Přiznání

28. srpna 2012 v 15:15 |  ° KURTBASTIAN příběh °

Přiznání

(vypráví Sebastian)



Ležel jsem na posteli a přemýšlel. Kurt je gay. Je na to hrdý a před nikým to netají. A ikdyž se přiznal, nestratil své přátele. Né jako já. Vzpomínal jsem na den, kdy jsem na své staré škole řekl, že jsem homosexuál. Najednou se mi všichni vyhýbali, jakobych měl nějakou smrtelnou nemoc. Teď jsem ale nevěděl co dál. Mé srdce chtělo zase vidět Kurta a můj mozek mi také přikazoval, abych za ním šel. "On ti bude rozumět.." slyšel jsem v duchu. Navíc jsem cítil, že mě ke Kurtovi něco táhne.
Zvedl jsem se z postele, oblékl si kalhoty, mé oblíbené tmavě zelené triko a šel jsem za Kurtem.
Zarazil jsem se teprve, když jsem stál před dveřmi jeho pokoje. Mám, nemám, mám, nemám.. Mé srdce bilo jako o závod. Zavřel jsem oči,zaklepal a zhluboka se nadechl.
"Dále.." ozvalo se a já nakoukl do dveří. "Můžu dál?" zeptal jsem se a podíval se na Kurta. "Samozřejmě.." řekl a vyskočil z postele a přišel až ke mně. "Děje se něco Sebastiane? Promiň, ale vypadáš nějaký ..hmm... utrápený.." řekl Kurt a přešel zpět ke své posteli a pokynul rukou, abych si přisedl. "Chtěl jsem si s tebou promluvit.." začal jsem opatrně a podíval se mu do očí. "Tak co se děje.." zeptal se a v očích jsem viděl soucit. "Ani nevím, jak začít.." řekl jsem a nevěděl jak pokračovat. "Klid, zhluboka se nadechni, a řekni mi, co máš na srdci.." řekl a objal mě kolem ramen. Trochu vyděšeně jsem se na něj podíval a on rychle svou ruku z mých ramen sundal. "Promiň.." šept. "Ehmm.. ty promiň, o to nejde.." řekl jsem a pokusil se usmát. Vzal jsem jeho ruku a položil ji zpět na svá ramena. Uklidňovala mě. "Tak začneme jinak.. " řekl a usmál se a podíval se na mě. "Jakou barvu máš nejraději.." zeptal se mě a já se na něj nechápavě podíval. "Modrou.." odpověděl jsem nevědomky. Proč jsem řekl modrou? zeptal jsem se sám sebe v duchu. Ještě předchvílí to byla zelená. Když jsem se ale podíval do jeho blankytných očí, věděl jsem proč. "Skvělé, tak jak se jmenuje tvůj pes.." zeptal se zase a já automaticky odpověděl. "Twitty" musel jsem se usmát, když jsem si vzpoměl na mou černou fenečku, která ačkoli byla kříženec, byla nádherná.
"Je to lepší?" zeptal se po chvíli Kurt.. "Jo..díky" řekl jsem a on se posunul a opřel se o stěnu u postele. "Tak co jsi mi pořeboval, nikomu to neřeknu.." zase začal modrooký mladík a stále se usmíval. "Já, nevím jak bych to řekl.." začal jsem a zhluboka jsem se nadechl. Pokoušel jsem si dodat trochu odvahy. Podíval jsem se na Kurta, který mě stále sledoval s mírným úsměvem. "No tak.. " řekl a jeho úsměv se rozšířil.
"Jsem GAY.." řekl jsem rychle a sklopil pohled do země. Chvíli bylo ticho a pak si Kurt odkašlal a řekl.." Tak to je všechno?" řekl a já cítil, jak mě sleduje pohledem. Podíval jsem se na něj. Viděl jsem, jak se na mě soucitně dívá. Do očí se mi hrnuly slzy. "Nevím co dělat Kurte. Jsem na dně.." než jsem to stačil doříct, můj hlas se zlomil.
"Můžu tě obejmout?" zeptal se opatrně Kurt a já jen slabě přikývl.
Natáhl se ke mě a já ho k sobě přitiskl. Možná to bylo intimnější, než jsem plánoval, ale to mi teď bylo jedno. Potřeboval jsem mít u sebe někoho, kdo mi rozumí. Slzy mi stále stékaly po tváři a máčely Kurtovo triko. "Ty jsi to nikomu ještě neřekl?" zeptal se Kurt po chvíli. "Řekl, má rodina to ví, a bere mě takového jaký jsem, ale bojím se to říct tady ve škole." řekl jsem stále se slzami v očích. "Tady jsou tolerantní kluci. Mě přijali okamžitě. Nemáš se čeho bát. Tady šikana neexistuje." řekl Kurt a já ho konečně pustil. "Na minulé škole to nevzali.." řekl jsem tiše. "Vůbec? Nikdo tě nepřijmul takového, jaký jsi?" zeptal se skoro nevěřícně Kurt. "Ne, chovali se ke mně, jako bych přenášel nějakou epidemii." řekl jsem a podíval se na Kurta. Jeho oči se taky leskly slzami. "Nikomu to neřeknu. Až budeš připravený, řekneš to všem sám.." řekl a povzbudivě se usmál. "Děkuji.." řekl jsem a do očí se mi opět nahrnuly slzy. "Pojď sem.." řekl Kurt a znovu mě objal. Cítil jsem teplo jeho těla a vůni jeho kolínské. Vydržel bych v jeho objetí celou věčnost, ale nemohl jsem. "Děkuji..děkuji ještě jednou.." řekl jsem tiše a odtáhl se. "U mě máš dveře stále otevřené. Na to se spolehni." řekl Kurt a praštil mě pěstí do ramene. Musel jsem se usmát.
"Tak dobrou noc Kurte.." řekl jsem ještě ve dveřích, když jsem odcházel.
"Dobrou Sebastiane." řekl Kurt. "Nezapomeň se usmívat, smutek ti nesluší.." řekl a mě to nedalo a opravdu jsem se usmál. Cítil jsem jak štěstí zalívá mé tělo a mou mysl. Zase jsem měl někoho blízkého. "Hned je to lepší.." řekl modrooký mladík a zasmál se.
"Tak děkuji. Dobrou.." řekl jsem a zavřel dveře od jeho pokoje.


Nikola

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LeNa LeNa | 28. listopadu 2012 v 16:38 | Reagovat

awww totálně to žeru!!! :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama