Plánování svatby

21. srpna 2012 v 16:52 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Plánování svatby

(vypráví Kurt)

Jsem strašně ráda, že to někdo čte....
Taky děkuji za vaše reakce, jsou pro mě velmi MOTIVUJÍCÍ !
Děkuji a hezké čtení..



Stáli jsme s Blainem u skříněk, když jsme uviděli Mercedes, Pucka a Artieho jak mají na očích sluneční brýle a opatrně otvírají skříňky, jako by se báli, že probudí nějakou strašlivou nestvůru.

Blaine se na mě podíval a usmál se.
"Jsem vážně rád, že jsme se nespili do němoty." řekl a vydal se směrem k ostatním.
"Lidi, co se s váma děje?" zeptal jsem se a Blaine se vedle mě zasmál.
"Mohl by ses trochu utišit? Nemusíš to tu tak hulákat. Praskne mi z tebe hlava.." řekla Mercedes a opatrně zavírala skříňku. Když ji dovřela stejně sebou trhla.
"Stálo vám to za to?" zeptal se Blaine a pořád se smál.
"Ty raději pomlč! Příště vás nikam nepozvu, když nepijete.." řekla Mercedes naštvaně.
"Ale my jsme pili, jenže s mírou.." Řekla Quinn, která mezitím přišla k nám.
"A také jsme si to užili, někteří možná ještě víc než ostatní..." Byla to narážka na nás. Já a Blaine jsme to moc dobře věděli. Quinn na nás ale mrkla a přitulila se k Samovi.
"Kdo umí, umí!" Ukončil rozhovor Blaine a Quinn se začala nekontrolovatelně smát...
"Máš pravdu Blaine, kdo umí, umí, kdo neumí ten jen čumí..." Sam se na nás taky podíval a pousmál se.
Zajímalo by mě, jestli mu to Quinn řekla o naší chvilce v kuchyni.
Když začalo zvonit, Mercedes, Puck a Artie si zakryli uši a spěchali do tříd.
"Tak po hodině.." řekl Blaine a letmo se dotkl mých prstů. Usmál jsem se na něj a vydal se ke své třídě.

Angličtina ubíhala pomalu, i po takové době jsem měl stále Blainea plnou hlavu. Takže jsem se moc nesoustředil, ovšem mezi ostatníma jsem stále exceloval.
Když jsem dříve slyšel ten otřesně drníci zvuk zvonku, málem se mi roztrhli mé ušní bubínky a mé umělecké já řvalo bolestí. Ale od té doby, kdy Blaine přestoupil na tuhle školu, aby trávil všechen možný čas semnou, ten odporný zvuk zněl jako symfonie. Symfonie, která oznamovala shledání s mým Blainem po nekonečné hodině.

Když byl čas na oběd, vydali jsme se všichni společně. Finn s Rachel, Quinn se Samem, Mercedes s Puckem, Artie s Britt, Santana, Tina a já s Blainem.
Blaine mě chytil okolo ramen a já mu spokojeně ovinul ruku kolem pasu.
Lidé už na nás nekoukali tak jako první dny. Už nás tak nějak vzali. Jediný náš problém, který nás stále držel nejníže v potravní pyramidě této školy byl glee club. Všichni jsme ho ale milovali a hudba nás naplňovala, takže nám to za šplouchy stálo.

"Finne, Kurte!!!" zavolal známý hlas.
Když jsme se otočil uviděl jsem tátu s Carrol. "Co tu dělají?" zeptal jsem se potichu Finna, když jsem se ale podíval do jeho obličeje, byl ještě zmatenější než já.
Spustil jsem ruku z Blainova pasu a vydal se směrem k Burtovi a Carrol.
Carrol se usmívala tak jako nikdy předtím.
Finn mě následoval a když jsme došli až ke svým rodičům první otázka, na kterou se mě táta zeptal byla opravdu nečekaná.
"To je tvůj kluk Kurte?" zeptal se Burt opatrně, nejspíše nechtěl slyšet pravdivou odpověť.
"Ale Burte, tak snad to vidíš. Hrozně ti to přeju Kurte.." vložila se do toho Carrol a já byl neskutečně vděčný, že má Finn tak hodnou a nekonfliktní mámu.
"D-děkuji Carrol. Ano tati, jmenuje se Blaine, Blaine Anderson..." řekl jsem tak klidně, jak jen to šlo.
"On přestoupil na tuhle školu?" nepřestal se táta ptát.
"Ano Burte, přestoupil kvůli Kurtovi. Mají se rádi, tak jim to přej. Blaine přestoupil na tuto školu, aby mohl trávit více času s Kurtem. Jsou jako já a Rachel. Nerozluční.." řekl Finn a usmál se.
Vděčně jsem se na něj podíval a on jen kývl hlavou.

"Burte, neřeš takové hlouposti. Kurt už má přece léta na to, aby měl přítele, tak mu to neměj za zlé.. zrovna ty.." řekla a zvláštně se na Burta podívala. Takový pohled jsem nikdy v životě neviděl. Něco se stalo.
Začal jsem si Carrol prohlížet od hlavy až k patám.

A najednou jsem ho uviděl.

Vykulil jsem oči a koukal na Carrolinu ruku. Na prsteníčku měla prsten. Zásnubní prsten.


"Ohh Carrol!" vykřikl jsem a ani jsem se na ni nepodíval a chytil ji za ruku, abych si ten skvost mohl prohlédnout z blízka..
"Sakra Kurte, proč si tak všímavej.. to mělo být překvapení..." řekl táta naštvaně a usmál se.
"Mami...?" zeptal se Finn a v hlase měl mírné zděšení.

"Burt mě vzal do třídy, kde jsme se poprvé viděli a potom si klekl a vytáhl z kapsy krabičku! Byl tam tento prstýnek... A zeptal se mě, jestli si ho vezmu!" Carrol téměř křičela nadšením.
"A ona řekla ANO!" Řekl Burt a políbil Carrol na rty.

"Ohh bože, to je nádhera.. " řekl jsem a nemohl jsem odtrhnout oči z prstenu!

"Ale nebojte, o nic se nemusíte starat. Svatbu zařídím JÁáááá!" vykřikl jsem nadšeně!
"S tím samozřejmě počítáme.." řekla Carrol.
"Od malička si schovávám časopisy... Už to úplně vidím, bože to bude nádhera... Jídlo, pití, všichni ve společenském, hudba a tanec..." zasnil jsem se.
"Co budeme pít a jíst je mi jedno Kurte, ale chceme pořádný sbor, aby nám tam zazpíval.. nevíš o nějakém?" zaptal se táta s úsměvem na rtech a já nadšeně vykřikl..
"Samozřejmě, že vím... Ohhh já se tak strašně těším."

"Tak už běžte kluci, ať stihnete oběd.." řekla Carrol. Políbila mě i Finna na tvář a ruku v ruce s tátou odešla.

"Doufám, že mi Blaine pomůže s přípravami... " přemýšlel jsem nahlas, když mi zabzučela sms.
Když jsem ji otevřel zděsil jsem se... Byla od táty.

"Kurte, něco si mi slíbil. Když máš teď přítele, který kvůli tobě opustil své kamarády a školu, budeme si muset promluvit. Pěkný zbytek školy. Táta"

"Ohhh to snad ne..." řekl jsem a když jsem zahnul za roh stál tam Blaine.
"Ty jsi na mě počkal?" zeptal jsem se překvapeně.
"Samozřejmě .." řekl a chytil mě za ruku... "Co se stalo Kurte?" zeptal se Blaine zvědavě..
"Můj táta požádal Finnovu mámu o ruku, předchvílí, tak nám to chtěli hned říct.." řekl jsem nadšeně.
"Tak to je úžasný a navíc hrozně romantický.. a co prstýnek?" zeptal se.
"Nádhera nádhera nádhera. Není nad jednoduchost. Je z bílého zlata ozdobený malinkýma kamínkama a jedním velkým. Je prostě skvostný... a když už mluvíme o té svatbě podrobněji, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mi nepomohl s její přípravou, dali mi ji totiž celou na starost. A při té příležitosti bych tě představil rodině. Oficiálně!" řekl jsem a podíval se psíma očima na Blaine.
"Samozřejmě rád ti pomůžu, ale nevím, jestli z toho bude nadšený tvůj táta, moc nadšeně se netvářil, když nás spolu viděl." řekl a jeho úsměv zmizel.
"On byl jen zaskočený. Neřekl jsem mu, že mám vážnou známost.." řekl jsem a usmál se... " ale teď je to stejně jedno, už to ví, takže další přednášce se nevyhnu.." řekl jsem a usmál se na Blainea.
"Přednášce? Jako o sexu?" zeptal se Baine a začal se smát..
"Nesměj se! Já už to jednou zažil... Je to strašně trapné! Mluvit o tom s někým jiným, než s gayem." řekl jsem a byl jsem rudý až za ušima.
"Červená ti strašně sluší.." pošeptal mi Blaine do ucha..
"Neboj něco spolu vymyslíme, a uvidíš, že ž žádná přednáška nebude. Znám to. Na naše to platilo."
"Budu doufat, že na tátu to taky zabere.." řekl jsem a společně jsme konečně došli do jídelny.


Když jsem odpoledne přišel do glee všichni už tam byli. I pan Schuster.
"Ahoj Kurte, Finn mi řekl tu novinu." řekl s úsměvem a pokynul k židli, abych si sedl.
Posadil jsem se na své obvyklé místo v poslední řadě vedle Blainea.
"Taky mi Finn řekl, že by jsi něco potřeboval, tak ti dávám prostor. Spusť..." řekl pan Schuster a i on se posadil.
"Děkuji pane Schustere. Burt a Carrol mě pověřili, abych nachystal celou svatbu. Pro mě samozřejmě není nic problém, a na organizaci svatby jsem se těšil od svých devíti let. Všechno zajistím bez problému jídlo, pití, doplňky, ale jediné co mi chybí je hudba. Proto jsem chtěl Glee poprosit, jestli byste si neudělali čas a nezazpívali na Burtové a Carroliné svatbě.." řekl jsem a s nadšeným výrazem očekával odpověď.
"Děkuji Kurte, tak jste všichni pro, abychom pomohli se svatbou?!!" zeptal se pan Schuster nadšeně a já věděl, že hudbu mám zajištěnou.
"Anooo!!" řekl každý ve třídě a já se nadšeně usmál a Blaine mi stisknul ruku.


"Ubrusy, jídlo, pití, záclony, ubrousky a dezertní talířky. Na židlích budou mašle v barvách bílé a purpurově rudé. Taky bych se měl domluvit s Finnem na barvě kravaty. Když budem oficiálně nevlastní bratři..." odškrtával jsem si věci ze seznamu, které byli splněny a dopisoval detaily, které mě napadali. Blaine ležel semnou na posteli a listoval časopisy.
"Nezapomeň na zasedací pořádek a nějaké nápadité jmenovky. Myslím, že pěkně by vypadali tyhle.." řekl a ukázal na fotku v časopise.
"Ohh ty jsou úžasné. Je to skvělý nápad dát jméno na skleničku..."

Ozvalo se zaklepání ne dveře. "Můžu dál?" uslyšel jsem ženský hlas a poznal Carrol.
"Samozřejmě" řekl jsem a Carrol otevřela dveře. "Nerada vás ruším kluci, ale chtěla jsem vám ještě jednou, hlavně tobě Blaine poděkovat, že Kurtovi pomáháš s naší svatbou. Jen doufám, že ti to nenarušuje tvůj osobní program a že ti to nevadí..." řekla Carrol ustaraně.
"Je mi potěšením Kurtovi pomáhat s vaší svatbou.." řekl Blaine a usmál se.
"Tak děkuji mnohokrát, tady máte kluci malou svačinku. A taky jsem vás chtěla poprosit jestli byste mi nepomohli vybrat svatební šaty. Půjde i Rachel a Quinn, jen by se mi hodila rada i od vás..." řekla a na tváři se jí objevil úsměv, který ji neuvěřitelně slušel.
"Samozřejmě půjdu Carrol, půjdu strašně rád! Vyskočil z postele Kurt!
"Tak kdyby Vám to nevadilo, také bych se přidal.." řekl Blaine opatrně a s nadějí v hlase.
"Samozřejmě, když teď chodíš s Kurtem, patříš přece do rodiny, tak jako Rachel!" řekla a usmála se. "Tak už vás nebudu rušit, ať máte taky trochu soukromí. A Kurte, neboj, s tátou jsem promluvila." řekla a kývla směrem k Blainovi, který byl už zase ponořený do svatebních časopisů.
"Děkuji, takže žádná přednáška?" zeptal jsem se tiše. Bylo mi to pořád hodně trapné...
"Ne, řekla jsem mu, že co budeš chtít vědět se dozvíš. A že pokud tě nechá na pokoji, ušetříte si oba spoustu nepříjemných situací." Řekla a zasmála se.
Objal jsem ji. Měl jsem ji moc rád. Věděl jsem, že nikdy nenahradí mou mámu, ale byla takový záskok za ní. Brala mě jako svého vlastního syna.
"Děkuji moc, moc si toho vážím Carrol.." řekl jsem téměř se slzama v očích.
Políbila mě na čelo a odešla.

"Carrol je vážně skvělá.." řekl Blaine a usmál se na mě.
"Jo to je. Vím, že nemůže nahradit moji mámu. Já ale nevím co mám dělat. Mou vlastní mámu si téměř nepamatuji. A to, jak se o mě Carrol stará, probouzí to ve mě nějaké pouto. Vím, že jí můžu říct všechno, ale potom mám výčitky, že ji mám tak rád a svěřuji se ji, ikdyž není moje pravá máma..." na konci věty se mi zlomil hlas a do očí se nahrnuly slzy. Když i ty začaly stíkat po mých tvářích Blaine vstal z postele a došel až ke mě a objal mě. Zabořil jsem svůj obličej do jeho červeného trička a snažil se přestat brečet.
"Šššš.. to bude dobré.. Nebreč Kurte." řekl a políbil mě do vlasů a stisknul mě pevněji.
"J-já jen n-neevím.. co mám dělat. J-jak se mám chovat.." řekl jsem a slzy opět zesílily. Stíkaly mi po tvářích a nešly zastavit.
"Jesltli existuje nebe, tak se z něj tvá máma na tebe dívá a určitě nechce, abys ji pořád jen oplakával. Je mi hrozně líto, co se jí stalo, ale život bohužel jde dál a náš život také. Nemůžeme se zastavit na místě a zaseknout se. Musíme se naučit tu skutečnost přijmou. Příjmout ji a žít dál.
Také by určitě byla hrozně ráda, kdyby věděla, že si tvůj táta našel ženu, kterou miluje a myslím, že by byla šťastná, kdyby jsi si ji zamiloval i ty. Určitě nechce, aby jsi se kvůli ní trápil. Musíš otevřít srdce i Carrol. Tak jako jsi ho otevřel mně." řekl Blaine stále mě nepouštěl.
Mé slzy pomalu ustávaly a když jsem měl konečně dost síly, zvedl jsem hlavu, abych se podíval do oříškově hnědých očí, které mi dávaly sílu.
"Děkuji.." zašeptal jsem stále slabým hlasem.
"Ale prosím tě.. Od čeho tu pro tebe jsem." Řekl a usmál se..
"Určitě ne od toho, abych ti máčel trička svýma slzama." řekl jsem a konečně se usmál.
"Však já si to vyberu. V naturáliích." řekl Blaine a na tváři se mu objevil šibalský úsměv.
"Miluji tě..." řekl jsem a přitiskl se k němu a nos jsem opřel o jeho krk.
"Miluji tě.." řekl Blaine a políbil mě na krk.



Nikola
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 21. srpna 2012 v 21:46 | Reagovat

Opět se mi to strašně líbí :) Máš skvělé nápady a těším se na pokračování, jen bych uvítala trochu dramatu mezi Blainem a Kurtem ;)

2 Nikola Nikola | Web | 22. srpna 2012 v 18:53 | Reagovat

Neboj, v dalším díle to už není jen romantické cancy :D Chci do toho přidat trochu větší zápletku. Neříkám, že se Blaine s Kurtem rozejdou, nebo tak něco, ale něco překvapivého tam snad bude ;)
Jinak děkuji za komentář a jsem hrozně ráda, že se ti líbí.A doufám, že tvé přání brzo splním ;))

3 Bee Bee | Web | 29. června 2013 v 23:06 | Reagovat

právě jsem se zamilovaa do tvého blogu =D=D=D=D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama