmm.. uvidíme.." řekl a zasmál se.
"Tak to ne.." řekl jsem a převalil Kurta na záda.
Naše rty opět splynuly v jedno a nevypadalo to, že by některý z nás chtěl porušit. Když jsme se od sebe odtáhli, oba jsme popadali dech.
Odhrnul jsem mu vlasy, které se Kurtovi uvolnily a teď volně padali do obličeje.
"Měl bych se jít upravit, než někam půjdeme.." řekl Kurt a posadil se.
"Ještě máš čas.." řekl jsem a chytil ho za ruku.
"Ale jen chvilku.." dodal přídně, ale opět si lehl ke mně. "Jsi fakt roztomilej.." zasmál jsem se a pohladil svého přítele po tváři. "Miluji tě Blaine.." zašeptal Kurt a objal mě kolem pasu. "Taky tě miluju.." řekl jsem a políbil svého modrookého přítele do vlasů.



"Tak děcka, je to tady.." řekl pan Schuester. Všichni jsme se připravovali v šatně, opakovali si texty a choreografii.
"První Candles kluci, pak Edge of Glory, potom ty Rachel a nakonec klasika."

Zděšeně jsem se podíval na Blainea. "Já se bojím.." řekl jsem a zhluboka jsem se nadechl.
"To zvládneme Kurte. Tak jako vždy. Společně.." řekl Blaine a natáhl ke Kurtovi ruku.
"Děkuju.." zašeptal Kurt a objal svého kudrnatého přítele.
-Připraví se New Directions-
"Tak jste dokonalý, pojďte.." řekl pan Schuester, když se ozval zvuk, který nás volal na jeviště.
"Společně všechno zvládneme..Jsme přece New Direction!" řekla Rachel nadšeně a objala nás.

"Tak jdeme na to.." zašeptal Blaine a na tvář mi vlepil poslední polibek.
"Jdeme si pro vítězství.." dodal jsem a pravou nohou jsme vstoupili na podium.

"Byli jste úžasní, jako vždy. Teď jen doufat, že si porota umyla uši.." řekl pan Shuester, když jsme nadšeně doběhli zpět do šatny.
"Překvapilo mě, jak byli nadšeni z našeho duetu.." dodal Blaine, který stále držel Kurta kolem pasu.
"No Blaine, tady nejsi v Limě." zasmála se Santana.
"Jednou jsem se tu chtěla přestěhovat..do lesbický kolonie.." dořekla a všichni se začali smát.
Konečně opadl všechen stres a teď už jen zbývalo počkat na výsledky.

Všichni seděli a tiše si povídali. Přitiskl jsem se k Blaineovi a užíval si společné chvíle v New Yorku.
"Myslíš, že vyhrajeme?" zeptal jsem se pochvíli Blainea, který mi jezdil prsty po zádech.
"Jsem si tím jistý..." řekl s úsměvem s stiskl mi ruku.
"Myslím, že i kdybychom nevyhráli, přežil bych to. Zažil jsem tu úžasný dny. Byl jsem se s tebouz projít po téhle betonové džungli, snídali jsme u Tiffaniho a vlooupali jsme se do divadla na Broadway, kde jsme si dokonce i zazpívali.." řekl jsem a s úsměvem pozoroval Blaine.
"Máš pravdu, byli to dokonalé dny, které završí tím, že vyhrajeme."

-Za 15 minut vyhlášení výsledků, prosím sbory, aby se dostavili do zákulisí-



"Tak pojďme, poslední objetí před vyhlášením.." zavelil Will a všichni se na povel obejmuli.

Najednou bylo úplně jedno, kdo je fotbalista, kdo patří do roztleskávaček, kdo je jakého vyznání, nebo orientace.
Všichni jsme byli přátelé. Přátelé, kteří skloubili to, v co nikdo nevěřil.
Na začátku roku by nikdo nevěřil, že Puck přestane Kurta házet do kontejnerů. Nikdy by nikoho nenapadlo, že dva gayeové budou mít solo. Nikdy by nikoho nenapadlo, že otravná židovka Rachel, bude chodit s Finnem a Finna by nikdy nenapadlo, že bude mít bratra.
"Ušli jsme velký kus cesty. Byla dlouhá, trnitá a plná tříště. Teď jsme ale dokázali, že nejsme nuly. Jsme v New Yorku a jdeme si pro první místo." řekl pan Shuester a Kurt nebyl jediný, komu se v očích objevili slzy.
"Nikdy bych netušil, že budu mít takové přátele, jako jste vy. A nikdy jsem nedoufal, že si najdu přítele jako je Blaine. Ke všemu mi pomohl glee a tím i vy pane Shuestere. Takže Vám děkuji.." dodal Kurt a po tváři mu stékaly proudy slz.
Blaine ho obejmul a poté si s ním propletl prsty.

-Prosíme tři nejlepší sbory, aby se dostavili na podium. Jsou to Vocal Adrenalin, New Directions a CoolGirl-

Všichni jsme stáli na podium. Lidé v publiku nadšeně tleskali a smáli se.

-Na třetím místě se umístil sbor CoolGirl-
Vykřikl moderátor a dívčí sbor vedle nás začal nadšeně jásat.

-Zbývají dva nejlepší sbory. Bude to Vocal Adrenalin, nebo New Direction?-

"Bože ať nás nenapíná.." zašeptal jsem Blaineovi, se kterým jsem měl propletené ruce. Bylo to to jediné, co se v dané chvíli dalo dělat.


Pan Schuester se na nás povzbudivě usmál.
Věděli jsme, že všichni jsme do toho dali své srdce kvůli jedinému člověku. Ano byl to pan Schuester. Chtěli jsme vyhrát, kvůli němu. Nechtěli jsme, aby glee klub zkončil. Glee byl součást našich životů, ale i životu Willa. Trávil s námi téměř každé odpoledne, nutil nám disco hity a učil nás tančit.
To, že jsme teď v New Yorku, je hlavně jeho zásluha.
Bez něj by Tina stále koktala, Finn by nepoznal Rachel a já bych byl ten nechutně teplej kluk, který je výborným terčem nejen pro schytání tříště.

-Vítězem pěvecké soutěže sborů roku 2012 tady v New Yorku se stává.... NEW DIRECTION z Limy v Ohiu!-

Zakřičel moderátor a já nemohl uvěřit svým očím. Najednou jsem ucítil objetí a polibek na tváři. Otočil jsem se a viděl Blaineovi oči plné radosti. Najednou mi okolo krku skočila Quinni. Teprve teď jsem se vše uvědomil a dnes už podruhé jsem se rozbrečel. Všichni jsme byli nasvíceni světly reflektorů a celý sál nám aplaudoval ve stoje.
Pan Shuester pozvedl obrovský pohár a potom nás všechny objal.
"Bože Kurte, my to vážně dokázali.." ozvalo se zamnou a když jsem se otočil, nemohl jsem uvěřit vlastním očím. Zamnou stál Puck se slzami v očích a s úsměvem od ucha k uchu. Než jsem se nadál, už mě držel v objetí. "Promiň za ty popelnice, je mi z toho vážně nanic.." řekl když mě pustil a já se konečně mohl zhluboka nadechnout.
"Tím se netrap Pucku, je to zanáma. Teď jsme nejlepší sbor v USA a o to jde ne?" Dodal jsem s úsměvem.




Najednou bylo vše za námi. Vyhráli jsme celostátní kolo v New Yorku. Přestali jsme to schytávat tříští a dokonce přestali i blbé narážky. Ze sklepa, z té nejnižší vrstvy, kde jsme před rokem začínali jsme se vyhrabali až na vrchol. Najednou nás každá zdravil a chtěl s náma sedět u oběda. Bylo to jako sen, jen s tím rozdílem, že to byla poctivě odpracovaná realita.


"Nevím jak Blaine Anderson, ale Kurt Hummel zažil ten nejúžasnější rok. Našel si přítele, získal bratra a nevlastní matku, přestal to schytávat tříští a se sborem vyhrál národní kolo."
Řekl Kurt, když ležel u Blainea na posteli v jeho horkém objetí.
"No myslím, že pan Anderson je na tom stejně. Získal nové přátele a poznal nejúžasnějšího modrookého kluka, se kterým chce strávit zbytek života.." dodal a spojil jejich rty v polibku.

"A proto jsem udělal ještě jedno rozhodnutí.." řekl po chvíli, když jeho ruka znovu jezdila po Kurtovém těle.
"Jaké?" zeptal se zvědavě jeho přítel.
"Až odmaturuju,budu rok studovat tady v Limě jazyky a do New Yorku odjedu až za dva roky s tebou."
Tímhle Kurtovi naprosto vyrazil dech.
"Blaine, proč pro mě toho tolik děláš. První jsi opustil své přátelé a školu jen kvůli mě a teď zase?" zeptal se modroočko udiveně.
"Tohle nedělám tak úplně pro tebe. Dělám to hlavně pro sebe, protože bych nevydržel rok bez tebe.."
ukončil jejich debatu a znovu našel Kurtovi rty, které spojil v nekončícím polibku.




The END


Děkuji všem mým čtenářům, kteří vydrželi až do konce. Na STŘEDU 12.9 je nachystaná první kapitolka další Klaine série.
Budu se na Vás těšit. Také děkuji za komentáře, připomínky a povzbuzení. Vážně to dodává energii psát dál, když víte, že se to někomu líbí a někdo to čte!
Tak ještě jednou všem děkuji .. Nikola
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Koho máte raději?

Kurta
Blaina

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 11. září 2012 v 18:54 | Reagovat

To už je konec :(( :D Ráda jsem četla tuhle povídku je to prostě užasné ;)

2 Káťule Káťule | Web | 31. října 2012 v 18:44 | Reagovat

Tuhle povídku jsem přečetla doslova jedním dechem! Je úžasná, dokonalá, úplně mě dostala ;). Je mi moc líto, že už je konec ;). Až budu mít chvilku času, určitě si přečtu i zbylé povídky :). A rozhodně nepřestanu číst tu, co ji máš teď rozepsanou :). Moc se mi líbí, jak píšeš, jsi geniální! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama