Společně jde vše líp

29. srpna 2012 v 21:26 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Společně jde vše líp

(vypráví Kurt)



Když jsem se ráno vzbudil, nemohl jsem si uvědomit, jestli vše nebyl jen sen. Podíval jsem se na hodiny. Bylo skoro jedenáct dopoledne. Spal jsem přes dvanáct hodin. Pokusil jsem se vztát z postele, ale když jsem se postavil na nohy, zatočila se mi hlava. Raději jsem se zase zpátky posadil a zazvonil na sestru. "Tak už jste se vzbudil?" zeptala se s úsměvem když přišla a přinesla mi snídani. "Ano, konečně se cítím odpočinutý." řekl jsem a usmál se.
"Váš přítel je už od půl osmé vzhůru." zasmála se. "Jestli stále chcete být spolu na pokoji, stačí, když vyplníte tento formulář." řekla a s úsměvem mi podala desky se souhlasem. Takže to nebyl sen. Blaine je opravdu v nemocnici a má otřes mozku. Vzal jsem si propisku, vyplnil své jméno, datum narození, a připojil podpis. "Tady.." řekl jsem sestřičce, když jsem ji podával vyplněný formůlář. Prolétla ho očima a přikývla. Teď se nasnídejte. Až pan doktor prohlédne Blainea, přivezeme ho. "Děkuji.." řekl jsem a zakousl se do rohlíku. Měl jsem strašný hlad.

"Ahoj Kurte.." řekl Blaine, když se otevřeli dveře a já uviděl jak ho vezou ke mně na pokoj. "Blaine!" skoro jsem vykřikl a postavil se. Byl jsem svému tělu vděčný, že mě nohy i rovnováha poslouchala. Došel jsem k jeho posteli a opatrně ho objal. "Ty jsi dneska pořádně vyspával.. A to já se už tak těšil na to, že budeme spolu, že jsem od sedmi nespal." zasmál se Blaine a chytnul mě za ruku. "Ty by jsi pro mě asi udělal všechno, že?.." řekl jsem a hrdě se na svého potlučeného přítele podíval. "Samozřejmě, skočil bych před kulku, abych tě zachránil. " řekl a stiskl mi ruku. "Miluji tě.." pošeptal jsem mu do ucha a políbil ho na krk. "Taky tě miluji.." řekl a usmál se. "Já to vím, jen už se prosím kvůli mě, ani kvůli nikomu jinému neper..." řekl jsem a přísně se na něj podíval. "Uvidíme.." řekl a pousmál se.


Ozvalo se energické zaťukání a ve dveřích se objevila Quinn. "Koukám, že už jste zase spolu..můžeme dál?" zeptala se a usmála se. "Samozřejmě.." odpověděl Blaine a podíval se na mě. A najednou se do nemocničního pokoje nahrnul celý glee. "Čaute kluci, doufám, že se brzo vzpamatujete a začnete zkoušet. Oblastní a svatba se blíží.." řekl pan Schuster, který zavíral dveře. "Pane učiteli!" řekl jsem nadšeně.
"Ahoj Kurte.." řekl a objal mě. "Tak jak se vám vede? Blaine, slyšel jsem, že jsi se pral jak rytíř, kvůli Kurtovi.." řekl Finn a na tváři se mu objevil vděčný úsměv.
"Naši mladí gayové! Jak se vám vede.." řekla Santana a s úsměvem nás objala.
"Kurte, jak je?" řekla Quinn a políbila mě na tvář. Miloval jsem její andělský úsměv. "Blaine, co hlava?" zeptala se a také jej líbla na líčko.
"My jsme vás přišli podpořit a taky trochu nabudit, abyste se co nejdříve vrátili do školy a do glee. Vaše hlasy nám chybí..." řekla Mercedes a usmála se.
"A proto jsme se pro Vás nachystali písničku.." řekla Rachel a důležitě pohodila vlasy a usmála se. Byla prostě tak ctižádostivá. To jsem na ní vždy obdivoval.

Když začala, ihned jsem poznal písničku Without You. Miloval jsem ji a Rachel i Quinn věděly, že je moje oblíbená, protože jsme ji zpívali, když jsem poprvé uviděl Blainea.

I can't win, I can't reign
I will never win this game (
Without you, without you
I am lost, I am vain,
I will never be the same
Without you, without you

All I need is you and I

Without...
You! You! You!
Without...you

I can't erase, so I'll take blame
But I can't accept that we're estranged
Without you, without you
I won't soar, I won't climb
If you're not here, I'm paralyzed
Without you, without you

.
Když dozpívali, vhrkly mi slzy do očí. Blaine se na mě usmál a stiskl mi ruku. Finn mě objal kolem ramen a pan Schuster se usmál.
"Jo, slyšeli jsme, že nemocniční strava je strašná, tak jsme vám alespoň donesli ovoce, nějaké sušenky a muffiny." řekl Puck a přidrzle se usmál. "Kute, já ti to snad závidím, ty sestřičky v těch krátkých šatičkách.." mlaskl mi do ucha Puck, když mi podával koš s jídlem.
"Fuj, Pucku, jsi nechutnej.." řekl jsem, ale musel jsem se zasmát.

"A kdy Vás pustí domů?" zeptala se Tina.
"No mě pustí za dva dny a Blaine tu asi bude muset ještě zůstat.." řekl jsem a soucitně se na Blainea podíval.
"Možná půjdu do domácího ošetřování." Řekl a usmál se. "To jídlo je tu totiž fakt humáč..."
Když asi po hodině většina lidí odešla, a zůstala s náma jen Quinn, Mercedes a Rachel. Vyprávěly o novinkách ve škole, Mercedes se přiznala, že randí s Paulem, což je fotbalista. Přál jsem jí to. Od té doby, co byla v prváku platonicky zamilovaná do mě nikoho neměla. Teď úplně zářila štěstím.



Konečně nás pustili domů. Já už jsem byl úplně v pořádku, jen Blainea pustili pod podmínkou domácího doléčení. Byl jsem u něj co to jen šlo. Týden jsem ještě zůstal doma i já. Táta chtěl mít jistotu, že se hned první den ve škole nezhroutím. Taky chtěl, abych ležel v posteli a nikam nechodil, když jsem mu ale vysvětlil, že za Blainem půjdu ať chce nebo ne, měl jedinou podmínku a to tu, že mě k němu vždy zaveze, a pak pro mě i přijede. Nebyl jsem proti.
Proseděl jsem u Blainea celé hodiny. Povídali jsme si, dívali se na filmy, muzikály, ale nejraději jsem měl ty chvíle, kdy jsme jen tak leželi vedle sebe a dívali se jeden na druhého. Na těch okamžicích bylo něco neobyčejného.
"Zítra přijedou naši.." řekl Blaine, když jsem se přitulil k němu. "Hmmm.. tak kdy tě zase uvidím?" zeptal jsem se zklamaně, nechtěl jsem být ani den bez Blainea. Byl má droga, já jeho. Oba jsme to věděli a vůbec jsme se tím netrápili.
"Zítra.." řekl a na tváři se mu objevil ten záhadnej úsměv, který nevěštil nic dobrého. "Zítra tu jsou tvoji rodiče, vzpomínáš?" zeptal jsem se a podíval se mu do očí.
"Ano pamatuju, chtějí tě poznat" řekl Blaine a pohladil mě po tváři.
Vyvalil jsem na Blainea oči a nevěřícně se na něj podíval. Nebyl jsem si jistý, opravdu mě jeho rodiče chtěli poznat?..
"Co jsi tak překvapený Kurte, tvá rodina mě zná už dlouho. Je načase, aby jsi i ty poznal tu mou." řekl a obmotal mi ruce kolem pasu. "Teď na to nemysli.." řekl a přitiskl své rty na mé. Tím dokonale umlčel nejen mě, ale i mé myšlenky. Zajel jsem prsty do jeho vlasů a přitáhl si ho blíž..
"Na tohle tě užije, ale poznat se s mými rodiči se bojíš.." řekl Blaine, když se odtáhl a usmál se.
"Nech toho.." řekl jsem a políbil ho na krk.
"Tak zítra ve čtyři tu buď..." řekl Blaine a opět mě políbil. V tu chvíli jsem, ale v kapse ucítil vibrace telefonu. "Počkej.." řekl jsem s úsměvem a od Blainea se odtáhl.
"Ano tati?" zeptal jsem se a snažil se odstrčit Blainea, který mi rukou zajel pod tričko a snažil se mě přitáhnout zpět k němu.
"Jo dobře, za minutu jsem tam.." řekl jsem a položil telefon. "Musím jít.. Táta na mě čeká.." řekl jsem a políbil ho do vlasů. Vstal jsem z postele a přehodil přes sebe bundu. "A pusa na rozloučenou nebude?" zeptal se Blaine s rožťáckým úsměvem. "Ahoj.." řekl jsem a sklonil se k němu. Jeho rty se naléhavě přitiskly na mé. "Tak zítra.." zašeptal a usmál se.
"Zítra Blaine, miluji Tě.." řekl jsem ve dveřích a musel jsem se usmát.
"Já tebe.." odpověděl a já zavřel dveře jeho pokoje a pospíchal k autu.

"Bože, co si jen vezmu na sebe.." začal sem další den vyšilovat. Už zbývaly jen tři hodiny a já nebyl vůbec nachystaný. Rozhodl jsem se, že začnu sprchou. Horká voda postupně uvolňovala mé ztuhlé svaly a působila dobře na psychiku. Když jsem vyšel z koupelny postavil jsem se před skříň a pár minut do ní jen tupě zíral. "Musím si obléct něco víc můžského.." řekl jsem si a začal se prohrabávat v hromádkách oblečení. Jelikož jsem neměl žádné volné kalhoty, vzal jsem si své černé, úzké džíny, poté vyhrabal modrou polokošili a nakonec našel černou letní budnu, která se skvěle hodila k džínám.
Potom jsem se opět vytratil do koupelny. Vyfoukal jsem si vlasy, poté je pečlivě načesal a zafixoval lakem na vlasy. Poslední úpravy a hotovo. Ještě mi zbývala hodina. Chvíli jsem chodil po pokoji sem a tam a pak jsem se rozhodl, že prostě pojedu za Blainem dřív.
Když jsem jel přes město a uviděl květinářství, rozhodl jsem se zastavit a koupit paní Andersonové nějaké růže.
Když jsem zastavil před Blaineovým domem a rozhlédl se, zjistil, že Blaineovi rodiče ještě nepřijeli. Nikde nestálo jejich auto. Došel ke dveřím a zazvonil. Cinknul ještě jednou a čekal. Věděl, že než se Blainea vyhrabe z postele a sejde schody z prvního patra chvíli to trvá.
"Ahoj Kurte.." řekl Blaine a políbil svého přítele.
"Ahoj.." odpověděl jsem. Dopadla na mě nervozita. Představa, že bych měl za necelou hodinu vést rozhovor s rodiči Blainea mě děsil.
"Kurte posloucháš mě?" zeptal se Blaine a chytil mě za ruku.
"Co? Cože?.. Promiň zamyslel jsem se..." řekl jsem a usmál se.
"Ptal jsem se, jestli jsou ty růže pro mě.." řekl kudrnatý mladík a šel pro vázu.
"Né promiň. Jsou pro tvou mámu..." řekl jsem a vydal se za Blainem do pokoje. Postavil vázu na stůl a já do ní vložil květiny.
Když jsem se na něj podíval, viděl jsem, jak si mě měří pohledem.
"Jsem nevhodně oblečený?" zeptal jsem se s obavami a nervozně jsem se zavrtěl.
"Ehmm.. no... nevhodně ne.." řekl Blaine a na tváři se mu objevil přidrzlý úsměv. "Jen tak mužněji, až na ty těsný džíny, které tak krásně obtahují tvůj dokonalej zadek." řekl Blaine a přitáhl si mě k němu na postel.
"Blaine, nech toho.." řekl jsem a posadil se k němu zády.
"Co je?" zasmál se.
"Jsem prostě nervozni.." přiznal jsem se a cítil, jak se mi krev hrne do obličeje.
"Tak to bych tě měl rozptýlit..." řekl Blaine a já ucítil jeho dech a poté rty na svém krku..
"Blaine, co kdyby přišli tvý rodiče. Máš přece ležet..." řekl jsem a nervozně se ošil.
"Rodiče zavolají, jak přistanou na letišti. Máme spoustu času.." zamumlal mezi polibky a já už neměl sílu se mu bránit. Nemohl jsem přece odolat někomu tak dokonalýmu jak byl Blaine.
Otočil jsem se k němu a našel jeho rty. Ucítil jsem, jak si mě jeho ruce přitáhly blíž. Musel jsem se zasmát. Prsty jsem zajel do jeho kudrnatých vlasů a v tu chvíli jsem ucítil, jak jeho ruce putují pod mým tričkem. Povalil mě na postel a zasmál se. "Pozor na svá žebra Blaine.." zašeptal jsem, když se jeho rty ocitly na mém krku. "Klid Kurte..." řekl s úsměvem.
Opět si mě prohlídl a pak se ke mě sklonil a řekl.." To tvé oblečení je vážně sexy... Mohl by sis ho brát častěji.." a opět přitiskl své naléhavé rty na mé. Cítil jsem jeho horký dech a přitáhl si ho co nejblíže...



"Blaine?" ozval se ze dveří ženský hlas a já se s leknutím posadil. Blaine se překvapeně otočil a ve dveřích uviděl svou mámu a tátu.
"Ahoj mami, tati.." řekl a vstal z postele a objal je. "Mami a tati.. tohle je můj přítel Kurt.." řekl a ukázal na mě. "To jsme si všimli.." řekl pan Anderson a hodil po mě nepřátelský pohled.
Já se konečně vzpamatoval a slezl z postele. Natáhl jsem se pro růže, které byly ve váze a podal ruku paní Andersonové. "Rád vás poznávám..máte velmi krásný dům.." řekl jsem a předal ji kytici. "Děkuji Kurte, jsem Suzan a děkuji za květiny. Miluji růže.." řekla a objala mě. To mě zaskočilo, ale objetí jsem jí nadšeně oplatil.
"Já jsem Blaineův otec..John Anderson" řekl pan Anderson a natáhl ke mě ruku. "Těší mě..Jmenuji se Kurt Hummel." řekl jsem a stiskl mu ruku.
"Promiňte, že jsme vás vyrušili, ale chtěli jsme vás překvapit.." řekla Blaineova matka a usmála se. "Nevím ale, kdo koho překvapil víc.." řekl mrzutě pan Anderson a zamračil se.
"Nech toho Johne.." napomenula svého manžela paní Andersonová.
"Tak se asi uvidíme později. Tak zatím Kurte.." řekla Suzan a usmála se.

"Bože, to bylo strašné.." řekl jsem a nešťastně si skryl tvář do dlaní. "Nechápu jak ti může být do smíchu.." řekl jsem naštvaně, když jsem viděl, že Blaine má co dělat, aby se nesmál nahlas.
"Ale Kurte, bylo to ... originální.." řekl Blaine a stiskl rty, aby zadržel výbuch smíchu.
"Pro tebe, ale pro mě to byl neskutečný trapas..." řekl jsem a naštvaně se na Blainea podíval. "Za všechno můžeš Ty!" zvýšil jsem hlas a ukázal na něj prstem..
"Já?.." zeptal se nevěřícně a přisedl si ke mě.
"Jo ty.. Bože to je trapas. Představa, že bych se přišel seznámit s přítelem mého syna a našel ho jak je u něj přisátý jak klíště, asi bych mu už nikdy nedovolil překročit práh domu.."
"Kurte, moc to řešíš." řekl Blaine a ovinul mi ruku kolem pasu, kterou jsem ale setřásl.
"Kurte, podívej se na mě.." řekl Blaine a chytil mě za ramena a já se konečně podíval do těch oříškových očí, které jsem tak miloval.
"Miluji tě. Překonali jsme nejeden trapas, tak jeden ještě přežijeme.. Ne?.." stále jsem koukal do jeho očí. Když jsem se pousmál znovu se ke mě přitiskl. Tentokrát jsem ho už nesetřásl, jen jsem ho objal a cítil jsem, jak mě políbil do vlasů. Jeho hrudník se stále třásl a já cítil, že v sobě stále zadržuje smích. Musel jsem se ale taky pousmát. Nic jiného mi teď už stejně nezbývalo. Musel jsem to přejít.
"Tvůj táta myslel, že mě zabije.." řekl jsem Blaineovi a zasmál jsem se.
"Ale máma přetékala nadšením. Je ráda, že někoho mám. Je šťastná, když jsem šťastný já. S tátou si starosti nedělej. On se ještě ani pořádně nesmířil se mnou. Takže toho prostě přehlížej.." řekl Blaine a políbil mě na čelo.
"Tak už konečně zapni nejaký film.." řekl jsem a usmál se na něj.
"Dobře, tak co třeba Alenku v říši divů?" zeptal se Blaine, když vytáhl dvd ze šuplíku.
"Klidně.." řekl jsem a uvelebil se na jeho posteli. Když zapnu DVD, lehnul si ke mě a objal mě.
"Miluji Tě Kurte, víš to?" zeptal se mě s rukou v mých vlasech.
"Vím.. taky tě miluji.." řekl jsem a tyhle slova jsme zpečetili polibkem.
.



Nikola
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 5. září 2012 v 20:56 | Reagovat

Parádní to je :) Moc, hlavně ten trapas :D Já osobně bych nechtěla, aby mě táta takhle nachytal s klukem tzv."Na jahodách" :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama