Problém jménem Sebastian

22. srpna 2012 v 16:53 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Problém jménem Sebastian

(vypráví Blaine)


"Opravdu nechceš jít semnou?" zeptal jsem se Kurta. Chystal jsem se navštívit kluky na Daltonu.
"Ne, běž sám a pozdravuj kluky a nezapomeň říct, že příště určitě půjdu s tebou. Musím Probrat s rodinou co budeme na svatbě jíst." řekl Kurt a usmál se svým nadpozemským úsměvem.
"A nemám to odložit a pomoct Vám s tím výběrem?" zeptal jsem se naposledy.
"Ne, pomáháš víc než dost." řekl a ze skříňky bral svatební knihy a časopisy, které si byl opět vypůjčit v knihovně.
"Tak tě alespoň hodím domů.." řekl jsem a vytahoval z kapsy klíče od auta.
"To budeš hodný děkuji.." řekl když jsme šli směrem k autu. Otevřel jsem mu dveře a on nastoupil. Nastartoval jsem a auto se rozjelo. Znal jsem cestu ke Kurtovi snad i pospádku. Trávil jsem tam spoustu času a nejen kvůli svatbě, se kterou jsem mu pomáhal.
"A jsme tady, tak děkuji a užij si odpoledne.." řekl Kurt a natáhl se pro pusu. S chutí jsem mu ji věnoval a když byl ve dveřích ještě mi zamával.
Pak jsem šlápnul na plyn a auto se rozjelo k Daltonu.
Jen doufám, že mě nepřivítají jako zrádce...Přemýšlel jsme v duchu. Pak jsem si ale uvědomil, že Dalton není škola plná pomstichtivých fotbalistů a hokejstů jako McKinley. Obě školy měli ale své kouzlo. Dalton klid a přívětivost všech, ale McKinley měla vzrušení, lásku a adrenalin na každém kroku. A spoustu ledové tříště.

Mé auto zastavilo na místě, na kterém jsem parkoval, když jsem sem chodil do školy.
Mou mysl zaplavily vzpomínky. Když jsem otvíral dveře, když jsem viděl ty chodby plné chlapců v skvěle padnoucích sakách. Když jsem scházel po schodem vzpoměl jsi si na Kurta. Bylo to jako v pohádce o Popelce. Jen ten střevíček nestratil. Té vzpomínce jsem se musel usmát.
"Promiň, ty jsi Blaine? Blaine Andersone?" zeptal se neznámý hlas a když jsem zvedl hlavu od schodů uviděl jsem štíhlého, asi stejně vysokého kluka jako já. Jeho světlé vlasy měl načesané dozadu a na jeho podlouhlém obličeji byl vidět úsměv.
"Ano, a ty jsi .." zeptal jsem se a viděl jsem jak si mě prohlíží. Ty pohledy mi nebyli zrovna příjemné.
"Promiň. Jsem Sebastian. Nastoupil jsem na Dalton tento rok. Přistěhovali jsme se a o tobě vím, protože jsi u Stehlíků legenda." Řekl a viděl jsem jak jeho oči stále jezdí a zkoumají mou postavu jako rendgen.
"Co tu vlastně děláš? Vracíš se zpět?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Ne, jen jsem šel pozdravit své přátelé..." řekl jsem a vydal jsem se ke společenské místnosti. Sebastian zřejmě nechtěl zůstat pozadu, tak mě svižným krokem dohnal.
"Všichni říkají, jaká jsi byla hvězda.. ale nikdo nemluví o tom, proč jsi odešel. Co tě k tomu vedlo.." zeptal se a opět ze mě nespustil oči,
"Měl jsem k tomu svůj soukromý důvod.." řekl jsem a pokračoval v chůzi.
"Jaký? Zlomil jsi tu snad nespočet chlapeckých srdcí? Protože při pohledu na tebe se opravdu není čemu divit. " řekl přidrzle.
Naštvaně jsem se zastavil a podíval se mu do očí.
"Ne odešel jsem, protože jsem chtěl být co nejvíce se svým přítelem.. stačí?" odpověděl jsem naštvaně a konečně otevřel dveře do spolenské místnosti, kde jsem konečně uviděl své přátele.
"Blaine! Ahooj, jak se máš? Co Kurt?" zeptal se Nick.
Měl jsem ho fakt rád. Jenom on a Thomas semnou zůstali v kontaktu a jen oni mi téměř každý den psali co nového, jak je na nové škole a co Kurt.
"Nicku, díky no mám se dobře.. A Kurt taky .." řekl jsem a otočil se na Thoma, který mě chytil za ramena.
"Chyběl si nám chlape.. a kde je Kurt, proč nepřijel s tebou?" zeptal se překvapeně, protože si s Kurtem vždy skvěle popovídal o ženském prádle.
"Kurt se vám moc omlouvá kluci, ale nemohl. Plánuje svatbu.."
"Snad ne vaši?!! né že bych vám to nepřál, ale není to trochu brzo?.." zeptal se Nick opatrně.
"Ale Nicku.." zasmál jsem se, protože mě vůbec nenapadlo, že by si to mohl takto vyložit.
"Ne, Kurtův táta si bere Carrol. A Kurt se vyžívá v přípravách. Ale oba vás moc pozdravuje."
Pořád jsem na sobě cítil Sebastianovi oči. Proto jsem se zeptal kluků..
"Kdo je ten Sebastian?"
"Je dost arogantní, je gay a nedá si pokoj, dokud nedosáhne svého..." řekl Nick a v obličeji jsem viděl, že je mu Sebastian dost nepříjemný.
"Pořád na tebe kouká.." upozornil mě Thom.
"Já vím, ale narovinu jsem mu řekl, že mám Kurta. A navíc, není můj typ.." řekl jsem přes ohrnutý ret.
"My víme, Kurt je prostě Kurt. A co, jak to pokračuje." zeptal se Thom.
"Všechno je úžasné. Jsme u něj, někdy u mě, a jeho rodina mě má ráda. Takže vše je naprosto skvělé." řekl jsem a mé myšlenky na Dalton, Sebastiana a na všechno ostatní vytlačil obrázek Kurta.
"Blaine, vydržíš tu chvíli sám. Rada Stehlíků má krátkou mimořádnou schůzku. Do půl hodiny budeme zpátky." zeptal se opatrně Nick.
"Jasně, udělám si kafe a počkám tu na vás." Řekl jsem a přesunul jsem se ke kávovaru.
Když jsem se posadil, vytáhl jsem mobil a napsal Kurtovi.
"Nick a Thomas se na tebe ptali. Thom chtěl vědět novinky z ženského spodního prádla. Asi se tu zdržím. Uvidíme se zítra ve škole. Miluji Tě." když jsem odeslal sms a rozhlídl se všimnul jsem si, že Sebastian míří opět ke mě. Sedl si na židli naproti a díval se na mě.


"Mohl by ses přestat takhle se na mě dívat?" zeptal jsem se slušně.
"Promiň, ale máš nádhernej zadek a .. jsi prostě kus Blaine.." řekl a div mu neukápla slina.
"Víš Sebastiáne, já mám přítele, miluji ho ať se děje cokoliv, takže svoje lichotky si nech pro někoho jiného.." snažil jsem se říct to co nejslušněji, ale nešlo to.
"Mně to nevadí, spal jsem i s těma, co měli přítele. Jestli to nevadí tobě... "
"Slyšel jsi co jsem teď říkal?" přerušil jsem ho!
"Ano, říkal jsi, že máš přítele.. A já ti říkám, že je mi to jedno. Jsi prostě kus a myslím, že taky nejsem žádný suchar tak bychom si mohli začít spolu.
"Bože.. tohle asi nemá cenu. Promiň Sebastiane, ale nemám zájem." řekl jsem a odešel jsem na chodbu. Nemohl jsem uvěřit tomu co mi nabízel.
Nešlo o to, že by mě ta nabídka zaskočila protože jsem ještě nikdy nikoho neměl a Kurt byl můj první kluk. Ale šlo o to, jak to nabídl, a o to, že se ani neznáme a měl bych se sním vyspat. Znechuceně jsem na to pomyslel.


Když jsem se procházel po chodbě, abych se uklidnil, netušil jsem, čeho je Sebastian schopen.
Jelikož jsem u stolu nechal své sako a mobil na stole, Sebastian na nic nečekal a začal mi ho prohlížet. Nejen, že si opsal mé číslo, ale opsal si i Kurtovo.

Když jsem se vrátil do místnosti, Sebastian stál u okna a kluci už přicházeli z rady Stehlíků.
Sebral jsem své věci ze stolu a všiml si Sebastianova pohledu. Měl něco zalubem a to se mi vůbec nezamlouvalo.
"Budu už muset kluci jít..." řekl jsem sklesle, když jsem Nicka a Thoma uviděl.
"Stalo se něco?" zeptal se tiše Nick, když došel ke mně.
"Nic, já jen, ... Sebastian mi znovu nabízel abych..."
"Co?!" zeptal se nervozně Thom.
"Abych se sním vyspal. Ikdyž jsem mu připoměl, že mám Kurta. Řekl, že mu to nevadí.. Ale mě to bohužel hodně vadí a necítím se tu dobře, když tu je.." řekl jsem naštvaně.
"To nás mrzí Blaine, ale nevíme co udělat. Sebastian je prostě takovej. Prostě si ho nevšímej.." řekl Thom neklidně.
"Promiňte, ale vážně už půjdu. Domluvíme se na jindy, i s Kurtem a někam zajdeme. Co nejdřív slibuji. Vynhradím Vám to." řekl jsem a pokusil jsem se usmát.
"Dobře berem tě za slovo. A nezapomeň pozdravovat Kurta!" zdůraznil Nick, když zamnou volal. Na jejich tvářích bylo vidět sklamání, ale nehodlal jsem zůstat v místnosti s někým jako byl Sebastian.


Měl jsem ještě čas, nečekal jsem, že má návštěva Daltonu skončí tak brzy, proto jsem se rozhodl, že se stavím za Kurtem.
Když jsem zazvonil u dveří, otevřel mi Finn.
"Ahoj Blaine, pojď dál. Kurt je u sebe." řekl a pustil mě dovnitř.
"Ahoj Burte, Carrol, tak co jídlo, vybrali jste?" zeptal jsem se, protože jsem věděl, že dnes měli jídelní poradu.
"No spíš Kurt vybral, však to znáš." Řekl Burt a usmál se.

Zaklepal jsem na dveře Kurtova pokoje.
"Dále." ozvalo se a já vstoupil. Čekal jsem překvapení, radost v jeho očích, ale nic. Nic tam nebylo. Ležel na posteli a všude kolem něj byli časopisy. Samozřejmě buď o modě nebo o svatbě. Jeden z nich právě teď četl.
"Myslel jsem, že tě překvapím.." řekl jsem sklamaně a odhrnul jsem pár časopisů, abych si mohl sednout za Kurtem na postel.
Naklonil jsem se pro polibek, ale Kurt se odtáhl. Nevěřícně jsem se na něj podíval.
"Však si mi psal že přijedeš" řekl a dál si prohlížel časopis.
To mě vážně naštvalo. Nejdřív úlisný Sebastian a teď zaraženej Kurt.
"Co jsem sakra provedl?" zeptal jsem se.
"Nic! Nic samozřejmě, jsem ale rád, že jsi mi to aspoň napsal." řekl a naštvaně hodil časopis na zem.
"Sakra co tě tak naštvalo na sms, kde jsem ti psal, že chce Thom lépe poznat tajemství ženského prádla. Myslel jsem, že si o tom povídáte.." řekl jsem už klidněji. Nechtěl jsem svou znechucenosz ze Sebastiana přenést na Kurta.
"Ano, ale ta sms co jsi mi poslal pak nebyla tak příjemná!" řekl a otočil se ke mně zády.
"Já ti jinou sms nepsal.." a v tu chvíli jsem se zarazil. Nechal jsem mobil v místnosti, kde byl jen Sebastian. Jo byl to arogantní blbec, ale tohle by přece neudělal.
"Jéé, ty jsi asi nevzpomínáš tak se sakra podívej!" zakřičel Kurt a hodil po mě mobil. Na konci věty se mu zlomil hlas a to mě vážně zarazilo."
Když jsem otevřel jeho sms opravdu ta, kterou jsem mu posílal nebyla poslední.
Poslední byla nejspíše od Sebastiana, nikdo jiný se neměl k tomu mobilu jak dostat.
"No doprdele.." řekl jsem si spíše pro sebe, když jsem si přečetl sms.

"Ahoj Kurte, škoda, že jsi nepřijel. Možná se tu zdržím, narazil jsem na nového kluka a pozval mě na kafe. Je to vážně kus. Je jako pařížský dort se šlehačkou. Myslím na tebe. Tvůj B."

"Kurte, můžu ti to prosím vysvětlit?" zeptal jsem se Kurta zoufale.
"Promiň Blaine, ale já na to vážně nemám energii." řekl Kurt. "Není mi dobře, mohl bys mě nechat.."
"Ale Kurte.." začal jsem ale Kurt mě utnul. "Blaine prosím.." řekl a na konci věty jsem poznal, že pláče.
Klekl jsem si k jeho posteli a ruku položil na jeho záda. "Kurte, promiň, to jsem nepsal já. Na Dalton přišel nový kluk, jmenuje se Sebastian. Je arogantní a je taky gay. Pořád mi něco nabízel, ale já jsem mu řekl, že přítele mám a odešel jsem. Nechal jsem tam ale mobil a vzpoměl si na to až pozdě."
"Věřím ti, ale teď chci být prostě sám." řekl Kurt a podíval se na mě se slzama v očích.
"Prosím běž!" řekl zlomeným hlasem a já se zvedl a sklamaně odešel.



Nikola
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 23. srpna 2012 v 17:06 | Reagovat

Ale no tak! Tohle se dělá? Takhle nervově mě zhroutit! :-D
Sebastian je tupec, to vědí všichni, ale pro naši smůlu, má image "bad boy", kterou nevím proč, ale mám ráda...
Každopádně doufám, že nastane *Klaine 4ever*
Líbí se mi, jak vkládáš fotky do povídky, je to neobvyklé...
A navíc se to dobře čte...
Těším se na další díl!!

2 Nikola Nikola | Web | 23. srpna 2012 v 18:42 | Reagovat

Děkuji moc za pochvaly, jsem ráda, že se ti líbí fotky v příběhu a že se ti to i dobře čte.
A k Sebastianovi, v tomto příběhu je jako nejzápornější postava (snad ještě zápornější než David, který šikanuje Kurta)
Ale jelikož mám také pro Sebastiana slabost hodlám co nejdříve začít psát i povídku o něm a o jeho životě, kde za zápornou postavu určitě nebude :)))

3 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 26. srpna 2012 v 22:07 | Reagovat

Pěkné, pěkné...trocha dramatu a hned je to zase o stupeň lepší ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama