Káva

14. srpna 2012 v 17:20 |  ° Navždy spolu (Klaine) °

Káva

(vypráví Kurt)


Bylo přesně půl čtvrté, když jsem vešel do kavárny. Rozhlédl jsem po místnosti. Kavárna byla vkusně a moderně zařízená, vše vypadalo čisté a kytky v oknech navozovali téměř domácí prostředí. V zadním rohu místnosti jsem zahlídl Blaina. Koukal na své ruce, kterými nervozně klepal o sebe.
"Snad nejdu tak pozdě.." pomyslel jsem si a raději se hned vydal ke stolu, u kterého Blaine seděl.
"Ahoj Blaine, promiň, že jdu pozdě." Omluvil jsem se.
"Ne jdeš akorát včas Kurte, to já tu byl dřív. Není slušné nechat pozvaného čekat.."
Zvedl se ze své židle a kamarádsky mě chytl za rameno, a poté pokynul k židli oproti němu a já se posadil.
Sotva jsem se posadil, přišla číšnice s otázkou, co si dáme.
"Mě prosím střední překapávanou, a ty Kurte?"
""Prosím velká moka bez tuku, děkuji"
"Hned to bude", řekla číšnice a s úsměvem odešla.
"Chci se na něco zeptat Blaine, jsem hrozně rád, že jsi mě pozval na kafe, ale proč jsi to vlastně udělal?"
"Jsem rád, že ti to nevadí, a pozval jsem tě, protože to co jsi mi včera na Daltonu řekl, mi připomělo mě samého. Chtěl jsem tě jen více poznat. Podle mě jsi totiž úžasný kluk, jen se musíš umět vzepřít. Když se ti někdo směje, nebo tě šikanuje, většinou je to z nevědomosti. Ten co tě šikanuje neví, jak se přitom cítíš, neví co to pro tebe znamená, být jiné orientace než ostatní..Proto se musíš vzepřít a říct mu to."
"A jak to vlastně bylo s tebou Blaine? To kvůli šikaně jsi přešel na Dalton? zeptal se opatrně Kurt, nevvěděl totiž, jestli ty otázky nejsou pro Blaina moc osobní.
"Ne tak úplně, nebyl jsem tak silný jak ty, Kurte. Dlouho jsem o sobě tajil, že jsem gay. Řekl jsem to den před plesem, protože jsem chtěl pozvat svého kamaráda. Druhého gaye na škole. Ten mé pozvání přijal. A dokonce jsme si i ples užili, zatančili jsme si a hrozně jsme se nasmáli. Cítil jsem se tak uvolněný, už jsem nemusel tajit, kdo jsem. Když jsme ale po plese čekali na odvoz, přišli kluci z fotbalového týmu a hrozně nás zmlátili. Prej buzny na škole nesnesou. Další den jsme byli i s rodiči u ředitele. Měli sice pochopení, ale neudělali nic víc, že fotbalisti dostali napomenutí. Já jsem ovšem na další dny v jejich přítomnosti neměl odvahu. Strašně jsem se bál. Měl jsem noční můry a rodiče mě v noci budili, že jsem křičel ze spaní. I oni poznali, že pokud na té škole zůstanu do roka ze mě bude troska, zralá na blázinec. Tak jsem přstoupil na Dalton. Hned při příchodu jsem oznámil, že jsem gay. Nikdo s tím neměl problém. Prostě mi řekli, že je to má věc a že oni to respektují. Nikdy se na mě špatně nepodívali ani nějak nevyletěli, když jsem je třeba objal."
Blainovi oči se změnili. Podíval se na mě. Nevěděl jsem, jak mám reagovat.
"Co se stalo Blaine?" zeptal jsem se soucitně.
"Ty Kurte prožíváš to, co jsem prožil já a nevydržel to ani týden. Ty tohle prožíváš už několik měsíců a stejně tu sedíš s úsměvem." řekl Blaine a i na jeho tváři se rozjasnil úsměv, idyž nebyl tak úplně upřímný.
"Dokážu to ustát, protože mi dává sílu můj kamarád a přítel. Neznám ho dlouho, ale když mi dnes napsal sms, celý den se mi změnil. Z obyčejného černobílého dne se stal barevný."
Řekl Kurt a usmál se.
"Můžu se zeptat, kdo to je?" zeptal se opatrně Blaine.
Kurt se zasmál a vytáhl z kapsy mobil a poté ukázal Blainovi smsku.
Oba se konečně opravdu pobaveně zasmáli.

Když přišla číšnice a donesla účet, začal jsem vytahovat peněženku, Blaine mě chytil za ruku a řek: "platím já, přece jsem tě pozval" a na jeho tváři se vykouzlil tak ohromný úsměv, že mé jediné štěstí bylo, že jsem seděl, protože se mi podlomila kolena.
"Děkuji" řekl jsem tiše a také jsem se zasmál.

"Jsi tu autem?" zeptal se Blaine, když jsme vyšli z kavárny.
"Ne, chtěl jsem se projít, ty snad ano?" řekl jsem a nenápadně jsem se rozhlídl po parkovišti, když jsem přemýšlel, které auto by mohlo být Blainovo.
"To je dobře, že jsi tu pěšky, já taky. A napadlo mě, že když víš, kde mě najít, tak bych měl i já vědět, kde tě mám hledat, kdybych něco potřeboval. Proto jsem se chtěl zeptat, jestli by ti nevadilo, kdybych tě doprovodil." řekl Blaine svým přidrzlým úsměvem.
Tuhle nabídku jsem samozřejmě nemohl odmítnout. Na takovou jsem přece čekal. Mé srdce radostí poskočilo a cítil jsem, jak se mi do obličeje hrne krev.
"Děkuji, budu moc rád za doprovod."

Cestou k našemu domu jsme si povídali i o úplně obyčejných věcech. Od obyčejné otázky, jaké je naše nejoblíbenější jídlo, nebo dezert až po takové jaké číslo Elle se nám nejvíce líbilo. A ten moment, kdy jsme řekli oba to samé vydání málem jsem se rozpůlil štěstím.

"To je náš dům a tady vedle má táta autoopravnu. Občas mu v ní pomůžu." Řekl jsem Blainovi, nejen abych udělal dojem, ale i proto, aby věděl, že jsem vážně -chlap-
"Cože? Ty že si oblékneš monterky a jdeš se ušpinit?" Začal se smát Blaine
"Nedokážu si tě v nich představit. Vždyť ty se oblékáš jako by jsi vystoupil z přehlídkového mohla a najednou si prostě oblékneš obyčejné a špinavé monterky?" Nepřestával se smát Blaine.
Nejspíše mě prokoukl.
"No teď už vlastně nepomáhám tak často. A navíc, já si ušil vlastní monterky takže vůbec nejsou obyčejné! A nesměj se!"
Pokoušel jsem se dělat uraženého. "To ses mě velice dotknul Blaine, to jsem nevěděl, že jsi takový!"
Blaine se ale nepřestával smát a já se k němu musel přidat, protože měl vlastně pravdu.
Nenávidím, když si musím obléct monterky. Jsou jako pytel. Vůbec nic vnich nezvýrazní postavu.

"Už bych měl asi jít" řekl Blaine, když jsme si další hodinu povídali před domem.
"Mohli bychom si to zopakovat.." řekl jsem v naději, že i mu se dnešek líbil aspoň z poloviny jako mně.
"Určitě, takhle jsem se už opravdu dlouho nepobavil. Tak co zítra ve stejnou dobu jako dnes. Máš čas?" Blaine se na mě usmál a já bych v tu chvíli souhlasil úplně se vším.
"Samozřejmě" Řekl jsem nadšeně.
"Tak zítra! Nezapomeň!" Zavolal ještě Blaine, když odcházel.

Nejspíš si neuědomil, že i Smrt bych na kolenou prosil, aby mě zabila až po další kávě s Blainem.


Nikola

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama