Nový kluk

26. srpna 2012 v 18:25 |  ° KURTBASTIAN příběh °

Nový kluk

(vypráví Kurt)



"Nechápu jak je to možné, že ty prázdniny vždy tak rychle utečou..Chybí mi to bezstarostné povalování v křeslech v obchoďáku.." řekl jsem sklamaně, když jsem si balil tašku na Dalton."Takže tobě budou chybět jen milované masážní křesla a já ne?" řekl Blaine, který byl už dva roky můj nevlastní a o tři roky starší brácha. "Ty mi budeš chybět nejvíc.." řekl jsem, když jsem stál nad otevřenou taškou, která už byla z poloviny plná.
Ano samozřejmě jsem se těšil na přátele, ale bude mi chybět to povalování, nákupy s Quinn a celkové chvíle s holkama a s mým nevlastním bráchou. Kluci na Daltonu jsou skvělí, mám tam nejlepší přátele, ale i když jsem gay, a měl bych být za chlapeckou školu vděčný, s holkama si rozumím prostě lépe. Nejen proto se mi bude stýskat po pikniku s Quinn, Mercedes, Rachel, Finnem, Wesem, Santanou a samozřejmě s mým nevlastním bratrem Blainem.
"Myslíš, že mě se chce? Ty se alespoň s kluky z Daltonu znáš, ale já přijdu na školu, kde nikoho znát nebudu.." řekl Blaine, když zavíral kufr. "Tobě ale seznamování problém nedělá, vsadím se o co chceš, že tě budou všichni milovat.." řekl jsem s úsměvem a koukl na Blainea.
"A co ty a Santana?" zeptal jsem se po chvíli ticha, když jsem si konečně zabalil i věci z koupelny. "Santana je skvělá, je krásná, je chytrá, ale nevím, nevím jestli o mě má zájem. Nevíš o tom něco?" zeptal se mě Blaine s úsměvem. "Jediné co vím, je to, že na posledním píkniku z tebe nemohla ztrhnout oči." řekl jsem a usmál se. Měl jsem Blainea rád. Když se před dvěma roky Suzan s Burtem seznámili a poté našli nový dům, kde jsme se nastěhovali, trochu jsem se bál toho, jak Blaine přijme, že jsem gay, když jemu se líbí holky. Přijal to ale líp než všichni ostatní a navíc mi byl skvělou oporou.
"No, možná ji někam pozvu. Víš, že bude studovat taky v New Yorku?" zeptal se mě Blaine nadšeně. "To mi říkáš jen tak?" zeptal jsem se uraženě. "Tak to ji prostě musíš někam pozvat a možná ještě teď. Třeba byste pak spolu mohli bydlet..Klidně vám pomůžu přes Skype zařídit byt.." řekl jsem a rošťácky se podíval na Blainea, který teď jen seděl na mé posteli a pozoroval mě. "Jsi skvělý brácha.." řekl s úsměvem a objal mě. "Jdu jí zavolat.." řekl a odešel do svého pokoje.
Já se jen usmál a potom jsem nespokojeně pohlédl na tašku. Praskala ve švech a to jsem tam měl sotva polovinu věcí.

"Tak se měj pěkně Kurte, o víkendu se ještě uvidíme, domluvili jsme se totiž se Santanou, že pojedeme až po neděli." řekl mi ještě Blaine ve dveřích, když jsem se chystal odjet na Dalton. "Dobře, o víkendu určitě přijedu. Nenechal byxch tě odjet bez rozloučení." řekl jsem a vděčně se na něj podíval, když mi donesl kufr k autu. "Tak se zatím měj, a pozdravuj Stehlíky.." řekl a objal mě na rozloučenou. "A ty pozdravuj Santanu.." řekl jsem s úsměvem a Blaine mě pěstí bouchnul do ramene. Oba jsme se zasmáli. Potom ještě rychlé objetí s Suzan a s tátou. Nasedl jsem do auta, nastartoval a jel cestou k Daltonu, kterou jsem znal, tak jako své boty.
.
.
Většina kluků už tam byla. Zamířil jsem přímo do svého pokoje, abych si mohl v klidu vybalit věci. Když jsem ukládal věci na poličku v koupelně, ozvalo se energické zaklepání na dveře a než jsem stihl cokoliv říct do pokoje se nahrnuli kluci. "Čau Kurte.. rád tě vidím chlape.." řekl Nick a pevně mě objal. "Jaký prázdniny?" zeptal se Thom, s kterým jsem se, jako s jediným celé prázdniny neviděl ani jednou. "Ale jo dobré, co ty?" "Skvělé, holky, pláž, prostě slast.." řekl a zasněně se usmál. "To jsi Kurta asi moc nerozvášnil." zasmál se Wes, který teď také došel ke mě a s úsměvem mě objal. "Nazdárek Kurte, co Blaine? Je s tou snědou princeznou?" zeptal se a já věděl, že má na mysli Santanu. "Něco se rýsuje, ale nechci to zakřiknout." řekl jsem a posadil se na postel. "Příjde sem nový kluk." řekl Thom, který se právě pokoušel uvelebit na měkkém koberci vedle mé postele. "To je něco neobvyklého? Vždyť nový tu budou všichni prváci, tak jako my před rokem." řekl jsem a nechápavě se na kamaráda podíval.
"Né prvák, druhák jako my. Bydlel prý někde v Miami. Jeho tátu povýšili a tak se přestěhovali. Bude bydlet o dva pokoje dál od tebe. Na 103." řekl Thom a všichni jsme na něj usmáli. "Sakra chlape, ty jsi jak Colombo. Takový vyšetřovatel." řekl Nick a zasmál se. "Ne je spíš jak drbny od nás s ulice." řekl Wes a všichni jsme se začali smát, protože jsme dobře věděli, co takové postarší paní, které nemají co dělat, dokážou.

Když kluci odešli, pocítil jsem únavu. Rozhodl jsem se, že si půjdu dát sprchu a udělám si svou obvyklou regeneraci pleťi a přidám i vyživující masku. Horká voda byla příjemná. Cítil jsem, jak mi všechny stuhlé svaly povolují. Když jsem vyšel ze sprchy, cítil jsem se příjemně uvolněný. Oblékl jsem si bavlněné kalhoty a triko. Když jsem skončil i s péčí o pleť, dolehla na mě únava a já usnul. Spal jsem nezvykle dlouho.
Když jsem se ale probudil cítil jsem se úžasně odpočinutě. Jelikož vyučování začínalo až zítra, měl jsem celý den volný. Rozhodl jsem si konečně vybalit i zbytek věcí, a nachystal si věci na zítra. Poté jsem si upravil vlasy a oblékl si své oblíbené úzké rifle a k tomu přiléhavé šedé triko. Nemuseli jsme nosit uniformu pořád. Byla povinná jen při vyučování. Když jsem konečně přišel do jídelny, už jsem viděl Wese a Nicka, jak sedí u našeho obvyklého stolu a o něčem horlivě diskutují. Došel jsem proto k pultu, nasypal si ceréálie s ovocem, zalil mlékem, popadl jsem lžičku a vzal si jahodový džus. Když jsem si přisedl ke klukům jen zamumlali něco, co znělo jako pozdrav a dál si povídali o něčem, od čeho jsem nevěděl koncA kraja. Proto jsem se pustil do své snídaně a jen nepřítomně poslouchal, co si Wes a Nickem šeptají. Když si k nám přisedl i rozespalý Thomas, ihned se Wese zeptal o čem tak zapáleně hovoří, odpověděl. "Támhle v rohu, to je ten novej. Sebastian Smyth. Co na něj říkáš Kurte? Fešák co?" zasmál se Wes a poprvé se na mě dnes podíval. Když viděl můj mírně naštvaný výraz, jemně mě šťouchnul do rame se slovy.." sorry kámo.." Když jsem se, ale na toho kluka podíval, musel jsem uznat, že vážně není tak špatný. Byl vysoký, a bylo vidět, že nejspíše sportuje, protože pod upnutým trikem bez rukávů, byla vidět jeho vypracovaná postava. I obličej měl pěkný. Spíše zakulacená tvář, ovšem s výraznou bradou. Zelené oči se rozhlíželi po místnosti a jeho typicky chlapecké rty byli v rovné linii. Jeho světle hnědé vlasy měl upravené tak, aby mu nepadali do očí. Celkově ale působil jako Ledová královna. Tvář bez emocí, oči bez výrazu. Ihned mi ale bylo jasné, že má nějaký problém. Jinak jsem si nemohl vysvětlit to, co z něj vyzařovalo.

Když jsem se po snídani a ranní schůzi Stehlíků vydal do pokoje, na chodbě jsem potkal toho nového kluka. "Sakra.." zaklel a točil s klíčkem v zámku.
"Ahoj, můžu ti pomoct?" zeptal jsem se, když jsem viděl, jak s těmi dveřmi zápasí.
"V pohodě, jen se to asi zaseklo." řekl s mírně nepřátelským tonem, který jsem nechápal. Nic jsem mu přece neudělal a už se chová takhle?
"Promiň, měl jsem se první představit. Jsem Kurt, Kurt Hummel a ty jsi..?" zeptal jsem se a usmál se na něj, když se na mě konečně podíval. Zvedl hlavu od zámku a já si uvědomil, že je asi o půl hlavy vyšší než já.
"Jsem Sebastian Smyth." řekl a napřáhl ke mně ruku. "Těší mě.." řekl jsem a dodal. "Dovolíš, se zaseknutým zámkem mám své zkušenosti." řekl jsem a poté jemně zatáhl za dveře, otočil klíčem a dveře se otevřeli. Usmál jsem se a od dveří ustoupil. "Děkuji.." řekl Sebastian a zvedl jeden koutek úst v nepatrný úsměv. "Stačí když ty dveře jemně potáhneš k sobě, pak to půjde lehko. A taky ti radím namazat je, pak se to zasekávat nebude." dodal jsem. "Fakt díky. Tak zatím Kurte." řekl a zmizel za dveřmi svého pokoje. Ještě chvíli jsem se díval na dveře jeho pokoje a tak nějak doufal, že vyjde ven a popovídáme si spolu. Po chvíli jsem si ale uvědomil co dělám, a že si opět představuji něco neuskutečnitelného a raději zmizel ve svém pokoji.
"Sakra, sakra, sakra.." zaklel jsem, když jsem zavřel dveře. "Vždyť on určitě není gay a navíc se vůbec neznáte..." slyšel jsem svůj vnitřní hlas. Měl jsem strašnou chuť jít za ním a dozvědět se o něm víc, ale strach byl silnější než mé tužby, takže jsem si raději zalezl na postel a zapnul notebook. Hned, když jsem se připojil na skype, dostal jsem zprávu od Blainea a Quinn. Když jsem se podíval na budík, překvapilo mě, že už je jedenáct večer. "Nějak jsme se zakecali." řekl jsem překvapeně a odešel do koupelny. Po horké sprše, následovala očista pleti a poté jsem se konečně zachumlal do postele. Natáhl jsem si budík na sedm, abych si stihl ještě všechno v klidu nachystat a potom, když jsem konečně zavřel oči, nemohl jsem na Sebastiana přestat myslet. Viděl jsem jeho smutnou a zatrpklou tvář v tak bezchybném obličeji. Proč je ale takový?



Nikola
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama