Srpen 2012

Svatba

30. srpna 2012 v 18:24 ° Navždy spolu (Klaine) °

Svatba

(Vypráví Kurt)



"Kurte, můžeš mi prosím pomoct?" ozvala se z pokoje Carol. Poslední tři týdny uběhly neskutečně rychle. Pokud jsem nebyl s Blainem, dokončoval jsem přípravy na svatbu.
"Jasně, hned jsem tam.." zavolal jsem ze svého pokoje a upravil si kravatu.
"Prosím tě, zašněruj mi ty šaty, pořádně.." řekla a usmála se.
"Doufám, že na ten den nikdy nezapomeneš Carol.." řekl jsem a dotahoval její šaty, které jsme společně vybrali a byli dokonalé.
"Jsem si tím jistá Kurte, tahle svatba bude neobyčejná a dokonalá, protože přesně takový jsi ty.." řekla a líbla mě do vlasů.
"Bacha na účes.." řekl jsem a zasmáli jsme se.
V tom vešla do pokoje Rachel a nadšeně vydechla. "Jsi úžasná Carol, strašně ti to sluší.." řekla a usmála se na mě. "Dobrá práce Kurte..."
"Carol?" ozvalo se za dveřmi a já poznal tátův hlas. "Vydržte, vyřídím to.." řekl jsem a nasadil jsem naštvaný výraz.
"Sakra tati, víš, že ženich nemá vidět nevěstu. Tak běž pryč." řekl jsem a zabouchl mu dveře přímo před nosem. Carol s Rachel se usmály a já šel Rachel pomoct, připevnit Carol vlečku, na které jsem trval.

Když jsme přijeli na zámek, kde se měl obřad konat, všude už bylo hodně lidí. Smutně jsem se rozhlédl. Viděl jsem jak tu každý někoho má. Dolehl na mě smutek. Blaine se mi velmi omlouval, že na svatbu nemůže, ale když se ještě necítil dobře, nedalo se nic dělat. Posbíral jsem odvahu, nasadil svůj falešný úsměv a vydal se za ostatníma.
"Kde je táta?" zeptal jsem se Finna, který si to právě mířil za Rachel.
"Burt už je na svém místě a co máma?" zeptal se a na tváři se mu objevil úsměv.
"Taky na svém místě.." řekl jsem a rozhlédl jsem se.
"Neboj, už jsou tu i všichni z glee." řekl Finn a povzbudivě se na mě usmál.
"Všichni ne.." zašeptal jsem a otočil se.
"Ale no tak Kurte. Bude to skvělé uvidíš. S Blainem si ještě určitě zatančíte stokrát..." řekl Finn a povzbudivě mě chytil za ramena. "Tak nasaď šťastný výraz, protože tohle všechno jsi zařídil ty, je to úžasné a navíc jsme od teď vlastní nevlastní bratři.." řekl Finn a já se začal smát, protože výraz v jeho tváři byl k nezaplacení.
"Jo, jasně.. vlastní nevlastní bratři.." řekl jsem a s úsměvem došel ke Quinn, která na mě mávala.
"Jsi okouzlující, jako vždy.." řekl jsem, když jsem Quinn objal. "Ty taky, jako obvykle..prostě fešák." oplatila mi pochvalu a usmála se.
"Doufám, že si semnou zatančíš.." řekla a zvedla své dokonalé obočí.
"Bude mi potěšením mladá dámo.." řekl jsem a chytil Quinn kolem pasu.
"Bude to skvělé, určitě se všichni skvěle pobavíme.." řekla nadšeně a já jen přikývl.
Ano všichni se budou bavit. Jen já budu sedět a blbě hledět.

Je čas, je čas, je čááás .. zavolala na mě Rachel.
"Pojď družáku.." řekla a popadla mě za ruku.
Když jsme došli ke Carol, naposledy jsme se upravili a když začala hrát hudba první vyšla Rachel, pak já a nakonec nevěsta. Oddávající neměl nějaký dlouhý nudný proslov, jelikož jsem ho upozornil, že by někteří mohli usnout. Na mysli jsem měl Britt.
Proto se přešlo jen k tomu, že něco řekl táta, něco Carol a potom se jich oddávající zeptal, jestli spolu budou žít v lásce, dokud je smrt nerozdělí. Na to Burt téměř zařičel ANOOO! A Carol také souhlasila. Ozval se nadšený potlesk a Burt s Carol se políbili.

Nastal čas na zábavu. Odebrali jsme se do salonku, kde bylo nachystané jídlo, pití, kapela i sbor byl připravený zpívat. První jsme jako celek zazpívali písničku "Marry you" a potom každý zazpíval několik svých písní, které si připravil. První tanec byl samozřejmě věnován ženichovi a nevěstě.
Poté se zábava opravdu rozjela. Nejen hosté, ale i spolužáci z glee tančili, bavili se a smáli se.
"Co se děje Kurte?" zeptal se mě táta, když si přišel sednout vedle mě.
"Nic, jen mě mrzí, že tu nemůže být Blaine.." řekl jsem a usmál se na něj.
"Tahle svatba je naprosto dokonalá. Na tu nikdo nikdy nezapomene. A to jen kvůli tobě Kurte. Jsi ten nejlepší syn, jakého jsem si mohl přát." řekl mi táta a silně mě objal.
"Děkuji tati." řekl jsem a usmál jsem se.
"Počkej.." řekl a já se na něj nechápavě podíval.
Přešel na podium a vzal si mikrofon. "To ne.." pomyslel jsem si a schoval obličej do dlaní.
Přišla ke mě Quinn a chytila mě kolem pasu. "Tohle je pro tebe Kurte, tak se pořádně dívej.." řekla a zasmála se. ¨

"Nevím jestli si vzpomínáš na den, kdy jsem tě viděl tančit ve sklepě s Britt a Tinou na písničku "Single Ladies" v černém flitrovaném trikotu. A ty jsi mi tvrdil, že v tom cvičí fotbalisté. Nevěděl jsem, jestli se mám smát, nebo se zlobit. Teď už se nad tím ale jen pousmívám a tohle je pro tebe." řekl a ukázal na mě. Zasmál jsem se a podíval se na Quinn. Ta ale jen seděla a usmívala se.
"Tino, Britt můžeme?" zeptal se a já viděl, jak si nasazuje poflitrovanou rukavici..
"Tati, to ne..." řekl jsem spíše pro sebe a Quinn se vedle mě zasmála.



Když táta začal tančit nevěděl jsem, jestli se mám smát nebo utíkat.
Když Quinn viděla můj výraz stiskla mi ruku a zašeptala. "Tvůj táta to pracně tři týdny nacvičoval.." Podíval jsem se na ní a pak s úsměvem na tátu. Vypadal vážně srandovně, když se tam tak natřásal. Musel jsem ale uznat, že mu to nakonec šlo. Vzpoměl jsem si na ty dny, kdy mě takhle načapal táta. Natřásal jsem se ve sklepě našeho starého domu s Britt a Tinou. Kvůli tomuhle tanečku jsem pak začal hrát i fotbal.
Když písnička skončila ozval se nadšený potlesk a všichni se ohromně smáli. Musel jsem se přidat.
"A to není všechno Kurte. Tady pro tebe máme malý dárek.." řekl a ukázal na obrovský balík, který Finn a Puck vezli na vozíku.
"No tak pojď si ho rozbalit Kurte.." vybídl ho Burt a Quinn Kurta postrčila ze židle. Když se na ni vyděšeně podíval jen s úsměvem přikývla a řekla.. "no běž, ať ti neuvadne.."
Nechápavě jsem se na ni podíval a šel k obrovskému balíku.
"Tak mi ti to Kurte odstartujem a až řeknem teď tak ho otevřeš, ano?" zeptal se táta z podia.
Já jen přikývl a rozhlédl se okolo. Najednou dav začal odpočítávat.
10..9...8... podíval jsem se na tátu a ten jen s úsměvem přikývl.. 4...3...2...1...

Zatáhl jsem za mašli a z balíku vyskočil Blaine.
"PŘEKVAPENÍ!" zakřičel a usmál se...
"Bože!" zařval jsem a spadl jsem na podlahu. To už ale u mě byla Quinn, Rachel a Carol a zvedali mě na nohy.
"Ty jsi zařídil tuhle tu nádhernou a nezapomenutelnou svatbu Kurte, tak jsme Ti chtěli dát Blainea jako dárek." řekla Carol a usmívala se od ucha k uchu.
"Mně leknutím málem praslo srdce.." řekl jsem a zavrtěl jsem hlavou.
Když jsem se podíval na Blainea, viděl jsem jak leze z té obří krabice ke mně.
"Náhodou to byl bezvadnej nápad.." řekl, když se natáhl ke mně.
"Strašnej, vyděsil jsi mě k smrti.." řekl jsem trochu naštvaně, ale když se na mě Blaine podíval svýma psíma oříškovýma očima, všechno jsem mu odpustil.
"Tak je čas, abychom si zatančili... smím prosit?" zeptal se Blaine a já s úsměvem přikývl.
Na podium si stoupla Santana a kývla na kapelu. "Tak teď všichni pro své partnery... hrajeme Dancing Queen!" zvolala a kapela začala hrát. Ač to nebyla melodie pro ploužák, Blaine stejně omotal ruce kolem mého pasu a jemně jsme se pohupovali do rytmu.
"Jsi rád, že tu jsem..?" zeptal se Blaine a podíval se mi do očí.
"Samozřejmě, ani nevíš, jak jsem byl mrzutý.." řekl jsem a usmál se.
"Ale vím, Quinn si přišla stěžovat, když jsem lezl do balíku..." řekl Blaine a zasmál se.
"Čí to byl vlastně nápad. Ty jako dárek.." zeptal jsem se a zvědavě se na něj podíval.
"Tvého táty.. přijel před týdnem ke mě, že jestli bych mu s něčím nepomohl. Když mi řekl, že to má něco společného s tebou, ihned jsem souhlasil.." řekl a políbil mě na krk.
"Ty jsi teda lhář.. Ani nevíš, jak jsem byl zklamaný, že na té svatbě nebudeš.." začal jsem a vyčítavě jsem se na Blainea podíval.
"Ale jsem tu.. takže .." řekl Blaine a políbil mě.
"Takže to bude dokonalé.." dořekl jsem a usmál se.
"Quinn na mě hází vražedné pohledy..Měl by jsi si s ní zatančit, když si jí to slíbil.." řekl po chvíli Blaine a na tváři mu hrál úsměv. Až teď jsem si uvědomil, že už dávno hraje jiná písnička.
"Tak hned jak tahle písnička skončí, půjdu si pro ní." řekl jsem a podíval se na Quinn, která tančila se Samem a když uviděla, že se na ni dívám, usmála se.
"Mám vážně štěstí, že mám takové přátele a takovéhó přítele, jako jsi ty.." řekl jsem, když písnička skončila.
"Tak běž pro tu Quinn.." řekl Blaine a zasmál se. On sám se rozešel k Santaně a požádal ji o tanec. Ta se usmála a chytla ho za ruku, kterou ji podíval.

Tahle svatba byla nakonec naprosto úžasná.



Nikola

Společně jde vše líp

29. srpna 2012 v 21:26 ° Navždy spolu (Klaine) °

Společně jde vše líp

(vypráví Kurt)



Když jsem se ráno vzbudil, nemohl jsem si uvědomit, jestli vše nebyl jen sen. Podíval jsem se na hodiny. Bylo skoro jedenáct dopoledne. Spal jsem přes dvanáct hodin. Pokusil jsem se vztát z postele, ale když jsem se postavil na nohy, zatočila se mi hlava. Raději jsem se zase zpátky posadil a zazvonil na sestru. "Tak už jste se vzbudil?" zeptala se s úsměvem když přišla a přinesla mi snídani. "Ano, konečně se cítím odpočinutý." řekl jsem a usmál se.
"Váš přítel je už od půl osmé vzhůru." zasmála se. "Jestli stále chcete být spolu na pokoji, stačí, když vyplníte tento formulář." řekla a s úsměvem mi podala desky se souhlasem. Takže to nebyl sen. Blaine je opravdu v nemocnici a má otřes mozku. Vzal jsem si propisku, vyplnil své jméno, datum narození, a připojil podpis. "Tady.." řekl jsem sestřičce, když jsem ji podával vyplněný formůlář. Prolétla ho očima a přikývla. Teď se nasnídejte. Až pan doktor prohlédne Blainea, přivezeme ho. "Děkuji.." řekl jsem a zakousl se do rohlíku. Měl jsem strašný hlad.

"Ahoj Kurte.." řekl Blaine, když se otevřeli dveře a já uviděl jak ho vezou ke mně na pokoj. "Blaine!" skoro jsem vykřikl a postavil se. Byl jsem svému tělu vděčný, že mě nohy i rovnováha poslouchala. Došel jsem k jeho posteli a opatrně ho objal. "Ty jsi dneska pořádně vyspával.. A to já se už tak těšil na to, že budeme spolu, že jsem od sedmi nespal." zasmál se Blaine a chytnul mě za ruku. "Ty by jsi pro mě asi udělal všechno, že?.." řekl jsem a hrdě se na svého potlučeného přítele podíval. "Samozřejmě, skočil bych před kulku, abych tě zachránil. " řekl a stiskl mi ruku. "Miluji tě.." pošeptal jsem mu do ucha a políbil ho na krk. "Taky tě miluji.." řekl a usmál se. "Já to vím, jen už se prosím kvůli mě, ani kvůli nikomu jinému neper..." řekl jsem a přísně se na něj podíval. "Uvidíme.." řekl a pousmál se.


Ozvalo se energické zaťukání a ve dveřích se objevila Quinn. "Koukám, že už jste zase spolu..můžeme dál?" zeptala se a usmála se. "Samozřejmě.." odpověděl Blaine a podíval se na mě. A najednou se do nemocničního pokoje nahrnul celý glee. "Čaute kluci, doufám, že se brzo vzpamatujete a začnete zkoušet. Oblastní a svatba se blíží.." řekl pan Schuster, který zavíral dveře. "Pane učiteli!" řekl jsem nadšeně.
"Ahoj Kurte.." řekl a objal mě. "Tak jak se vám vede? Blaine, slyšel jsem, že jsi se pral jak rytíř, kvůli Kurtovi.." řekl Finn a na tváři se mu objevil vděčný úsměv.
"Naši mladí gayové! Jak se vám vede.." řekla Santana a s úsměvem nás objala.
"Kurte, jak je?" řekla Quinn a políbila mě na tvář. Miloval jsem její andělský úsměv. "Blaine, co hlava?" zeptala se a také jej líbla na líčko.
"My jsme vás přišli podpořit a taky trochu nabudit, abyste se co nejdříve vrátili do školy a do glee. Vaše hlasy nám chybí..." řekla Mercedes a usmála se.
"A proto jsme se pro Vás nachystali písničku.." řekla Rachel a důležitě pohodila vlasy a usmála se. Byla prostě tak ctižádostivá. To jsem na ní vždy obdivoval.

Když začala, ihned jsem poznal písničku Without You. Miloval jsem ji a Rachel i Quinn věděly, že je moje oblíbená, protože jsme ji zpívali, když jsem poprvé uviděl Blainea.

I can't win, I can't reign
I will never win this game (
Without you, without you
I am lost, I am vain,
I will never be the same
Without you, without you

All I need is you and I

Without...
You! You! You!
Without...you

I can't erase, so I'll take blame
But I can't accept that we're estranged
Without you, without you
I won't soar, I won't climb
If you're not here, I'm paralyzed
Without you, without you

.
Když dozpívali, vhrkly mi slzy do očí. Blaine se na mě usmál a stiskl mi ruku. Finn mě objal kolem ramen a pan Schuster se usmál.
"Jo, slyšeli jsme, že nemocniční strava je strašná, tak jsme vám alespoň donesli ovoce, nějaké sušenky a muffiny." řekl Puck a přidrzle se usmál. "Kute, já ti to snad závidím, ty sestřičky v těch krátkých šatičkách.." mlaskl mi do ucha Puck, když mi podával koš s jídlem.
"Fuj, Pucku, jsi nechutnej.." řekl jsem, ale musel jsem se zasmát.

"A kdy Vás pustí domů?" zeptala se Tina.
"No mě pustí za dva dny a Blaine tu asi bude muset ještě zůstat.." řekl jsem a soucitně se na Blainea podíval.
"Možná půjdu do domácího ošetřování." Řekl a usmál se. "To jídlo je tu totiž fakt humáč..."
Když asi po hodině většina lidí odešla, a zůstala s náma jen Quinn, Mercedes a Rachel. Vyprávěly o novinkách ve škole, Mercedes se přiznala, že randí s Paulem, což je fotbalista. Přál jsem jí to. Od té doby, co byla v prváku platonicky zamilovaná do mě nikoho neměla. Teď úplně zářila štěstím.



Konečně nás pustili domů. Já už jsem byl úplně v pořádku, jen Blainea pustili pod podmínkou domácího doléčení. Byl jsem u něj co to jen šlo. Týden jsem ještě zůstal doma i já. Táta chtěl mít jistotu, že se hned první den ve škole nezhroutím. Taky chtěl, abych ležel v posteli a nikam nechodil, když jsem mu ale vysvětlil, že za Blainem půjdu ať chce nebo ne, měl jedinou podmínku a to tu, že mě k němu vždy zaveze, a pak pro mě i přijede. Nebyl jsem proti.
Proseděl jsem u Blainea celé hodiny. Povídali jsme si, dívali se na filmy, muzikály, ale nejraději jsem měl ty chvíle, kdy jsme jen tak leželi vedle sebe a dívali se jeden na druhého. Na těch okamžicích bylo něco neobyčejného.
"Zítra přijedou naši.." řekl Blaine, když jsem se přitulil k němu. "Hmmm.. tak kdy tě zase uvidím?" zeptal jsem se zklamaně, nechtěl jsem být ani den bez Blainea. Byl má droga, já jeho. Oba jsme to věděli a vůbec jsme se tím netrápili.
"Zítra.." řekl a na tváři se mu objevil ten záhadnej úsměv, který nevěštil nic dobrého. "Zítra tu jsou tvoji rodiče, vzpomínáš?" zeptal jsem se a podíval se mu do očí.
"Ano pamatuju, chtějí tě poznat" řekl Blaine a pohladil mě po tváři.
Vyvalil jsem na Blainea oči a nevěřícně se na něj podíval. Nebyl jsem si jistý, opravdu mě jeho rodiče chtěli poznat?..
"Co jsi tak překvapený Kurte, tvá rodina mě zná už dlouho. Je načase, aby jsi i ty poznal tu mou." řekl a obmotal mi ruce kolem pasu. "Teď na to nemysli.." řekl a přitiskl své rty na mé. Tím dokonale umlčel nejen mě, ale i mé myšlenky. Zajel jsem prsty do jeho vlasů a přitáhl si ho blíž..
"Na tohle tě užije, ale poznat se s mými rodiči se bojíš.." řekl Blaine, když se odtáhl a usmál se.
"Nech toho.." řekl jsem a políbil ho na krk.
"Tak zítra ve čtyři tu buď..." řekl Blaine a opět mě políbil. V tu chvíli jsem, ale v kapse ucítil vibrace telefonu. "Počkej.." řekl jsem s úsměvem a od Blainea se odtáhl.
"Ano tati?" zeptal jsem se a snažil se odstrčit Blainea, který mi rukou zajel pod tričko a snažil se mě přitáhnout zpět k němu.
"Jo dobře, za minutu jsem tam.." řekl jsem a položil telefon. "Musím jít.. Táta na mě čeká.." řekl jsem a políbil ho do vlasů. Vstal jsem z postele a přehodil přes sebe bundu. "A pusa na rozloučenou nebude?" zeptal se Blaine s rožťáckým úsměvem. "Ahoj.." řekl jsem a sklonil se k němu. Jeho rty se naléhavě přitiskly na mé. "Tak zítra.." zašeptal a usmál se.
"Zítra Blaine, miluji Tě.." řekl jsem ve dveřích a musel jsem se usmát.
"Já tebe.." odpověděl a já zavřel dveře jeho pokoje a pospíchal k autu.

"Bože, co si jen vezmu na sebe.." začal sem další den vyšilovat. Už zbývaly jen tři hodiny a já nebyl vůbec nachystaný. Rozhodl jsem se, že začnu sprchou. Horká voda postupně uvolňovala mé ztuhlé svaly a působila dobře na psychiku. Když jsem vyšel z koupelny postavil jsem se před skříň a pár minut do ní jen tupě zíral. "Musím si obléct něco víc můžského.." řekl jsem si a začal se prohrabávat v hromádkách oblečení. Jelikož jsem neměl žádné volné kalhoty, vzal jsem si své černé, úzké džíny, poté vyhrabal modrou polokošili a nakonec našel černou letní budnu, která se skvěle hodila k džínám.
Potom jsem se opět vytratil do koupelny. Vyfoukal jsem si vlasy, poté je pečlivě načesal a zafixoval lakem na vlasy. Poslední úpravy a hotovo. Ještě mi zbývala hodina. Chvíli jsem chodil po pokoji sem a tam a pak jsem se rozhodl, že prostě pojedu za Blainem dřív.
Když jsem jel přes město a uviděl květinářství, rozhodl jsem se zastavit a koupit paní Andersonové nějaké růže.
Když jsem zastavil před Blaineovým domem a rozhlédl se, zjistil, že Blaineovi rodiče ještě nepřijeli. Nikde nestálo jejich auto. Došel ke dveřím a zazvonil. Cinknul ještě jednou a čekal. Věděl, že než se Blainea vyhrabe z postele a sejde schody z prvního patra chvíli to trvá.
"Ahoj Kurte.." řekl Blaine a políbil svého přítele.
"Ahoj.." odpověděl jsem. Dopadla na mě nervozita. Představa, že bych měl za necelou hodinu vést rozhovor s rodiči Blainea mě děsil.
"Kurte posloucháš mě?" zeptal se Blaine a chytil mě za ruku.
"Co? Cože?.. Promiň zamyslel jsem se..." řekl jsem a usmál se.
"Ptal jsem se, jestli jsou ty růže pro mě.." řekl kudrnatý mladík a šel pro vázu.
"Né promiň. Jsou pro tvou mámu..." řekl jsem a vydal se za Blainem do pokoje. Postavil vázu na stůl a já do ní vložil květiny.
Když jsem se na něj podíval, viděl jsem, jak si mě měří pohledem.
"Jsem nevhodně oblečený?" zeptal jsem se s obavami a nervozně jsem se zavrtěl.
"Ehmm.. no... nevhodně ne.." řekl Blaine a na tváři se mu objevil přidrzlý úsměv. "Jen tak mužněji, až na ty těsný džíny, které tak krásně obtahují tvůj dokonalej zadek." řekl Blaine a přitáhl si mě k němu na postel.
"Blaine, nech toho.." řekl jsem a posadil se k němu zády.
"Co je?" zasmál se.
"Jsem prostě nervozni.." přiznal jsem se a cítil, jak se mi krev hrne do obličeje.
"Tak to bych tě měl rozptýlit..." řekl Blaine a já ucítil jeho dech a poté rty na svém krku..
"Blaine, co kdyby přišli tvý rodiče. Máš přece ležet..." řekl jsem a nervozně se ošil.
"Rodiče zavolají, jak přistanou na letišti. Máme spoustu času.." zamumlal mezi polibky a já už neměl sílu se mu bránit. Nemohl jsem přece odolat někomu tak dokonalýmu jak byl Blaine.
Otočil jsem se k němu a našel jeho rty. Ucítil jsem, jak si mě jeho ruce přitáhly blíž. Musel jsem se zasmát. Prsty jsem zajel do jeho kudrnatých vlasů a v tu chvíli jsem ucítil, jak jeho ruce putují pod mým tričkem. Povalil mě na postel a zasmál se. "Pozor na svá žebra Blaine.." zašeptal jsem, když se jeho rty ocitly na mém krku. "Klid Kurte..." řekl s úsměvem.
Opět si mě prohlídl a pak se ke mě sklonil a řekl.." To tvé oblečení je vážně sexy... Mohl by sis ho brát častěji.." a opět přitiskl své naléhavé rty na mé. Cítil jsem jeho horký dech a přitáhl si ho co nejblíže...



"Blaine?" ozval se ze dveří ženský hlas a já se s leknutím posadil. Blaine se překvapeně otočil a ve dveřích uviděl svou mámu a tátu.
"Ahoj mami, tati.." řekl a vstal z postele a objal je. "Mami a tati.. tohle je můj přítel Kurt.." řekl a ukázal na mě. "To jsme si všimli.." řekl pan Anderson a hodil po mě nepřátelský pohled.
Já se konečně vzpamatoval a slezl z postele. Natáhl jsem se pro růže, které byly ve váze a podal ruku paní Andersonové. "Rád vás poznávám..máte velmi krásný dům.." řekl jsem a předal ji kytici. "Děkuji Kurte, jsem Suzan a děkuji za květiny. Miluji růže.." řekla a objala mě. To mě zaskočilo, ale objetí jsem jí nadšeně oplatil.
"Já jsem Blaineův otec..John Anderson" řekl pan Anderson a natáhl ke mě ruku. "Těší mě..Jmenuji se Kurt Hummel." řekl jsem a stiskl mu ruku.
"Promiňte, že jsme vás vyrušili, ale chtěli jsme vás překvapit.." řekla Blaineova matka a usmála se. "Nevím ale, kdo koho překvapil víc.." řekl mrzutě pan Anderson a zamračil se.
"Nech toho Johne.." napomenula svého manžela paní Andersonová.
"Tak se asi uvidíme později. Tak zatím Kurte.." řekla Suzan a usmála se.

"Bože, to bylo strašné.." řekl jsem a nešťastně si skryl tvář do dlaní. "Nechápu jak ti může být do smíchu.." řekl jsem naštvaně, když jsem viděl, že Blaine má co dělat, aby se nesmál nahlas.
"Ale Kurte, bylo to ... originální.." řekl Blaine a stiskl rty, aby zadržel výbuch smíchu.
"Pro tebe, ale pro mě to byl neskutečný trapas..." řekl jsem a naštvaně se na Blainea podíval. "Za všechno můžeš Ty!" zvýšil jsem hlas a ukázal na něj prstem..
"Já?.." zeptal se nevěřícně a přisedl si ke mě.
"Jo ty.. Bože to je trapas. Představa, že bych se přišel seznámit s přítelem mého syna a našel ho jak je u něj přisátý jak klíště, asi bych mu už nikdy nedovolil překročit práh domu.."
"Kurte, moc to řešíš." řekl Blaine a ovinul mi ruku kolem pasu, kterou jsem ale setřásl.
"Kurte, podívej se na mě.." řekl Blaine a chytil mě za ramena a já se konečně podíval do těch oříškových očí, které jsem tak miloval.
"Miluji tě. Překonali jsme nejeden trapas, tak jeden ještě přežijeme.. Ne?.." stále jsem koukal do jeho očí. Když jsem se pousmál znovu se ke mě přitiskl. Tentokrát jsem ho už nesetřásl, jen jsem ho objal a cítil jsem, jak mě políbil do vlasů. Jeho hrudník se stále třásl a já cítil, že v sobě stále zadržuje smích. Musel jsem se ale taky pousmát. Nic jiného mi teď už stejně nezbývalo. Musel jsem to přejít.
"Tvůj táta myslel, že mě zabije.." řekl jsem Blaineovi a zasmál jsem se.
"Ale máma přetékala nadšením. Je ráda, že někoho mám. Je šťastná, když jsem šťastný já. S tátou si starosti nedělej. On se ještě ani pořádně nesmířil se mnou. Takže toho prostě přehlížej.." řekl Blaine a políbil mě na čelo.
"Tak už konečně zapni nejaký film.." řekl jsem a usmál se na něj.
"Dobře, tak co třeba Alenku v říši divů?" zeptal se Blaine, když vytáhl dvd ze šuplíku.
"Klidně.." řekl jsem a uvelebil se na jeho posteli. Když zapnu DVD, lehnul si ke mě a objal mě.
"Miluji Tě Kurte, víš to?" zeptal se mě s rukou v mých vlasech.
"Vím.. taky tě miluji.." řekl jsem a tyhle slova jsme zpečetili polibkem.
.



Nikola

Přiznání

28. srpna 2012 v 15:15 ° KURTBASTIAN příběh °

Přiznání

(vypráví Sebastian)



Ležel jsem na posteli a přemýšlel. Kurt je gay. Je na to hrdý a před nikým to netají. A ikdyž se přiznal, nestratil své přátele. Né jako já. Vzpomínal jsem na den, kdy jsem na své staré škole řekl, že jsem homosexuál. Najednou se mi všichni vyhýbali, jakobych měl nějakou smrtelnou nemoc. Teď jsem ale nevěděl co dál. Mé srdce chtělo zase vidět Kurta a můj mozek mi také přikazoval, abych za ním šel. "On ti bude rozumět.." slyšel jsem v duchu. Navíc jsem cítil, že mě ke Kurtovi něco táhne.
Zvedl jsem se z postele, oblékl si kalhoty, mé oblíbené tmavě zelené triko a šel jsem za Kurtem.
Zarazil jsem se teprve, když jsem stál před dveřmi jeho pokoje. Mám, nemám, mám, nemám.. Mé srdce bilo jako o závod. Zavřel jsem oči,zaklepal a zhluboka se nadechl.
"Dále.." ozvalo se a já nakoukl do dveří. "Můžu dál?" zeptal jsem se a podíval se na Kurta. "Samozřejmě.." řekl a vyskočil z postele a přišel až ke mně. "Děje se něco Sebastiane? Promiň, ale vypadáš nějaký ..hmm... utrápený.." řekl Kurt a přešel zpět ke své posteli a pokynul rukou, abych si přisedl. "Chtěl jsem si s tebou promluvit.." začal jsem opatrně a podíval se mu do očí. "Tak co se děje.." zeptal se a v očích jsem viděl soucit. "Ani nevím, jak začít.." řekl jsem a nevěděl jak pokračovat. "Klid, zhluboka se nadechni, a řekni mi, co máš na srdci.." řekl a objal mě kolem ramen. Trochu vyděšeně jsem se na něj podíval a on rychle svou ruku z mých ramen sundal. "Promiň.." šept. "Ehmm.. ty promiň, o to nejde.." řekl jsem a pokusil se usmát. Vzal jsem jeho ruku a položil ji zpět na svá ramena. Uklidňovala mě. "Tak začneme jinak.. " řekl a usmál se a podíval se na mě. "Jakou barvu máš nejraději.." zeptal se mě a já se na něj nechápavě podíval. "Modrou.." odpověděl jsem nevědomky. Proč jsem řekl modrou? zeptal jsem se sám sebe v duchu. Ještě předchvílí to byla zelená. Když jsem se ale podíval do jeho blankytných očí, věděl jsem proč. "Skvělé, tak jak se jmenuje tvůj pes.." zeptal se zase a já automaticky odpověděl. "Twitty" musel jsem se usmát, když jsem si vzpoměl na mou černou fenečku, která ačkoli byla kříženec, byla nádherná.
"Je to lepší?" zeptal se po chvíli Kurt.. "Jo..díky" řekl jsem a on se posunul a opřel se o stěnu u postele. "Tak co jsi mi pořeboval, nikomu to neřeknu.." zase začal modrooký mladík a stále se usmíval. "Já, nevím jak bych to řekl.." začal jsem a zhluboka jsem se nadechl. Pokoušel jsem si dodat trochu odvahy. Podíval jsem se na Kurta, který mě stále sledoval s mírným úsměvem. "No tak.. " řekl a jeho úsměv se rozšířil.
"Jsem GAY.." řekl jsem rychle a sklopil pohled do země. Chvíli bylo ticho a pak si Kurt odkašlal a řekl.." Tak to je všechno?" řekl a já cítil, jak mě sleduje pohledem. Podíval jsem se na něj. Viděl jsem, jak se na mě soucitně dívá. Do očí se mi hrnuly slzy. "Nevím co dělat Kurte. Jsem na dně.." než jsem to stačil doříct, můj hlas se zlomil.
"Můžu tě obejmout?" zeptal se opatrně Kurt a já jen slabě přikývl.
Natáhl se ke mě a já ho k sobě přitiskl. Možná to bylo intimnější, než jsem plánoval, ale to mi teď bylo jedno. Potřeboval jsem mít u sebe někoho, kdo mi rozumí. Slzy mi stále stékaly po tváři a máčely Kurtovo triko. "Ty jsi to nikomu ještě neřekl?" zeptal se Kurt po chvíli. "Řekl, má rodina to ví, a bere mě takového jaký jsem, ale bojím se to říct tady ve škole." řekl jsem stále se slzami v očích. "Tady jsou tolerantní kluci. Mě přijali okamžitě. Nemáš se čeho bát. Tady šikana neexistuje." řekl Kurt a já ho konečně pustil. "Na minulé škole to nevzali.." řekl jsem tiše. "Vůbec? Nikdo tě nepřijmul takového, jaký jsi?" zeptal se skoro nevěřícně Kurt. "Ne, chovali se ke mně, jako bych přenášel nějakou epidemii." řekl jsem a podíval se na Kurta. Jeho oči se taky leskly slzami. "Nikomu to neřeknu. Až budeš připravený, řekneš to všem sám.." řekl a povzbudivě se usmál. "Děkuji.." řekl jsem a do očí se mi opět nahrnuly slzy. "Pojď sem.." řekl Kurt a znovu mě objal. Cítil jsem teplo jeho těla a vůni jeho kolínské. Vydržel bych v jeho objetí celou věčnost, ale nemohl jsem. "Děkuji..děkuji ještě jednou.." řekl jsem tiše a odtáhl se. "U mě máš dveře stále otevřené. Na to se spolehni." řekl Kurt a praštil mě pěstí do ramene. Musel jsem se usmát.
"Tak dobrou noc Kurte.." řekl jsem ještě ve dveřích, když jsem odcházel.
"Dobrou Sebastiane." řekl Kurt. "Nezapomeň se usmívat, smutek ti nesluší.." řekl a mě to nedalo a opravdu jsem se usmál. Cítil jsem jak štěstí zalívá mé tělo a mou mysl. Zase jsem měl někoho blízkého. "Hned je to lepší.." řekl modrooký mladík a zasmál se.
"Tak děkuji. Dobrou.." řekl jsem a zavřel dveře od jeho pokoje.


Nikola


První den

27. srpna 2012 v 18:19 ° KURTBASTIAN příběh °

První den

(vypráví Sebastian)



"Ach bože.." řekl jsem a natáhl se k budíku, který neustále zvonil. Vůbec se mi nechtělo. Né že bych se nevyspal, ale prostě jsem nechtěl někam, kde nikoho neznám. Vyhrabal jsem se z postele a zašel do koupelny. Rozhodl jsem se, že si dám horkou sprchu. Cítil jsem, jak horká voda uvolňujé mé stuhnuté svaly na krku. Bylo to příjemné. Když jsem vyšel z koupelny, otevřel jsem skříň a vytáhl uniformu. Nebyla tak strašná, jak jsem čekal. Vlastně byla celkem dobrá. Tmavě modré sako s červeně orámovaným límečkem a s logem Daltonu s tmavými kalhoty. Na výběr jsme potom měli několik košil tmavých barev, svetrů a polokošil, které měli na drdci také vyšitý znak Daltonu.

Když jsem vyšel z pokoje, zamířil jsem na snídani, jako všichni ostatní. Popadl jsem tác a vydal se k pultu s jídlem. Vzal jsem si jablko, cereální tyčinku a minerálku a sedl si ke stolu, u kterého jsem seděl i včera. Byl úplně v rohu, takže jsem nebyl středem pozornosti. Rozhlížel jsem se po místnosti. Viděl jsem spoustu mladších, nejspíše prváků jak se dohadují a přetahují o židli. "Jsou jako malé děti.." pomyslel jsem si a nechápavě nad tím zakroutil hlavou.

Když zazvonilo, odtrhl jsem se od svého tácu a uvědomil jsem si, že už v jídelně sedím sám. Rychle jsem popadnul batoh a vydal se na první hodinu. Když jsem běžel chodbou, narazil jsem na pár dalších opozdilců, kteří spěchali do tříd.
Konečně jsem otevřel dveře do třídy a viděl jsem, že už všichni sedí na svých místech. Učitel tam naštěstí ještě nebyl. Když jsem se podíval do třídy, všiml jsem si, že na mě všichni zírají. Ty pohledy nebyli zrovna příjemné. Zhluboka jsem se nadechl a hledal jsem nějaké volné místo. Bylo jen jedno. V lavici vedle nějakého kluka, který na mě jako jediný nezíral a něco čmáral do sešitu. Vydal jsem se uličkou k volnému místu a když jsem byl blíž, tak jsem toho kluka poznal. Byl to ten modrooký mladík, který mi včera pomohl se zaseknutými dveřmi. "Ahoj.." pozdravil jsem ho, když jsem si sedl na volnou židli vedle něj. "Ahoj Sebastiane." řekl s úsměvem a zavřel blog. "Jak jsi se vyspal.." zeptal se a já si uvědomil, že má na kluka hodně vysoko položený hlas. Nebyl ale nepříjemný. Vlastně jsem si uvědomil, že mě jeho ton hlasu uklidňuje. "Dobře, díky.." řekl jsem a pokusil se mu oplatit úsměv. V tu chvíli ale do třídy vešel učitel a zahájil hodinu. Když si ten modrooký mladík vedle mě vytahoval sešit, uviděl jsem na štítku jeho jméno. Ano, byl to Kurt. Kurt Hummel. Když jsem si ho prohlížel, uvědomil jsem si, že má vážně roztomilej obličej. Musel jsem se tomu usmát. Po dlouhé době mě dovedlo něco rozptýlit. Něco tak obyčejného jako obličej druháka. Ale ty jeho blankytně modré oči, orámované řasami a jeho téměř zženštile plné rty na mé tváři prostě zanechali úsměv. Najednou do mě šťouchla jeho ruka. Zmateně jsem se na něj podíval a na čele se mi objevili vrásky. "Máš se představit.." zašeptal mladík a já se překvapeně postavil. "Jsem Sebastian Smyth. Nemám žádné sourozence, ale mám psa. Táta tu bude vést automobilku a máma pracuje z domu." řekl jsem a zase se posadil. Ucítil jsem na sobě pohledy kluků ze třídy. "Děkuji pane Smythe.." odpověděl učitel. "Kdyby jste cokoliv potřeboval, obraťte se na mě, nebo na své spolužáky." řekl profesor a podíval se na mého spolusedícího. "Pan Hummel je takový aktivní, takže vám určitě se vším rád pomůže." Mladík vedle mě se na mě usmál a odpověděl..."samozřejmě pane profesore, budu Sebastianovi rád nápomocen.." Když se na mě s úsměvem otočil věnoval jsem mu vděčný výraz.

Když zazvonilo na přestávku, přišli ke Kurtovi jeho přátelé. Kurt si schoval věci do tašky a mířil se svou partou ke dveřím. Najednou se zastavil a podíval se na mě. "Pojď s náma.." řekl a kývl rukou. Podíval se na své přátelé a ti jen přikývli a usmáli se. Byl jsem modrookému mladíkovi vážně vděčný. Musel mít obrovské srdce. "Sebastiane, tohle je Nick, Wes a Thom." řekl Kurt a já si s klukama postupně podával ruce. "Těší nás.." řekl Nick a přátelsky se usmál. "Doufám, že vám nevadí, že jdu s vámi..." řekl jsem opatrně a s obavami jsem se podíval na Kurta. "Kurtův přítel, je i náš přítel. Řekl tmavovlasý mladík, myslím, že se jmenoval Thom a já se usmál. Kráčel jsem vedle nich a nepokoušel se zapojovat do jejich debaty. "Jestli chceš, můžeš zase sedět semnou. Minulý rok jsem byl větší samotář, takže sedím všude sám. Řekl Kurt a v jeho očích byla vidět naděje. "Rád, děkuji.." řekl jsem mu a vešel za ním do třídy. Byl poměrně upovídaný. Dokud opět nepřišel profesor, nezavřel pusu. Vykládal o této škole, o životě a na nic se mě neptal. Nejspíše poznal, že nemám rád, když se někdo hrabe v mým soukromí.
Když konečně nastal čas na oběd všichni jsme šli společně do jídelny. Každý jsme si nabrali, co jsme chtěli a vydali se ke stolům. Až na mě, já nevěděl, jestli mám jít s nima, nebo ke svému stolu v rohu. "No tak Sebastiane, na co koukáš?" zeptal se Nick s úsměvem a kývl rukou k jejich stolu. Přisedl jsem si vedle Kurta a Wese. "Sebastiane.. kde jsi chodil předtím na školu?" zeptal se po chvíli ticha Nick. "Taky na soukromou, ale tam jsme byli kluci a holky dohromady." řekl jsem a při té vzpomínce jsem se usmál. "Jsou v Miami hezčí holky než tady?" zeptal se zase Wes. Překvapeně jsem se na něj podíval a pokusil se odpovědět.." no ehmmm.. v Miami jsou pěkné, tady jsem jich ještě moc neviděl.." odpověděl jsem a cítil se jak myš zahnaná do kouta. "A kolik jsi už měl holek? Potřeboval bych poradit a ty vypadáš jako klasický lamač dívčích srdcí.." zeptal se Thom a mě tou otázkou naprosto vyrazil dech. "Bože kluci nechte toho. Nevidíte, že z vás má Sebastian hrůzu? Být ním, už dávno bych utekl!" řekl Kurt a probodl kamarády pohledem. "Tebe bychom se na takové otázky neptali.." zasmál se Nick a objal Kurta kolem ramen. Podíval jsem se na Kurta nechápavým pohledem. "Proč by se tě na to neptali?" zeptal jsem se a doufal jsem, že se tak vyhnu své odpovědi. "No víš.. já jsem gay." řekl Kurt a rozpačitě se usmál.
Tak teď mi to konečně dávalo smysl. Ta dokonalá tvář bez jediné chyby. Dokonale upravené obočí a bezchybně upravené vlasy.
"Zaskočilo tě to?" zeptal se po chvíli opatrně Kurt. "Ne, já jen.." Musel jsem se usmát. "Už chápu ty tvé dokonale upravené vlasy a bezchybnou pleť." řekl jsem a s úsměvem se podíval na modrookého mladíka.



Nikola


Nový kluk

26. srpna 2012 v 18:25 ° KURTBASTIAN příběh °

Nový kluk

(vypráví Kurt)



"Nechápu jak je to možné, že ty prázdniny vždy tak rychle utečou..Chybí mi to bezstarostné povalování v křeslech v obchoďáku.." řekl jsem sklamaně, když jsem si balil tašku na Dalton."Takže tobě budou chybět jen milované masážní křesla a já ne?" řekl Blaine, který byl už dva roky můj nevlastní a o tři roky starší brácha. "Ty mi budeš chybět nejvíc.." řekl jsem, když jsem stál nad otevřenou taškou, která už byla z poloviny plná.
Ano samozřejmě jsem se těšil na přátele, ale bude mi chybět to povalování, nákupy s Quinn a celkové chvíle s holkama a s mým nevlastním bráchou. Kluci na Daltonu jsou skvělí, mám tam nejlepší přátele, ale i když jsem gay, a měl bych být za chlapeckou školu vděčný, s holkama si rozumím prostě lépe. Nejen proto se mi bude stýskat po pikniku s Quinn, Mercedes, Rachel, Finnem, Wesem, Santanou a samozřejmě s mým nevlastním bratrem Blainem.
"Myslíš, že mě se chce? Ty se alespoň s kluky z Daltonu znáš, ale já přijdu na školu, kde nikoho znát nebudu.." řekl Blaine, když zavíral kufr. "Tobě ale seznamování problém nedělá, vsadím se o co chceš, že tě budou všichni milovat.." řekl jsem s úsměvem a koukl na Blainea.
"A co ty a Santana?" zeptal jsem se po chvíli ticha, když jsem si konečně zabalil i věci z koupelny. "Santana je skvělá, je krásná, je chytrá, ale nevím, nevím jestli o mě má zájem. Nevíš o tom něco?" zeptal se mě Blaine s úsměvem. "Jediné co vím, je to, že na posledním píkniku z tebe nemohla ztrhnout oči." řekl jsem a usmál se. Měl jsem Blainea rád. Když se před dvěma roky Suzan s Burtem seznámili a poté našli nový dům, kde jsme se nastěhovali, trochu jsem se bál toho, jak Blaine přijme, že jsem gay, když jemu se líbí holky. Přijal to ale líp než všichni ostatní a navíc mi byl skvělou oporou.
"No, možná ji někam pozvu. Víš, že bude studovat taky v New Yorku?" zeptal se mě Blaine nadšeně. "To mi říkáš jen tak?" zeptal jsem se uraženě. "Tak to ji prostě musíš někam pozvat a možná ještě teď. Třeba byste pak spolu mohli bydlet..Klidně vám pomůžu přes Skype zařídit byt.." řekl jsem a rošťácky se podíval na Blainea, který teď jen seděl na mé posteli a pozoroval mě. "Jsi skvělý brácha.." řekl s úsměvem a objal mě. "Jdu jí zavolat.." řekl a odešel do svého pokoje.
Já se jen usmál a potom jsem nespokojeně pohlédl na tašku. Praskala ve švech a to jsem tam měl sotva polovinu věcí.

"Tak se měj pěkně Kurte, o víkendu se ještě uvidíme, domluvili jsme se totiž se Santanou, že pojedeme až po neděli." řekl mi ještě Blaine ve dveřích, když jsem se chystal odjet na Dalton. "Dobře, o víkendu určitě přijedu. Nenechal byxch tě odjet bez rozloučení." řekl jsem a vděčně se na něj podíval, když mi donesl kufr k autu. "Tak se zatím měj, a pozdravuj Stehlíky.." řekl a objal mě na rozloučenou. "A ty pozdravuj Santanu.." řekl jsem s úsměvem a Blaine mě pěstí bouchnul do ramene. Oba jsme se zasmáli. Potom ještě rychlé objetí s Suzan a s tátou. Nasedl jsem do auta, nastartoval a jel cestou k Daltonu, kterou jsem znal, tak jako své boty.
.
.
Většina kluků už tam byla. Zamířil jsem přímo do svého pokoje, abych si mohl v klidu vybalit věci. Když jsem ukládal věci na poličku v koupelně, ozvalo se energické zaklepání na dveře a než jsem stihl cokoliv říct do pokoje se nahrnuli kluci. "Čau Kurte.. rád tě vidím chlape.." řekl Nick a pevně mě objal. "Jaký prázdniny?" zeptal se Thom, s kterým jsem se, jako s jediným celé prázdniny neviděl ani jednou. "Ale jo dobré, co ty?" "Skvělé, holky, pláž, prostě slast.." řekl a zasněně se usmál. "To jsi Kurta asi moc nerozvášnil." zasmál se Wes, který teď také došel ke mě a s úsměvem mě objal. "Nazdárek Kurte, co Blaine? Je s tou snědou princeznou?" zeptal se a já věděl, že má na mysli Santanu. "Něco se rýsuje, ale nechci to zakřiknout." řekl jsem a posadil se na postel. "Příjde sem nový kluk." řekl Thom, který se právě pokoušel uvelebit na měkkém koberci vedle mé postele. "To je něco neobvyklého? Vždyť nový tu budou všichni prváci, tak jako my před rokem." řekl jsem a nechápavě se na kamaráda podíval.
"Né prvák, druhák jako my. Bydlel prý někde v Miami. Jeho tátu povýšili a tak se přestěhovali. Bude bydlet o dva pokoje dál od tebe. Na 103." řekl Thom a všichni jsme na něj usmáli. "Sakra chlape, ty jsi jak Colombo. Takový vyšetřovatel." řekl Nick a zasmál se. "Ne je spíš jak drbny od nás s ulice." řekl Wes a všichni jsme se začali smát, protože jsme dobře věděli, co takové postarší paní, které nemají co dělat, dokážou.

Když kluci odešli, pocítil jsem únavu. Rozhodl jsem se, že si půjdu dát sprchu a udělám si svou obvyklou regeneraci pleťi a přidám i vyživující masku. Horká voda byla příjemná. Cítil jsem, jak mi všechny stuhlé svaly povolují. Když jsem vyšel ze sprchy, cítil jsem se příjemně uvolněný. Oblékl jsem si bavlněné kalhoty a triko. Když jsem skončil i s péčí o pleť, dolehla na mě únava a já usnul. Spal jsem nezvykle dlouho.
Když jsem se ale probudil cítil jsem se úžasně odpočinutě. Jelikož vyučování začínalo až zítra, měl jsem celý den volný. Rozhodl jsem si konečně vybalit i zbytek věcí, a nachystal si věci na zítra. Poté jsem si upravil vlasy a oblékl si své oblíbené úzké rifle a k tomu přiléhavé šedé triko. Nemuseli jsme nosit uniformu pořád. Byla povinná jen při vyučování. Když jsem konečně přišel do jídelny, už jsem viděl Wese a Nicka, jak sedí u našeho obvyklého stolu a o něčem horlivě diskutují. Došel jsem proto k pultu, nasypal si ceréálie s ovocem, zalil mlékem, popadl jsem lžičku a vzal si jahodový džus. Když jsem si přisedl ke klukům jen zamumlali něco, co znělo jako pozdrav a dál si povídali o něčem, od čeho jsem nevěděl koncA kraja. Proto jsem se pustil do své snídaně a jen nepřítomně poslouchal, co si Wes a Nickem šeptají. Když si k nám přisedl i rozespalý Thomas, ihned se Wese zeptal o čem tak zapáleně hovoří, odpověděl. "Támhle v rohu, to je ten novej. Sebastian Smyth. Co na něj říkáš Kurte? Fešák co?" zasmál se Wes a poprvé se na mě dnes podíval. Když viděl můj mírně naštvaný výraz, jemně mě šťouchnul do rame se slovy.." sorry kámo.." Když jsem se, ale na toho kluka podíval, musel jsem uznat, že vážně není tak špatný. Byl vysoký, a bylo vidět, že nejspíše sportuje, protože pod upnutým trikem bez rukávů, byla vidět jeho vypracovaná postava. I obličej měl pěkný. Spíše zakulacená tvář, ovšem s výraznou bradou. Zelené oči se rozhlíželi po místnosti a jeho typicky chlapecké rty byli v rovné linii. Jeho světle hnědé vlasy měl upravené tak, aby mu nepadali do očí. Celkově ale působil jako Ledová královna. Tvář bez emocí, oči bez výrazu. Ihned mi ale bylo jasné, že má nějaký problém. Jinak jsem si nemohl vysvětlit to, co z něj vyzařovalo.

Když jsem se po snídani a ranní schůzi Stehlíků vydal do pokoje, na chodbě jsem potkal toho nového kluka. "Sakra.." zaklel a točil s klíčkem v zámku.
"Ahoj, můžu ti pomoct?" zeptal jsem se, když jsem viděl, jak s těmi dveřmi zápasí.
"V pohodě, jen se to asi zaseklo." řekl s mírně nepřátelským tonem, který jsem nechápal. Nic jsem mu přece neudělal a už se chová takhle?
"Promiň, měl jsem se první představit. Jsem Kurt, Kurt Hummel a ty jsi..?" zeptal jsem se a usmál se na něj, když se na mě konečně podíval. Zvedl hlavu od zámku a já si uvědomil, že je asi o půl hlavy vyšší než já.
"Jsem Sebastian Smyth." řekl a napřáhl ke mně ruku. "Těší mě.." řekl jsem a dodal. "Dovolíš, se zaseknutým zámkem mám své zkušenosti." řekl jsem a poté jemně zatáhl za dveře, otočil klíčem a dveře se otevřeli. Usmál jsem se a od dveří ustoupil. "Děkuji.." řekl Sebastian a zvedl jeden koutek úst v nepatrný úsměv. "Stačí když ty dveře jemně potáhneš k sobě, pak to půjde lehko. A taky ti radím namazat je, pak se to zasekávat nebude." dodal jsem. "Fakt díky. Tak zatím Kurte." řekl a zmizel za dveřmi svého pokoje. Ještě chvíli jsem se díval na dveře jeho pokoje a tak nějak doufal, že vyjde ven a popovídáme si spolu. Po chvíli jsem si ale uvědomil co dělám, a že si opět představuji něco neuskutečnitelného a raději zmizel ve svém pokoji.
"Sakra, sakra, sakra.." zaklel jsem, když jsem zavřel dveře. "Vždyť on určitě není gay a navíc se vůbec neznáte..." slyšel jsem svůj vnitřní hlas. Měl jsem strašnou chuť jít za ním a dozvědět se o něm víc, ale strach byl silnější než mé tužby, takže jsem si raději zalezl na postel a zapnul notebook. Hned, když jsem se připojil na skype, dostal jsem zprávu od Blainea a Quinn. Když jsem se podíval na budík, překvapilo mě, že už je jedenáct večer. "Nějak jsme se zakecali." řekl jsem překvapeně a odešel do koupelny. Po horké sprše, následovala očista pleti a poté jsem se konečně zachumlal do postele. Natáhl jsem si budík na sedm, abych si stihl ještě všechno v klidu nachystat a potom, když jsem konečně zavřel oči, nemohl jsem na Sebastiana přestat myslet. Viděl jsem jeho smutnou a zatrpklou tvář v tak bezchybném obličeji. Proč je ale takový?



Nikola

Úvod, předmluva

26. srpna 2012 v 13:47 ° KURTBASTIAN příběh °

KurtBastian - příběh

!!!POKUD NENÁVIDÍTE SEBASTIANA, A NEPŘEŽIJETE BEZ KLAINE PÁRU, RADĚJI NEČTĚTE!!!


.
Proč příběh o Kurtovi a Sebastianovi?
Protože tyhle dva mám z glee moc ráda a občas mě mrzí, jaký je tam Sebastian mizera :D Takže jsem se rozhodla začít psát příběh o dvojici Kurt a Sebastian.
.
.
!!! V tomto příběhu je Blaine heterosexuál a je Kurtův starší bratr. Kurt stále chodí na Dalton, Blaine už odmaturoval a je na vysoké. Na Daltonu se Kurt seznámí se Sebastianem. Sebastian je téměř obyčejný kluk (samozřejmě gay), až na to, že před všemi skrývá svou pravou tvář. Kurt neví, co ho na Sebastianovi tak přitahuje, ale je si jistý, že musí zjistit, kdo je vlastně Sebastian zač. !!!
.
.
Hlavní POSTAVY
Kurt Hummel
Sebastian Smith
Blaine Anderson (Kurtův nevlastní bratr, heterosexuál :)
Burt Hummel (Kurtův táta)
Suzan Anderson (Blaineova máma, Kurtova nevlastní)
Wes, Nick, Thom (Kurtovi nejlepší přátelé z Daltonu)
Quinn Fabrai (Kurtova nejlepší kamarádka)
Santana Lopez (Blaineova holka)



Oba v nemocnici

25. srpna 2012 v 16:15 ° Navždy spolu (Klaine) °
(Proč je Kurt v nemocnici, najdete v předchozí kapitole "Nemoc")

Oba v nemocnici

(vypráví Blaine)




Když jsem odešel od Kurta, nemohl jsem uvěřit tomu, co Sebastian udělal. Ano, věděl jsem už od první chvíle, že to není žádný svatoušek, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že by byl schopný udělat něco takového. To, že napsal sms mým jménem bych možná ještě skousnul, ale to co napsal Kurtovi, takové hlouposti stylu, že mě do pololetí získá a že Kurt je nule a podobně. To mě opravdu vytočilo.
Byl jsem tak naštvaný, že jsem si připadal jak býk v aréně. Nastoupil jsem do auta, zešlápl plyn a ujížděl směrem k Daltonu. Chtěl jsem si to vyřídit jednou pro vždy a navíc jsem měl i vztekem zatemněnou mysl.
Když jsem zaparkoval, rychlým krokem jsem se vydal ke společenské místnosti. Rozrazil jsem dveře a pohledem přejel po místnosti.
Nebyl tam. Otočil jsem se, ale když jsem ucítil ruku na rameni otočil jsem se.
Stál u mě Nick s Thomem a nechápevě a trochu vyděšeně na mě koukali.
"Blaine? Co se děje?" zeptal se Nick a vyděšeně se na mě díval.
"Kde je Sebastian?" zeptal jsem se a nereagoval na jeho otázku.
"Asi na pokoji. Proč? Co se sakra děje Blaine?" zeptal se znovu Nick.
"Kde bydlí?" zeptal jsem se a konečně se mu podíval do očí.
"Kurt je v nemocnici. Chci si jen promluvit se Sebastianem. Jaký má číslo pokoje Nicku!" řekl jsem naláhavě.
"Bydlí na pokoji 106, zastav se pak ještě za náma ano?" řekl Thom a pustil jeho rameno.
Nepřítomně jsem přikývl a vydal se k Sebastianovi na pokoj.
Když jsem došel před pokoj 106 ani jsem se nezastavil, nezaklepal, prostě jsem tam drze vstoupil.
"Co to sakra je?" zařval Sebastian, když mě ale uviděl, zlost zmizela a na tváři se mu rozjasnil úsměv. "Věděl jsem, že příjdeš. Má nabídka stále platí. Řekl a přišel ke mně. Já stále stál u dveří a když se ke mně přiblížil jen na pár centimetrů nebylo to nejpříjemnější. Než jsem stihl něco říct přitiskl své horké rty na mé. Když jsem ho odstrčil nechápavě se na mě podíval. "Tak proč tu jsi?" Zeptal se a znovu se ke mě přiblížil.
"Protože jsi kretén.. Kurt je v nemocnici" řekl jsem a snažil se sklidnit, abych mu jednu nevrazil a nepokazil jeho dokonale arogantní výraz.
"A za to snad můžu já?" zeptal se a nevěřícně zakroutil hlavou.
"Né uplně, ale máš na tom podíl.." řekl jsem a nespouštěl z něj oči.¨
"Ze všeho se složí, je vážně jak ženská. Nechápu jak s ním můžeš být. Blaine podívej se na sebe. A podívej se na něj. Vždyť je úplná nula." řekl Sebastian a vítězně se usmál.
Místo nějaké blbé poznámky, kterou by ani nezaregistroval jsem ho praštil pěstí do nosu.
"Kurva co děláš!" zařval na mě a chytil si nos, ze kterého mu valila krev.
"Ty se chceš prát? Myslíš si, že vyhraješ?" zeptal se a posměšně se usmál, když do mě strčil a já zavrávoral.
"Víš co, to asi nemá cenu. Prostě nech mě i Kurta na pokoji" řekl jsem a otočil se k odchodu. "To si myslíš, že mi rozbiješ nos a pak jen tak odejdeš?" zeptal se a v tu chvíli mě chytil za ramena a práskl semnou o zeď, a hlavou jsem se bouchnul do poličky. Cítil jsem, jak mi začala z hlavy tíct krev. "Doprdele.." pomyslel jsem si v duchu...
"Nerozmyslel sis to? Dávám ti ještě jednu šanci." řekl s úsměvem a chytil mě za čelist a čekal na mou odpověď. Strašně se mi točila hlava, myslel jsem, že omdlím. "Ne! Miluji Kurta" řekl jsem tak nahlas, co to jen šlo.
Chytil mě za paže, když se mi podlamovaly nohy a držel mě tak pevně, že jsem věděl, že tam budu mít modřinu. "Jsi vážně ubohej" řekl a vystrčil mě ze dveří. Nemohl jsem se udržet na nohou, tak jsem klesl na podlahu. Cítil jsem se strašně. Bylo mi na zvracení, a z hlavy mi tekla krev. Seděl jsem na chodbě a nevěděl co mám dělat. Vytáhl jsem mobil a vytočil Nicka. "Blaine?" ozvalo se po prvním zazvoněním. "Přijď prosím. K Seba..." můj hlas se zlomil a nemohl jsem dokončit větu. "Blaine, Blaine!! Co je?" slyšel jsem, jak ke mě někdo běží, ale neviděl jsem tváře, ani jsem nemohl rozpoznat hlasy. Najednou se vše stratilo ve tmě.


(POV Kurt)

Ležel jsem na posteli a povídal si s Quinn. Nikdy bych neřekl, že zrovna ona se tu potají přikradne. Byl jsem ale rád, že tu byla. Měl jsem ji rád a navíc jsem aspoň nemusel být sám. Tátu jsem poslal domů, nechtěl jsem aby další noc spal v nepohodlném křesle.
Quinn mi vyprávěla, že v Glee pořád zkouší na svatbu a že to bude bomba. Taky prý pro mě chystají malinkaté překvapení. Co to je jsem z ní nevymámil. Prý to ani Rachel neřekli, protože ona by to tajemství hned všem vyžvanila. Musel jsem se zasmát, věděl jsem, že má totiž pravdu. Měl jsem Rachel rád, ale občas opravdu nevydržela s pusou na zámek.
Bylo něco po osmé večer, když se i Quinn chystala k odchodu. Najednou ale do pokoje vešla sestra a trochu vyděšeně se na mě podívala. "Omlouvám se, vím, že tu nemám být, ale donesla jsem Kurtovi jen nabíječku na mobil a časopisy, aby měl co číst." řekla pohotově Quinn a ze své kabelky vytáhla spoustu časopisů a s úsměvem mi je podala.
"Počkejte slečno, myslím, že by teď Kurt neměl zůstat sám, nemám pro něj totiž nejlepší zprávu." řekla sestra a nervozně se na mě podívala.
"Samozřejmě, klidně tu zůstanu i přes noc. Co se děje?" řekla a chytla mě za ruku, kterou nervozně stiskla.
"Chci se jen první ujistit, jelikož nejste rodina. Vy jste přítel Blainea Andersona? zeptala se a podívala se na mě. Nebyl jsem schopen slova a jen jsem přikývl.
"Před chvílí ho nějký Nick s Thomem přivezli sem do nemocnice. Je v ambulanci. Má nejspíše otřes mozku a tržnou ránu na hlavě, kterou mu teď doktor zašívá. Jediné na co si vzpomíná je, že šel na Dalton za nějakým Sebastianem a pak jen pořád opakoval, že musí mluvit s Kurtem Hummelem." řekla a odmlčela se.
Nevěděl jsem co říct, nevěděl co dělat. Přístroj, který měřil můj tep opět začal pípat. "Snažte se uklidnit Kurte." řekla nervozně a ťukala do přístroje.
Quinn se na mě dívala a obejmula mě když mi do očí opět, jako už tolikrát za poslední dva dny vtékaly slzy. "Zvládnete to? Nebo chcete prášek na spaní?" zeptala se starostlivě sestra. "Zvládnu to." řekl jsem odhodlaně a utřel si slzy.
Když sestra odešla Quinn se mě tiše zeptala. "Ty víš, proč šel za Sebastianem na Dalton?" "Tuším." řekl jsem a podal jí mobil, aby si mohla přečíst sms, které mi Sebastian poslal.
"Ohhh to snad ne. Co si o sobě ten kluk myslí." řekla naštvaně.
"Klid Quinn, už mi snad nikdy nenapíše, poprosil jsem Blainea, aby mi bloknul jeho číslo.

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře. "Dále" řekla Quinn, která právě pokládala můj mobil zpět na noční stolek u postele.
"Nazdrar Kurte.." řekl Nick. "Co jsi dělal chlape.." zeptal se Thom, který se objevil hned zaním. "Ahoj kluci.." řekl jsem a usmál se.
"Vy jste se s Blainem na pobytu v nemocnici snad domluvili. On tu musí aspoň týden zůstat." řekl Nick. "Je to vážné?" zeptal jsem se opatrně, ale nevěděl jsem jistě, jestli opravdu chci znát odpověď. Quinn to nejspíše poznala protože mě silněji stiska ruku.
"Má otřes mozku a nalomené žebro. Popral se totiž se Sebastianem." řekl Thom a přisunul si židli k mé posteli. "On tě opravdu miluje, doufám, že to víš Kurte a že víš i to, že se Sebastianem se popral jen kvůli tobě a kvůli tomu, co ti psal." řekl Nick a soucitně mi stiskl rameno. "Ale máme i jednu dobrou zprávu.." řekl Thom a pousmál se. "Blaineovi ten box přece jen byl k něčemu platný. Sebastianovi zlomil nos. A pořádně. Bude muset na operaci, aby mu ho srovnali.." řekl a usmál se.

Když kluci odešli, zůstali jsme s Quinn sami. "Mám tu zůstat?" zeptala se.
"Ne, běž domů, zítra musíš do školy a někdo to musí říct všem ve sboru." řekl jsem a usmál se. "Šetři se Kurte, zítra za tebou zase příjdu. A chce příjít i Rachel s Finnem a Puck. Tak jestli by ti to nevadilo.." řekla s nadějí v hlase a já s úsměvem přikývnul.
"Tak zítra.." řekla, políbila mě na tvář a s úsměvem odešla.

Když jsem byl konečně sám, přemýšlel jsem o mě a o Blaineovi. Vzpomínal jsem, jak jsme se seznámili, na náš první polibek a na to, jak kvůli mě přestoupil na školu, kde to schytává tříští. To vše jen kvůli mě. Jak jsem na to mohl zapomenout a věřit smsce od nějakého kluka, kterého jsem nikdy neviděl. Když jsem si uvědomil, že se kvůli mě Blaine porval, zprvu mi to zalichotilo, ale když jsem si pak uvědomil, že leží vedle na pokoji s otřesem mozku a nalomeným žebrem.
Musel jsem ho vidět. Natáhl jsem se pro tlačítko na sestru a stiskl. Zachvíli, když sestřička přišla nesla mi vodu a prášky na spaní. "Už se vám to nese Kurte.." řekla a usmála se. "No, já nechtěl prášky na spaní.." řekl jsem a podíval se jí do očí. "Vím co chcete, ale nejsou návštěvní hodiny a vy to moc dobře víte. Už to, že tu za vámi byli přátelé tak pozdě nebylo správné." řekla přísně, ale soucit v jejích očích mě chápal.
"Víte, že se mu to stalo, kvůli mě? Popral se kvůli klukovi, který mě a Blainea chtěl rozdělit." řekl jsem a naposledy jsem se na ni podíval svýma modrýma, psíma očima.
"Máte půl hodiny. Maximálně!" řekla a usmála se. "A musíte mi slíbit, že se nebudete rozrušovat. Řekla a odpojovala přístroj, který kontroloval můj tep. "Slibuji.." řekl jsem a vděčně se na ni podíval. "Tak pojďte, zavedu vás, leží o dva pokoje dál." řekla a pomohla mi vstát. "Zvládnu to.." řekl jsem jí a pomalým krokem jsem se ujistil, že mluvím pravdu. Přikývl jsem, když jsem na ní ucítil pohled a ona se usmála.

Když jsme stáli před dveřmi, trochu jsem se bál vstoupit. Bál jsem se, jak moc bude Blaine potlučenej. Vybavil jsem si jeho tvář první den, kdy jsem ho uviděl...
Oříškové oči, černé, kudrnaté vlasy. Symetrická tvář s nejdokonalejším úsměvem.




Když sestra otevřela dveře do Blainova pokoje, zhluboka jsem se nadechl a vstoupil. Měl rožnutou jen malou lampičku na stolečku. Sestra se na mě povzbudivě usmála a ještě než za sebou zavřela dveře, nezapoměla dodat ... "půl hodiny!" a s úsměvem odešla.
Pomalu jsem přišel až k Blaineovi. Měl zavřené oči, takže jsem nevěděl, jestli spí.
"Ohh můj bože... " povzdychl jsem, když jsem došel až k němu. Na hlavě holé místo, kde měl čtyři stehy. Na spodní čelisti měl modřiny stejně jako na ramenách a na pažích. Bylo mi z toho do breku. Posadil jsem se na postel a chytil Blainea za ruku. "Co jsi to zase prováděl Blaine.." zašeptal jsem mu do dlaně. "Chtěl jsem, abychom byli zase šťastní.." odpověděl tiše Blaine a já se na něj s trhnutím podíval. "Myslel jsem, že spíš.." řekl jsem a usmál se.
"Chtěl jsem, ale pak jsem tě uslyšel." řekl a usmál se, ale bylo vidět, že ho nejspíše bolí čelist, kterou měl téměř celou modrou. "Proč jsi se popral.." zeptal jsem se ho a pohladil ho po jeho tváři. "Přesně si to nepamatuji, jen vím, že jsem došel k Sebastianovi. Pak si mlhavě vybavuji, že jsem slyšel jak mu prasknul nos, když jsem ho praštil pěstí a pak už nic." řekl a stiskl mou ruku. "Neměl jsi to dělat. Přežili bychom to. Přežili bychom to oba ve zdraví.." řekl jsem a smutně se na něj podíval. "Mě to ale za to stálo Kurte, protože nechci, aby náš vztah přežíval. Já chci žít. Žít svůj život s tebou" Řekl a upravil mi pramínek, který mi zasahoval do obličeje.
Když to řekl, oči se mi zalily slzami. "Blaine.." řekl se a opatrně ho objal. Když jsem se na něj podíval viděl a viděl jeho šťastný výraz i přesto, že leží v nemocnici s otřesem mozku, čtyřma stehama na hlavě a nalomeným žebrem. "Ty jsi vážně citlivka Kurte.." řekl a se smíchem mi setřel slzu z tváře. "Pojď ke mně.." řekl a posunul se na kraj postele. "Ať si užijeme tu necelou půlhodinku co máš."



Opatrně jsem si lehnul vedle něj a on mě začal vískat ve vlasech. Miloval jsem to. Úplně jsem zapoměl, že ležíme v nemocnici. Povídali jsme si o všem, co jsme si nestihli říct za poslední tři dny. Najednou se ale ozvalo zaklepání na dveře a do pokoje vešla sestřička. "Kurte, už musíte zpátky.." ... řekla a usmála se. "Jestli bude zítra Blaineovi lépe, možná bychom vás mohli dát na společný pokoj, pokud byste oba souhlasili. Podíval jsem se na Blainea a ten kývnul na sestru. "A nešlo by to ještě dnes?" zeptal jsem se s nadějí v hlase.
"Dnes už ne, musí o tom vědět lékař. Ale když teď půjdeš k sobě Kurte, tak hned jak se ráno oba vzbudíte, domluvím to s doktorem a pak vás dáme na společný pokoj. Víc pro vás udělat nemůžu." Vstal jsem a naposled stiskl Blaineovi ruku. "Dobrou noc.." řekl jsem a ve dveřích jsem mu poslal vzdušný polibek. "Kurte, miluji tě.." řekl a s úsměvem zavřel oči.

Ten večer jsem zase po dlouhé době usínal s pocitem, že jsem někým milován.


Nikola


PS: za jakékoliv hodnocení, připomínky, nebo povzbuzení budu ráda. Děkuji Vám všem, kteří čtete můj příběh ;)))

Nemoc

23. srpna 2012 v 18:43 ° Navždy spolu (Klaine) °

Nemoc

(vypráví Kurt)



Když Blaine zavřel dveře, rozbrečel jsem se naplno. Cítil jsem se, jako by mi někdo vrazil nůž do srdce. Vůbec jsem ho necítil. Nevěděl jsem, jestli bije, nebo ne. Jediné co jsem vnímal byly studené slzy na tváři a neuvěřitelný pocit sklamání. Žárlivost mi sžírala srdce. Srdce, které jsem věnoval Blainovi. Ikdyž mi tu sms vysvětlil, stejně jsem ten pocit zrady ze sebe nemohl dostat. Navíc mě začala strašně třeštit hlava a bolelo mě celé tělo.
Schoulil jsem se pod deku a snažil se usnout. Na okno mi ťukali kapičky deště. Poslouchal jsem jejich rytmus a konečně jsem ucítil, že i mé srdce spomaluje a konečně se necítím, jako by ho ze mě rvali.
Vypnul jsem si zvuky na mobilu hned potom, co mi Blaine poslal sms s omluvou a přáním na dobrou noc.
"Moc mě to mrzí Kurte, ale to co jsem ti řekl byla pravda. Odpusť mi. Dobrou noc a nezapomeň...Miluji Tě. Blaine"
Chtěl jsem mu odepsat, že mu to věřím, a taky ho miluji, ale můj mozek mi v tom zabránil.
Chtěl jsem mu odepsat opravdu moc, ale potom, co mi napsal Sebastian jsem prostě nemohl.
"Ahoj Kurte, tak ty randíš s Blainem jo? Ani se ti nedivím je to kus, ale nechápu, jak může být on s tebou. Když jsem viděl tvou fotku, kterou má samozřejmě na spořiči i na displeji celkem jsem se divil. To víš, on je poloviční indián a ty? Ty jsi co? Jsi bledý jak upíři ze stmívání. A navíc jsi teplej už na pohled. Divím se, že Blaine si našel někoho takového. Musel být pěkně zoufalý.Viděl jsi už mě? Blaine ze mě nemohl spustit oči. Možná by tě někdy mohl vzít až zase půjde semnou na kafe. Měj se pěkně Seb."
Když jsem dočetl sms opět jsem nemohl zastavit proud slz. Ano, nejspíše jsem opravdu zženštilý. Vím to, ale Blaine mě má.. nebo možná měl takového rád. Líbili se mu mé plné rty, oči orámované hustými řasy. Líbila se mu má bílá pleť za kterou jsem ani nemohl.
S očima plných slz jsem položil mobil na stolek u postele a zachumlal se do peřiny a usnul.

Probudil jsem se asi ve tři hodiny ráno, bylo mi nejen špatně od žaludku, ale taky jsem se klepal zimou. Navíc mě neskutečně pálili oči, jelikož jsem probrečel téměř polovinu dne a téměř celý večer než jsem usnul.
Rozhodl jsem se, že si zajdu do kuchyně pro nějaký prášek, ale při každém kroku jsem cítil strašnou bolest na prsou. Byl jsem zrovna v mezipatře a cítil jsem, že pokud si neposadím, někde se složím. Proto jsem si sedl na schod a opřel se o stěnu. Během pár sekund jsem usnul.
Najednou jsem ucítil jak semnou třepou něčí ruce.
"Kurte.. Kurte sakra co je? Bolí tě něco?" po hlase jsem poznal Finna a otevřel oči.
Poznal jsem, že se začalo rozednívat a Finn se nejspíše chystal běhat.
"Kurte, slyšíš mě?" zeptal se znovu a v hlase měl paniku.
"J-jo.." odpověděl jsem s námahou tak silně jak to jen šlo. Byl jsem si ale jistý, že to nebylo hlasitější než šepot.
"Co se ti stalo? Je ti špatně?" zeptal se znovu Finn.
"N-ne je mi d-dobře" řekl jsem a pokusil se postavit. Mé nohy ale vypověděli službu a já jen ucítil, že mě chytli Finnovi ruce a zachránili před pádem ze schodů.
"Odnesu tě do pokoje Kurte, počkej.." řekl Finn a já ucítil, jak mě vzal do náruče.
Co bych za tohle dal před rokem, kdy jsem byl do něj přímo bláznivě zamilovaný.
Teď jsem si ale jeho horkou náruč ani neužil, protože mě neskutečně bolela hlava a tělo jsem ani necítil. Taky jsem byl konečně jednou vděčný za svou lehkou a drobnější postavu. Jinak by mě Finn nejspíše neunesl.
"Mami! Burte!" Slyšel jsem jak Finn zavolal. Nejspíše jsme procházeli kolem jejich ložnice.
"Co je Finne.. Ohh bože Kurte, co je?" uslyšel jsem Carrol a ucítil její ruku ve vlasech.
"Už jsi v posteli.." řekl Finn a opatrně mě položil.
"Kurte, co ti je?" uslyšel jsem zděšený hlas táty.
"N-nic mi není.." řekl jsem a podíval se na tátu.
"To vidím.." řekl a chytil mě za ruku.
"Donesu obklady" řekla Carrol. "Počkej půjdu s tebou" řekl Finn a oba vyšli z pokoje.
"Kurte, co mi to děláš.." zašeptal táta a z jeho hlasu byla slyšet bezmocnost.
"Promiň" zašeptal jsem a stiskl mu ruku, za kterou mě držel.
"Zdovolením Burte, dám mu obklady.." řekla Carrol a ucítil jsem jak táta stále držel mou ruku.
"Úplně hoříš Kurte.." řekla Carrol ustaraně.
Víc už jsem neslyšel jelikož jsem zase upadl do spánku. Nebo jsem si to alespoň myslel.


Když jsem se probudil, ucítil jsem nepříjemný pocit na ruce. Když jsem se na ni koukl, byli v ní napichnuté hadičky. Když jsem se rozhlédl kolem, poznal jsem nemocniční pokoj. Táta spal na židlia podle toho, jak na ní byl schoulený jsem poznal, že ho bude pořádně bolet za krkem.
Když jsem se podíval pod peřinu všiml jsem si, že mám na sobě ty otřesnou, nepadnoucí nemocniční košili. Nahnul jsem se ke stolu a našel mobil.
Měl jsem spoustu nepřijatých hovorů, většina z nich od Blaine, dva od Quinn a jeden od Rachel.
A také spoustu sms.
"Kurte, kde jsi? Jaktože nejsi ve škole? B."
"Kurte, kde jsi. Moc se omlouvám. B"
"Kurte, kde se flákáš? A co se stalo mezi tebou a Blainem. Q"
"Kurte, Finn mi psal co se stalo. Moc mě to mrzí. Brzo se uzdrav. Rachel"
"Kurte, co se ti stalo, prosím odepiš. B"
"Kurte, co jsi to zase prováděl. Hlavně se nám všem brzo uzdrav.Pozdravuje tě pan Schuster a všichni z glee. Quinn"
Usmál jsem se nad starostlivostí přátel a byl jsem rád i za sms od Blaine. Už jsem chtěl začít odepisovat, když jsem si všiml nové sms od Sebastiana.
Chvíli jsem přemýšlel, jestli ji mám zrovna smazat, ale bohužel má zvědavost vyhrála a když jsem ji rozklikl, ihned mi došlo, že to nemám dělat.
"Kurte, to nemáš dost slušnosti, aby jsi mi odepsal? A jaký budeš soupeř? Řeknu ti to na rovinu. Do konce pololetí budu JÁ chodit s Blainem a on se zase vrátí na Dalton. Chtěl jsem tě jen na to připravit. Sebastian."

Cítil jsem, jak se opět mé ssrdce zrychluje a do očí mi vtékaly slzy. Přístroj, který mi měřil tep začal okamžitě pípat a nejen, že jsem vzbudil tátu, ale přiběhla i sestra.
"Bolí vás něco, Kurte?" zeptala se a kontrolovala přístroje.
"Trochu mě bolí hlava.." řekl jsem a když jsem uviděl úzkostný pohled táty pokusil jsem se na sestru usmát.
"Donesu vám něco, na uklidnění a na tu bolest hlavy.." řekla a odešla.¨
Táta vstal a sedl si ke mně na postel.
"Co tu dělám tati?" zeptal jsem se nejhlasitěji jak to jen šlo.
"Když ti Carrol dávala obklady tak jsi stratil vědomí. Vůbec jsi nereagoval, snažili jsme se tě vzbudit, třepali s tebou, ale ty nic. Odvezli jsme tě sem. Prý to byla jen obrana těla před poškozením. Byl jsi prý hodně fyzicky i emocionálně vyčerpaný a k tomu tě napadla chřipka. Tvé tělo se bránilo a ty jsi upadl do bezvědomí.
Proto ti teď dávají prášky na uklidnění a na všechno co se dá." řekl Burt a usmál se na svého syna, který byl bledší než dřív, neupravený a s obroskýma fialovýma kruhama pod očima.
"Taky tu byl Blaine. Stavil se tu místo oběda, ale ty jsi spal a on pak musel zpátky do školy."
"Blaine byl tady?" zeptal jsem se skoro nevěřícně.
"Ano, seděl u postele a něco ti povídal."
"Tady jsou ty léky. Vemte si je, bude vám líp. A prosím, odpočívejte." řekla a povzbudivě se na mě usmála.
"Jak dlouho tu musím zůstat?" zeptal jsem se setry, která mi porovnávala peřinu.
"Alespoň tři dny. Potom podle výsledků uvidíme, jestli budete mít všechny hodnoty v pořádku a pokud ano, pustíme vás domů." řekla a s kývnutím odešla.
"Tři dny? To snad ne." řekl jsem a táta mi zmáčknul ruku.

Najednou se ozvalo zaklepání naa dveře. Táta se na mě podíval a já kývnul.
"Ano.." řekl za mě a usmál se, když do dveří vešla Rachel s Finnem a hned za nima Blaine, Quinn a Mercedes.
"Bože Kurte, co nám to vyvádíš?" řekla Mercedes, přišla ke mě a políbila mě na tvář.
"Blaine mi všechno řekl, a opravdu ho to hodně mrzí, byl dnes jak tělo bez duše." řekla mi Quinn, když i ona přišla ke mě a přitiskla mi pusu na tvář.
To samé udělal Rachel a soucitně se na mě podívala. Finn mě objal a řekl "ani nevíš, jak jsem se ráno bál.."
"Děkuji Finne" zašeptal jsem a usmál se na něj. Nakonec ke mně přišel Blaine a chytil mě za ruku. "Hlavně se co nejdříve uzdrav" řekl a objal mě.
Když skončili návštěvní hodiny, všichni se semnou rozloučili a i táta mi jel ještě pro věci, bez kterých bych se další tři dny neobešel.
Blaine tam zůstal semnou. Neprosil jsem ho o to, ale když přišla sestra sám řekl, že je můj přítel a že by tu rád ještě byl. Jen kývla a usmála se na mě. Potom tiše odešla. Já jsem zavřel oči, byl jsem unavený, ale také jsem se chtěl vyhnout hovoru s Blainem. Nevěděl jsem co mu mám říct.
"Neodepsal jsi mi.." začal tiše a stále mi jezdil palcem po ruce. "Bál jsem se o tebe, a když pak Finn přišel do školy pozdě a řekl mi, že jsi mu skolaboval v náručí, nemohl jsi ani chodit a museli tě odvést do nemocnice, věděl jsem, že ikdyž jsi byl vyčerpaný a nakažený chřipkou, třešničku na dortu tomu dodal včerejšek.
"Ne, za to ty nemůžeš.." řekl jsem a pokusil jsem se usmát.
"Takhle neupraveného jsem tě ještě neviděl" řekl a pousmál se nad mým vzhledem.
"Vadí ti to?" zeptal jsem se vážně.
"Ale kdepak, je to roztomilé." řekl Blaine a vtiskl mi polibek do dlaně.
"Můžu se tě neco zeptat?"
"Měl by jsi hlavně odpočívat a nerozrušovat se." řekl Blaine a dál kreslil obrázky do mé dlaně.
"Chceš se vyhnout odpovědi? Zatajit pravdu?" zeptal jsem se ho a podíval se mu do očí.
Poprvé jsem si všimnul, že nemají svou obvyklou barvu. Byli tmavší a bělmo bylo rudé. Oči měl oppuchlé a nos měl taky trochu odřený.
"Ne-e, zeptej se na co chceš" řekl a neuhnul pohledem.
"Ty jsi brečel?" zeptal jsem se. Nebyla to otázka, na kterou jsem se chtěl zeptat. Prostě mi jen vyklouzla z pusy.
"Ano, ano prečel, včera jsem byl trochu naštvaný, ale když mi Finn řekl, co se ti stalo, nemohl jsem to v sobě držet. Potom jsem hned jel za tebou, ty jsi ale spal."
"Táta říkal, že jsi tu byl." Usmál se na mě a znovu vtiskl polibek na mou dlaň.
"Co máš se Sebastianem..." řekl jsem a cítil jsem známé pálení v očích, které bylo signálem, že se do očí hrnou slzy.
"Cože? Snad jsem ti to Kurte už včera řekl jasně. Se Sebastianem nic, nic nemám. Zeptej se Nicka nebo Thoma. Potvrdí ti to." řekl a ve tváři se mu objevilo zoufalství.
"Podáš mi prosím mobil?" zeptal jsem se a Blaine mi ho ihned podal.
Najel jsem na doručené SMS a ukázal je Blainovi.
"Tohle není tak nevinné. A vsadil bych se, že tobě také napsal několik sms. Ikdyž asi byli lichotivější než ty pro mě." řekl a jsem a snažil se klidně dýchat, aby zase mé srdce neběželo na plné obrátky.
"To snad ne, Kurte. Nikdy. Nikdy bych si se Sebastianem nic nezačal. Mám tebe a Ty jsi pro mě všechno." řekl a utřel mi slzy, které se koulely po mé tváři.
"Miluji tě Kurte" řekl a jemně mě políbil na rty. Až teď jsem si uvědomil, že i on mi chybí.
"A máš pravdu, mě taky Sebastian psal. Já si ho ale zablokoval a sms od něj ani nečetl. Takže bych byl rád, kdyby jsi to taky udělal!" řekl Blaine a podíval se mi do očí.
Podal jsem mu mobil.
"Mám to uděla já?" zeptal se, když držel mobil v ruce.
"Prosím .." řekl jsem a zavřel oči. "Ok, je to. Dám ti ho na stolek." řekl a vstal z postele. "Nechám tě odpočinout. Zítra zase příjdu. Můžu?" zeptal se Blaine a já otevřel oči a usmál se na něj. "Budu se těšit.." řekl a zvedal se k odchodu. Díval jsem se jak otevírá dveře, najednou se ale otočil, došel ke mně a ještě jednou přitiskl své rty na mé. Když se odtáhl, poupravil mi pár vlasů, které jsem měl spadené přes oči a usmál se na mě. "Miluji tě Kurte Hummele." řekl a odešel.
"Miluje mě, já miluji ho a Sebastian ať si trhne.." pomyslel jsem si, když jsem opět upadal do spánku.


Nikola


Problém jménem Sebastian

22. srpna 2012 v 16:53 ° Navždy spolu (Klaine) °

Problém jménem Sebastian

(vypráví Blaine)


"Opravdu nechceš jít semnou?" zeptal jsem se Kurta. Chystal jsem se navštívit kluky na Daltonu.
"Ne, běž sám a pozdravuj kluky a nezapomeň říct, že příště určitě půjdu s tebou. Musím Probrat s rodinou co budeme na svatbě jíst." řekl Kurt a usmál se svým nadpozemským úsměvem.
"A nemám to odložit a pomoct Vám s tím výběrem?" zeptal jsem se naposledy.
"Ne, pomáháš víc než dost." řekl a ze skříňky bral svatební knihy a časopisy, které si byl opět vypůjčit v knihovně.
"Tak tě alespoň hodím domů.." řekl jsem a vytahoval z kapsy klíče od auta.
"To budeš hodný děkuji.." řekl když jsme šli směrem k autu. Otevřel jsem mu dveře a on nastoupil. Nastartoval jsem a auto se rozjelo. Znal jsem cestu ke Kurtovi snad i pospádku. Trávil jsem tam spoustu času a nejen kvůli svatbě, se kterou jsem mu pomáhal.
"A jsme tady, tak děkuji a užij si odpoledne.." řekl Kurt a natáhl se pro pusu. S chutí jsem mu ji věnoval a když byl ve dveřích ještě mi zamával.
Pak jsem šlápnul na plyn a auto se rozjelo k Daltonu.
Jen doufám, že mě nepřivítají jako zrádce...Přemýšlel jsme v duchu. Pak jsem si ale uvědomil, že Dalton není škola plná pomstichtivých fotbalistů a hokejstů jako McKinley. Obě školy měli ale své kouzlo. Dalton klid a přívětivost všech, ale McKinley měla vzrušení, lásku a adrenalin na každém kroku. A spoustu ledové tříště.

Mé auto zastavilo na místě, na kterém jsem parkoval, když jsem sem chodil do školy.
Mou mysl zaplavily vzpomínky. Když jsem otvíral dveře, když jsem viděl ty chodby plné chlapců v skvěle padnoucích sakách. Když jsem scházel po schodem vzpoměl jsi si na Kurta. Bylo to jako v pohádce o Popelce. Jen ten střevíček nestratil. Té vzpomínce jsem se musel usmát.
"Promiň, ty jsi Blaine? Blaine Andersone?" zeptal se neznámý hlas a když jsem zvedl hlavu od schodů uviděl jsem štíhlého, asi stejně vysokého kluka jako já. Jeho světlé vlasy měl načesané dozadu a na jeho podlouhlém obličeji byl vidět úsměv.
"Ano, a ty jsi .." zeptal jsem se a viděl jsem jak si mě prohlíží. Ty pohledy mi nebyli zrovna příjemné.
"Promiň. Jsem Sebastian. Nastoupil jsem na Dalton tento rok. Přistěhovali jsme se a o tobě vím, protože jsi u Stehlíků legenda." Řekl a viděl jsem jak jeho oči stále jezdí a zkoumají mou postavu jako rendgen.
"Co tu vlastně děláš? Vracíš se zpět?" zeptal se s nadějí v hlase.
"Ne, jen jsem šel pozdravit své přátelé..." řekl jsem a vydal jsem se ke společenské místnosti. Sebastian zřejmě nechtěl zůstat pozadu, tak mě svižným krokem dohnal.
"Všichni říkají, jaká jsi byla hvězda.. ale nikdo nemluví o tom, proč jsi odešel. Co tě k tomu vedlo.." zeptal se a opět ze mě nespustil oči,
"Měl jsem k tomu svůj soukromý důvod.." řekl jsem a pokračoval v chůzi.
"Jaký? Zlomil jsi tu snad nespočet chlapeckých srdcí? Protože při pohledu na tebe se opravdu není čemu divit. " řekl přidrzle.
Naštvaně jsem se zastavil a podíval se mu do očí.
"Ne odešel jsem, protože jsem chtěl být co nejvíce se svým přítelem.. stačí?" odpověděl jsem naštvaně a konečně otevřel dveře do spolenské místnosti, kde jsem konečně uviděl své přátele.
"Blaine! Ahooj, jak se máš? Co Kurt?" zeptal se Nick.
Měl jsem ho fakt rád. Jenom on a Thomas semnou zůstali v kontaktu a jen oni mi téměř každý den psali co nového, jak je na nové škole a co Kurt.
"Nicku, díky no mám se dobře.. A Kurt taky .." řekl jsem a otočil se na Thoma, který mě chytil za ramena.
"Chyběl si nám chlape.. a kde je Kurt, proč nepřijel s tebou?" zeptal se překvapeně, protože si s Kurtem vždy skvěle popovídal o ženském prádle.
"Kurt se vám moc omlouvá kluci, ale nemohl. Plánuje svatbu.."
"Snad ne vaši?!! né že bych vám to nepřál, ale není to trochu brzo?.." zeptal se Nick opatrně.
"Ale Nicku.." zasmál jsem se, protože mě vůbec nenapadlo, že by si to mohl takto vyložit.
"Ne, Kurtův táta si bere Carrol. A Kurt se vyžívá v přípravách. Ale oba vás moc pozdravuje."
Pořád jsem na sobě cítil Sebastianovi oči. Proto jsem se zeptal kluků..
"Kdo je ten Sebastian?"
"Je dost arogantní, je gay a nedá si pokoj, dokud nedosáhne svého..." řekl Nick a v obličeji jsem viděl, že je mu Sebastian dost nepříjemný.
"Pořád na tebe kouká.." upozornil mě Thom.
"Já vím, ale narovinu jsem mu řekl, že mám Kurta. A navíc, není můj typ.." řekl jsem přes ohrnutý ret.
"My víme, Kurt je prostě Kurt. A co, jak to pokračuje." zeptal se Thom.
"Všechno je úžasné. Jsme u něj, někdy u mě, a jeho rodina mě má ráda. Takže vše je naprosto skvělé." řekl jsem a mé myšlenky na Dalton, Sebastiana a na všechno ostatní vytlačil obrázek Kurta.
"Blaine, vydržíš tu chvíli sám. Rada Stehlíků má krátkou mimořádnou schůzku. Do půl hodiny budeme zpátky." zeptal se opatrně Nick.
"Jasně, udělám si kafe a počkám tu na vás." Řekl jsem a přesunul jsem se ke kávovaru.
Když jsem se posadil, vytáhl jsem mobil a napsal Kurtovi.
"Nick a Thomas se na tebe ptali. Thom chtěl vědět novinky z ženského spodního prádla. Asi se tu zdržím. Uvidíme se zítra ve škole. Miluji Tě." když jsem odeslal sms a rozhlídl se všimnul jsem si, že Sebastian míří opět ke mě. Sedl si na židli naproti a díval se na mě.


"Mohl by ses přestat takhle se na mě dívat?" zeptal jsem se slušně.
"Promiň, ale máš nádhernej zadek a .. jsi prostě kus Blaine.." řekl a div mu neukápla slina.
"Víš Sebastiáne, já mám přítele, miluji ho ať se děje cokoliv, takže svoje lichotky si nech pro někoho jiného.." snažil jsem se říct to co nejslušněji, ale nešlo to.
"Mně to nevadí, spal jsem i s těma, co měli přítele. Jestli to nevadí tobě... "
"Slyšel jsi co jsem teď říkal?" přerušil jsem ho!
"Ano, říkal jsi, že máš přítele.. A já ti říkám, že je mi to jedno. Jsi prostě kus a myslím, že taky nejsem žádný suchar tak bychom si mohli začít spolu.
"Bože.. tohle asi nemá cenu. Promiň Sebastiane, ale nemám zájem." řekl jsem a odešel jsem na chodbu. Nemohl jsem uvěřit tomu co mi nabízel.
Nešlo o to, že by mě ta nabídka zaskočila protože jsem ještě nikdy nikoho neměl a Kurt byl můj první kluk. Ale šlo o to, jak to nabídl, a o to, že se ani neznáme a měl bych se sním vyspat. Znechuceně jsem na to pomyslel.


Když jsem se procházel po chodbě, abych se uklidnil, netušil jsem, čeho je Sebastian schopen.
Jelikož jsem u stolu nechal své sako a mobil na stole, Sebastian na nic nečekal a začal mi ho prohlížet. Nejen, že si opsal mé číslo, ale opsal si i Kurtovo.

Když jsem se vrátil do místnosti, Sebastian stál u okna a kluci už přicházeli z rady Stehlíků.
Sebral jsem své věci ze stolu a všiml si Sebastianova pohledu. Měl něco zalubem a to se mi vůbec nezamlouvalo.
"Budu už muset kluci jít..." řekl jsem sklesle, když jsem Nicka a Thoma uviděl.
"Stalo se něco?" zeptal se tiše Nick, když došel ke mně.
"Nic, já jen, ... Sebastian mi znovu nabízel abych..."
"Co?!" zeptal se nervozně Thom.
"Abych se sním vyspal. Ikdyž jsem mu připoměl, že mám Kurta. Řekl, že mu to nevadí.. Ale mě to bohužel hodně vadí a necítím se tu dobře, když tu je.." řekl jsem naštvaně.
"To nás mrzí Blaine, ale nevíme co udělat. Sebastian je prostě takovej. Prostě si ho nevšímej.." řekl Thom neklidně.
"Promiňte, ale vážně už půjdu. Domluvíme se na jindy, i s Kurtem a někam zajdeme. Co nejdřív slibuji. Vynhradím Vám to." řekl jsem a pokusil jsem se usmát.
"Dobře berem tě za slovo. A nezapomeň pozdravovat Kurta!" zdůraznil Nick, když zamnou volal. Na jejich tvářích bylo vidět sklamání, ale nehodlal jsem zůstat v místnosti s někým jako byl Sebastian.


Měl jsem ještě čas, nečekal jsem, že má návštěva Daltonu skončí tak brzy, proto jsem se rozhodl, že se stavím za Kurtem.
Když jsem zazvonil u dveří, otevřel mi Finn.
"Ahoj Blaine, pojď dál. Kurt je u sebe." řekl a pustil mě dovnitř.
"Ahoj Burte, Carrol, tak co jídlo, vybrali jste?" zeptal jsem se, protože jsem věděl, že dnes měli jídelní poradu.
"No spíš Kurt vybral, však to znáš." Řekl Burt a usmál se.

Zaklepal jsem na dveře Kurtova pokoje.
"Dále." ozvalo se a já vstoupil. Čekal jsem překvapení, radost v jeho očích, ale nic. Nic tam nebylo. Ležel na posteli a všude kolem něj byli časopisy. Samozřejmě buď o modě nebo o svatbě. Jeden z nich právě teď četl.
"Myslel jsem, že tě překvapím.." řekl jsem sklamaně a odhrnul jsem pár časopisů, abych si mohl sednout za Kurtem na postel.
Naklonil jsem se pro polibek, ale Kurt se odtáhl. Nevěřícně jsem se na něj podíval.
"Však si mi psal že přijedeš" řekl a dál si prohlížel časopis.
To mě vážně naštvalo. Nejdřív úlisný Sebastian a teď zaraženej Kurt.
"Co jsem sakra provedl?" zeptal jsem se.
"Nic! Nic samozřejmě, jsem ale rád, že jsi mi to aspoň napsal." řekl a naštvaně hodil časopis na zem.
"Sakra co tě tak naštvalo na sms, kde jsem ti psal, že chce Thom lépe poznat tajemství ženského prádla. Myslel jsem, že si o tom povídáte.." řekl jsem už klidněji. Nechtěl jsem svou znechucenosz ze Sebastiana přenést na Kurta.
"Ano, ale ta sms co jsi mi poslal pak nebyla tak příjemná!" řekl a otočil se ke mně zády.
"Já ti jinou sms nepsal.." a v tu chvíli jsem se zarazil. Nechal jsem mobil v místnosti, kde byl jen Sebastian. Jo byl to arogantní blbec, ale tohle by přece neudělal.
"Jéé, ty jsi asi nevzpomínáš tak se sakra podívej!" zakřičel Kurt a hodil po mě mobil. Na konci věty se mu zlomil hlas a to mě vážně zarazilo."
Když jsem otevřel jeho sms opravdu ta, kterou jsem mu posílal nebyla poslední.
Poslední byla nejspíše od Sebastiana, nikdo jiný se neměl k tomu mobilu jak dostat.
"No doprdele.." řekl jsem si spíše pro sebe, když jsem si přečetl sms.

"Ahoj Kurte, škoda, že jsi nepřijel. Možná se tu zdržím, narazil jsem na nového kluka a pozval mě na kafe. Je to vážně kus. Je jako pařížský dort se šlehačkou. Myslím na tebe. Tvůj B."

"Kurte, můžu ti to prosím vysvětlit?" zeptal jsem se Kurta zoufale.
"Promiň Blaine, ale já na to vážně nemám energii." řekl Kurt. "Není mi dobře, mohl bys mě nechat.."
"Ale Kurte.." začal jsem ale Kurt mě utnul. "Blaine prosím.." řekl a na konci věty jsem poznal, že pláče.
Klekl jsem si k jeho posteli a ruku položil na jeho záda. "Kurte, promiň, to jsem nepsal já. Na Dalton přišel nový kluk, jmenuje se Sebastian. Je arogantní a je taky gay. Pořád mi něco nabízel, ale já jsem mu řekl, že přítele mám a odešel jsem. Nechal jsem tam ale mobil a vzpoměl si na to až pozdě."
"Věřím ti, ale teď chci být prostě sám." řekl Kurt a podíval se na mě se slzama v očích.
"Prosím běž!" řekl zlomeným hlasem a já se zvedl a sklamaně odešel.



Nikola

Plánování svatby

21. srpna 2012 v 16:52 ° Navždy spolu (Klaine) °

Plánování svatby

(vypráví Kurt)

Jsem strašně ráda, že to někdo čte....
Taky děkuji za vaše reakce, jsou pro mě velmi MOTIVUJÍCÍ !
Děkuji a hezké čtení..



Stáli jsme s Blainem u skříněk, když jsme uviděli Mercedes, Pucka a Artieho jak mají na očích sluneční brýle a opatrně otvírají skříňky, jako by se báli, že probudí nějakou strašlivou nestvůru.

Blaine se na mě podíval a usmál se.
"Jsem vážně rád, že jsme se nespili do němoty." řekl a vydal se směrem k ostatním.
"Lidi, co se s váma děje?" zeptal jsem se a Blaine se vedle mě zasmál.
"Mohl by ses trochu utišit? Nemusíš to tu tak hulákat. Praskne mi z tebe hlava.." řekla Mercedes a opatrně zavírala skříňku. Když ji dovřela stejně sebou trhla.
"Stálo vám to za to?" zeptal se Blaine a pořád se smál.
"Ty raději pomlč! Příště vás nikam nepozvu, když nepijete.." řekla Mercedes naštvaně.
"Ale my jsme pili, jenže s mírou.." Řekla Quinn, která mezitím přišla k nám.
"A také jsme si to užili, někteří možná ještě víc než ostatní..." Byla to narážka na nás. Já a Blaine jsme to moc dobře věděli. Quinn na nás ale mrkla a přitulila se k Samovi.
"Kdo umí, umí!" Ukončil rozhovor Blaine a Quinn se začala nekontrolovatelně smát...
"Máš pravdu Blaine, kdo umí, umí, kdo neumí ten jen čumí..." Sam se na nás taky podíval a pousmál se.
Zajímalo by mě, jestli mu to Quinn řekla o naší chvilce v kuchyni.
Když začalo zvonit, Mercedes, Puck a Artie si zakryli uši a spěchali do tříd.
"Tak po hodině.." řekl Blaine a letmo se dotkl mých prstů. Usmál jsem se na něj a vydal se ke své třídě.

Angličtina ubíhala pomalu, i po takové době jsem měl stále Blainea plnou hlavu. Takže jsem se moc nesoustředil, ovšem mezi ostatníma jsem stále exceloval.
Když jsem dříve slyšel ten otřesně drníci zvuk zvonku, málem se mi roztrhli mé ušní bubínky a mé umělecké já řvalo bolestí. Ale od té doby, kdy Blaine přestoupil na tuhle školu, aby trávil všechen možný čas semnou, ten odporný zvuk zněl jako symfonie. Symfonie, která oznamovala shledání s mým Blainem po nekonečné hodině.

Když byl čas na oběd, vydali jsme se všichni společně. Finn s Rachel, Quinn se Samem, Mercedes s Puckem, Artie s Britt, Santana, Tina a já s Blainem.
Blaine mě chytil okolo ramen a já mu spokojeně ovinul ruku kolem pasu.
Lidé už na nás nekoukali tak jako první dny. Už nás tak nějak vzali. Jediný náš problém, který nás stále držel nejníže v potravní pyramidě této školy byl glee club. Všichni jsme ho ale milovali a hudba nás naplňovala, takže nám to za šplouchy stálo.

"Finne, Kurte!!!" zavolal známý hlas.
Když jsme se otočil uviděl jsem tátu s Carrol. "Co tu dělají?" zeptal jsem se potichu Finna, když jsem se ale podíval do jeho obličeje, byl ještě zmatenější než já.
Spustil jsem ruku z Blainova pasu a vydal se směrem k Burtovi a Carrol.
Carrol se usmívala tak jako nikdy předtím.
Finn mě následoval a když jsme došli až ke svým rodičům první otázka, na kterou se mě táta zeptal byla opravdu nečekaná.
"To je tvůj kluk Kurte?" zeptal se Burt opatrně, nejspíše nechtěl slyšet pravdivou odpověť.
"Ale Burte, tak snad to vidíš. Hrozně ti to přeju Kurte.." vložila se do toho Carrol a já byl neskutečně vděčný, že má Finn tak hodnou a nekonfliktní mámu.
"D-děkuji Carrol. Ano tati, jmenuje se Blaine, Blaine Anderson..." řekl jsem tak klidně, jak jen to šlo.
"On přestoupil na tuhle školu?" nepřestal se táta ptát.
"Ano Burte, přestoupil kvůli Kurtovi. Mají se rádi, tak jim to přej. Blaine přestoupil na tuto školu, aby mohl trávit více času s Kurtem. Jsou jako já a Rachel. Nerozluční.." řekl Finn a usmál se.
Vděčně jsem se na něj podíval a on jen kývl hlavou.

"Burte, neřeš takové hlouposti. Kurt už má přece léta na to, aby měl přítele, tak mu to neměj za zlé.. zrovna ty.." řekla a zvláštně se na Burta podívala. Takový pohled jsem nikdy v životě neviděl. Něco se stalo.
Začal jsem si Carrol prohlížet od hlavy až k patám.

A najednou jsem ho uviděl.

Vykulil jsem oči a koukal na Carrolinu ruku. Na prsteníčku měla prsten. Zásnubní prsten.


"Ohh Carrol!" vykřikl jsem a ani jsem se na ni nepodíval a chytil ji za ruku, abych si ten skvost mohl prohlédnout z blízka..
"Sakra Kurte, proč si tak všímavej.. to mělo být překvapení..." řekl táta naštvaně a usmál se.
"Mami...?" zeptal se Finn a v hlase měl mírné zděšení.

"Burt mě vzal do třídy, kde jsme se poprvé viděli a potom si klekl a vytáhl z kapsy krabičku! Byl tam tento prstýnek... A zeptal se mě, jestli si ho vezmu!" Carrol téměř křičela nadšením.
"A ona řekla ANO!" Řekl Burt a políbil Carrol na rty.

"Ohh bože, to je nádhera.. " řekl jsem a nemohl jsem odtrhnout oči z prstenu!

"Ale nebojte, o nic se nemusíte starat. Svatbu zařídím JÁáááá!" vykřikl jsem nadšeně!
"S tím samozřejmě počítáme.." řekla Carrol.
"Od malička si schovávám časopisy... Už to úplně vidím, bože to bude nádhera... Jídlo, pití, všichni ve společenském, hudba a tanec..." zasnil jsem se.
"Co budeme pít a jíst je mi jedno Kurte, ale chceme pořádný sbor, aby nám tam zazpíval.. nevíš o nějakém?" zaptal se táta s úsměvem na rtech a já nadšeně vykřikl..
"Samozřejmě, že vím... Ohhh já se tak strašně těším."

"Tak už běžte kluci, ať stihnete oběd.." řekla Carrol. Políbila mě i Finna na tvář a ruku v ruce s tátou odešla.

"Doufám, že mi Blaine pomůže s přípravami... " přemýšlel jsem nahlas, když mi zabzučela sms.
Když jsem ji otevřel zděsil jsem se... Byla od táty.

"Kurte, něco si mi slíbil. Když máš teď přítele, který kvůli tobě opustil své kamarády a školu, budeme si muset promluvit. Pěkný zbytek školy. Táta"

"Ohhh to snad ne..." řekl jsem a když jsem zahnul za roh stál tam Blaine.
"Ty jsi na mě počkal?" zeptal jsem se překvapeně.
"Samozřejmě .." řekl a chytil mě za ruku... "Co se stalo Kurte?" zeptal se Blaine zvědavě..
"Můj táta požádal Finnovu mámu o ruku, předchvílí, tak nám to chtěli hned říct.." řekl jsem nadšeně.
"Tak to je úžasný a navíc hrozně romantický.. a co prstýnek?" zeptal se.
"Nádhera nádhera nádhera. Není nad jednoduchost. Je z bílého zlata ozdobený malinkýma kamínkama a jedním velkým. Je prostě skvostný... a když už mluvíme o té svatbě podrobněji, chtěl jsem se tě zeptat, jestli bys mi nepomohl s její přípravou, dali mi ji totiž celou na starost. A při té příležitosti bych tě představil rodině. Oficiálně!" řekl jsem a podíval se psíma očima na Blaine.
"Samozřejmě rád ti pomůžu, ale nevím, jestli z toho bude nadšený tvůj táta, moc nadšeně se netvářil, když nás spolu viděl." řekl a jeho úsměv zmizel.
"On byl jen zaskočený. Neřekl jsem mu, že mám vážnou známost.." řekl jsem a usmál se... " ale teď je to stejně jedno, už to ví, takže další přednášce se nevyhnu.." řekl jsem a usmál se na Blainea.
"Přednášce? Jako o sexu?" zeptal se Baine a začal se smát..
"Nesměj se! Já už to jednou zažil... Je to strašně trapné! Mluvit o tom s někým jiným, než s gayem." řekl jsem a byl jsem rudý až za ušima.
"Červená ti strašně sluší.." pošeptal mi Blaine do ucha..
"Neboj něco spolu vymyslíme, a uvidíš, že ž žádná přednáška nebude. Znám to. Na naše to platilo."
"Budu doufat, že na tátu to taky zabere.." řekl jsem a společně jsme konečně došli do jídelny.


Když jsem odpoledne přišel do glee všichni už tam byli. I pan Schuster.
"Ahoj Kurte, Finn mi řekl tu novinu." řekl s úsměvem a pokynul k židli, abych si sedl.
Posadil jsem se na své obvyklé místo v poslední řadě vedle Blainea.
"Taky mi Finn řekl, že by jsi něco potřeboval, tak ti dávám prostor. Spusť..." řekl pan Schuster a i on se posadil.
"Děkuji pane Schustere. Burt a Carrol mě pověřili, abych nachystal celou svatbu. Pro mě samozřejmě není nic problém, a na organizaci svatby jsem se těšil od svých devíti let. Všechno zajistím bez problému jídlo, pití, doplňky, ale jediné co mi chybí je hudba. Proto jsem chtěl Glee poprosit, jestli byste si neudělali čas a nezazpívali na Burtové a Carroliné svatbě.." řekl jsem a s nadšeným výrazem očekával odpověď.
"Děkuji Kurte, tak jste všichni pro, abychom pomohli se svatbou?!!" zeptal se pan Schuster nadšeně a já věděl, že hudbu mám zajištěnou.
"Anooo!!" řekl každý ve třídě a já se nadšeně usmál a Blaine mi stisknul ruku.


"Ubrusy, jídlo, pití, záclony, ubrousky a dezertní talířky. Na židlích budou mašle v barvách bílé a purpurově rudé. Taky bych se měl domluvit s Finnem na barvě kravaty. Když budem oficiálně nevlastní bratři..." odškrtával jsem si věci ze seznamu, které byli splněny a dopisoval detaily, které mě napadali. Blaine ležel semnou na posteli a listoval časopisy.
"Nezapomeň na zasedací pořádek a nějaké nápadité jmenovky. Myslím, že pěkně by vypadali tyhle.." řekl a ukázal na fotku v časopise.
"Ohh ty jsou úžasné. Je to skvělý nápad dát jméno na skleničku..."

Ozvalo se zaklepání ne dveře. "Můžu dál?" uslyšel jsem ženský hlas a poznal Carrol.
"Samozřejmě" řekl jsem a Carrol otevřela dveře. "Nerada vás ruším kluci, ale chtěla jsem vám ještě jednou, hlavně tobě Blaine poděkovat, že Kurtovi pomáháš s naší svatbou. Jen doufám, že ti to nenarušuje tvůj osobní program a že ti to nevadí..." řekla Carrol ustaraně.
"Je mi potěšením Kurtovi pomáhat s vaší svatbou.." řekl Blaine a usmál se.
"Tak děkuji mnohokrát, tady máte kluci malou svačinku. A taky jsem vás chtěla poprosit jestli byste mi nepomohli vybrat svatební šaty. Půjde i Rachel a Quinn, jen by se mi hodila rada i od vás..." řekla a na tváři se jí objevil úsměv, který ji neuvěřitelně slušel.
"Samozřejmě půjdu Carrol, půjdu strašně rád! Vyskočil z postele Kurt!
"Tak kdyby Vám to nevadilo, také bych se přidal.." řekl Blaine opatrně a s nadějí v hlase.
"Samozřejmě, když teď chodíš s Kurtem, patříš přece do rodiny, tak jako Rachel!" řekla a usmála se. "Tak už vás nebudu rušit, ať máte taky trochu soukromí. A Kurte, neboj, s tátou jsem promluvila." řekla a kývla směrem k Blainovi, který byl už zase ponořený do svatebních časopisů.
"Děkuji, takže žádná přednáška?" zeptal jsem se tiše. Bylo mi to pořád hodně trapné...
"Ne, řekla jsem mu, že co budeš chtít vědět se dozvíš. A že pokud tě nechá na pokoji, ušetříte si oba spoustu nepříjemných situací." Řekla a zasmála se.
Objal jsem ji. Měl jsem ji moc rád. Věděl jsem, že nikdy nenahradí mou mámu, ale byla takový záskok za ní. Brala mě jako svého vlastního syna.
"Děkuji moc, moc si toho vážím Carrol.." řekl jsem téměř se slzama v očích.
Políbila mě na čelo a odešla.

"Carrol je vážně skvělá.." řekl Blaine a usmál se na mě.
"Jo to je. Vím, že nemůže nahradit moji mámu. Já ale nevím co mám dělat. Mou vlastní mámu si téměř nepamatuji. A to, jak se o mě Carrol stará, probouzí to ve mě nějaké pouto. Vím, že jí můžu říct všechno, ale potom mám výčitky, že ji mám tak rád a svěřuji se ji, ikdyž není moje pravá máma..." na konci věty se mi zlomil hlas a do očí se nahrnuly slzy. Když i ty začaly stíkat po mých tvářích Blaine vstal z postele a došel až ke mě a objal mě. Zabořil jsem svůj obličej do jeho červeného trička a snažil se přestat brečet.
"Šššš.. to bude dobré.. Nebreč Kurte." řekl a políbil mě do vlasů a stisknul mě pevněji.
"J-já jen n-neevím.. co mám dělat. J-jak se mám chovat.." řekl jsem a slzy opět zesílily. Stíkaly mi po tvářích a nešly zastavit.
"Jesltli existuje nebe, tak se z něj tvá máma na tebe dívá a určitě nechce, abys ji pořád jen oplakával. Je mi hrozně líto, co se jí stalo, ale život bohužel jde dál a náš život také. Nemůžeme se zastavit na místě a zaseknout se. Musíme se naučit tu skutečnost přijmou. Příjmout ji a žít dál.
Také by určitě byla hrozně ráda, kdyby věděla, že si tvůj táta našel ženu, kterou miluje a myslím, že by byla šťastná, kdyby jsi si ji zamiloval i ty. Určitě nechce, aby jsi se kvůli ní trápil. Musíš otevřít srdce i Carrol. Tak jako jsi ho otevřel mně." řekl Blaine stále mě nepouštěl.
Mé slzy pomalu ustávaly a když jsem měl konečně dost síly, zvedl jsem hlavu, abych se podíval do oříškově hnědých očí, které mi dávaly sílu.
"Děkuji.." zašeptal jsem stále slabým hlasem.
"Ale prosím tě.. Od čeho tu pro tebe jsem." Řekl a usmál se..
"Určitě ne od toho, abych ti máčel trička svýma slzama." řekl jsem a konečně se usmál.
"Však já si to vyberu. V naturáliích." řekl Blaine a na tváři se mu objevil šibalský úsměv.
"Miluji tě..." řekl jsem a přitiskl se k němu a nos jsem opřel o jeho krk.
"Miluji tě.." řekl Blaine a políbil mě na krk.



Nikola

Takhle odpočívají Chris a Darren

20. srpna 2012 v 18:03 ° Klaine °

Takhle odpočívají hvězdy Chris Colfer a Darren Criss

Jelikož i hvězdy potřebují odpočinek a je jedno kdy, jestli doma, nebo třeba na zemi, mezi pauzami v natáčení.

Dvojice Klaine to vyřešila po svém !! :D

Chris (Kurt) si ustlal na židlách a Darren (Blaine) jako správný gentleman na zemi.




Párty

19. srpna 2012 v 12:29 ° Navždy spolu (Klaine) °

Párty

(Vypráví Kurt)



Měl jsem všechno, co jsem si jen mohl přát.
Konečně jsem kvůli glee klubu získal přátele, kteří mě neposuzují podle mé orientace, ale podle mé osobnosti.
Získal jsem bratra (ikdyž nevlastního), protože jsem dohodil Carrol mému tátovi. Byla to láska na první pohled. Finn není můj úplnej bratr, ani úplně nevlastní. Carrol s Burtem se ještě nevzali. Mám ale takové tušení, že to brzo přijde.
A to ze všeho nejlepší v mém životě je, že jsem konečně našel svou spřízněnou duši. Blainea. Je to můj přítel. Je to on, kdo mi dodává odvahu, kdo mě miluje i se všemi mými nedostatky. Navíc má neskutečně krásné oříškově hnědé oči a černé kudrnaté vlasy, které pečlivě geluje. Bez gelu by prý nikdy nevyšel. Nechápu sice proč, ale snad ho někdy i bez gelu uvidím.
A to nejlepší bylo, když na důkaz lásky ke mně přestoupil na MCKinleyovu střední, aby mohl být více semno.
Musím si sním o tom dneš ještě promluvit. Nechci, aby kvůli mě stratil své kamarády, nebo postavení, které měl na Daltonu. Protože když je teď tady s náma v glee, nebude už uznávaný, pro svůj krásný hlas, ale bude vyvrhel školy jako my ostatní. Musím se ho narovinu zeptat, jestli mu za to stojím.
.
Když jsem přijížděl ke škole, už z dálky jsem viděl Blaine. Měl na sobě tmavě šedý kabát se zelenou šálou a zelené 3-4 kalhoty, které se mi na něm ohromě líbili. Celkově mu to ohromně slušelo a já byl, tak jako při každém pohledu na něj hrdý, že je to MŮJ přítel.
Když jsem zastavil, Blaine mi šel naproti. Přivítal mě polibkem na rty, po kterým jsem stále cítil motýlky v břiše. Chytil mě za ruku a vydali jsme se ke škole.
Najednou jsem se zarazil a vzpoměl jsem si na to, co jsem si připomínal ráno.
Musím se ho ještě jednou zeptat, jestli opravdu nelituje svého přřestupu.
"Blaine, chci se tě na něco zeptat" odpověděl jsem a díval jsem se mu do tváře. Musel jsem se však vyhýbat přímému pohledu do jeho očí, jinak bych byl ztracen a neřekl bych ani ň!
"Co se stalo Kurte?" zeptal se s obavami v hlase. Miloval jsem, když se o mě, nebo o nás strachoval.
"Celou noc jsem na to musel myslet Blaine. Hrozně si cením, co jsi pro mě a pro nás udělal svým gestem. Jsem rád, že jsi přestoupil na tuhle školu, abychom byli více spolu. Je to ten nejúžasnější dárek z lásky a důkaz, že mě opravdu miluješ. Ale pokud by jsi tu měl být nešťastný, pokud by ti měli chybět přátelé, nebo prstiž sboru, kterou jsi znal z Daltonu tak to pochopím. Pochopím jestli se vrátíš zpět a nebud....."
Blaine mě umlčel polibkem. Jeho rty se tiskly na mé a znemožnili mi doříct to co jsem měl tak pečlivě nacvičené. To mi ovšem až tak moc nevadilo, nic se totiž nevyrovnalo tomu, když mě Blaine chytil za pas a přitáhl si mě k sobě. Miloval jsem, když jsem mu dal ruce kolem jeho širokých ramen a když jsem objímal jeho krk.
Když nám oboum došel dech, nespokojeně jsme se od sebe odtrhli a usmáli se. Pustil jsem Blainea, aby mohl ustoupit, ale když jsem to udělal jeho ruce si mě přitáhli zpět.
"Kurte, kdy už přestaneš žvanit takové nesmysly. Miluji, když tě musím umlčet, ale ...hmmm.... Kdybych nechtěl přestoupit, neudělal bych to. Ničeho nelituji."
Řekl a podíval se do mých modrých očí a já vvěděl, že to myslí vážně.
"Měli bychom jít.." řekl jsem a vymanil se z Blaineova sevření, které povolil a chytil ho za ruku. Společně jsme šli ke škole a společně diskutovali o duetu, který jsme chtěli v glee zazpívat.
.
Když jsme došli ke skříňkám, čekala tam na nás Rachel a Mercedes.
Obě se přihlouple usmívali, když nás s Blainem viděli. Bylo mi to trochu trapné, protože na nás zírali jak na svatý obrázek. Když jsem se ale podíval na Blainea, nevipadal, že by mu to vadilo.
"Ahoj holky."Pozdravil je Blaine a já jsem jim kývl na pozdrav.
"Máme novinu!" řekla Rachel svým přehnaně dramatickým tonem.
"Máme? Já mám.. Sakra Rachel, ty by jsi si všechno přivlastnila." řekla jí rázným tonem Mercedes ikdyž v její tváři bylo vidět, že to tak nemyslela.
"Vždyť Ti s tím pomáhám, takže je to společné!" řekla Rachel a usmála se na nás.
"Všichni už to ví, jen vy jste se dnes nějak zdrželi." Řekla hnědovláska a Mercedes se zachichotala.
Hned mi bylo jasné, že nás s Blainem viděli od začátku až dokonce.
"Pořádám dnes párty. Pozvala jsem všechny z Glee tak doufám, že přijdete i vy. Je to Párty párů takže musíte přít oba, nebo ani jeden."
"Přijdeme rádi.." řekl Blaine a usmál se na mě. Samozřejmě jako vždy, když se na mě tak usmál jsem nebyl schopen slova a jen jsem přikývl.
"Super, tak v osm u mě." řekla Mercedes a nabídla Rachel rámě a odešli do třídy.¨
"Párty párů. To zní dobře, nemyslíš?" zeptal se mě Blaine, když jsme vytahovali věci ze skříněk.
"Jasně, těším se." řekl jsem upřímně a s úsměvem jsem zavřel skříňku a čekal na Blainea.

V tu chvíli se na chodbě objevili hokejsté a já věděl, že to nebude dobré.
"Vítej! Nový homozpěváčku!" křikl Dave s Tomasem a chrstli na mě i na Blaine ledově studenou tříšť a se smíchem jako vždy odešli.
"Doprdele to hrozně studí." řekl Blaine naštvaně.
"Promiň, vidíš Blaine, tohle je důvod našeho rozhovoru u auta. Tohle určitě nebylo naposledy, co jsme to schytali tříští. U mě je to takový denní chléb, já jsem si už zvykl, ale nechci, aby takhle ponižovali i tebe." Řekl jsem s lítostí nejen v očích, ale i v hlase.
"Náhodou, alespoň někdo mě tu nadšeně přivítal.." řekl Blaine a začal se smát.
"Je to sice zvláštní a taky trochu nepříjemné, ale přežít se to dá. A to kvůli tobě klidně vydržím."
Už už jsem chtěl něco namítnout, ale Blainovi rty se opět přitiskly na ty mé a já cítil tu příchuť borůvkové tříště.
"Vlastně je to takové zpestření našeho vztahu.."
řekl Blaine, když se jeho rty přesunuly k mému krku, po kterém pořád stíkala tříšť.
Blaine, nech si to na potom.." řekl jsem v rozpacích.
"Zachvíli začne hodina, musíme se jít umýt."
Odtrhl se od mého krku a letmo mě políbil na mé rty a společně jsme se šli umýt na záchody.
.
.
"No tak Kurte, už si něco vyber. Je půl osmé, není slušné přijít pozdě." řekl Blaine, který seděl na mé posteli a čekal, až se obleču.
"Pořád nevím co na sebe!" křikl jsem z koupelny a poté vyšel jen v triku a boxerkách ke skříni, abych naposledy zjistil, co si obléct.
Blaine si nepřítomně hrál s mobilem, ale když mě uviděl, stát tam oblečeného neoblečeného najednou se mu na tváři rozjasnil přidrzlý úsměv a seskočil z postele ke mě.
"Takhle mě provokuješ?" zeptal se a já se na něj nevinně otočil.
"Nemáš se na mě divat." řekl jsem a dál se věnoval s kříni s oblečením.
Blaine však došel až ke mně a přitáhl si mě k sobě. Chtěl jsem se mu vymanit z objetí, ale nepustil mě. Ikdyž byl jen o pár centimetrů vyšší, pořád byl o dost silnější.
"Jak se nemám dívat, když jsem gay a po pokoji na dosah mé ruky se prochází jen tak nalehko kluk s nejkrásnějším zadkem a nohama, jaké jsem kdy viděl." Řekl a usmál se.
Jemně jsem ho políbil a chtěl se odtáhnou, abych se konečně mohl věnovat oblečení, ale ten letmý polibek mu zřejmě nestačil. Přitáhl si mě na postel a přitiskl své rty na mé, chutnal po mentolu a cítil jsem, jak na jeho oholené tváři začínají opět růst vousy, které mě nepatrně škrábaly na tváři.
"Musím se obléct" řekl jsem mezi jeho naléhavými polibky.
"Přijdeme později" řekl a povalil mě na postel. Jeho polibky se prohlubovaly a já cítil jak mě ochutnává svým jazykem. Nebránil jsem se a rád jsem mu takové polibky oplácel. Nebyli totiž tak časté jako ty letmé polibky na rty.
"P-pp-říjít pozdě je ...nn-neslušné" vysoukal jsem ze sebe, když se Blainovi ústa přesunuli na můj bílí krk.
"Blaine, musím se už obléct!" řekl jsem a snažil jsem se vymanit z jeho objetí.
Nespokojeně zabručel, ale pustil mě.
"Stejně už přijdeme pozdě" řekl a na tváři měl nespokojený výraz."
Když jsem se na něj podíval musel jsem se začít smát. Seděl na posteli a na tváři měl výraz dítěte, kterému seberete jeho oblíbenou hračku.
"Ale notak Blaine, zítra je taky den. Burt s Carrol jedou pryč. Přijedou až v úterý."
řekl jsem a usmál se.
"Tvoji rodiče budou čtyři dny pryč a ty mi to říkáš jen tak?" řekl Blaine a nevěřícně vykulil oči!
"A co? Co je na tom mimořádného?" zeptal jsem se nezaujatě.
"Něco vymyslím neboj!" řekl nadšeně Blaine.
Když jsem byl konečně nachystaný a odcházeli jsme z domu, hodiny v kuchyni ukazovali 8:12 p.m



"Ahoj Mercedes!" řekl jsem, když nám přišla otevřít dveře.
"Promiň, že jdeme pozdě, ale Kurt si nemohl vybrat, co si obleče.." řekl Blaine s vážným výrazem a já se na něj překvapeně podíval!
"Jo tak já jsem se nemohl -odtrhnout- od skříně jo?" zeptal jsem se nevěřícně a Blaine se na mě usmál, líbnul mě na tvář a šli jsme dolů do subterénu, kde se ta párty konala.
Opravdu jsme byli poslední, kdo nedorazil. Všichni už tam byli.
Rachel s Finnem, který na nás s úsměvem pokývl, Artei s Brittany, která mu seděla na klíně a něco mu šeptala do ucha, Mercedes s Puckem, kteří seděli na schodech a o něčem horlivě diskutovali a v neposlední řadě Quinn, která seděla v náruči Sama a když nás uviděla, vyskočila a nadšeně nás oba objala. Byla krásná jako vždy. Její zelené oči, orámované hustými řasami a její dokonalá pleť, kterou rámovali její vlnité blond vlasy.
"Konečně jste tu, čekáme jen na Vás" řekla a tajemně se usmála.
"Co vám tak trvalo..?" zeptala se mě a zvedla své dokonalé obočí.
"Radši se vrať za Sammem Popelko.." řekl jsem jí s úsměvem a pustil její ruku, kterou jsem do této chvíle držel.

Kdybych nebyl gay, byl bych zamilovaný do Quinn. Je krásná jako z pohádky, od její bezchybné pleti, po zdravé a krásné vlasy, a nesmím opomenout její dokonalou postavu.
Jsem nesmírně rád, že přišla do Glee. Je jedna z mých nejlepších kamarádek.

"Tak potom Kurte.." řekla a jemně mě líbla na tvář a do ucha mi pošeptala.."Je mi naprosto jasné, co vás s Blainem sdrželo. Chci slyšet detaily!" řekla a s úsměvem se otočila k Blainovi.
"Blaine jak je?.." řekla a také jej objala s malým líbnutím.

"Tak jsme tu všichni, tak párty může začít!!!" zakřičel Puck a na stůl položil dvě krabice.
Když je otevřel, začal z nich vytahovat snad všechen alkohol, který lze koupit.
Vína, rum, vodka, whisky, .... a Mercedes poté ještě donesla plnou bednu piv.
"! Tak a párty může začít!!" zakřičela a bylo na ní znát, že nejspíše už ochutnávala.

Podíval jsem se na Blaina a ten na mě. Začali jsme se ohromně smát.

Když jsme byli všichni sesedlí kolem stolu, Quinn si stoupla a řekla..
"Ráda bych pronesla první přípitek, dokud jsme všichni střízlivý! Na Blaina a Kurta. Ať vám to spolu dlouho vydrží. Kurt nikdy nezářil tak, jak září od chvíle, kdy je s tebou Blaine. A chci ti jen říct, že pokud mu někdy provedeš něco, cokoliv zlého, cokoliv špatného, věř, že si tě najdu a ukážu ti pomstu ženy!" řekla s krutým úsměvem až se mi objevila husí kůže.
"Ale notak Quinn, nebuď taková, mám s tebe husí kůži." řekl jsem opatrně.
"Ale klid Kurte, Vždyď víš, že chci být herečka, tak to trochu dramatizuji, chci být prostě herečka!" řekla se svým milým úsměvem.
Podíval jsem se zděšeně na Blainea, ale ten se jen usmál a chytl mě za ruku.
"Tak na Kurta a Blaine!" vykřikli všichni.
Samozřejmě jsem opět zčervenal a stiskl Blainovu ruku silněji. Byl jsem opravdu rád, že je tu semnou.

Asi po dvou až třech hodinách popíjení a diskutování o životě přišlo na peprnější otázky.
Všichni jsme polehávali na matracích všude kolem stolu, které jsme získali natočením reklamy. Každý ležel u svého partnera, nebo se zamilovaně objímali.
Také jsem už pochopil, proč to měla být párty pro páry. Nejspíše holky chtěli, aby se nikdo necítil sám a také chtěli zamezit tomu, aby se někdo jiný plazil po jejich klukovi.

"Blaine, chci se tě na něco zeptat.Líbal jsi se někdy s holkou?" zeptala se Brittana.
"Oh můj može, to snad ne.." pomyslel jsem si v duchu. Tahle otázka mi připoměla den, kdy jsem nebyl jistý sám sebou jestli jsem nebo nejsem gay. Tehdy mi právě Britty ukázala, že jsem 100% gay.
"Ale Britt, proč se na to ptáš?" zeptal jsem se opatrně.
"Však víš Kurte, když jsi byl ve fotbalovém týmu a nevěděl jsi jestli jsi na kluky nebo ne, pomohla jsem ti já, a myslím, že jsem si to opravdu užila. Líbal jsi skvěle a navíc jsem z tebe necítila ani hamburger, ani tabák, nic. A ta tvoje hladká pleť..."
"Dost Britt.. " zarazil jsem ji a byl jsem vděčný za šero v místnosti, které skrylo můj červený obličej.
"To jsi nám Kurte nikdy neřekl!" řekla naštvaně Rachel.
"A proč, nic to nebylo. Chvíli jsme se líbali a jsem se ujistil že jsem na kluky. Hotovo. Konec!" řekl jsem v rozpacích.
Cítil jsem jak se Blaine na mě podíval a povzbudivě mě chytil kolem pasu.
"Tak co Blaine..?" nenechala se Brittany odbít.
"Tak jo.. ano, líbal jsem se s holkou, asi před dvěma lety. Začal jsem s ní i chodit, ale nikdy jsem s ní nepocítil to co jsem poznal s Kurtem. Můj problém ovšem byl, že já jsem si nechtěl přiznat, že se mi líbí kluci. Proto jsem s ní začal chodit, a doufal jsem, že se změním. Po týdnu jsem to ukončil a uzavřel se do sebe. Před dvouma měsíci jsem uviděl Kurta, viděl jsem jak je sám na sebe hrdý a to mě inspirovalo. A hned po prvním pohledu jsem ho nemohl vymazat z hlavy. A pak, když jsem Kurta pozval na kafe jsem se opravdu utvrdil v tom, že jsem gay. Nic mě nezmění! Jsem gay a jsem za to rád, jinak bych nepotklal takového člověka jak jsi ty Kurte.." řekl a naklonil se ke mně. Najednou celý pokoj ztichnul a já opět vnímal jen Blainovi rty na mých. Jeho horký dech. Jeho rty chutnající po víně. Jeho ruce kolem pasu.
Když jsme se od sebe vzdálili a podívali se na ostatní, všichni byli zticha.
"Echmm.. Takhle dlouho mluvit jsem tě ještě neslyšela Blaine.. ale bylo to.. bylo vidět, že máš Kurta opravdu rád..." řekla Quinn do ticha a usmála se.
Najednou zase bylo v pokoji rušno. Všichni popíjeli, zpívali a po dalších dvou hodinách už všichni jen tak polehávali, nebo spali. V televizi běžela nějaká reality show, kterou jsem ale nevnímal. Vnímal jsem jen Blainea vedle sebe.
"Když se ke mně Blaine naklonil, zavřel jsem oči a očekával jeho rty na mých. Ty se ale ocitly úplně někde jinde. Opět mě políbil na krk a potom se dotkl mého ucha a pošeptal "Miluji Tě Kurte..."
V tmavé místnosti jsem našel jeho oči .." taky Tě miluji.." řekl jsem a překonal tu vzdálenost mezi našemi rty a políbil ho. Ten polibek mi připoměl ten, který jsem už dnes jednou zažil. Byl intenzivnější, naléhavější. Blainovi ruce si mě přitiskli blíže k Blainovu tělu, a nepustili mě, ani když polibek skončil. Oba jsme sotva popadali dech. Oči se nám klížili a tak jako všichni ostatní jsme se uvelebili v matracích a v objetí usnuli.


Ráno mě vzbudila něčí ruka ve vlasech. "Dobré ráno" zašeptal Blaine do ucha. "Všichni ještě spí" řekl a políbil mě do vlasů. Přitáhl jsem si jeho ruku, která mě neustále hladila ve vlasech ke svému pasu a přitiskl jsem se k němu.
"To co jsi včera řekl, že mě miluješ a že jsi si uvědomil kdo jsi až potom, co jsi mě poznal byla pravda?" zeptal jsem se šeptem.
"Samozřejmě, však si viděl. Skoro jsme nepili a jsem za to rád." řekl s úsměvem na tváři.
"Ale stejně bych si dal kafe, potřebuji něco, co mi dodá energii" řekl jsem stále trochu ospale.
"Tak uděláme kafe pro všechny, určitě ho budou taky potřebovat.." řekl Blaine a pustil mě, abychom mohli vstát.
U Mercedes jsem už několikrát byl, takže jsem věděl, kde co mají.
Blaine postavil vodu a já jsem se byl upravit do koupelny.
Když jsem vyšel Blaine zrovna zalíval poslední kafe a s úsměvem mi ho podával. Já ho ale položil zpátky a natáhl se k němu. Přitiskl jsem své rty na jeho krk a přibližoval se k uchu. Blaine si mě přitáhl blíž a pevně mě chytil. Miloval jsem jeho objetí. Cítil jsem se v bezpečí. Miloval jsem jeho vůni a jeho kudrnaté vlasy na zátylku. Když mé rty byly téměř u ucha pošeptal jsem mu "něco podobného by jsme si měli co nejdříve zopakovat.." řekl jsem a usmál jsem se.
"Abychom nevyšli ze cviku?" zašeptal Blaine a opět jako už tolikrát se naše rty setkali. Jeho rty jsem už znal nazpaměť. Věděl jsem, že i motýlí křídla ucítím pokaždé, když se mě Blaine jen dotkne. Cítil jsem to pouto mezi námi. Miloval jsem, když se mě dotýkal. Mé ruce opět skončili na jeho krku a jeho se jako vždy obtočili kolem mého pasu.
Jeho rty se vpíjely do mých ještě naléhavěji. Najednou jsem za sebou zaslyšel odkašlání..
"Ehmmm ..."
Odtrhl jsem se od Blainea, který nesouhlasně zamručel, ale když se otočil a uviděl Quinn, nepatrně sebou cukl a úsměv na tváři mu zmrzl.
"Tak už asi vím, co vás včera zdrželo, ale je od vás pěkné, že jste nám udělali kafe. Všichni už jsou vzhůru tak jsem se chtěla zeptat, jestli si to kafe vypijete s náma, nebo raději sami.. " řekla a nezadržela svůj jemný, dívčí smích.
Blaine se taky uvolnil a chytil mě kolem pasu.
"Jdeme za váma, my vás jen nechtěli vzbudit..." řekl galantně a usmál se..
"To je od vás velmi pěkné že jste se obětovali pro kolektiv, ale nevím nevím, kdo si ten klid užil víc." řekla Quinn a vytáhla ze skříňky tác, na který naskládala hrny s horkou kávou.
"Quinn, chtěl jsem se zeptat.." začal jsem nejistě ..
"Neboj Kurte, s tímto tě budu vydírat hodně dlouho.." řekla a usmála se na mě.
"Tak jdeme, protože kromě vás dvou, mě a Sama nejspíše všichni potřebují pořádného vyprošťováka.." řekla Quinn popadla tác s hrnkama, já vzal sušenky a Blaine mléko a cukr a šli jsme za ostatníma...


Nikola

Komentáře potěší :)

To se mi snad jen zdá...

16. srpna 2012 v 17:53 ° Navždy spolu (Klaine) °

To se mi snad jen zdá ..

(vypráví Kurt)


S Blainem jsme se poslední dobou nevídali tak často, oba jsme byli ve sboru a trénovali na regionálky. Ale byl jsem šťastný, měl jsem úžasného kluka, který mi posílal lichotivé sms o kterých mi básnila Rachel. Nemusel jsem jen nepřítomně přikyvovat. Už chápu jak se cítila, když ji takovou sms poslal Finn. Navíc, když teď zase chodila s Finnem, tak jsme byli rodina. Blaine se jí zamlouval a říkala, že svěčí i mně. Už prý nejsem tak vznětlivý a dokonce i ustoupím. A taky si prý častěji vybírám zamilované písničky.
Co to semnou ten Blaine provádí..

"Dnes se nějak moc usmíváš Rachel, a jsi na mě až moc milá. Vím, že jsme teď rodina, ale takhle si se ještě nechovala," řekl jsem jí ráno u skříněk, když mi pochvalovala nejen mé ručně vyšité sako a tašku přes rameno. Také poznamenala, že mé vlasy jsou dnes naprosto dokonalé. Jako bych tomu nevěnoval každou volnou minutu, kdy nejsem s Blainem, nebo když se neučím.

"Ty máš něco za lubem Rachel, přiznej se!" řekl jsem už přísněji a snažil se udržet na uzdě svůj úsměv.
"Samozřejmě, že vím víc než Ty! Řekla bych ti to, ale porušila bych dohodu.. Tak se měj a uvidíme se v glee!" řekla a odešla.
Přemýšlel jsem, co tím asi myslela.

Když jsem koukal do své skříňky ucítil jsem vibrace mého telefonu v kapse. Bylo mi téměř jasné, od koho byla.
"Myslíš si, že uhádnu, co právě děláš? Blaine"
"Ne, určitě neuhádneš." rychle jsem odepsal.
"Určitě stojíš u skříňky a upravoval jsi si vlasy v zrcadle. Ikdyž jsou dokonalé. B."
"Jak to víš?! odepsal jsem trochu zděšeně, protože měl samozřejmě pravdu.
"Vím o tobě vše :D B."
"Tak co mám dnes na sobě?" napsal jsem, když jsem se snažil, aby Blaine konečně neměl pravdu.
"Dneska ti to vážně sekne Kurte, nutíš mě myslet na mládeži nepřístupné věci. Ta tvoje tmavá šála elegantně položená na šedo krémovém lemu tvé košile. Taky si myslím, že tyhle úzké černé kalhoty by ti měli zakázat. Vypadáš jako bůh... B"
No k sakru, jak to může vědět.." řekl jsem naštvaně a rozhlédl se.
"Ahoj Kurte" řekl Blaine, který stál přímo zamnou..
Blaine!!



"Blaiiinee, co tu děláš?" zeptal jsem se ´potěšeně.
"Jak se máš Kurte" zeptal se se svým přidrzlým úsměvem, který jsem na něm tak miloval.
"Nic moc, dnes odpoledne se zase neuvidíme, protože mám zkoušku v glee a ty taky. A Rachel předemnou něco tají a nechce mi to říct.."
"A co to děláš ty?" zeptal jsem se.
"Přišel jsem se podívat, jak to vypadá v mé budoucí škole" Řekl Blaine a znovu se usmál.
Já jsem to nechápal. Koukal jsem s otevřenou pusou a nemohl jsem uvěřit svým uším, nejspíše jsem se přeslechl.
"Co? Co jsi říkal?" zeptal jsem se zmateně..




Kurte, jsem ve třeťáku, každý chodíme na jinou školu a každý do jiného glee. Na regionálkách bychom byli proti sobě. Zase bychom na sebe měli méně času a nechci to zlehčovat, ale kdyby Dalton porazil tvou střední, nebo naopak, určitě bychom na sebe byli trochu zlý, nemyslíš? Proto jsem včera řekl dost! Miluji tě Kurte, proto jsem se včera rozloučil s klukama z Daltonu. Mám je rád, ale na tobě mi záleží víc. Chci s tebou trávit co nejvíce času a to by nešlo, kdybychom byli každý na jiné škole. Vím, že bys to taky udělal, ale na Daltonu je hodně drahé školné, tak jsem se rozhodl, že já přestoupím sem za tebou! Nebude sice ve stejném ročníku, ale aspoň budeme na stejné škole!" řekl Blaine a mrkl na mě.
Já stále koukal s vyvalenýma očima a nemohl tomu uvěřit.
"Takže ty budeš chodit na tuto školu, aby jsi byl semnou?" zeptal jsem se stále nevěřícně.
Blaine se podíval na hodinky. "8:00 přesně. Takže už sem chodím! První hodinu mám francouzštinu..."
"Miluji Tě Kurte" řekl s vážnou tváří a smutnýma očima. "Chápeš to?"
Konečně jsem mohl zareagovat a objal ho.
Když jsem ho pustil, on si mě znovu přitáhl a letmo mě políbil.
"Miluji Tě Blaine..." řekl jsem.

Ale jak jsi věděl, kde mám skříňku a kde mě najdeš. Zeptal jsem se ho, když jsem ho prováděl po škole.
"Rachel mě skvěle navedla. Kdyby byla věc, určitě by byla navigace a kvalitní" řekl a oba jsme se zasmáli.



A nejlepší na celém dni bylo, když jsme odpoledne vřišli do glee a všichni Blaine přivítali s radostí a tak jako mě vzali mezi sebe, bez ohledu na orientaci.
Možná se také už těšili, še se nemusí bát, mých zamilovaných pohledů.

Protože teď mám Blaine a zamilovaně se budu dívat jen a jen na něj.



Nikola


Konečně spolu...

16. srpna 2012 v 17:04 ° Navždy spolu (Klaine) °

Konečně spolu

(vypráví Blaine)


Seděl jsem a očekával Kurta. Byl jsem ještě nervoznější než včera. Nesmím ale ustoupit. Musím mu říct, co k němu cítím. Další možnost už bych nemusel mít.
"Dáte si něco?" zeptá se servírka.
"Počkám na přítele" odpovím a ona jen s úsměvem přikývne.
Nervozně poklepávám nohou a mačkám ruce v pěst. Nikdy jsem nikomu nevyznal své city, natož abych mu přímo řekl, že ho miluji, dnes to bude poprvé a doufám, že mi k něčemu bude můj včerejší trénink u zrcadla.
.
Přesně půl čtvrté. Kurt vchází přesně na čas a navíc mu to i ohromně sluší.
Mávnu na něj a on s úsměvem přes celou svou bezchybnou tvář jde a posadí se jako včera.
"Ahoj Kurte" pozdravím
"Ahoj Blaine, zase jsi tu dřív". Řekne Kurt a usměje se.
"Hezký den, co si dáte?" zeptá se servírka a oba si nás pořádně prohlídne s úsměvem na tváři.
Zajímalo by mě, jestli jí došlo, že jsme gayové. Sedíme v zadní části kavárny, kde jsou stoly oddělené clonami. Je to více soukromé.
"Mě prosím střední překapávanou a tady příteli velkou moka bez tuku, děkujeme" Slečna jen přikývne a odejde.
Když se podívám zpět na Kurta, kouká na mě s vykulenýma očima a otevřenou pusou..
"Děje se něco? Chtěl jsi něco jiného?" Zeptal jsem se ve strachu z jeho šokovaného výrazu.
"Ty víš co piju za kafe?" zeptal se překvapeně.
"Samozřejmě. Pil jsi ji u nás na Daltonu a dal jsi si jí i včera.."
"Tady je překapávaná a tady moka" položí před nás kávu a dodá.. "kdyby jste něco potřebovali řekněte.." a odejde.
Usrknu si kávu a pokouším se sebrat odvahu. Kurt mě napodobuje a také upíjí.
Teď se jen zhluboka nadechnout a doufat. Mám ideální situaci.
Podíval jsem se na Kurta. Podíval jsem se do jeho modrých očí orámovaných řasami. Na jeho tváři byl stále úsměv..
"Proč se usmíváš?" zeptal jsem se zvědavě.
"Mám své důvody!" odpověděl tajemně.
Lekl jsem se, myslím, že kdyby někoho potkal, tak by mi to řekl. Začal jsem pociťovat paniku. Prostě jsem to musel říct.
"Jaké důvody, jestli se smím zeptat?"
"Ano smíš, nejen, že jsi mi opět zpříjemnil ráno a celý den ve škole, ale jsem s tebou zase na kávě. Nikdy mě nikdo, nikdo z kluků nikde nepozval. A navíc si s tebou skvěle rozumím a cítím se tak nějak jedinečný." odpověděl klidně a dál se usmíval..

"Víš Kurte, nezvu tě na kafe jen tak. Teprve, když jsem tě předevčírem poznal jsem poznal i sám sebe. Poznal jsem co mi v životě schází. Uvědomil jsem si to jen kvůli tobě. Ty jsi mě inspiroval. Vidíš jen to nejlepší a všechny překážky překonáš."
Chytil jsem ho za ruku, kterou měl na stole. Sklopil pohled a koukal na naše ruce. Byl ohromený a nejspíše i neschopný slov, proto jsem pokračoval dokud jsem měl možnost, kdyby mě totiž zarazil, už bych to nedokončil.


"Kurte, nechci aby jsme byli jen přátelé, chci, abychom byli něco víc. - MILUJI TĚ- "
řekl jsem a podíval se na Kurta, ten na mě pořád překvapeně koukal tak jsem toho využil a naklonil se přes stůl, abych ho políbil.
Přitiskl jsem své rty na jeho, žensky plné a v duchu doufal, že mi polibek vrátí.
Když jsem to už chtěl vzdát i jeho rty se plně přitiskly na ty mé a jeho volná ruka mi zajela do vlasů.
Nikdy jsem se ještě tak necítil. Byl to ten nejúžasnější pocit pod sluncem.
Když jsme se odtáhli, nemohli jsme ze sebe spustit oči.


Téměř každý den jsme se viděli. Šli jsme na kafe, nebo do mého pokoje na Daltonu. Mí kamarádi si Kurta také moc oblíbili. Navíc byli šťastní, že už nejsem sám. Já měl ovšem jiný problém.
Každý jsme chodili na jinou školu a některé dny jsme se viděli jen na skok nebo vůbec. Také jsme byli oba ve sboru a měli jsme spolu soupeřit na regionálkách.
Musel jsem se rozhodnout.
Dalton a Stehlíci, se kterými se znám už několik let, nebo má láska života Kurt...


Nikola

Tati, prosím nee..

15. srpna 2012 v 16:45 ° Navždy spolu (Klaine) °

Tati, prosím nee ..

(vypráví Kurt)



Díval jsem se za Blainem, dokud nezahnul za roh ulice a já ho nestratil z dohledu. Bylo to to nejkrásnější odpoledne, které jsem zažil. A nejen proto, že je Blaine tak neskutečně sexy, ale i proto, že mě jako jediný a první někam pozval.
Když jsem vešel do dveří, uslyšel jsem jak na mě někdo volá.
"Kurte, to si ty?" zeptal se Burt.
"Ano tati, jsem doma"
"Pojď sem prosím"
"Ahoj tati, jak je?" Zeptal jsem se a na tváři mi pořád svítil úsměv.
"Kde jsi byl?" zeptal se Burt a podezřívavě se na mě podíval.
Bylo mi hned jasné, že nemá cenu to tajit. Navíc když mě Blaine pozval i zítra, stejně by se to dozvěděl.
"Byl jsem s Blainem tati, to je ten kluk z Daltonu. Říkal jsem ti o něm."
"Ten gay?"
"Ano tati, ten gay, který mě vyslechl a pomohl mi. A dnes mě pozval na kafe."
"Chodíte spolu?" Zeptal se Burt a na tváři se mu objevil mírně zděšený výraz.
"Ne, nechodíme, zatím ne.." řekl jsem s úsměvem na tváři, protože jsem byl plný euforie z odpoledne s Blainem.
"A plánujete něco? Chtěl bych být v obraze" řekl táta s obavami.
"Zítra jdeme znovu do kavárny, tak přijdu asi jak dneska." řekl jsem ..
"Hmmm.. víš Kurte, já se ve vztazích homosexuálů moc nevyznám, ale chci ti jen říct, že nesmíš nic uspěchat. Žádný kluk ti za to nestojí. Máš přece svou čest, tak se hlavně neprodávej.." řekl Burt
"Ehhmm tati, prosím tě.. " Cítil jsem, jak se mi do tváře žene krev. O tomhle tom tématu jsme nikdy nemluvili.
"A tobě se ten Blaine opravdu líbí?"
"Ano tati, líbí. Proč se ptáš?"
"Není na tebe moc starej?" Vypadá dospěleji než ty.
"Je jen o rok a půl starší tati. Chodí do třeťáků. Možná vypadá dospěleji, protože vypadá i mužněji. Vím, že na něm není na první pohled poznat, že je gay. Vím, že na mně to jde poznat více, jsem už ale prostě takový tati.."
"Tak jsem to vůbec nemyslel Kurte. Nechtěl jsem tím dát najevo, že ty vypadáš jako gey na první pohled a Blaine ne. Já jen chci, aby jsi byl opatrný a pokud s tím Blainem začneš chodit, aby jsi mi to řekl, protože si budeme muset promluvit.. ehhmm o ehhm.. o SEXU! Máš na to věk. Jsi na střední a ...."
"Tati prosím stop. Ještě s ním nechodím ano..?" řekl jsem a otočil se k odchodu. Rudý jsem byl až za ušima. Je divné vést takový hovor, když jsem gay.
"Kurte, to není všechno!" řekl táta a z jeho hlasu jsem poznal, že ani mu to není zrovna dvakrát příjemné.
"Když budeš mít pohlavní styk, vždy používej kondom. Nespoléhej, že ho bude mít ten dryhý. Vždy se pojisti. Jen kondom tě uchrání před nemocemi. Taky nezapomeň, že v normálním páru je to jiné! Ženy nechcou sex tak často jako muži. U vás to bude horší. Vy budete dva kluci, co nebudou chtít nic jjiného než SEX! Musíš si uvědomit, že až s tím začneš musíš to mít pod kontrolou. Musíš se umět soustředit i na něco jiného. Nebudeš mít tolik času, abys myslel jen na SEX!"
"Byl jsem červený jak paprika. I mé konečky prstů byly rudé. Takovou trapnou přednášku jsem nezažil. Bože musím pryč....
"Dobře tati, děkuji, ale už musím do pokoje, mám ještě učení. Děkuji za poučení.."
"Nezapomeň, že to není vše, budeme si o tom muset Kurte vážněji promluvit..!!" křikl zamnou a já zmizel ve svém pokoji.
Mé myšlenky neměli vůbec náladu na školu. Myslely jen na jediné.
Blaine, Blaine, Blaine
Je to semnou vážně špatné, jsem zamilovaný až po uši!


Nikola