První den

27. srpna 2012 v 18:19 |  ° KURTBASTIAN příběh °

První den

(vypráví Sebastian)



"Ach bože.." řekl jsem a natáhl se k budíku, který neustále zvonil. Vůbec se mi nechtělo. Né že bych se nevyspal, ale prostě jsem nechtěl někam, kde nikoho neznám. Vyhrabal jsem se z postele a zašel do koupelny. Rozhodl jsem se, že si dám horkou sprchu. Cítil jsem, jak horká voda uvolňujé mé stuhnuté svaly na krku. Bylo to příjemné. Když jsem vyšel z koupelny, otevřel jsem skříň a vytáhl uniformu. Nebyla tak strašná, jak jsem čekal. Vlastně byla celkem dobrá. Tmavě modré sako s červeně orámovaným límečkem a s logem Daltonu s tmavými kalhoty. Na výběr jsme potom měli několik košil tmavých barev, svetrů a polokošil, které měli na drdci také vyšitý znak Daltonu.

Když jsem vyšel z pokoje, zamířil jsem na snídani, jako všichni ostatní. Popadl jsem tác a vydal se k pultu s jídlem. Vzal jsem si jablko, cereální tyčinku a minerálku a sedl si ke stolu, u kterého jsem seděl i včera. Byl úplně v rohu, takže jsem nebyl středem pozornosti. Rozhlížel jsem se po místnosti. Viděl jsem spoustu mladších, nejspíše prváků jak se dohadují a přetahují o židli. "Jsou jako malé děti.." pomyslel jsem si a nechápavě nad tím zakroutil hlavou.

Když zazvonilo, odtrhl jsem se od svého tácu a uvědomil jsem si, že už v jídelně sedím sám. Rychle jsem popadnul batoh a vydal se na první hodinu. Když jsem běžel chodbou, narazil jsem na pár dalších opozdilců, kteří spěchali do tříd.
Konečně jsem otevřel dveře do třídy a viděl jsem, že už všichni sedí na svých místech. Učitel tam naštěstí ještě nebyl. Když jsem se podíval do třídy, všiml jsem si, že na mě všichni zírají. Ty pohledy nebyli zrovna příjemné. Zhluboka jsem se nadechl a hledal jsem nějaké volné místo. Bylo jen jedno. V lavici vedle nějakého kluka, který na mě jako jediný nezíral a něco čmáral do sešitu. Vydal jsem se uličkou k volnému místu a když jsem byl blíž, tak jsem toho kluka poznal. Byl to ten modrooký mladík, který mi včera pomohl se zaseknutými dveřmi. "Ahoj.." pozdravil jsem ho, když jsem si sedl na volnou židli vedle něj. "Ahoj Sebastiane." řekl s úsměvem a zavřel blog. "Jak jsi se vyspal.." zeptal se a já si uvědomil, že má na kluka hodně vysoko položený hlas. Nebyl ale nepříjemný. Vlastně jsem si uvědomil, že mě jeho ton hlasu uklidňuje. "Dobře, díky.." řekl jsem a pokusil se mu oplatit úsměv. V tu chvíli ale do třídy vešel učitel a zahájil hodinu. Když si ten modrooký mladík vedle mě vytahoval sešit, uviděl jsem na štítku jeho jméno. Ano, byl to Kurt. Kurt Hummel. Když jsem si ho prohlížel, uvědomil jsem si, že má vážně roztomilej obličej. Musel jsem se tomu usmát. Po dlouhé době mě dovedlo něco rozptýlit. Něco tak obyčejného jako obličej druháka. Ale ty jeho blankytně modré oči, orámované řasami a jeho téměř zženštile plné rty na mé tváři prostě zanechali úsměv. Najednou do mě šťouchla jeho ruka. Zmateně jsem se na něj podíval a na čele se mi objevili vrásky. "Máš se představit.." zašeptal mladík a já se překvapeně postavil. "Jsem Sebastian Smyth. Nemám žádné sourozence, ale mám psa. Táta tu bude vést automobilku a máma pracuje z domu." řekl jsem a zase se posadil. Ucítil jsem na sobě pohledy kluků ze třídy. "Děkuji pane Smythe.." odpověděl učitel. "Kdyby jste cokoliv potřeboval, obraťte se na mě, nebo na své spolužáky." řekl profesor a podíval se na mého spolusedícího. "Pan Hummel je takový aktivní, takže vám určitě se vším rád pomůže." Mladík vedle mě se na mě usmál a odpověděl..."samozřejmě pane profesore, budu Sebastianovi rád nápomocen.." Když se na mě s úsměvem otočil věnoval jsem mu vděčný výraz.

Když zazvonilo na přestávku, přišli ke Kurtovi jeho přátelé. Kurt si schoval věci do tašky a mířil se svou partou ke dveřím. Najednou se zastavil a podíval se na mě. "Pojď s náma.." řekl a kývl rukou. Podíval se na své přátelé a ti jen přikývli a usmáli se. Byl jsem modrookému mladíkovi vážně vděčný. Musel mít obrovské srdce. "Sebastiane, tohle je Nick, Wes a Thom." řekl Kurt a já si s klukama postupně podával ruce. "Těší nás.." řekl Nick a přátelsky se usmál. "Doufám, že vám nevadí, že jdu s vámi..." řekl jsem opatrně a s obavami jsem se podíval na Kurta. "Kurtův přítel, je i náš přítel. Řekl tmavovlasý mladík, myslím, že se jmenoval Thom a já se usmál. Kráčel jsem vedle nich a nepokoušel se zapojovat do jejich debaty. "Jestli chceš, můžeš zase sedět semnou. Minulý rok jsem byl větší samotář, takže sedím všude sám. Řekl Kurt a v jeho očích byla vidět naděje. "Rád, děkuji.." řekl jsem mu a vešel za ním do třídy. Byl poměrně upovídaný. Dokud opět nepřišel profesor, nezavřel pusu. Vykládal o této škole, o životě a na nic se mě neptal. Nejspíše poznal, že nemám rád, když se někdo hrabe v mým soukromí.
Když konečně nastal čas na oběd všichni jsme šli společně do jídelny. Každý jsme si nabrali, co jsme chtěli a vydali se ke stolům. Až na mě, já nevěděl, jestli mám jít s nima, nebo ke svému stolu v rohu. "No tak Sebastiane, na co koukáš?" zeptal se Nick s úsměvem a kývl rukou k jejich stolu. Přisedl jsem si vedle Kurta a Wese. "Sebastiane.. kde jsi chodil předtím na školu?" zeptal se po chvíli ticha Nick. "Taky na soukromou, ale tam jsme byli kluci a holky dohromady." řekl jsem a při té vzpomínce jsem se usmál. "Jsou v Miami hezčí holky než tady?" zeptal se zase Wes. Překvapeně jsem se na něj podíval a pokusil se odpovědět.." no ehmmm.. v Miami jsou pěkné, tady jsem jich ještě moc neviděl.." odpověděl jsem a cítil se jak myš zahnaná do kouta. "A kolik jsi už měl holek? Potřeboval bych poradit a ty vypadáš jako klasický lamač dívčích srdcí.." zeptal se Thom a mě tou otázkou naprosto vyrazil dech. "Bože kluci nechte toho. Nevidíte, že z vás má Sebastian hrůzu? Být ním, už dávno bych utekl!" řekl Kurt a probodl kamarády pohledem. "Tebe bychom se na takové otázky neptali.." zasmál se Nick a objal Kurta kolem ramen. Podíval jsem se na Kurta nechápavým pohledem. "Proč by se tě na to neptali?" zeptal jsem se a doufal jsem, že se tak vyhnu své odpovědi. "No víš.. já jsem gay." řekl Kurt a rozpačitě se usmál.
Tak teď mi to konečně dávalo smysl. Ta dokonalá tvář bez jediné chyby. Dokonale upravené obočí a bezchybně upravené vlasy.
"Zaskočilo tě to?" zeptal se po chvíli opatrně Kurt. "Ne, já jen.." Musel jsem se usmát. "Už chápu ty tvé dokonale upravené vlasy a bezchybnou pleť." řekl jsem a s úsměvem se podíval na modrookého mladíka.



Nikola

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama