Nemoc

23. srpna 2012 v 18:43 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Nemoc

(vypráví Kurt)



Když Blaine zavřel dveře, rozbrečel jsem se naplno. Cítil jsem se, jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. Vůbec jsem ho necítil. Nevěděl jsem, jestli bije, nebo ne. Jediné co jsem vnímal byly studené slzy na tváři a neuvěřitelný pocit sklamání. Žárlivost mi sžírala srdce. Srdce, které jsem věnoval Blainovi. Ikdyž mi tu sms vysvětlil, stejně jsem ten pocit zrady ze sebe nemohl dostat. Navíc mě začala strašně třeštit hlava a bolelo mě celé tělo.
Schoulil jsem se pod deku a snažil se usnout. Na okno mi ťukali kapičky deště. Poslouchal jsem jejich rytmus a konečně jsem ucítil, že i mé srdce spomaluje a konečně se necítím, jako by ho ze mě rvali.
Vypnul jsem si zvuky na mobilu hned potom, co mi Blaine poslal sms s omluvou a přáním na dobrou noc.
"Moc mě to mrzí Kurte, ale to co jsem ti řekl byla pravda. Odpusť mi. Dobrou noc a nezapomeň...Miluji Tě. Blaine"
Chtěl jsem mu odepsat, že mu to věřím, a taky ho miluji, ale můj mozek mi v tom zabránil.
Chtěl jsem mu odepsat opravdu moc, ale potom, co mi napsal Sebastian jsem prostě nemohl.
"Ahoj Kurte, tak ty randíš s Blainem jo? Ani se ti nedivím je to kus, ale nechápu, jak může být on s tebou. Když jsem viděl tvou fotku, kterou má samozřejmě na spořiči i na displeji celkem jsem se divil. To víš, on je poloviční indián a ty? Ty jsi co? Jsi bledý jak upíři ze stmívání. A navíc jsi teplej už na pohled. Divím se, že Blaine si našel někoho takového. Musel být pěkně zoufalý.Viděl jsi už mě? Blaine ze mě nemohl spustit oči. Možná by tě někdy mohl vzít až zase půjde semnou na kafe. Měj se pěkně Seb."
Když jsem dočetl sms opět jsem nemohl zastavit proud slz. Ano, nejspíše jsem opravdu zženštilý. Vím to, ale Blaine mě má.. nebo možná měl takového rád. Líbili se mu mé plné rty, oči orámované hustými řasy. Líbila se mu má bílá pleť za kterou jsem ani nemohl.
S očima plných slz jsem položil mobil na stolek u postele a zachumlal se do peřiny a usnul.

Probudil jsem se asi ve tři hodiny ráno, bylo mi nejen špatně od žaludku, ale taky jsem se klepal zimou. Navíc mě neskutečně pálili oči, jelikož jsem probrečel téměř polovinu dne a téměř celý večer než jsem usnul.
Rozhodl jsem se, že si zajdu do kuchyně pro nějaký prášek, ale při každém kroku jsem cítil strašnou bolest na prsou. Byl jsem zrovna v mezipatře a cítil jsem, že pokud si neposadím, někde se složím. Proto jsem si sedl na schod a opřel se o stěnu. Během pár sekund jsem usnul.
Najednou jsem ucítil jak semnou třepou něčí ruce.
"Kurte.. Kurte sakra co je? Bolí tě něco?" po hlase jsem poznal Finna a otevřel oči.
Poznal jsem, že se začalo rozednívat a Finn se nejspíše chystal běhat.
"Kurte, slyšíš mě?" zeptal se znovu a v hlase měl paniku.
"J-jo.." odpověděl jsem s námahou tak silně jak to jen šlo. Byl jsem si ale jistý, že to nebylo hlasitější než šepot.
"Co se ti stalo? Je ti špatně?" zeptal se znovu Finn.
"N-ne je mi d-dobře" řekl jsem a pokusil se postavit. Mé nohy ale vypověděli službu a já jen ucítil, že mě chytli Finnovi ruce a zachránili před pádem ze schodů.
"Odnesu tě do pokoje Kurte, počkej.." řekl Finn a já ucítil, jak mě vzal do náruče.
Co bych za tohle dal před rokem, kdy jsem byl do něj přímo bláznivě zamilovaný.
Teď jsem si ale jeho horkou náruč ani neužil, protože mě neskutečně bolela hlava a tělo jsem ani necítil. Taky jsem byl konečně jednou vděčný za svou lehkou a drobnější postavu. Jinak by mě Finn nejspíše neunesl.
"Mami! Burte!" Slyšel jsem jak Finn zavolal. Nejspíše jsme procházeli kolem jejich ložnice.
"Co je Finne.. Ohh bože Kurte, co je?" uslyšel jsem Carrol a ucítil její ruku ve vlasech.
"Už jsi v posteli.." řekl Finn a opatrně mě položil.
"Kurte, co ti je?" uslyšel jsem zděšený hlas táty.
"N-nic mi není.." řekl jsem a podíval se na tátu.
"To vidím.." řekl a chytil mě za ruku.
"Donesu obklady" řekla Carrol. "Počkej půjdu s tebou" řekl Finn a oba vyšli z pokoje.
"Kurte, co mi to děláš.." zašeptal táta a z jeho hlasu byla slyšet bezmocnost.
"Promiň" zašeptal jsem a stiskl mu ruku, za kterou mě držel.
"Zdovolením Burte, dám mu obklady.." řekla Carrol a ucítil jsem jak táta stále držel mou ruku.
"Úplně hoříš Kurte.." řekla Carrol ustaraně.
Víc už jsem neslyšel jelikož jsem zase upadl do spánku. Nebo jsem si to alespoň myslel.


Když jsem se probudil, ucítil jsem nepříjemný pocit na ruce. Když jsem se na ni koukl, byli v ní napichnuté hadičky. Když jsem se rozhlédl kolem, poznal jsem nemocniční pokoj. Táta spal na židlia podle toho, jak na ní byl schoulený jsem poznal, že ho bude pořádně bolet za krkem.
Když jsem se podíval pod peřinu všiml jsem si, že mám na sobě ty otřesnou, nepadnoucí nemocniční košili. Nahnul jsem se ke stolu a našel mobil.
Měl jsem spoustu nepřijatých hovorů, většina z nich od Blaine, dva od Quinn a jeden od Rachel.
A také spoustu sms.
"Kurte, kde jsi? Jaktože nejsi ve škole? B."
"Kurte, kde jsi. Moc se omlouvám. B"
"Kurte, kde se flákáš? A co se stalo mezi tebou a Blainem. Q"
"Kurte, Finn mi psal co se stalo. Moc mě to mrzí. Brzo se uzdrav. Rachel"
"Kurte, co se ti stalo, prosím odepiš. B"
"Kurte, co jsi to zase prováděl. Hlavně se nám všem brzo uzdrav.Pozdravuje tě pan Schuster a všichni z glee. Quinn"
Usmál jsem se nad starostlivostí přátel a byl jsem rád i za sms od Blaine. Už jsem chtěl začít odepisovat, když jsem si všiml nové sms od Sebastiana.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli ji mám zrovna smazat, ale bohužel má zvědavost vyhrála a když jsem ji rozklikl, ihned mi došlo, že to nemám dělat.
"Kurte, to nemáš dost slušnosti, aby jsi mi odepsal? A jaký budeš soupeř? Řeknu ti to na rovinu. Do konce pololetí budu JÁ chodit s Blainem a on se zase vrátí na Dalton. Chtěl jsem tě jen na to připravit. Sebastian."

Cítil jsem, jak se opět mé ssrdce zrychluje a do očí mi vtékaly slzy. Přístroj, který mi měřil tep začal okamžitě pípat a nejen, že jsem vzbudil tátu, ale přiběhla i sestra.
"Bolí vás něco, Kurte?" zeptala se a kontrolovala přístroje.
"Trochu mě bolí hlava.." řekl jsem a když jsem uviděl úzkostný pohled táty pokusil jsem se na sestru usmát.
"Donesu vám něco, na uklidnění a na tu bolest hlavy.." řekla a odešla.¨
Táta vstal a sedl si ke mně na postel.
"Co tu dělám tati?" zeptal jsem se nejhlasitěji jak to jen šlo.
"Když ti Carrol dávala obklady tak jsi stratil vědomí. Vůbec jsi nereagoval, snažili jsme se tě vzbudit, třepali s tebou, ale ty nic. Odvezli jsme tě sem. Prý to byla jen obrana těla před poškozením. Byl jsi prý hodně fyzicky i emocionálně vyčerpaný a k tomu tě napadla chřipka. Tvé tělo se bránilo a ty jsi upadl do bezvědomí.
Proto ti teď dávají prášky na uklidnění a na všechno co se dá." řekl Burt a usmál se na svého syna, který byl bledší než dřív, neupravený a s obroskýma fialovýma kruhama pod očima.
"Taky tu byl Blaine. Stavil se tu místo oběda, ale ty jsi spal a on pak musel zpátky do školy."
"Blaine byl tady?" zeptal jsem se skoro nevěřícně.
"Ano, seděl u postele a něco ti povídal."
"Tady jsou ty léky. Vemte si je, bude vám líp. A prosím, odpočívejte." řekla a povzbudivě se na mě usmála.
"Jak dlouho tu musím zůstat?" zeptal jsem se setry, která mi porovnávala peřinu.
"Alespoň tři dny. Potom podle výsledků uvidíme, jestli budete mít všechny hodnoty v pořádku a pokud ano, pustíme vás domů." řekla a s kývnutím odešla.
"Tři dny? To snad ne." řekl jsem a táta mi zmáčknul ruku.

Najednou se ozvalo zaklepání naa dveře. Táta se na mě podíval a já kývnul.
"Ano.." řekl za mě a usmál se, když do dveří vešla Rachel s Finnem a hned za nima Blaine, Quinn a Mercedes.
"Bože Kurte, co nám to vyvádíš?" řekla Mercedes, přišla ke mě a políbila mě na tvář.
"Blaine mi všechno řekl, a opravdu ho to hodně mrzí, byl dnes jak tělo bez duše." řekla mi Quinn, když i ona přišla ke mě a přitiskla mi pusu na tvář.
To samé udělal Rachel a soucitně se na mě podívala. Finn mě objal a řekl "ani nevíš, jak jsem se ráno bál.."
"Děkuji Finne" zašeptal jsem a usmál se na něj. Nakonec ke mně přišel Blaine a chytil mě za ruku. "Hlavně se co nejdříve uzdrav" řekl a objal mě.
Když skončili návštěvní hodiny, všichni se semnou rozloučili a i táta mi jel ještě pro věci, bez kterých bych se další tři dny neobešel.
Blaine tam zůstal semnou. Neprosil jsem ho o to, ale když přišla sestra sám řekl, že je můj přítel a že by tu rád ještě byl. Jen kývla a usmála se na mě. Potom tiše odešla. Já jsem zavřel oči, byl jsem unavený, ale také jsem se chtěl vyhnout hovoru s Blainem. Nevěděl jsem co mu mám říct.
"Neodepsal jsi mi.." začal tiše a stále mi jezdil palcem po ruce. "Bál jsem se o tebe, a když pak Finn přišel do školy pozdě a řekl mi, že jsi mu skolaboval v náručí, nemohl jsi ani chodit a museli tě odvést do nemocnice, věděl jsem, že ikdyž jsi byl vyčerpaný a nakažený chřipkou, třešničku na dortu tomu dodal včerejšek.
"Ne, za to ty nemůžeš.." řekl jsem a pokusil jsem se usmát.
"Takhle neupraveného jsem tě ještě neviděl" řekl a pousmál se nad mým vzhledem.
"Vadí ti to?" zeptal jsem se vážně.
"Ale kdepak, je to roztomilé." řekl Blaine a vtiskl mi polibek do dlaně.
"Můžu se tě neco zeptat?"
"Měl by jsi hlavně odpočívat a nerozrušovat se." řekl Blaine a dál kreslil obrázky do mé dlaně.
"Chceš se vyhnout odpovědi? Zatajit pravdu?" zeptal jsem se ho a podíval se mu do očí.
Poprvé jsem si všimnul, že nemají svou obvyklou barvu. Byli tmavší a bělmo bylo rudé. Oči měl oppuchlé a nos měl taky trochu odřený.
"Ne-e, zeptej se na co chceš" řekl a neuhnul pohledem.
"Ty jsi brečel?" zeptal jsem se. Nebyla to otázka, na kterou jsem se chtěl zeptat. Prostě mi jen vyklouzla z pusy.
"Ano, ano prečel, včera jsem byl trochu naštvaný, ale když mi Finn řekl, co se ti stalo, nemohl jsem to v sobě držet. Potom jsem hned jel za tebou, ty jsi ale spal."
"Táta říkal, že jsi tu byl." Usmál se na mě a znovu vtiskl polibek na mou dlaň.
"Co máš se Sebastianem..." řekl jsem a cítil jsem známé pálení v očích, které bylo signálem, že se do očí hrnou slzy.
"Cože? Snad jsem ti to Kurte už včera řekl jasně. Se Sebastianem nic, nic nemám. Zeptej se Nicka nebo Thoma. Potvrdí ti to." řekl a ve tváři se mu objevilo zoufalství.
"Podáš mi prosím mobil?" zeptal jsem se a Blaine mi ho ihned podal.
Najel jsem na doručené SMS a ukázal je Blainovi.
"Tohle není tak nevinné. A vsadil bych se, že tobě také napsal několik sms. Ikdyž asi byli lichotivější než ty pro mě." řekl a jsem a snažil se klidně dýchat, aby zase mé srdce neběželo na plné obrátky.
"To snad ne, Kurte. Nikdy. Nikdy bych si se Sebastianem nic nezačal. Mám tebe a Ty jsi pro mě všechno." řekl a utřel mi slzy, které se koulely po mé tváři.
"Miluji tě Kurte" řekl a jemně mě políbil na rty. Až teď jsem si uvědomil, že i on mi chybí.
"A máš pravdu, mě taky Sebastian psal. Já si ho ale zablokoval a sms od něj ani nečetl. Takže bych byl rád, kdyby jsi to taky udělal!" řekl Blaine a podíval se mi do očí.
Podal jsem mu mobil.
"Mám to uděla já?" zeptal se, když držel mobil v ruce.
"Prosím .." řekl jsem a zavřel oči. "Ok, je to. Dám ti ho na stolek." řekl a vstal z postele. "Nechám tě odpočinout. Zítra zase příjdu. Můžu?" zeptal se Blaine a já otevřel oči a usmál se na něj. "Budu se těšit.." řekl a zvedal se k odchodu. Díval jsem se jak otevírá dveře, najednou se ale otočil, došel ke mně a ještě jednou přitiskl své rty na mé. Když se odtáhl, poupravil mi pár vlasů, které jsem měl spadené přes oči a usmál se na mě. "Miluji tě Kurte Hummele." řekl a odešel.
"Miluje mě, já miluji ho a Sebastian ať si trhne.." pomyslel jsem si, když jsem opět upadal do spánku.


Nikola

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ilovegleeglee ilovegleeglee | Web | 26. srpna 2012 v 22:15 | Reagovat

fajné, fajné! Strašně ráda čtu tvoje povídky a vždycky se těším na další kapitolu ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama